Mírnost — nezbytná křesťanská vlastnost
„Oblékněte [si] . . . mírnost.“ (KOLOSANŮM 3:12)
1. Proč je mírnost pozoruhodná vlastnost?
KDE je podnebí mírné, tam obvykle panuje příjemné počasí. Když je nějaký člověk mírný, je příjemné být v jeho blízkosti. Mírný jazyk přesto „může zlomit kost,“ prohlásil moudrý král Šalomoun. (Přísloví 25:15) Mírnost je pozoruhodná vlastnost, v níž se snoubí příjemnost a síla.
2, 3. Jak mírnost souvisí se svatým duchem a o čem budeme uvažovat v tomto článku?
2 Apoštol Pavel uvedl mírnost mezi ‚ovocem ducha‘, o němž psal v dopise Galaťanům 5:22, 23. Řecké slovo, které je ve 23. verši v Překladu nového světa přeloženo jako „mírnost“, je v jiných překladech Bible přeloženo jako „tichost“ nebo „jemnost“. Avšak ve většině jazyků není jednoduché najít odpovídající ekvivalent tohoto řeckého slova. Původní výraz totiž popisuje nikoli jemnost nebo mírnost, která je projevována navenek, ale vnitřní mírnost a laskavost. Toto slovo se nevztahuje na chování, ale na stav mysli a srdce.
3 Abychom lépe pochopili, co mírnost znamená a jakou má hodnotu, budeme uvažovat o čtyřech biblických příkladech. (Římanům 15:4) Tak se dozvíme, nejen v čem tato vlastnost spočívá, ale také jak je možné ji získat a jak ji projevovat ve všem, co děláme.
„Má velkou hodnotu v Božích očích“
4. Jak víme, že si Jehova váží mírnosti?
4 Mírnost patří k ovoci Božího ducha, a je tedy logické, že ji vnímáme jako součást nádherné Boží osobnosti. Apoštol Petr napsal, že ‚tichý a mírný duch má velkou hodnotu v Božích očích‘. (1. Petra 3:4) Ano, mírnost je vlastnost, kterou Jehova projevuje a které si velmi váží. A to je samo o sobě dostatečným důvodem, aby mírnost pěstovali všichni Boží služebníci. Jak ale všemohoucí Bůh — nejvyšší Autorita ve vesmíru — projevuje mírnost?
5. Jakou vyhlídku máme díky Jehovově mírnosti?
5 Když Adam a Eva, první lidská dvojice, neuposlechli Boží výslovný příkaz, aby nejedli ze stromu poznání dobrého a špatného, byl to záměrný čin. (1. Mojžíšova 2:16, 17) Tento svévolný projev neposlušnosti vedl k hříchu, smrti a odcizení od Boha. Byli tím postiženi nejen Adam s Evou, ale také všichni jejich budoucí potomci. (Římanům 5:12) Ačkoli Jehova měl k vynesení tohoto rozsudku pádný důvod, neznamená to, že by celé lidstvo kategoricky odepsal jako nenapravitelné a nevyplatitelné. (Žalm 130:3) Naopak, Jehova je laskavý a není zbytečně náročný — což jsou projevy mírnosti —, a proto opatřil prostředek, skrze nějž k němu hříšní lidé mohou přijít a získat jeho přízeň. Ano, darem v podobě výkupní oběti svého Syna, Ježíše Krista, nám Jehova umožnil, abychom k jeho vznešenému trůnu přistupovali bez strachu nebo děsu. (Římanům 6:23; Hebrejcům 4:14–16; 1. Jana 4:9, 10, 18)
6. Jak Bůh projevil mírnost při jednání s Kainem?
6 Dlouho před tím, než Ježíš přišel na zemi, Jehova projevil mírnost, když mu Adamovi synové Kain a Abel předložili své oběti. Jehova rozeznal stav jejich srdce, a proto Kainovu oběť odmítl, ale na Abela a jeho oběť ‚hleděl příznivě‘. Když Kain viděl, že Bůh schválil věrného Abela a jeho obětní dar, reagoval negativně. „Kain se rozpálil velkým hněvem a obličej se mu začal protahovat,“ říká biblická zpráva. Jak se na to Jehova díval? Urazil se snad kvůli Kainovu nesprávnému postoji? Ne. Mírně se Kaina zeptal, co jej tak rozhněvalo. Dokonce mu vysvětlil, co má dělat, aby byl ‚vyvýšen‘. (1. Mojžíšova 4:3–7) Ano, Jehova je zosobněním mírnosti. (2. Mojžíšova 34:6)
Mírnost přitahuje a osvěžuje
7, 8. (a) Jak můžeme porozumět Jehovově mírnosti? (b) Co zjevují slova u Matouše 11:27–29 o Jehovovi a o Ježíšovi?
7 Jedním z nejlepších způsobů, jak porozumět Jehovovým jedinečným vlastnostem, je studovat život a službu Ježíše Krista. (Jan 1:18; 14:6–9) Ve druhém roce své kazatelské činnosti, když byl v Galileji, Ježíš vykonal mnoho mocných skutků v Chorazinu, Betsaidě, Kafarnaum a v jejich okolí. Lidé byli většinou pyšní a lhostejní, a proto mu nechtěli uvěřit. Jak na to Ježíš reagoval? Sice jim důrazně připomněl, jaké následky bude mít jejich nedostatek víry, ale zároveň byl pohnut lítostí nad ubohým duchovním stavem těch, kteří byli označováni jako ʽam ha·ʼaʹrec, totiž ponížených a obyčejných lidí. (Matouš 9:35, 36; 11:20–24)
8 Z toho, co pak Ježíš udělal‚ je vidět, že ‚úplně znal Otce‘ a napodoboval jej. Obyčejným lidem adresoval toto vřelé pozvání: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše.“ Tato slova jistě přinesla útěchu a osvěžení těm, kdo byli ponižováni a utiskováni. Ježíšova slova jsou povzbuzením dokonce i pro nás dnes. Pokud si opravdově ‚oblékneme mírnost‘, budeme mezi lidmi, kterým „Syn chce zjevit“ svého Otce. (Matouš 11:27–29)
9. Která vlastnost úzce souvisí s mírností a proč je v tomto ohledu Ježíš znamenitým příkladem?
9 S mírností úzce souvisí pokora, tedy ‚poníženost v srdci‘. Pýcha naopak vede k sebevyvyšování a často může být příčinou toho, že někdo jedná s druhými lidmi tvrdě a necitlivě. (Přísloví 16:18, 19) Ježíš projevoval pokoru po celou dobu své pozemské služby. I tehdy, když šest dní před svou smrtí vjížděl do Jeruzaléma a byl nadšeně vítán jako Král Židů, velmi se lišil od vládců tohoto světa. Splnil tím Zecharjášovo mesiášské proroctví: „Pohleď, přichází k tobě tvůj Král, mírné povahy, sedící na oslu, ano, na oslátku, potomku soumara.“ (Matouš 21:5; Zecharjáš 9:9) Věrný prorok Daniel měl vidění, v němž spatřil, jak Jehova pověřuje svého Syna vládní mocí. V jednom dřívějším proroctví však označil Ježíše jako „nejponíženějšího z lidstva“. Mírnost a pokora jdou skutečně ruku v ruce. (Daniel 4:17; 7:13, 14)
10. Proč křesťanská mírnost není projevem slabosti?
10 Nádherná mírnost, kterou projevují Jehova a Ježíš, nám pomáhá, abychom se k nim přibližovali. (Jakub 4:8) Mírnost samozřejmě neznamená slabost. To rozhodně ne. Jehova, všemohoucí Bůh, ukazuje, že má hojnost dynamické energie a moci. Jeho hněv plane proti nespravedlnosti. (Izajáš 30:27; 40:26) Také Ježíš dal jasně najevo, že je pevně rozhodnut nedopustit se žádného kompromisu, i když byl vystaven útokům Satana Ďábla. Rovněž odmítl snášet nezákonné obchodní praktiky tehdejších náboženských vůdců. (Matouš 4:1–11; 21:12, 13; Jan 2:13–17) Ale na chyby svých učedníků stále reagoval s mírností, a trpělivě snášel také jejich slabosti. (Matouš 20:20–28) Jeden znalec Bible výstižně popsal mírnost takto: „Za touto jemností stojí nezlomná síla.“ Kéž dále projevujeme mírnost, tak jak ji projevoval i Kristus.
Nejmírnější muž své doby
11, 12. Proč je Mojžíšova mírnost tak výjimečná, když vezmeme v úvahu, jakou výchovu dostal?
11 Třetím příkladem, o němž budeme uvažovat, je Mojžíš. Bible o něm říká, že byl „nejmírnější povahy ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojžíšova 12:3, poznámka pod čarou) Tato slova byla zapsána pod Boží inspirací. Díky své mimořádné mírnosti Mojžíš vnímavě reagoval na vedení od Jehovy.
12 Mojžíš prošel neobvyklou výchovou. Jehova se postaral o to, aby v době zrazování a vraždění byl tento syn věrných hebrejských rodičů zachován naživu. První léta jeho života o něj pečovala jeho matka, která jej starostlivě učila o pravém Bohu Jehovovi. Později byl Mojžíš vzat ze svého domova do naprosto odlišného prostředí. Křesťanský mučedník Štěpán vyprávěl: „Mojžíš byl ... poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů. Byl skutečně mocný ve svých slovech a skutcích.“ (Skutky 7:22) Mojžíšova víra se projevila, když viděl, jak s jeho bratry zacházejí faraónovi dozorci otroků. Jednoho Egypťana, který srazil jistého Hebrejce, Mojžíš zabil a pak musel z Egypta uprchnout do země Midian. (2. Mojžíšova 1:15, 16; 2:1–15; Hebrejcům 11:24, 25)
13. Jak Mojžíše ovlivnilo čtyřicet let života v Midianu?
13 Ve svých čtyřiceti letech se Mojžíš ocitl v pustině, a sám se o sebe musel starat. V Midianu se setkal se sedmi dcerami muže, který se jmenoval Reuel, a pomohl jim napojit velké stádo, jež jejich otci patřilo. Když se mladé ženy vrátily domů, nadšeně Reuelovi vyprávěly, že ‚jistý Egypťan‘ je ochránil před pastýři, kteří jim dělali problémy. Na Reuelovo pozvání se Mojžíš připojil k jeho rodině. Strasti, které prožil, v něm nevyvolaly zatrpklost ani nechuť přizpůsobit se novému prostředí. I nadále neochvějně toužil konat Jehovovu vůli. Po čtyřicet let se staral o Reuelova stáda. Během té doby se oženil s Cipporou a vychoval své syny, a po celou tu dobu se u něj rozvíjela a tříbila vlastnost, která se pro něho stala charakteristickou. Ano, strasti, které Mojžíš prožil, ho naučily mírnosti. (2. Mojžíšova 2:16–22; Skutky 7:29, 30)
14. Popiš událost, při které Mojžíš jakožto vůdce Izraele projevil mírnost.
14 Mojžíšova mírnost byla stále jasně patrná i po tom, co jej Jehova ustanovil vůdcem izraelského národa. Jistý mladý muž podal jednou Mojžíšovi zprávu, že Eldad a Medad jednají v táboře jako proroci, ačkoli nebyli přítomni u stanu setkání, když Jehova vylil svého ducha na sedmdesát starších mužů, aby sloužili jako Mojžíšovi pomocníci. Jozue prohlásil: „Můj pane, Mojžíši, zadrž je!“ Mojžíš mírně odpověděl: „Žárlíš pro mě? Ne, přál bych si, aby všichni z Jehovova lidu byli proroky, protože by na ně Jehova vložil svého ducha!“ (4. Mojžíšova 11:26–29) Díky mírnosti se napjatá situace uklidnila.
15. Proč by pro nás měl být Mojžíš příkladem, i když byl nedokonalý?
15 Mírnost však Mojžíše jednou patrně opustila. U Meriby blízko Kadeše nepřipsal slávu Jehovovi, Tomu, kdo konal zázraky. (4. Mojžíšova 20:1, 9–13) Mojžíš sice nebyl dokonalý, ale jeho neochvějná víra pro něj byla celý život oporou, a jeho mimořádná mírnost nás přitahuje i dnes. (Hebrejcům 11:23–28)
Drsnost proti mírnosti
16, 17. Jaké varování pro nás vyplývá ze zprávy o Nabalovi a Abigail?
16 Na jeden varovný příklad se podíváme do doby Davida, krátce po tom, co zemřel Boží prorok Samuel. Událost, o které budeme uvažovat, se týká Nabala a jeho manželky Abigail. Mezi těmito dvěma lidmi byl obrovský rozdíl. Abigail měla „dobrou rozvahu“, ale její manžel byl „drsný a špatný ve svých zvyklostech“. Davidovi muži, kteří pomáhali Nabalova velká stáda střežit před zloději, přišli Nabala požádat o jídlo a pití. On však jejich prosbu hrubě odmítl. David se proto právem rozhněval. On i jeho muži se opásali meči, a proti Nabalovi vytáhli. (1. Samuelova 25:2–13)
17 Když se Abigail dozvěděla, co se stalo, rychle připravila chléb, víno, maso a koláče rozinek a fíků a vydala se vstříc Davidovi. „Na mně, můj pane, ať je to provinění,“ úpěnlivě žádala Davida. „Dovol, prosím, své otrokyni, aby ti promluvila do uší, a naslouchej slovům své otrokyně.“ Mírnost, s jakou Abigail vyjadřovala svou snažnou prosbu, obměkčila Davidovo srdce. David vyslechl její vysvětlení a pak prohlásil: „Požehnaný buď Jehova, Bůh Izraele, který mi tě poslal tohoto dne vstříc! A požehnaná buď tvá rozumnost a požehnaná buď ty, která jsi mě dnes zadržela, abych se neprovinil krví.“ (1. Samuelova 25:18, 24, 32, 33) Nabalova drsnost nakonec vedla k jeho smrti. Vynikající vlastnosti, které projevila Abigail, nakonec vedly k její radosti, neboť se stala Davidovou manželkou. Její mírnost je příkladem pro všechny, kdo dnes slouží Jehovovi. (1. Samuelova 25:36–42)
Usilujte o mírnost
18, 19. (a) Jakými změnami se projeví to, že jsme si oblékli mírnost? (b) Co nám pomůže účinně se prozkoumat?
18 Mírnost je tedy nezbytně nutná. Být mírný znamená více než mít jemné způsoby. Mírnost je přitažlivá vlastnost, která osvěžuje druhé. Dříve jsme možná měli sklon mluvit drsně a jednat nelaskavě. Poznali jsme však biblickou pravdu, změnili jsme se, a stali jsme se příjemnějšími. O takové změně mluvil Pavel, když naléhavě vybízel spolukřesťany: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost.“ (Kolosanům 3:12) Podle Bible je tato změna podobná, jako kdyby se z divokých dravých zvířat — vlka, levharta, lva, medvěda a kobry — stala mírumilovná domácí zvířata — beránek, kůzle, tele a kráva. (Izajáš 11:6–9; 65:25) Taková změna osobnosti je něčím tak úžasným, že ti, kdo ji pozorují, jsou ohromeni. Ale my tuto změnu připisujeme působení Božího ducha, protože k jeho opravdu pozoruhodnému ovoci patří právě mírnost.
19 Když jsme už jednou udělali potřebné změny a zasvětili se Jehovovi, znamená to, že na své mírnosti nemusíme dále pracovat? To sotva. Vždyť i nové šaty potřebují neustálou péči, aby byly čisté a vypadaly pěkně. Když se pozorně díváme do Božího slova a rozjímáme o příkladech, které obsahuje, pomáhá nám to, abychom znovu a nezaujatě zkoumali sami sebe. Co vám zrcadlo inspirovaného Božího slova zjevuje o vás samotných? (Jakub 1:23–25)
20. Jak můžeme při projevování mírnosti dosáhnout úspěchu?
20 Každý člověk má přirozeně jinou povahu. Projevovat mírnost je tedy pro některé Boží služebníky snadnější než pro jiné. Nicméně pěstovat ovoce Božího ducha, včetně mírnosti, musí všichni křesťané. Pavel láskyplně vybízel Timotea: „Usiluj ... o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost, mírnou povahu.“ (1. Timoteovi 6:11) Slovo „usiluj“ poukazuje na to, že je potřeba vynaložit námahu. Jeden anglický překlad Bible tuto vybídku vyjadřuje slovy ‚zaměřuj své srdce na‘. (New Testament in Modern English, přeložil J. B. Phillips) Jestliže vynaložíte úsilí, abyste rozjímali o znamenitých příkladech z Božího slova, stanou se vaší součástí, jako by do vás byly vštípeny, a budou vás utvářet a vést. (Jakub 1:21)
21. (a) Proč bychom měli usilovat o mírnost? (b) O čem bude pojednávat následující článek?
21 Způsob, jak se chováme k druhým, je ukazatelem toho, jak dalece se nám daří projevovat mírnost. „Kdo mezi vámi je moudrý a má porozumění?“ ptá se učedník Jakub. „Ať projeví svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti.“ (Jakub 3:13) Jak můžeme tuto křesťanskou vlastnost projevovat doma, v křesťanské službě a ve sboru? Užitečné podněty nám k tomu poskytne následující článek.
Pro zopakování
• Co jste se o mírnosti naučili z příkladu:
• Jehovy?
• Ježíše?
• Mojžíše?
• Abigail?
• Proč je nutné, abychom usilovali o mírnost?
[Obrázek na straně 16]
Proč Jehova „příznivě hleděl“ na Abelovu oběť?
[Obrázek na straně 17]
Ježíš ukázal, že mírnost a pokora jdou ruku v ruce
[Obrázek na straně 18]
Mojžíš dal znamenitý příklad mírnosti