Biblická kniha číslo 55 — 2. Timoteovi

Pisatel: Pavel

Místo psaní: Řím

Psaní dokončeno: asi 65 n. l.

1. Jaké pronásledování vzplanulo v Římě kolem roku 64 n. l. a pro jaký zdánlivý důvod?

PAVEL byl opět vězněm v Římě. Okolnosti tohoto druhého uvěznění byly daleko horší než prvního. Bylo to přibližně v roce 65 n. l. V červenci roku 64 n. l. se Římem přehnal velký požár, který způsobil rozsáhlé škody v deseti ze čtrnácti městských obvodů. Podle římského historika Tacita císař Nero nebyl schopen „potlačit zlověstný názor, že požár byl výsledkem příkazu. Nero, aby se zbavil této pověsti, obvinil skupinu, kterou lid nenáviděl pro jejich (údajné) ohavnosti a jež se nazývala křesťané, a určil pro ni to nejvybranější mučení. . . Velké množství bylo uznáno vinnými, ani ne tak ze zločinu zapálení města, jako spíše za nenávist vůči lidstvu. Jejich usmrcování provázel posměch všeho druhu. Obaleni zvířecími kůžemi byli trháni psy a hynuli, nebo je přibíjeli na kříže nebo byli odsuzováni do plamenů a páleni, aby sloužili jako noční osvětlení, když pominulo denní světlo. Nero poskytl pro tu podívanou své zahrady. . . Vyvolalo to vlnu soucitu, neboť to, že byli zabíjeni, nebylo, jak se zdálo, pro veřejné blaho, ale pro uspokojení krutosti jednoho člověka.“a

2. Za jakých okolností psal Pavel Druhý Timoteovi a proč mluví s oceněním o Onesiforovi?

² Pravděpodobně v čase této vlny násilného pronásledování se Pavel opět octl jako vězeň v Římě. Tentokrát byl v řetězech. Neočekával propuštění na svobodu, čekal jen konečný rozsudek a jeho provedení. Návštěvníků bylo málo. Kdo dal veřejně najevo, že je křesťan, vydával se v nebezpečí uvěznění a smrti umučením. Proto mohl Pavel s oceněním napsat o svém návštěvníkovi z Efezu: „Kéž Pán poskytuje milosrdenství Onesiforově domácnosti, protože mi často přinesl občerstvení a nestyděl se za mé řetězy. Naopak, když byl náhodou v Římě, pilně mě hledal a našel mě.“ (2. Tim. 1:16, 17) Pavel píše ve stínu smrti a nazývá se ‚apoštolem Krista Ježíše prostřednictvím Boží vůle podle slibu života, který je ve spojení s Kristem Ježíšem‘. (1:1) Věděl, že ho čeká život ve spojení s Kristem. Kázal v mnoha předních městech známého světa, od Jeruzaléma po Řím, a snad až ve Španělsku. (Řím. 15:24, 28) Běžel závod věrně až do konce. — 2. Tim. 4:6–8.

3. Kdy byl dopis psán a jaký prospěch přinášel křesťanům všech dob?

³ Dopis byl pravděpodobně napsán v roce 65 n. l., těsně před Pavlovou mučednickou smrtí. Timoteus byl patrně ještě v Efezu, protože Pavel ho předtím povzbuzoval, aby tam zůstal. (1. Tim. 1:3) Dvakrát však nyní naléhá na Timotea, aby k němu rychle přišel, a žádá, aby s sebou vzal Marka, a také plášť a svitky, které zanechal v Troadě. (2. Tim. 4:9, 11, 13, 21) Jeho dopis, napsaný v tak kritické době, obsahoval pro Timotea mocné povzbuzení a je od té doby prospěšným povzbuzením pro věrné křesťany všech dob.

4. Co dokazuje, že druhý dopis Timoteovi je věrohodný a kanonický?

⁴ Druhý Timoteovi je věrohodná a kanonická kniha z týchž důvodů, o nichž se již hovořilo v případě Prvního Timoteovi. Uznávali ji a používali ji pisatelé a komentátoři raných dob, včetně Polykarpa z 2. století n. l.

OBSAH DRUHÉHO TIMOTEOVI

5. Jakou víru má Timoteus a co by přesto měl stále dělat?

⁵ ‚Drž se vzoru zdravých slov‘ (1:1–3:17). Pavel říká Timoteovi, že na něj nikdy nezapomíná ve svých modlitbách a že ho touží vidět. Vzpomíná si na ‚víru bez pokrytectví‘, kterou má Timoteus a kterou kdysi měla jeho babička Lois i jeho matka Euniké. Timoteus by měl jako oheň rozněcovat dar, který je v něm, ‚vždyť Bůh nedal ducha zbabělosti, ale ducha síly a lásky a zdravé mysli‘. Ať se tedy nestydí za svědectví a za snášení zla pro dobrou zprávu, protože Boží nezasloužená laskavost se stala jasně patrnou zjevením Zachránce, Krista Ježíše. Timoteus se měl stále ‚držet vzoru zdravých slov‘, která slyšel od Pavla, a měl jej střežit jako znamenitý svěřený majetek. — 1:5, 7, 13.

6. Jakou radu dává Pavel o vyučování a jak může být Timoteus schváleným dělníkem a nádobou k čestnému účelu?

⁶ Timoteus má předávat to, co se naučil od Pavla, „věrným lidem, kteří zase budou dostatečně způsobilí vyučovat jiné“. Timoteus se měl prokázat jako znamenitý voják Krista Ježíše. Voják se vyhýbá osidlům podnikání. Kromě toho, při hrách je korunován ten, kdo zápolí podle pravidel. Ať Timoteus stále přemýšlí o Pavlových slovech, aby získal rozlišovací schopnost. Důležité věci, na které je nutné pamatovat a připomínat je druhým, jsou: „Ježíš Kristus byl vzbuzen z mrtvých a byl z Davidova semene“; a záchrana a věčná sláva v jednotě s Kristem a spolukralování s ním jsou odměnou pro vyvolené, kteří vytrvají. Timoteus se má vynasnažit, aby se představil Bohu jako schválený dělník, má se vyhýbat prázdným řečem, které porušují to, co je svaté, a které se šíří jako sněť. Stejně jako ve velkém domě jsou nádoby k čestnému účelu uloženy odděleně od těch, které postrádají čest, tak Pavel nabádá: „Prchej před žádostmi, které provázejí mládí, ale usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj spolu s těmi, kteří vzývají Pána z čistého srdce.“ Pánův otrok musí být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, a má poučovat s mírností. — 2:2, 8, 22.

7. Proč mají být inspirovaná Písma obzvlášť prospěšná v „posledních dnech“?

⁷ „V posledních dnech“ budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat, a lidé, kteří se budou projevovat jako falešní vzhledem ke svému zdání zbožné oddanosti, se budou ‚stále učit, a přece nebudou nikdy schopní dospět k přesnému poznání pravdy‘. Timoteus však bedlivě následoval Pavlovo učení, jeho způsob života i jeho pronásledování, z něhož jej Pán osvobodil. „Vskutku,“ dodává, „všichni ti, kteří touží žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ Timoteus však má pokračovat v tom, co se naučil od útlého dětství, v tom, co je schopné učinit ho moudrým k záchraně, neboť „celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné“. — 3:1, 7, 12, 16.

8. Co ukládá Pavel Timoteovi a nad čím jásá?

⁸ Plně dovršit službu (4:1–22). Pavel ukládá Timoteovi, aby naléhavě ‚kázal slovo‘. Přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení a budou se obracet k falešným učitelům, ale Timoteus ať zůstane střízlivý, ‚koná dílo evangelisty, plně dovrší svou službu‘. Pavel si uvědomuje blížící se smrt a jásá, že bojoval znamenitý boj, běh dokončil a zachoval víru. Nyní s důvěrou vzhlíží k odměně, ke „koruně spravedlnosti“. — 4:5, 8.

9. Jakou důvěru v Pánovu moc Pavel vyjadřuje?

⁹ Pavel naléhá na Timotea, aby k němu rychle přišel, a dává mu pokyny ohledně cesty. Když se Pavel poprvé hájil, všichni ho opustili, ale Bůh mu vlil sílu, aby se plně dovršilo kázání mezi národy. Ano, důvěřuje, že ho Pán osvobodí od každého ničemného díla a zachrání ho pro své nebeské království.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

10. a) Jaký zvláštní prospěch „celého Písma“ je zdůrazněn ve Druhém Timoteovi a o co by měli křesťané usilovat? b) Jakému vlivu je třeba se vyhnout a jak je to možné udělat? c) Co je nadále naléhavě nutné?

¹⁰ „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné.“ K čemu je prospěšné? Pavel nám říká ve svém druhém dopise Timoteovi: „K vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (3:16, 17) V tomto dopise je tedy zdůrazněn prospěch „vyučování“. Všichni, kteří dnes milují spravedlnost, budou jistě dbát na moudrou radu obsaženou v tomto dopise a budou se snažit, aby se stali učiteli Slova. Budou tedy všemožně usilovat o to, aby byli Bohem schválenými dělníky, kteří ‚správně zacházejí se slovem pravdy‘. Stejně jako v Efezu za doby Timotea, jsou i dnes lidé, kteří se pouštějí do ‚pošetilého, nevědomého dotazování‘ a ‚stále se učí, a přece nejsou nikdy schopní dospět k přesnému poznání pravdy‘. Zavrhují ‚zdravé učení‘ a dávají přednost učitelům, kteří jim lechtají uši, jak si to sami sobecky přejí. (2:15, 23; 3:7; 4:3, 4) Musíme se ‚stále držet vzoru zdravých slov‘ ve víře a v lásce, abychom se vyhnuli znečišťujícímu světskému vlivu. Kromě toho je naléhavě nutné, aby se stále více lidí stávalo „dostatečně způsobilými vyučovat jiné“ ve sboru i mimo něj, jako Timoteus, „Boží člověk“. Šťastní jsou všichni, kteří přijímají tuto odpovědnost, stávají se ‚způsobilými vyučovat s mírností‘ a káží slovo „se vší shovívavostí a uměním vyučovat“. — 1:13; 2:2, 24, 25; 4:2.

11. Jaká rada je dána mladým?

¹¹ Jak Pavel napsal, Timoteus znal svaté spisy „od útlého dětství“, protože jej Lois a Euniké milujícím způsobem poučovaly. Slova „od útlého dětství“ tedy naznačují, kdy je dnes nutné začít s biblickým poučováním dětí. Co však, jestliže v pozdější době první zápal nadšení začne pohasínat? Pavel radí opět roznítit tento oheň v duchu „síly a lásky a zdravé mysli“ a zachovat víru bez pokrytectví. „V posledních dnech,“ řekl, budou kritické časy, s problémy zločinnosti a falešného učení. Proto je tak důležité, aby zejména mladí lidé, ale i ostatní, ‚zůstali ve všem střízliví a plně dovršili svou službu‘. — 3:15; 1:5–7; 3:1–5; 4:5.

12. a) Jak Pavel obrátil pozornost na Semeno království a jakou naději vyjádřil? b) Jak mohou mít Boží služebníci v dnešní době týž myšlenkový postoj jako Pavel?

¹² Cena stojí za to, aby se o ni bojovalo. (2:3–7) V souvislosti s tím Pavel upozorňuje na Semeno království a říká: „Pamatuj si, že podle dobré zprávy, kterou kážu, Ježíš Kristus byl vzbuzen z mrtvých a byl z Davidova semene.“ Jeho nadějí bylo zůstat ve spojení s tímto Semenem. Dále mluví o své blížící se popravě se slovy triumfu: „Od tohoto času je pro mne vyhrazena koruna spravedlnosti, kterou mi dá Pán, spravedlivý soudce, jako odměnu v onen den, ne však pouze mně, ale také všem těm, kteří milovali jeho zjevení.“ (2:8; 4:8) Jak šťastní jsou všichni ti, kteří se mohou podívat zpět na mnohá léta věrné služby a říci totéž! K tomu však je třeba sloužit nyní v ryzosti, s láskou ke zjevení Ježíše Krista, a projevovat stejnou důvěru jako Pavel, když napsal: „Pán mě osvobodí od každého ničemného díla a zachrání mě pro své nebeské království. Jemu buď sláva po celou věčnost. Amen.“ — 4:18.

[Poznámka pod čarou]