Věrně a oddaně pracujeme s Jehovou

„Bože, vyučoval jsi mě od mládí, a já až dosud vyprávím o tvých podivuhodných dílech.“ — ŽALM 71:17.

1. Proč můžeme říci, že je práce darem od Jehovy?

PRÁCE patří k darům, které dal Bůh člověku. Našim prarodičům, Adamovi a Evě, Jehova řekl: „Naplňte zemi a podmaňte si ji.“ Byl to náročný pracovní úkol, ale odpovídal jejich schopnostem. Tělesné a duševní úsilí, které přitom měli vynakládat, mělo zvyšovat jejich radost ze života, což se nedalo srovnat se zážitky zvířat, jež s nimi sdílela jejich pozemský domov. — 1. Mojžíšova 1:28.

2, 3. a) Čím se dnes stala práce pro mnohé lidi a proč? b) O které příležitosti k vykonávání jedné zvláštní práce bychom měli uvažovat?

² I v našem nedokonalém stavu je ‚tvrdá práce‘, jež vede k ‚dobrému‘, „dar od Boha“, jak napsal moudrý král Šalomoun. (Kazatel 3:13) Člověk potřebuje zaměstnávat své duševní i tělesné schopnosti. Kdo nemůže pracovat, podléhá sklíčenosti. Ale ne každá práce je zdravá nebo hodnotná. Mnozí pociťují práci jako lopotu, když si musí těžce vydělávat na živobytí.

³ Existuje však práce, která přináší skutečné uspokojení a k níž jsme všichni zváni. Nicméně ti, kteří se na ní podílejí, musí přemáhat mnoho odpůrců i problémů. Proč je tak důležité, abychom byli způsobilí pro tuto práci? Jak získáme tuto způsobilost? Než si odpovíme na tyto otázky, nejprve uvažujme:

Pro koho pracujeme?

4. Jaká práce přinášela Ježíšovi radost a uspokojení?

⁴ Ježíš Kristus řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Jan 4:34) Ježíš věrně a oddaně pracoval pro Jehovu a přineslo mu to mnoho radosti a uspokojení. Poskytlo mu to smysl života, a na konci své služby, která trvala tři a půl roku, mohl pravdivě říci svému nebeskému Otci: „Oslavil jsem tě na zemi tím, že jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych je konal.“ (Jan 17:4) Stejně jako nás udržuje při životě tělesný pokrm, udržuje nás i práce duchovního druhu. Ježíš to zdůraznil při jiné příležitosti, když upozornil: „Pracujte ne pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu.“ (Jan 6:27) Naproti tomu práce, která je duchovně neproduktivní, vede k pocitu marnosti a ke smrti.

5. Kdo odporoval dobrému dílu, které konal Ježíš, a proč?

⁵ „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ Ježíš adresoval tento výrok Židům, kteří ho kritizovali, protože v sobotu uzdravil muže, jenž byl osmatřicet let nemocný. (Jan 5:5–17) Ačkoli Ježíš vykonával Jehovovo dílo, náboženští odpůrci odmítli uznat tuto skutečnost a dělali všechno, co bylo v jejich silách, aby ho zastavili. Proč? Protože byli ze svého otce, satana ďábla, který vždy odporoval Jehovovu dílu. (Jan 8:44) Satan se umí ‚proměňovat v anděla světla‘ a používá ‚každého nespravedlivého podvodu‘, a proto potřebujeme duchovní rozlišovací schopnost a jasné myšlení, abychom rozeznali jeho díla. Jinak bychom mohli shledat, že pracujeme v odporu proti Jehovovi.— 2. Korinťanům 11:14; 2. Tesaloničanům 2:9, 10.

Odpůrci v činnosti

6. Proč jsou odpadlíci „podvodnými dělníky“? Znázorni to.

⁶ Někteří, podobně jako jistí odpadlíci dnes, působí ve své nevěře jako satanovy nástroje, aby podkopali víru nových členů křesťanského sboru. (2. Korinťanům 11:13) Místo aby prostě používali Bibli jako základ pravých nauk, soustřeďují se na to, aby zpochybňovali Překlad nového světa Svatých písem, jako kdyby na něm byli svědkové Jehovovi zcela závislí. To však neodpovídá skutečnosti. K poznání pravdy o Jehovovi a o jeho předsevzetích používali svědkové Jehovovi téměř sto let především Překlad Krále Jakuba (angl.), římskokatolický Překlad Douay (angl.) nebo kterékoli překlady dostupné v jejich jazycích. A používali tyto starší překlady při oznamování pravdy o stavu mrtvých, o vztahu mezi Bohem a jeho Synem a o tom, proč jde malé stádo do nebe. Informovaní lidé také vědí, že svědkové Jehovovi neustále používají při svém celosvětovém evangelizačním díle mnoho překladů Bible. Od roku 1961 však mají navíc k dispozici Překlad nového světa s jeho přesnou a srozumitelnou verzí odpovídající dnešním poznatkům.

7. a) Proč se Ježíš nehlásí k mnohým, kteří tvrdí, že v něj věří? b) Proč je důležité řídit se radou v 1. Jana 4:1?

⁷ Ježíš řekl, že k mnohým, kteří tvrdí, že v něho věří, se nebude chtít hlásit. Připustil, že možná v jeho jménu prorokují, vyhánějí démony a konají „mnoho mocných skutků“. Ukazuje však, že to jsou skutky „bezzákonnosti“. (Matouš 7:21–23) Proč? Protože neodpovídají vůli jeho nebeského Otce a jsou bezcenné, pokud jde o Jehovu Boha. Neobvyklé, zdánlivě dokonce zázračné skutky dnes mohou přesto pocházet od původního podvodníka, satana. Když psal apoštol Jan více než šedesát let po Ježíšově smrti a vzkříšení svůj první všeobecný dopis, radil křesťanům, aby ‚nevěřili každému inspirovanému výroku, ale [aby] zkoušeli inspirované výroky, aby viděli, zda pocházejí od Boha‘. My musíme jednat stejně. — 1. Jana 4:1.

Neprospěšné skutky

8. Jaký bychom měli mít postoj ke skutkům těla?

⁸ I když se nevěnujeme práci, která by byla v duchovním smyslu protichůdná, naše námaha je bezcenná, pokud stále slouží žádostem padlého těla. Apoštol Petr řekl, že jsme již dost dlouho vykonávali „vůli národů . . . ve skutcích volného chování, v chtíčích, nadměrném pití vína, hýření, pitkách a nezákonných modlářstvích“. (1. Petra 4:3, 4) To ovšem neznamená, že takové věci dělali všichni, kteří jsou dnes oddanými křesťany, ale přece to znamená, že se postoj těch, kteří tak jednali, musel rychle změnit, jakmile získali duchovní zrak. Svět o nich bude mluvit utrhačně, protože se změnili, a to se dá očekávat. Ale změna je u nich nutná, mají-li se stát věrnými a oddanými pracovníky v Jehovově službě. — 1. Korinťanům 6:9–11.

9. Co poznáváme ze zkušenosti jedné svědkyně, která se školila v operním zpěvu?

⁹ Jehova nám dal pro naše potěšení mnoho darů, mimo jiné hudbu. Jestliže však „celý svět leží v moci toho ničemného“, satana ďábla, neplatí to i pro svět hudby? (1. Jana 5:19) Ano, hudba může být lstivou léčkou, jak zjistila Sylvana. Měla příležitost školit se ve Francii jako operní pěvkyně. „Přesto jsem si usilovně přála sloužit Jehovovi,“ vysvětluje. „Měla jsem radost z pomocné průkopnické služby a doufala jsem, že budu moci ty dvě věci ve svém životě spojit. Ale první problém, s nímž jsem se při své kariéře setkala, byla nemravnost. Moji kolegové mě nejdříve považovali za naivní, když jsem se nepřipojovala k jejich nemravným řečem a nejednala jsem podle jejich příkladu. Zkažené prostředí u mne časem začalo vyvolávat znecitlivění a začala jsem tolerovat věci, které Jehova nenávidí. Jeden z mých učitelů mě stále nabádal, abych si učinila ze zpěvu náboženství. Učili mě, abych byla na jevišti agresivní a abych si myslela, že jsem lepší než kdokoli jiný. Měla jsem z toho všeho nepříjemný pocit. Nakonec jsem se měla připravovat na zvláštní hlasovou zkoušku. Modlila jsem se k Jehovovi, aby mi ukázal, kterou cestou mám jít. Ačkoli jsem zpívala dobře a cítila jsem jistotu, nebyla jsem mezi vybranými. Později jsem se dověděla proč — výsledky byly tajně určeny předem dlouho před konkursem. Pro mě to však byla jasná odpověď na mou modlitbu; rozhodla jsem se se opustit operní jeviště a vyučovat doma zpěv.“ Tato sestra se pak provdala za jednoho staršího v jednom křesťanském sboru, kde nyní oba svou věrnou a oddanou službou podporují zájmy království.

10. Jaký vyvodíš závěr z Ježíšových slov u Jana 3:19–21?

¹⁰ Ježíš řekl: „Kdo . . . činí podlé věci, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány.“ Na druhé straně ten, „kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly zjeveny, neboť byly vykonány v souladu s Bohem“. (Jan 3:19–21) Je skutečně požehnáním pracovat v souladu s Jehovovou vůlí a s jeho předsevzetím. Máme-li to však činit úspěšně, musíme vždy souhlasit s tím, aby byly naše skutky zkoumány ve světle Božího slova. Nikdy nejsme příliš staří a nikdy není příliš pozdě, abychom nemohli podniknout změny ve svém způsobu života a přijmout pozvání, abychom se chopili Jehovovy hodnotné služby.

Jak dnes konat „dobré skutky“

11. Co považují mnozí za „dobré skutky“ a proč mohou takové skutky vést ke zklamání?

¹¹ Práce, která má dnes cenu, musí odpovídat naléhavým potřebám dnešní doby. Mnozí upřímní lidé to vědí, a zaměstnávají se proto činností, která je často označována jako „dobré skutky“ vykonávané ve prospěch lidstva všeobecně nebo v nějakém zvláštním případě. CAFOD (Katolický fond pro zahraniční rozvoj) v Británii podal zprávu o své výpomocné akci proti hladomoru. Zpráva říká: „Před třemi lety. . . byly na výpomocnou akci vybrány milióny liber. Byly zachráněny tisíce životů. Dnes jsou tyto životy opět ohroženy . . . Ale proč? Co se nepodařilo?“ CAFOD Journal ve své zprávě dále vysvětluje, že dlouhodobé problémy se nikdy neřešily a že „prostředky tak nezbytně nutné pro lidský vývoj, se používaly k podněcování konfliktu [občanské války] “. Od dobročinných společností, které se věnují takové práci, jsi již bezpochyby podobné názory slyšel.

12. Jaké je jediné řešení problémů, s nimiž se setkává dnešní svět?

¹² Hladomor je naléhavý problém. A přesto, kdo poukazuje na to, že se dnešními tragédiemi v podobě hladomoru a válek splňuje Ježíšovo proroctví, které poukazuje na konec nynějšího systému věcí? (Matouš 24:3, 7) Kdo uveřejňuje důkazy spojující tyto události s jízdou tří jezdců, živě vylíčených v 6. kapitole biblické knihy Zjevení? Věrně a oddaně to činili vydavatelé tohoto časopisu. Proč? Aby ukázali, že je nad lidské možnosti vytvořit nějaký trvalý lék. To neznamená, že jsou křesťané ke světovým problémům lhostejní. Rozhodně ne. Jsou soucitní a chtějí dělat, co mohou, aby zmírnili utrpení. Ale realisticky přijímají skutečnost, že bez Božího zásahu nebudou světové problémy nikdy vyřešeny. Pokud bude připuštěno, aby satan dále vládl jako panovník tohoto světa, tyto problémy budou trvat, a stejně budou existovat i chudí lidé. — Marek 14:7; Jan 12:31.

Práce, která má největší cenu

13. Která práce je dnes nejnaléhavější a kdo ji koná?

¹³ Nejnaléhavěji nutné je dnes kázat dobré poselství, že království Jehovy Boha brzy nahradí všechny světské vlády a přinese úlevu, po které touží bohabojní lidé. (Daniel 2:44; Matouš 24:14) Ježíš Kristus učinil kázání nebeského království hlavním smyslem svého života, ačkoli jeho kázání bylo omezeno jen na palestinskou zemi. Dnes probíhá toto kázání v celosvětovém rozsahu, a Ježíš řekl, že se to bude dít. (Jan 14:12; Skutky 1:8) Mít podíl, byť i docela malý, na Božím díle, je nesrovnatelná přednost. Muži a ženy, staří stejně jako mladí, kterým se kdysi ani nezdálo, že budou kazateli dobrého poselství, jsou v předních řadách evangelizačního díla, jež dnes vykonávají svědkové Jehovovi. Podobně jako Noe a jeho rodina provádějí věrně a oddaně na základě Božího pověření jeho dílo a činí to tudíž v jeho síle, což je předehra konce tohoto systému věcí. — Filipanům 4:13; Hebrejcům 11:7.

14. Jak působí kázání k záchraně života a zároveň je ochranou?

¹⁴ Pro ty, kteří naslouchají a jednají podle dobrého poselství, jež slyší, je svědecké dílo, které v těchto posledních dnech vykonávají svědkové Jehovovi, životodárné . (Římanům 10:11–15) Je také ochranou pro ty, kteří káží. S upřímným zájmem pomáháme lidem, kteří mají větší problémy než my, a je proto méně pravděpodobné, že bychom se příliš zabrali do svých starostí a problémů, které snad máme. Uvědomujeme si, že tento svět, jehož měřítka upadají, nás bude chtít přimět, abychom se přizpůsobili jeho cestám. Jestliže tedy při svém kázání naplňujeme svou mysl Božími myšlenkami, nejen že se tím posiluje naše víra, ale slouží to našim nejlepším zájmům. Jeden svědek k tomu řekl: „Nebudu-li se snažit změnit lidi, s nimiž se setkávám, mohli by oni změnit mě.“ — Srovnej 2. Petra 2:7–9.

Pracujeme se sborem

15. Jaké odpovědnosti dnes spočívají na nižších pastýřích a oč by se měli podle 1. Timoteovi 3:1 zajímat muži, kteří jsou členy sboru?

¹⁵ Když přicházejí do sboru noví zájemci, dostávají se do péče velkého Pastýře, Jehovy Boha, a jeho znamenitého Pastýře, Ježíše Krista. (Žalm 23:1; Jan 10:11) Tyto nebeské pastýře zastupují dnes na zemi věrní nižší pastýři stáda, muži jmenovaní ve sborech. (1. Petra 5:2, 3) Zastávat takové postavení je v těchto posledních dnech neocenitelná přednost. Pastýřská práce je velmi závažná. Patří k ní nejen vedení při vyučování ve sboru a při evangelizační činnosti, ale také ochrana stáda před duchovními dravci a před zmatky, k nimž dochází v bouřlivé atmosféře dnešního světa. Neexistuje hodnotnější práce, o kterou by měli usilovat mužští členové sboru, než pomáhat v péči o duchovní blaho členů rostoucího křesťanského sboru. — 1. Timoteovi 3:1; srovnej Izajáše 32:1, 2.

16. Jak se křesťanští pastýři navzájem doplňují?

¹⁶ Nikdy však nesmíme zapomenout, že takoví pastýři jsou lidé, kteří se liší svými osobnostmi a mají různé chyby, stejně jako ostatní ve stádu. Některý z nich možná v určitém směru vyniká v pasení, zatímco dary jiného přinesou sboru užitek z nějakého jiného hlediska. Jejich skutky, které konají jako křesťanští starší, se navzájem doplňují, aby se sbor posiloval. (1. Korinťanům 12:4, 5) Nikdy by mezi ně neměl vniknout duch soupeření. Společně pracují, aby chránili a podporovali zájmy Království a „pozvedali oddané ruce“ v modlitbě k Jehovovi a aby ve všech svých úvahách a rozhodováních hledali jeho požehnání a vedení. — 1. Timoteovi 2:8.

17. a) Jakou máme povinnost? b) Jakým věcem se musíme vyhýbat, máme-li správně splnit svou povinnost?

¹⁷ Blíží se konec satanovy říše a kazatelské dílo je proto nyní stále naléhavější. Jako svědkové Jehovy Boha máme pravdu jeho Slova a jsme nyní povinni při každé příležitosti šířit dobré poselství. Práce, která je před námi, je víc než dost, aby nás udržovala v činnosti až do konce. Nikdy si nesmíme dovolit dát se odsunout stranou hédonickým, nemravným vyhledáváním zábav, ani se nesmíme nechat zatížit hmotařstvím. Neměli bychom se zaplétat do spekulativního způsobu myšlení a do debat o slova, protože by se mohlo ukázat, že to je neužitečné a že to zabírá čas. (2. Timoteovi 2:14; Titovi 1:10; 3:9) Když se učedníci ptali Ježíše: „Pane, obnovíš Izraeli království v tomto čase?“, zaměřil Ježíš jejich myšlení na aktuální důležitý úkol. Řekl: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a až do nejvzdálenější části země.“ Tento úkol platí až dodnes. — Skutky 1:6–8.

18. Proč přináší práce pro Jehovu takové uspokojení?

¹⁸ Pracujeme-li dnes s Jehovou a kážeme s jeho celosvětovým sborem, přináší to našemu životu štěstí, spokojenost a skutečný smysl. Každý, kdo miluje Jehovu, má tak příležitost projevit mu svou oddanost a loajalitu. Tato práce, jež má mnoho stránek, se nebude nikdy opakovat. Mějme jasně před sebou vyhlídku na věčný život a věrně a oddaně dále ‚prokazujme Bohu svatou službu se zbožnou bázní a s posvátnou úctou‘ k jeho chvále a pro naši vlastní záchranu. — Hebrejcům 12:28.

Jak odpovíš?

◻ Z jaké práce měl Ježíš radost a uspokojení?

◻ Kdo odporuje Jehovovu dílu a proč?

◻ Jaké jsou světské „dobré skutky“ ve srovnání s kázáním dobrého poselství o Božím království?

[Obrázek na straně 18]

Ježíš dal svým učedníkům příkaz, aby šli a kázali