Věrná oddanost — Za jakou cenu?
„S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti.“ — ŽALM 18:25; 18:26, KB.
1, 2. a) Co je věrná oddanost a jak její různé stránky ovlivňují náš život? b) Proč je dobré obracet se k Jehovovi jako k našemu vynikajícímu příkladu?
VĚRNOST, úcta, láska, pocit závazku, oddanost. Co společného mají tato slova? Jsou to různé stránky věrné oddanosti. Věrná oddanost je zbožná vlastnost, která vyplývá z vroucí nesobecké lásky. Pro mnoho lidi však dnes nemá věrná oddanost velký význam. Věrnost manželskému druhovi, pocit závazků vůči starším členům rodiny, loajalita zaměstnance vůči zaměstnavateli — v tom všem se běžně a často činí ústupky. A co se stane, dojde-li v otázce věrné oddanosti ke konfliktům? Nedávno došlo v Anglii k tomu, že když jeden účetní řekl při kontrole daní pravdu o finančním stavu své firmy, ztratil práci.
2 Pouze mluvit o věrné oddanosti je snadné, ale skutečná věrná oddanost musí být podložena jednáním, při němž člověk nedělá ze strachu kompromisy. Jako nedokonalí lidé v tom často selháváme. Je tedy pro nás dobré, budeme-li uvažovat o příkladu samotného Jehovy Boha, o jehož věrné oddanosti nelze oprávněně pochybovat.
Příklad věrné oddanosti
3. Jak Jehova dokázal, že je věrně oddán svému předsevzetí vyjádřenému v 1. Mojžíšově 3:15?
3 Když Adam zhřešil, Jehova jasně vyjádřil své předsevzetí vykoupit dosud nenarozenou lidskou rodinu. Přál si tak jednat z lásky ke svému lidskému tvorstvu. (Jan 3:16) V pravý čas se ukázalo, že výkupní obětí je Ježíš Kristus, semeno zaslíbené v 1. Mojžíšově 3:15, a bylo by nemyslitelné, aby se Jehova zřekl svého vyjádřeného předsevzetí. Jestliže přijmeme Ježíšovu oběť, naše víra nepovede ke zklamání. — Římanům 9:33.
4. Jak Jehova dokázal svou věrnou oddanost Ježíšovi a k čemu to vedlo?
4 Jehova projevoval Ježíšovi věrnou oddanost, a to Syna velice posilovalo, když byl na zemi. Ježíš věděl, že bude muset čelit smrti, a byl pevně rozhodnut zůstat věrně oddán svému Bohu až do konce. Když mu však bylo při jeho křtu a pomazání svatým duchem zjeveno plnější poznání o jeho předlidské existenci, toužil po tom, aby byl opět u svého nebeského Otce, ve ‚slávě, kterou měl vedle něho dříve než byl svět‘. (Jan 17:5) Jak se to mělo uskutečnit? Jedině tím, že Jehova neponechá svého věrně oddaného Syna v hrobě a nepřipustí, aby viděl porušení. Jehova ho vzkřísil ze smrti k nesmrtelnosti, a tak věrně splnil prorocký slib v Žalmu 16:10: „Neponecháš . . . mou duši v šeolu.“ — Skutky 2:24–31; 13:35; Zjevení 1:18.
5. Jaké jiné skutky věrné oddanosti souvisejí se sliby, které dal Jehova Ježíšovi?
5 Po svém vzkříšení Ježíš také věděl, že se může spolehnout na Jehovův výrok, že ‚mu dá jeho nepřátele jako podnož pod nohy‘. (Žalm 110:1) Ta doba přišla v roce 1914, na konci ‚ustanovených časů národů‘, kdy bylo v nebesích zřízeno království. Slíbená nadvláda Ježíše nad jeho nepřáteli začala vypuzením satana a jeho démonů z nebe. Vyvrcholí, až budou uvrženi na tisíc let do propasti a až budou ‚zemští králové a jejich vojska‘ zničeni. — Lukáš 21:24; Zjevení 12:7–12; 19:19; 20:1–3.
6. Jakou spolehlivou naději nám poskytuje Jehova a jak můžeme projevit, že si jí vážíme?
6 Žalmista vybízel: „Doufej v Jehovu a zachovávej jeho cestu, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi.“ (Žalm 37:34) Můžeme se spolehnout, že Jehova bude i nadále dodržovat své slovo a že zachrání v době konce tohoto ničemného světa muže, ženy a děti ‚zachovávající jeho cestu‘. Tento výrok obsahuje v původní hebrejštině myšlenku o pilné a věrné službě Jehovovi. Nyní tedy není čas, abychom podléhali únavě nebo abychom se vzdávali předností služby, které jsou nám poskytovány. Dnes je doba, kdy máme vynakládat úsilí ve věrné a oddané službě našemu Bohu a jeho království. (Izajáš 35:3, 4) Můžeme čerpat povzbuzení ze znamenitých příkladů. Povšimněme si některých z nich.
Patriarchové projevují věrnou oddanost
7. 8. a) Jaké pracovní úkoly dal Jehova Noemovi a jeho rodině? b) Jak dokázala Noemova rodina, že je hodna Boží ochrany při celosvětové potopě?
7 Když se Jehova rozhodl odstranit ničemnou lidskou společnost mohutnou záplavou, uzavřel s Noemem, patriarchální hlavou rodiny, smlouvu o zachování jeho rodiny a o pokračování života na této Zemi. (1. Mojžíšova 6:18) Noe byl vděčný za vyhlídku na božskou ochranu, ale měl se svou rodinou dokázat, že toho jsou hodni. Jak? Tím, že budou dělat, co Jehova přikázal. Nejprve byli postaveni před velký úkol, totiž postavit archu. Když byla hotova, měl ji Noe naplnit zástupci živočišné říše a dostatečným množstvím potravy, kterou se měli dlouho živit. To ale nebylo vše. Během dosti dlouhé doby, kdy probíhaly přípravy, vykonával Noe také ze všech sil kazatelské dílo, jaké nemělo obdoby, a varoval přitom před nadcházejícím božským soudem. — 1. Mojžíšova, kapitoly 6 a 7; 2. Petra 2:5.
8 Bible nám říká, že „Noe . . . udělal podle všeho toho, co mu Bůh přikázal. Udělal to právě tak.“ (1. Mojžíšova 6:22; 7:5) Noe a jeho rodina prokázali při plnění svých úkolů věrnou oddanost. Měli obětavého ducha, takže svůj čas trávili užitečně, ale úkol byl těžký a kázání bylo obtížné. Noemovi synové a jejich manželky neměli před potopou děti, a mohli se proto soustředit na uloženou práci, která se měla konat, a mohli koordinovat svou činnost. Katastrofální potopou právem skončil ničemný svět. Přežil pouze Noe, jeho manželka, jejich tři synové a tři snachy. Můžeme být šťastní, že byli věrně oddáni Bohu a jeho pokynům, protože každý z nás je přímým potomkem Noemovým prostřednictvím Sema nebo Chama nebo Jafeta. — 1. Mojžíšova 5:32; 1. Petra 3:20.
9. a) Jak byla zkouškou od Jehovy vyzkoušena Abrahamova věrná oddanost? b) Jak v ní projevil věrnou oddanost Izák?
9 Když se Abraham připravoval obětovat Izáka, věrně přitom poslouchal Jehovův příkaz. Byla to opravdu zkouška jeho věrné oddanosti. Jehova však zadržel Abrahamovi ruku a řekl: „Nyní vím, že jsi bohabojný, protože jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.“ Učiníme však dobře, zamyslíme-li se nad tím, co tomu předcházelo. Během třídenní cesty na horu Moria měl jistě Abraham dost času věci uvážit a rozmyslet si to. A co Izák, který nesl dřevo k oběti a dal se svázat na rukou i na nohou? Nezaváhal ve své loajalitě vůči svému otci, Abrahamovi, a nevyjadřoval žádné pochybnosti o tom, jakou úlohu má hrát, i když se zdálo, že ho bude jeho věrná oddanost stát život. — 1. Mojžíšova 22:1–18; Hebrejcům 11:17.
Věrná oddanost křesťanů
10, 11. Jaké příklady věrné oddanosti nám poskytli první křesťané?
10 Jehova vždy jednal s pravou věrnou oddaností. „Staňte se . . . napodobiteli Boha,“ nabádá apoštol Pavel. (Efezanům 5:1, 2) Křesťané měli reagovat stejně jako patriarchové. První křesťané dali znamenitý příklad věrného a oddaného uctívání, jak to vidíme z následující zkušenosti.
11 Římský císař Konstancius I., otec císaře Konstantina, si zřejmě následovníků Ježíše Krista hluboce vážil. Chtěl vyzkoušet věrnou oddanost křesťanů, kteří působili v jeho paláci, a proto jim řekl, že mohou zůstat u něj ve službě jedině, pokud budou souhlasit s obětováním modlám. Dověděli se, že když odmítnou, budou propuštěni a on se jim pomstí. Tímto jednoduchým trikem chtěl Konstancius zjistit, kdo se nikdy nedopustí kompromisu ve své věrné oddanosti. Ti, kteří dokázali, že jsou věrní Bohu a jeho zásadám, směli zůstat v císařově službě a někteří se dokonce stali jeho rádci, a on jim důvěřoval. Ti, kteří neprojevili věrnou oddanost Božímu příkazu, byli s hanbou propuštěni.
12. Jak by měli projevovat věrnou oddanost křesťanští dozorci a proč je to důležité pro blaho sboru?
12 Věrná oddanost sice musí být charakteristickým rysem všech křesťanů, ale v Titovi 1:8 je o ní výslovná zmínka ve výčtu vlastností, jež musí muž projevovat, aby se mohl stát křesťanským dozorcem. William Barclay říká, že hosios, řecké slovo přeložené zde výrazem „věrně oddaný“, označuje „muže, který poslouchá věčné zákony, jež byly a jsou před všemi lidskými zákony“. Tento správný příklad pomůže sboru, aby rostl a byl natolik silný, aby obstál ve všech zkouškách a pod jakýmkoli nátlakem, kterému by mohl být vystaven jako celek i jako jednotlivci. (1. Petra 5:3) Pomazaní starší mají velkou odpovědnost vůči stádu, aby se nikdy nedopustili kompromisu ve své věrné oddanosti Jehovovi, protože sbor je nabádán, aby ‚napodoboval jejich víru‘. — Hebrejcům 13:7.
Věrná oddanost — za jakou cenu?
13. Co je míněno výrokem, že „se všichni lidé dají koupit“, a které příklady to zdánlivě potvrzují?
13 Tvrzení, že „se všichni lidé dají koupit,“ pronesl údajně Sir Robert Walpole, britský ministerský předseda v 18. století. Výstižně vyjadřuje skutečnost, že se během dějin věrná oddanost často prodávala za sobecký zisk. Vzpomeň si na překladatele Bible Williama Tyndala, který se mylně domníval, že je Henry Phillips jeho věrný a oddaný přítel. V roce 1535 Phillips chladnokrevně zradil Tyndala jeho nepřátelům. Tyndale byl ihned uvězněn a předčasně zemřel. Jeden historik říká, že Phillips, pravděpodobně agent buď anglického krále nebo anglických katolíků, „dostal za svou jidášskou práci dobře zaplaceno“. Historik ovšem nepřímo poukazuje na Jidáše Iškariotského, který přijal třicet kousků stříbra jako cenu za zrazení Ježíše Krista. Z těchto příkladů bychom však neměli vyvozovat, že „cena“ za něčí věrnou oddanost, je vždy v penězích. Není to pravda.
14. Jak byla vyzkoušena Josefova věrná oddanost Jehovovi a k čemu to vedlo?
14 Když Potifarova manželka obtěžovala Josefa prosbami, aby ‚si s ní lehl‘, byla jeho věrná oddanost Jehovovi vystavena zkoušce. Co udělá? V mysli již bylo Josefovi jasné, o jaké zásady jde. Utekl tedy z domu, protože byl rozhodnut, že se nikdy ‚nedopustí tak velké špatnosti a skutečně nebude hřešit proti Bohu‘. Vyhlídka na sexuální rozkoš nepřemohla Josefovu věrnou oddanost jeho Bohu, Jehovovi. — 1. Mojžíšova 39:7–9.
15. Jak projevil Absalom nedostatek věrné oddanosti a co se s ním stalo?
15 Jsou však i jiná nebezpečí; věrnou oddanost může podkopat ctižádost. Takovou pohnutku měl Absalom, když se vzbouřil proti svému otci, králi Davidovi. Absalom osnoval spiknutí a snažil se přitom získat přízeň lidu. Nakonec si vytvořil vojsko, s nímž chtěl čelit věrně oddaným podporovatelům svého otce. Absalom zahynul rukou Joabovou, a tak skončila jeho synovská neloajálnost. Ale cena, kterou musel zaplatit za to, že se snažil svrhnout teokratické uspořádání, byla opravdu velká. — 2. Samuelova 15:1–12; 18:6–17.
Věrná oddanost se nedá zaplatit
16. Co ukazuje 2. Korinťanům 11:3 o satanových pohnutkách?
16 Ačkoli satan tvrdí, že se každý dá koupit, a o Absalomovi to platilo, přece to neplatilo o Josefovi a nikdy to neplatilo o věrných a oddaných ctitelích Jehovových. Satan však bude předkládat jakékoli nabídky, jen aby nás přiměl porušit naši věrnou oddanost našemu stvořiteli. Apoštol Pavel vyjádřil, že se obává, aby „jako had svou vychytralostí svedl Evu“, nebyla naše mysl nějak zkažena a nevedla nás ke kompromisům v naší věrné oddanosti Jehovovi a v uctívání, které mu patří. — 2. Korinťanům 11:3.
17. Zač někteří vyměnili neocenitelné přednosti služby?
17 Je vhodné, abychom si položili otázku: ‚Je nějaká cena, kterou bych přijal výměnou za svou přednost věrně a oddaně uctívat svého stvořitele?‘ Je smutné, že na rozdíl od Josefa někteří lidé, kteří byli oddanými služebníky Jehovy, za to žádali jen velmi malou protihodnotu. Dokonce i někteří starší vyměnili své neocenitelné přednosti svaté služby za dočasné potěšení z nemravných smyslových rozkoší. Ať již to byli starši nebo ne, mnozí z těchto lidí nenávratně přišli o soulad ve své rodině, o lásku a úctu sboru a o schválení od Jehovy — který jediný může dát sílu, abychom mohli zachovat svou věrnou oddanost a odolat jakýmkoli satanovým pokušením. — Izajáš 12:2; Filipanům 4:13.
18. Proč je důležité, abychom dbali výstrahy v 1. Timoteovi 6:9, 10?
18 Jiní se ctižádostivě rozhodli, že budou usilovat o světské cíle, a „celí se probodali mnoha bolestmi“, ačkoli je Bible předtím jasně varovala. (1. Timoteovi 6:9, 10) Křesťan Démas, o němž mluvil Pavel, pro takové jednání utrpěl ztrátu, buď dočasnou nebo trvalou. (2. Timoteovi 4:10) Kompromisy ve věrné oddanosti Jehovovi se nikdy neobejdou bez katastrofálních důsledků. „Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet.“ — Galaťanům 6:7.
19, 20. a) Jaká nebezpečí jsou mimo jiné spojena s nadměrným sledováním televize? b) Jaký příklad dala jedna rodina svědků?
19 Cena v takovém ‚obchodu‘ se někdy projevuje velmi lstivým způsobem. Jedna zpráva ze Spojených států například říká, že mnohé rodiny tráví sledováním televize asi polovinu času, kdy jsou doma a nespí, a tomuto zvyku propadají zejména mladí. Kdyby křesťan sytil svou mysl převážně televizí, v níž se předvádí sex a násilí, mohl by si brzy podkopat své křesťanské zásady. Pak by se mohl snadno stát neloajálním a mohl by se odcizit Jehovovi. Taková špatná společenství opravdu kazí užitečné zvyky. (1. Korinťanům 15:33) Nesmíme zapomenout, že nás Písmo vybízí, abychom věnovali čas studiu a uvažování o Jehovovu slovu. Je přemíra času stráveného odpočíváním před televizní obrazovkou odpovídající protihodnotou za čas, který jsme mohli věnovat poznávání, jež vede k věčnému životu věrně oddaného ctitele Jehovova? Mnozí lidé, kteří dnes poznávají pravdu, museli v tom směru velmi změnit svůj způsob myšlení. — 1. Timoteovi 4:15, 16; 2. Timoteovi 2:15.
20 Takaši je japonský obchodník, který žije v Anglii. Kdysi trávil s rodinou většinu večerů tři až čtyři hodiny sledováním televize. Když se dal se svou manželkou před třemi lety pokřtít, rozhodl, že osobní a rodinné studium Bible musí být na prvním místě. Zkrátil sledování televize průměrně na pouhých 15 až 30 minut denně, a tak dává rodině dobrý příklad. Ačkoli musí Takaši používat při svém studiu dvě Bible, anglickou a japonskou, rychle duchovně roste a slouží nyní jako služební pomocník v jednom sboru, kde se mluví anglicky. Jeho manželka je pomocná průkopnice. „Chci bdít nad duchovním smýšlením našich dvou chlapců,“ říká Takaši, „a proto dávám každý den bedlivě pozor, které televizní programy jim s manželkou dovolíme sledovat.“ Taková sebekázeň se vyplácí.
21. Co víme o satanových taktikách a jak se můžeme chránit?
21 Můžeme si být jisti, že satan zná naše slabosti možná lépe než my sami. Snaží se přimět nás ke kompromisům nebo oslabit naši loajalitu k Jehovovi. (Srovnej Matouše 4:8, 9.) Jak tedy na sebe můžeme dávat pozor? Tím, že máme stále na zřeteli svou oddanost a s potěšením rozvíjíme své schopnosti, když pomáháme druhým v jejich duchovních potřebách. Jako Jehovovi věrně oddaní služebníci musíme mít stále mnoho práce v Boží službě a stále se musíme řídit Božím slovem. To nám pomůže v našem pevném rozhodnutí, že bez ohledu na to, jakou cenu nám satan může nabídnout, nikdy nás neodvrátí od naší věrné oddanosti Bohu. — Žalm 119:14–16.
Jak odpovíš?
◻ Jak projevili věrnou oddanost Jehova a Ježíš?
◻ Jaké jiné biblické příklady věrné oddanosti můžeme uvést?
◻ Co nám může satan nabídnout nebo oč se může pokusit?
◻ Jak se můžeme posílit, abychom zachovali ve svém uctívání Jehovy věrnou oddanost?