Jak se dá potlačit škodlivé tlachání

„Postav přece stráž, Jehovo, mým ústům, postav hlídku přede dveře mých rtů.“ — Žalm 141:3.

1. Jakou kapacitu má mozek, který jsme dostali od Boha?

JEHOVA nám dal mozek, a jak úžasný! Kniha Neuvěřitelný stroj říká: „I nejvyspělejší počítače, které si umíme představit, jsou nemotorné ve srovnání s téměř nekonečnou složitostí a pružností lidského mozku. . . Milióny signálů, blikajících v každém okamžiku v tvém mozku, nesou neobyčejný náklad informací. Přinášejí zprávy o vnitřním i vnějším prostředí tvého těla. . . Zatímco jiné signály zpracovávají a rozebírají informace, vyvolávají určité pocity, vzpomínky, myšlenky nebo plány, jež vedou k rozhodnutí. Takřka okamžitě sdělují signály z tvého mozku jiným částem tvého těla, co mají dělat. . . Mezitím tvůj mozek také sleduje tvé dýchání, chemické pochody v krvi, teplotu a jiné nezbytné procesy, jež jdou mimo tvé vědomí.“ — Str. 326, angl.

2. Jaká otázka nyní stojí za úvahu?

² Takový podivuhodný Boží dar by se jistě nikdy neměl používat jako koš na odpadky nebo popelnice. Přesto můžeme mozek zneužívat tím, že nasloucháme škodlivému tlachání a šíříme je. Jak se můžeme vyhnout takovým řečem a pomoci jiným, aby je nevedli?

OCEŇUJ SVOU MYSL, KTEROU JSI DOSTAL OD BOHA

3. Proč by žádný křesťan nepěstoval škodlivé řeči?

³ Jestliže oceňujeme svou mysl, kterou jsme dostali od Boha, nebudeme naslouchat škodlivým tlachům a šířit je. Jehovův duch by nikoho nevedl k tomu, aby si plnil mysl takovými myšlenkami a používal jazyk k něčí škodě. Boží slovo naopak říká: „Ať ničema opustí svou cestu a škodlivý muž své myšlenky.“ (Izajáš 55:7) Ničemný člověk má mysl plnou zlých myšlenek a pohotově pomlouvá přímé. Ale od těch, kteří oceňují svou mysl, kterou dostali od Boha, bychom takové řeči nikdy neočekávali.

4. Jak budeme používat svůj mozek a svou schopnost mluvit, když pro ně máme ocenění?

⁴ Správné ocenění nám pomůže, abychom svou mysl a jazyk nepoužívali tak, abychom hověli hříšnému tělu. Místo toho budeme své myšlení a řeč udržovat na vysoké úrovni. Škodlivému tlachání se můžeme vyhnout tím, že se v modlitbě spolehneme na toho, jehož myšlenky jsou daleko vyšší než naše. Apoštol Pavel radil: „Všechno, co je pravé [ne falešné nebo pomlouvačné], co si zasluhuje vážný zájem [ne malicherné], co je spravedlivé [ne ničemné a škodlivé], co je cudné [žádné nečisté pomluvy nebo zlá podezření], co je hodné lásky [ne nenávistné a snižující], o čem se dobře mluví [ne hanlivě], každá ctnost [ne špatnost] a každá věc hodná chvály [ne odsouzení], o tom dále uvažujte.“ — Filipanům 4:8.

5. Co viděli a slyšeli spoluvěřící ve spojitosti s Pavlem?

⁵ Pavel dodal: „Cvičte se v tom, co jste se naučili i přijali, slyšeli a viděli ve spojitosti se mnou, a Bůh pokoje bude s vámi.“ (Filipanům 4:9) Co viděli a slyšeli jiní ve spojitosti s Pavlem? To, co bylo cudné a duchovně budující. Nenaplňoval jim sluch nejnovějšími tlachy o Lydii nebo Timoteovi. Můžeš si být jistý, že Pavel nenaslouchal pověstem o starších mužích v Jeruzalémě a nešířil je.a Pavlovi nejspíš pomáhala jeho úcta k mysli, kterou dostal od Boha, aby se zdržel škodlivého tlachání. Jestliže skutečně oceňujeme mysl a jazyk, které nám Jehova dal, budeme napodobovat Pavlův příklad.

VAŽ SI BOHA A JEHO SLOVA

6, 7. a) Jak ukázal Jakub účinky neovládaného jazyka? b) Co se nestane, jestliže máme úctu k Bohu a jeho Slovu?

⁶ Také hluboká úcta k Bohu a jeho posvátnému Slovu nám pomůže potlačovat škodlivé tlachání. Taková úcta nás totiž pohne, abychom dbali rady učedníka Jakuba, který káravě hovořil o jazyku. (Jakub 3:2–12) Kdyby dovedl člověk zkrotit svůj jazyk, byl by schopen ovládat celé své tělo, stejně jako udidlo v hubě vede koně. Jako může celý les zapálit jediná jiskra, může se stát i jazyk plamenem, který rozpaluje kolo života. Člověk dokáže zkrotit divoká zvířata, ptáky, plazy i mořské tvory, „ale jazyk nemůže zkrotit nikdo z lidí,“ řekl Jakub. To ovšem není omluvou pro nedostatek snahy potlačit škodlivé tlachání.

⁷ Jakub také řekl, že jazyk vysílá ze stejných úst žehnání i proklínání. To není správné, protože z pramene nikdy nevyvěrá jak sladká, tak hořká voda. Fíkovník nemůže rodit olivy a slaná voda nedává sladkou vodu. Dokud jsou křesťané nedokonalí, jazyk samozřejmě dokonale nezkrotí. Proto bychom měli být milosrdní ke kajícným provinilcům, ale škodlivé tlachání to neomlouvá. Jestliže si opravdu vážíme Boha a jeho Slova, nebude dál — pokud to záleží na nás — docházet k takovému jedovatému zneužívání jazyka.

JAK MŮŽE POMOCI MODLITBA

8. Jak nám může modlitba pomoci potlačit škodlivé tlachání?

⁸ Pokušení naslouchat tlachům, které ubližují, a šířit je dál, může být silné. Jestliže jsi tedy v minulosti takovému pokušení podléhal, neměl bys prosit Boha o odpuštění a pomoc? Ježíš nás učil modlit se: „Neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho zlého.“ (Matouš 6:13) Křesťané, kteří se upřímně modlí, aby je Bůh neopustil, když slyší takové pokoušející zlé řeči, nepodlehnou tomuto satanovu lákadlu, ale budou osvobozeni od toho velkého pomlouvače.

9. Jestliže jsme v pokušení někoho pomlouvat, jak bychom se mohli modlit?

⁹ Jestliže jsme v pokušení někoho pomlouvat, mohli bychom se modlit: „Postav přece stráž, Jehovo, mým ústům; postav hlídku přede dveře mých rtů.“ (Žalm 141:3) Kdybychom podlehli pokušení a napodobili ďábla jako nenávistného prolhaného a vražedného pomlouvače, mohli bychom zničit své vyhlídky na věčný život. (Jan 8:44) Apoštol Jan napsal: „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják, a vy víte, že žádný zabiják v sobě trvale nemá věčný život.“ — 1. Jana 3:15.

LÁSKA ZAPUZUJE TLACHÁNÍ

10. Co dlužíme druhým, spíše než abychom o nich tlachali?

¹⁰ Všichni jsme druhým něco dlužni, ale nedlužíme jim nenávist, která podněcuje ke škodlivému tlachání. „Nebuďte nikomu dlužni ani jedinou věc kromě toho, abyste se navzájem milovali,“ napsal Pavel. (Římanům 13:8) Měli bychom denně splácet tento dluh, místo abychom mluvili proti jiným a poškozovali jejich pověst. Tvrdíme-li, že milujeme Jehovu, nemůžeme pomlouvat své spoluctitele: „Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ — 1. Jana 4:20.

11. Jak bychom se mohli zamyslet nad škodlivým tlacháním ve vztahu k Ježíšovu znázornění o ovcích a kozlech?

¹¹ Zamysli se nad Ježíšovým podobenstvím o ovcích a kozlech. Lidem podobným kozlům bylo řečeno, že to, co dělali Kristovým bratrům, se počítá, jako by to dělali Kristu. Tlachal bys o Kristovi? Jestliže bys nemluvil proti svému Pánu a Mistrovi, nejednej tak ani vůči jeho pomazaným bratrům. Nedopusť se téhož omylu jako kozli, kteří „odejdou do věčného odříznutí“. Jestliže miluješ Ježíšovy bratry, projevuj to tím, co o nich říkáš. — Matouš 25:31–46.

12. Co je podstatou Přísloví 16:2 a jak by to mělo ovlivnit naše myšlení, jednání a mluvu?

¹² Všichni jsme hříšníci a potřebujeme Ježíšovu výkupní oběť. Kdyby tedy chtěl někdo o nás říci něco nepříznivého, našel by toho dost a dost. (1. Jana 2:1, 2) Můžeme si samozřejmě myslet, že se chováme docela dobře. „Všechny cesty muže jsou v jeho očích ryzí, ale Jehova hodnotí duchy.“ Boží váhy nejsou vychýleny stranickostí ani zaujatostí. (Přísloví 16:2; Skutky apoštolů 10:34, 35) Váží našeho ducha, všímá si našeho založení a popudů, které nás podněcují k myšlení, jednání a mluvení. Jistě bychom nechtěli, aby Bůh shledal, že sami sebe neoprávněně považujeme za čisté, a jiné za poskvrněné a hodné ubližujících výroků. Stejně jako Jehova musíme být nestranní, milosrdní a milující.

13. a) Jak může potlačovat škodlivé tlachání to, že „láska je shovívavá a laskavá“? b) Co nám nedovolí mluvit proti tomu, kdo obdržel přednost služby, kterou my nemáme?

¹³ I uplatňování toho, co řekl Pavel v 1. Korinťanům 13:4–8, nám může pomoci potlačovat škodlivé tlachání. Napsal: „Láska je shovívavá a laskavá.“ Sestra, která trpí pronásledováním v rozdělené domácnosti, nás třeba vesele nepozdraví. Někdo je snad pomalejší, protože má slabé zdraví. Neměla by nás láska pohnout k trpělivosti a laskavosti vůči takovým osobám, místo abychom je učinili obětí kritického tlachání? „Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se.“ Jestliže tedy jiný křesťan dostane služební přednost, kterou my nemáme, láska nám nedovolí mluvit proti němu a naznačovat, že se pro tu práci nehodí. Láska nám také nedovolí, abychom se chlubili tím, co jsme dokázali. Takovými řečmi bychom mohli sklíčit lidi s menšími přednostmi.

14. Které jiné rysy lásky ovlivní to, co říkáme o druhých?

¹⁴ Pavel také řekl, že ‚láska se nechová neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se podráždit ani nevypočítává urážky‘. Místo abychom neslušně pronášeli nekřesťanské řeči, měli bychom z lásky dobře mluvit o druhých a brát v úvahu jejich zájmy. Tak se nedáme podráždit a nebudeme proti lidem mluvit kvůli skutečným nebo domnělým urážkám. Protože se ‚láska neraduje z nespravedlnosti, ale z pravdy‘, chrání nás, abychom škodlivě netlachali ani o odpůrcích, kteří zakoušejí bezpráví.

15. a) Jak by nás mělo ovlivnit to, že ‚láska všemu věří a ve vše doufá‘? b) Jaké stránky lásky nám pomohou setrvat při Jehovově organizaci, i když jiní mluví proti ní?

¹⁵ Láska ‚všemu věří a doufá ve vše‘, co se nalézá v Božím slově, a vede nás k oceňování duchovního pokrmu, který opatřuje třída ‚věrného otroka‘, místo abychom naslouchali pomlouvačným výrokům prolhaných odpadlíků. (Matouš 24:45–47; 1. Jana 2:18–21) Protože ‚láska všechno snáší a nikdy neselhává‘, pomáhá nám také, abychom zůstali loajální vůči Boží organizaci, i když „falešní bratři“ nebo jiní mluví proti ní nebo proti jejím členům. — Galaťanům 2:4.

ÚCTA ZABRAŇUJE TLACHÁNÍ

16. Jak zacházeli s Pavlem falešní bratři v Korintu?

¹⁶ I úcta k spoluvěřícím pomáhá potlačovat ubližující tlachání. Protože jsou přijatelní Bohu, my bychom je rozhodně neměli hanět. Nebuďme nikdy takoví, jako „falešní bratři“, s nimiž se střetl Pavel. Nepochybně o něm říkali zlé věci. (2. Korinťanům 11:26) I odpadlíci ho jistě haněli. (Srovnej Judu 3, 4.) Někteří jednotlivci v Korintu říkali: „Jeho dopisy jsou závažné a silné, ale jeho osobní přítomnost je slabá a jeho řeč opovrženíhodná.“ (2. Korinťanům 10:10) Lidé neříkají takové věci o těch, které milují.

17. Jakými slovy mluvil Diotrefes o apoštolu Janovi?

¹⁷ Uvažuj o apoštolu Janovi, proti němuž mluvil Diotrefes. „Psal jsem něco sboru,“ řekl Jan, „ale Diotrefes, který mezi nimi rád zaujímá první místo, nepřijímá od nás nic s vážností. Jestliže tedy přijdu, připomenu jeho skutky, které stále koná, když o nás tlachá ničemnými slovy.“ (3. Jana 9, 10) Takové tlachání bylo velmi vážnou věcí, a jestliže dnes nasloucháme podobným řečem nebo je šíříme, měli bychom s tím okamžitě přestat.

18. Jak se lišil Démétrios od Diotrefa a jak by ten rozdíl mohl ovlivnit naše chování?

¹⁸ Jan vybízel k úctě k lidem, kteří jsou přímí, a řekl Gáiovi: „Nenapodobuj špatné, ale dobré. Kdo činí dobré, pochází od Boha. Kdo činí špatné, neviděl Boha. O Démétriovi svědčili všichni i samotná pravda. Ano, také my svědčíme, a ty víš, že svědectví, které vydáváme, je pravé.“ (3. Jana 1, 11, 12) Každý z nás by si mohl položit otázku: Jsem tlachavý Diotrefes, nebo jsem věrný Démétrios? Máme-li úctu k spoluvěřícím, nebudeme o nich mluvit negativně a nedáme jim důvod, aby nás pokládali za tlachaly.

19. Jak se snažili falešní bratři zostudit C. T. Russella?

¹⁹ Falešní bratři neexistovali jen v prvním století. V 90. letech 19. století se nesvědomití jednotlivci ve spojení s Boží organizací pokoušeli ovládnout Společnost Strážná věž. Spikli se proti Charlesi Taze Russellovi (čti čárlsi tejz raslovi) a snažili se ho zbavit postavení prvního prezidenta Společnosti. Spiknutí se připravovalo asi dva roky a v roce 1894 propuklo. Falešná obvinění se soustředila hlavně na Russellovu údajnou obchodní nepoctivost. Některá malicherná obvinění prozrazovala záměr žalobců — zostudit C. T. Russella. Nestranní křesťané záležitost prozkoumali a zjistili, že byl v právu. Tak tento plán „vystřelit pana Russella a jeho dílo do oblak“ selhal. Tak byl i bratr Russell jako Pavel napaden falešnými bratry, ale tato zkouška se prokázala jako satanův úklad. Spiklenci byli od té doby považováni za nehodné křesťanského společenství.

DOBRÉ SKUTKY UMLČUJÍ ŠKODLIVÉ TLACHÁNÍ

20. Co vyčítal Pavel některým mladším vdovám?

²⁰ Pavel věděl, že škodlivé tlachání často souvisí se zahálkou, ne s hojností dobrých skutků. Nelíbilo se mu, že se některé mladší vdovy naučily být „líné. . . obcházeti po domech, a [jsou] nejen líné, ale i klepavé. . . a všetečné, mluví nenáležité řeči“. Jaký byl lék? Zdravá činnost. Pavel tedy napsal: „Proto chci, aby se mladší vdovy vdávaly, měly děti, staraly se o domácnost a nedávaly našim odpůrcům příčiny k pomluvám.“ — 1. Timoteovi 5:11–14, Žilka.

21. Jaký vztah má 1. Korinťanům 15:58 k tomu, abychom unikli léčce škodlivého tlachání?

²¹ Když ženy vedou domácnost, vychovávají děti podle Božích norem a věnují se jiným hodnotným činnostem, nezbude jim mnoho času na plané řeči, které mohou vést k ubližujícímu tlachání. I muži budou mít na takové řeči méně času, když se budou zaměstnávat dobrými skutky. Rada „Vždy mějte hojnost práce v Pánově díle“ nám všem pomůže, abychom neupadli do léčky škodlivého tlachání. (1. Korinťanům 15:58) Zejména plné zaujetí křesťanskou službou, sborovými shromážděními a jinými zbožnými činnostmi udrží naši mysl při duchovních věcech, takže se nestaneme nezaměstnanými tlachaly, kteří se pletou do záležitostí druhých.

22. Co říká Přísloví 6:16–19 o Božím názoru na pomlouvače?

²² Budeme-li se pilně zabývat zbožnými skutky a snažit se duchovně přinášet požehnání jiným, budeme věrnými přáteli, ne nevěrnými tlachaly. (Přísloví 17:17) A jestliže se budeme vyhýbat škodlivému tlachání, budeme mít toho nejlepšího přítele ze všech — Jehovu Boha. Pamatujme, že si oškliví sedm věcí: „Povýšené oči, falešný jazyk a ruce prolévající nevinnou krev, srdce, které vymýšlí plány, jež ubližují, nohy, které spěšně běží ke špatnému, falešný svědek, který šíří lži, a každý, kdo vyvolává sváry mezi bratry.“ (Přísloví 6:16–19) Tlachalové často přehánějí a překrucují a pomlouvači mají falešný jazyk. Jejich slova uvádějí do pohybu nohy těch, kteří dychtí šířit pověsti. Téměř pokaždé to vede ke svárům. Jestliže však nenávidíme to, co nenávidí Bůh, vyhneme se ubližujícímu tlachání, jež může poškodit lidi, kteří jsou přímí, ale potěšit velkého pomlouvače, satana ďábla.

23. Jak můžeme svou řečí rozradostnit Jehovovo srdce?

²³ Rozradostňujeme tedy srdce Jehovy. (Přísloví 27:11) Vyhýbejme se řečem, které on nenávidí, odmítejme naslouchat pomluvám a snažme se co nejvíc potlačovat škodlivé tlachání. S pomocí našeho svatého Boha Jehovy to jistě dokážeme.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◆ Jak nám může pomoci modlitba, abychom nepomlouvali druhé?

◆ Jak nám pomůže potlačovat škodlivé tlachy uplatňování 1. Korinťanům 13:4–8?

◆ Jak nám pomůže sebeúcta potlačit pokušení tlachat o spoluvěřících?

◆ Jaký vztah může mít 1. Korinťanům 15:58 k tomu, že se vyhneme léčce škodlivého tlachání?