Vstoupili jste do Božího odpočinku?
„Kdo . . . vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl.“ (HEBREJCŮM 4:10)
1. Proč tolik toužíme po odpočinku?
ODPOČINEK. To je opravdu příjemné, krásné slovo. Dnes žijeme v rušném, uspěchaném světě, a tak většina z nás by jistě velmi uvítala trochu odpočinku. Ať jsme mladí, či letití, žijeme v manželství, nebo jsme svobodní, možná jsme přetíženi a vyčerpáni prostě jen z každodenního života. Pro ty, kdo jsou nějak tělesně postiženi nebo trpí nějakou chorobou, je každý den nesmírně náročný. Jak říká Písmo, „všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud“. (Římanům 8:22) Ten, kdo odpočívá, nemusí být líný. Odpočinek patří k lidským potřebám, které musí být uspokojeny.
2. Od kdy Jehova odpočívá?
2 I Jehova Bůh odpočívá. V první knize Mojžíšově čteme: „Byla dokončena nebesa a země a všechno jejich vojsko. A do sedmého dne Bůh dokončil své dílo, které dělal, a sedmý den přistoupil k tomu, aby odpočinul od všeho svého díla, jež dělal.“ Jehova připsal „sedmému dni“ zvláštní význam, protože inspirovaná zpráva dále říká: „Bůh přistoupil k tomu, aby požehnal sedmému dni a učinil jej posvátným.“ (1. Mojžíšova 2:1–3)
Bůh odpočinul od svého díla
3. Co všechno nemohlo být důvodem, proč si Bůh odpočinul?
3 Proč si Bůh „sedmý den“ odpočinul? Samozřejmě si neodpočinul proto, že byl unavený. Jehova má ‚hojnost dynamické energie‘ a „neunavuje se ani neumdlévá“. (Izajáš 40:26, 28) Když tedy Bůh přistoupil k tomu, aby si odpočinul, nebylo to ani proto, že potřeboval přestávku nebo změnu tempa. Ježíš nám totiž sdělil: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“ (Jan 5:17) „Bůh je duch“ a rozhodně není omezen žádnými tělesnými cykly ani potřebami jako hmotní tvorové. (Jan 4:24)
4. V čem se „sedmý den“ lišil od předchozích šesti ‚dnů‘?
4 Jak můžeme získat určité pochopení toho, z jakého důvodu si Bůh „sedmý den“ odpočinul? Tím, že si povšimneme, že Bůh byl sice velmi spokojen s tím, co vykonal během dlouhého období šesti předcházejících stvořitelských ‚dnů‘, ale výslovně požehnal „sedmému dni“ a prohlásil ho za ‚posvátný‘. Slovník Concise Oxford Dictionary (Stručný oxfordský slovník) definuje slovo „posvátný“ jako „výlučně zasvěcený neboli vyhrazený (bohu nebo nějakému náboženskému účelu)“. Z toho, že Jehova požehnal „sedmému dni“ a prohlásil jej za posvátný, je vidět, že „sedmý den“ a jeho ‚odpočinek‘ musí mít určitou souvislost s jeho posvátnou vůlí a s jeho záměrem, a ne s tím, že by Bůh sám něco potřeboval. Co je to tedy za souvislost?
5. Co Bůh uvedl do pohybu v průběhu prvních šesti stvořitelských ‚dnů‘?
5 Během šesti předchozích stvořitelských ‚dnů‘ Bůh vytvořil a uvedl do pohybu všechny cykly a zákony, jež řídí veškeré procesy probíhající na zemi a všude kolem ní. Vědci nyní poznávají, jak je to všechno obdivuhodně vyřešeno. Ke konci ‚šestého dne‘ Bůh stvořil první lidskou dvojici a umístil ji do ‚zahrady v Edenu, směrem k východu‘. Nakonec Bůh oznámil, jaký záměr má s lidskou rodinou a se zemí, když prorocky řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:28, 31; 2:8)
6. (a) Jak se Bůh na konci ‚šestého dne‘ díval na všechno, co stvořil? (b) V jakém smyslu je „sedmý den“ posvátný?
6 Když ‚šestý stvořitelský den‘ dospěl ke konci, zpráva nám říká: „Bůh viděl všechno, co udělal, a pohleďme, bylo to velmi dobré.“ (1. Mojžíšova 1:31) Bůh byl spokojen se vším, co udělal. A tak odpočinul neboli upustil od dalších stvořitelských děl, pokud jde o zemi. Tehdy však dokonalá a krásná rajská zahrada pokrývala pouze malé území a na zemi žili jen dva lidští tvorové. Vyžadovalo by to čas, než by se země a lidská rodina dostaly do takového stavu, jak to Bůh zamýšlel. Právě proto Jehova ustanovil „sedmý den“, který měl umožnit, aby se všechno, co stvořil v předchozích šesti ‚dnech‘, vyvíjelo v souladu s jeho svatou vůlí. (Srovnej Efezanům 1:11.) Až „sedmý den“ dospěje ke svému závěru, z celé země se stane ráj, který bude věčně obýván rodinou dokonalých lidí. (Izajáš 45:18) „Sedmý den“ je oddělen neboli zasvěcen tomu, aby se uskutečňovala a plnila Boží vůle vzhledem k zemi a lidstvu. V tomto smyslu je ‚posvátný‘.
7. (a) Od čeho si Bůh v „sedmém dnu“ odpočinul? (b) Jak to všechno bude probíhat, až „sedmý den“ dospěje ke svému konci?
7 Bůh tedy „sedmého dne“ odpočinul od svých stvořitelských děl. Je to tak, jako kdyby ustoupil do pozadí a tomu, co uvedl do pohybu, ponechal přirozený průběh. Je pevně přesvědčen, že na konci „sedmého dne“ se všechno bude dít přesně podle jeho záměru. I kdyby se objevily překážky, budou překonány. Až se zcela uskuteční Boží vůle, bude z toho mít užitek celé poslušné lidstvo. Nic tomu nezabrání, protože Bůh požehnal „sedmému dni“ a učinil jej „posvátným“. To je opravdu nádherná vyhlídka pro poslušné lidstvo.
Izraelité nevstoupili do Božího odpočinku
8. Kdy a jak začali Izraelité dodržovat Sabat?
8 Izraelský národ měl užitek z opatření, které Jehova udělal pro práci a odpočinek. Bůh ještě před tím, než dal Izraelitům Zákon na hoře Sinaji, jim prostřednictvím Mojžíše řekl: „Všimněte si skutečnosti, že Jehova vám dal sabat. Proto vám šestý den dává chléb na dva dny. Zůstaňte sedět každý na svém vlastním místě. Ať nikdo sedmý den nevychází ze svého místa.“ Výsledkem bylo, že „lid přistoupil k tomu, aby sedmý den zachovával sabat“. (2. Mojžíšova 16:22–30)
9. Proč byl zákon o Sabatu pro Izraelity nepochybně vítanou změnou?
9 Pro Izraelity, kteří byli právě osvobozeni z otroctví v Egyptě, bylo toto opatření nové. Egypťané a jiné národy sice počítali čas po pěti až deseti dnech, ale je nepravděpodobné, že by Izraelitům v otroctví byl povolen den odpočinku. (Srovnej 2. Mojžíšovu 5:1–9.) Dá se tedy logicky dospět k závěru, že pro izraelský lid to byla vítaná změna. Neměli požadavek o Sabatu považovat za břemeno nebo za omezení, ale naopak se z něj měli radovat. Bůh jim později řekl, že Sabat měl sloužit jako připomínka jejich otroctví v Egyptě a toho, že je Jehova osvobodil. (5. Mojžíšova 5:15)
10, 11. (a) Na co se Izraelité mohli těšit, kdyby byli poslušní? (b) Proč vlastně Izraelité nevstoupili do Božího odpočinku?
10 Kdyby Izraelité, kteří vyšli z Egypta s Mojžíšem, byli poslušní, měli by výsadu vstoupit do Zaslíbené ‚země, která oplývala mlékem a medem‘. (2. Mojžíšova 3:8) Po celý svůj život by se radovali z opravdového odpočinku, nejen ze Sabatu. (5. Mojžíšova 12:9, 10) Ale tak to v jejich případě nedopadlo. Apoštol Pavel o nich napsal: „Kdo totiž byli ti, kdo slyšeli, a přece provokovali k rozhořčenému hněvu? Neudělali to vlastně všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšem? A navíc, kým byl Bůh znechucen po čtyřicet let? Nebylo to těmi, kdo hřešili a jejichž mrtvoly padly v pustině? Ale komu přísahal, že nevstoupí do jeho odpočinku, než těm, kdo jednali neposlušně? Vidíme tedy, že nemohli vstoupit kvůli nedostatku víry.“ (Hebrejcům 3:16–19)
11 To je velmi působivé poučení i pro nás! Kvůli nedostatku víry v Jehovu tato generace Izraelitů nezískala odpočinek, který jim Bůh slíbil. Místo toho zahynuli v pustině. Nepochopili, že jakožto Abrahamovi potomci jsou úzce spjati s Boží vůlí požehnat všem národům země. (1. Mojžíšova 17:7, 8; 22:18) Nejednali v souladu s Boží vůlí, ale naopak byli zcela rozptýleni svými světskými a sobeckými žádostmi. Kéž takovému jednání nikdy nepropadneme! (1. Korinťanům 10:6, 10)
Odpočinek zůstává
12. Jakou vyhlídku měli stále před sebou křesťané z prvního století a jak se mohla tato vyhlídka uskutečnit?
12 Pavel poukázal na to, že kvůli nedostatku víry se izraelskému národu nepodařilo vstoupit do Božího odpočinku, a potom věnoval pozornost svým spoluvěřícím. Jak je uvedeno v Hebrejcům 4:1–5, znovu je ujistil, že „zbývá slib o vstupu do [Božího] odpočinku“. Vyzýval je, aby projevovali víru v ‚dobrou zprávu‘, protože „my . . ., kteří jsme projevovali víru, opravdu vstupujeme do odpočinku“. Ježíšovou výkupní obětí byl Zákon již odstraněn z cesty, a proto se Pavel na tomto místě nezmiňuje o tělesném odpočinku, který poskytoval Sabat. (Kolosanům 2:13, 14) Tím, že citoval 1. Mojžíšovu 2:2 a Žalm 95:11, Pavel vybízel hebrejské křesťany, aby vstoupili do Božího odpočinku.
13. Proč Pavel, když citoval 95. žalm, upozorňoval na slovo „dnes“?
13 Pro hebrejské křesťany měla být ‚dobrou zprávou‘ možnost vstoupit do Božího odpočinku, stejně jako pro Izraelity před nimi měl být ‚dobrou zprávou‘ sabatní odpočinek. Proto Pavel nabádal své spoluvěřící, aby neudělali stejnou chybu, jakou udělali Izraelité v pustině. Když citoval slova nynějšího Žalmu 95:7, 8, upozornil na slovo „dnes“, přestože to bylo hodně dlouho od doby, kdy Bůh odpočinul od stvoření. (Hebrejcům 4:6, 7) Co tím chtěl Pavel ukázat? To, že stále probíhá ‚sedmý den‘, který Bůh vyhradil proto, aby mohl být plně uskutečněn jeho záměr se zemí a s lidstvem. Bylo tedy nutné, aby Pavlovi spolukřesťané jednali v souladu s tímto záměrem a příliš se nezabývali sobeckými zájmy. Pak znovu zazněla Pavlova výstraha: „Nezatvrzujte své srdce.“
14. Jak Pavel ukázal, že Boží „odpočinek“ stále zůstává?
14 Kromě toho Pavel ukázal, že v souvislosti se slíbeným ‚odpočinkem‘ nešlo pouze o to, aby se pod Jozuovým vedením usadili v Zaslíbené zemi. (Jozue 21:44) Pavel dokazoval: „Kdyby je byl totiž Jozue dovedl na místo odpočinku, nemluvil by potom Bůh o jiném dnu.“ A vzhledem k tomu dodal: „Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek.“ (Hebrejcům 4:8, 9) Co je tímto ‚sabatním odpočinkem‘?
Vstupte do Božího odpočinku
15, 16. (a) Jaký význam má výraz „sabatní odpočinek“? (b) Co znamená ‚odpočinout od svých vlastních děl‘?
15 Výraz „sabatní odpočinek“ je přeložen z řeckého slova, které znamená „slavení sabatu“. (Kingdom Interlinear) Profesor William Lane píše: „Tento výraz získal svůj specifický odstín z pokynů k sabatu, které byly v judaismu rozpracovány na základě Exodu 20:8–10, kde bylo zdůrazněno, že odpočinek a chvála patří k sobě . . . [Tento výraz] zdůrazňuje zvláštní aspekt slavnostní nálady a radosti, vyjadřovaný v uctívání a velebení Boha.“ Slíbený odpočinek není tedy jen uvolnění od práce. Je to přechod od vyčerpávající, bezúčelné námahy k radostné službě, která přináší čest Bohu.
16 To je potvrzeno dalšími Pavlovými slovy: „Kdo totiž vstoupil do Božího odpočinku, sám odpočinul i od svých vlastních děl, právě jako Bůh odpočinul od svých vlastních.“ (Hebrejcům 4:10) Když si Bůh v sedmém stvořitelském dnu odpočinul, nebylo to proto, že by byl unaven. Upustil totiž od pozemského stvořitelského díla proto, aby své výtvory nechal ke své chvále a cti rozvinout a dospět k plné slávě. Jsme součástí Božího stvoření, a tak bychom se také měli přizpůsobit tomuto uspořádání. Měli bychom ‚odpočinout od svých vlastních děl‘, to znamená, že už bychom se neměli snažit ospravedlnit se před Bohem a pokoušet se tak získat záchranu. Naopak bychom měli věřit, že naše záchrana závisí na výkupní oběti Ježíše Krista, jejímž prostřednictvím budou všechny věci opět uvedeny do souladu s Božím záměrem. (Efezanům 1:8–14; Kolosanům 1:19, 20)
Boží slovo vykonává moc
17. Jaké cestě, kterou se vydal tělesný Izrael, se musíme vyhýbat?
17 Izraelitům se kvůli jejich neposlušnosti a nedostatku víry nepodařilo vstoupit do Božího odpočinku. Proto Pavel vyzýval hebrejské křesťany: „Vynasnažme se proto, abychom vstoupili do onoho odpočinku, aby někdo nepadl podle téhož vzoru neposlušnosti.“ (Hebrejcům 4:11) Většina Židů v prvním století neprojevovala víru v Ježíše a mnozí z nich velmi trpěli, když v roce 70 n. l. židovský systém věcí dospěl ke svému konci. Dnes je velmi důležité, abychom měli víru v Boží slovo a Boží sliby.
18. (a) Jaké důvody k projevování víry v Boží slovo uváděl Pavel? (b) V jakém smyslu je Boží slovo „ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč“?
18 Máme pádné důvody k tomu, abychom projevovali víru v Jehovovo slovo. Pavel napsal: „Slovo Boha je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ (Hebrejcům 4:12) Boží slovo neboli poselství je opravdu „ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč“. Hebrejští křesťané potřebovali připomenout, co se stalo jejich praotcům. Přehlíželi Jehovův rozsudek, že zahynou v pustině, a pokoušeli se vstoupit do Zaslíbené země. Mojžíš je však varoval: „Jsou tam . . . před vámi Amalekité a Kananejci; a jistě padnete mečem.“ Když se Izraelité tvrdošíjně tlačili kupředu, „sestoupili Amalekité a Kananejci, kteří bydleli na té hoře, a začali je bít a rozptýlili je až k Chormě“. (4. Mojžíšova 14:39–45) Jehovovo slovo je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč, a každý, kdo Jehovovo slovo svévolně přehlíží, za to ponese následky. (Galaťanům 6:7–9)
19. Jak a kam mocně ‚proniká‘ Boží slovo, a proč bychom měli uznávat, že máme odpovědnost před Bohem?
19 Boží slovo opravdu mocně „proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku“! Vniká do myšlenek a pohnutek člověka, obrazně proniká až do morku v nejniternější části kostí. Izraelité osvobození z otroctví v Egyptě sice souhlasili s tím, že budou dodržovat Zákon, ale Jehova o nich věděl, že hluboko ve svém srdci si jeho opatření a požadavků neváží. (Žalm 95:7–11) Měli větší zájem o uspokojování svých tělesných potřeb než o to, aby činili Boží vůli. Proto nevstoupili do Božího slíbeného odpočinku, ale zahynuli v pustině. Musíme si to vzít k srdci, protože „není stvoření, které není zjevné [Božímu] zraku, ale všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty“. (Hebrejcům 4:13) Kéž tedy jednáme podle toho, že jsme se zasvětili Jehovovi a ‚neodtahujeme se ke zničení‘. (Hebrejcům 10:39)
20. Co je před námi a co musíme nyní dělat, abychom vstoupili do Božího odpočinku?
20 I když dosud probíhá „sedmý den“ — den Božího odpočinku —, Jehova střeží uskutečňování svého záměru se zemí a s lidstvem. Již velmi brzy mesiášský Král Ježíš Kristus podnikne kroky k tomu, aby ze země odstranil všechny ty, kdo odporují Boží vůli, a tedy i Satana Ďábla. V průběhu Kristova tisíciletého panování Ježíš se svými 144 000 spoluvládci uvede zemi a lidstvo do takového stavu, jak to Bůh zamýšlel. (Zjevení 14:1; 20:1–6) Teď je čas, abychom dokázali, že se celý náš život soustřeďuje na vůli Jehovy Boha. Nyní je čas na to, abychom ‚odpočinuli od svých vlastních děl‘ a upřímně sloužili zájmům Království, a ne abychom se snažili ospravedlnit se před Bohem a stavět do popředí své vlastní zájmy. Jestliže to děláme a zůstáváme věrni svému nebeskému Otci, Jehovovi, získáme výsadu mít prospěch z Božího odpočinku nyní i navždy.
Umíte to vysvětlit?
◻ Od čeho a proč Bůh v ‚sedmém dnu‘ odpočinul?
◻ Z jakého odpočinku se Izraelité měli těšit, ale proč se jim nepodařilo do něj vstoupit?
◻ Co musíme dělat, abychom vstoupili do Božího odpočinku?
◻ V jakém smyslu je Boží slovo živé, mocné a ostřejší než dvojsečný meč?
[Obrázek na straně 16 a 17]
Izraelité dodržovali Sabat, ale do Božího odpočinku nevstoupili. Víte proč?