‚Budujte se na své nejsvětější víře‘

1, 2. Na jakém stavebním projektu pracujete a proč je kvalita vaší práce tak důležitá?

PŘEDSTAVTE si, že pilně pracujete na stavbě domu. Stavba už nějakou dobu probíhá a bude trvat ještě dlouho. Práce je náročná, ale máte z ní radost. Jste rozhodnuti, že se za žádných okolností nevzdáte ani neochabnete, protože kvalita vaší práce ovlivní váš současný život, a dokonce i vaši budoucnost. Tím domem, který stavíte, jste totiž vy sami.

² To, že musíme budovat sami sebe, zdůraznil učedník Juda. Když nabádal křesťany, aby se ‚zachovávali v Boží lásce‘, ukázal, že toho dosáhnou ‚tím, že se budou budovat na své nejsvětější víře‘. (Juda 20, 21) Jak můžete budovat sami sebe a posilovat tak svou víru, abyste zůstali v Boží lásce? Zamysleme se nad třemi hledisky duchovního stavebního projektu, před kterým každý z nás stojí.

3–5. (a) Co by Satan chtěl, abyste si mysleli o Jehovových požadavcích? (b) Jak bychom se na Boží požadavky měli dívat a jak se díky tomu budeme cítit? Znázorněte to.

³ Především musíme posilovat svou víru v Boží zákony. Při studiu této knihy jsme přemýšleli o mnoha Jehovových spravedlivých požadavcích, které se týkají našeho jednání. Jak se na ně díváte? Satan by vás chtěl oklamat, abyste si mysleli, že Jehovovy zákony, zásady a měřítka jsou omezující, a dokonce utlačující. Tuto taktiku používá už od doby, kdy se mu osvědčila v Edenu. (1. Mojžíšova 3:1–6) Bude účinná i ve vašem případě? Hodně bude záležet na vašem postoji.

⁴ Uvažujte o následujícím znázornění. Procházíte se krásným parkem a všimnete si, že jedna jeho část je obehnána vysokým železným plotem. Za ním to vypadá nádherně. Možná se vám plot bude zdát zbytečný a omezující. Pak ale za plotem uvidíte zuřivého lva, jak se k vám blíží. Teď už chápete, proč tam plot je — chrání vás. Existuje nějaký skutečný predátor, který vás ohrožuje? Boží Slovo varuje: „Buďte střízliví, bděte. Váš protivník, Ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.“ (1. Petra 5:8)

⁵ Satan je nebezpečný predátor. Jehova nechce, abychom se stali jeho kořistí, a proto stanovil zákony, které nás před mnoha Satanovými ‚lstivými skutky‘ mají chránit. (Efezanům 6:11, poznámka pod čarou) Kdykoli tedy rozjímáme o Božích zákonech, měli bychom se na ně dívat jako na projev lásky od našeho nebeského Otce. Když máte na Boží zákony takový názor, budou vás chránit a přinášet vám radost. Učedník Jakub napsal: „Kdo se . . . zahledí do dokonalého zákona, který patří ke svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat.“ (Jakub 1:25)

 6. Co je nejlepší způsob, jak posilovat svou víru v Boží spravedlivé zákony a zásady? Uveďte příklad.

⁶ Nejlepší způsob, jak posilovat svou víru v našeho Zákonodárce a v jeho moudré zákony, je ten, že podle Božích přikázání budeme žít. Například ke ‚Kristovu zákonu‘ patří přikázání učit druhé ‚všechno, co Ježíš přikázal‘. (Galaťanům 6:2; Matouš 28:19, 20) Bereme vážně také pokyn scházet se k uctívání Jehovy a k vzájemnému povzbuzení. (Hebrejcům 10:24, 25) Mezi Božími přikázáními je i vybídka, abychom se pravidelně, často a ze srdce modlili. (Matouš 6:5–8; 1. Tesaloničanům 5:17) To, že Boží přikázání posloucháme, vede k takové radosti a spokojenosti, jaké bychom v dnešním světě plném problémů nikdy nenašli. Když přemýšlíte o užitku, který máte z toho, že žijete v souladu s Božími zákony, jistě se posiluje vaše víra v to, že jsou moudré.

7, 8. Jak Boží Slovo povzbuzuje ty, kdo se obávají, že nedokážou stále jednat podle Jehovových zákonů?

⁷ Někdo se ale občas obává, že se nedokáže stále držet Jehovových zákonů. Bojí se, že v nějakém ohledu selže. Pokud se tak někdy cítíte, pamatujte na následující slova: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit. Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním! Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny.“ (Izajáš 48:17, 18) Už jste se někdy do hloubky zamysleli nad tím, jak povzbudivé tyto verše jsou?

⁸ Jehova nám v nich připomíná, že když ho posloucháme, vede to k našemu prospěchu. Slibuje nám dvojí užitek. Za prvé, náš pokoj bude jako řeka — bude ničím nerušený, hojný a trvalý. Za druhé, naše spravedlnost bude jako mořské vlny. Když stojíte na mořském břehu a pozorujete vlny, jak se valí jedna za druhou, nepochybujete o tom, že tak budou přicházet po celé věky. Jehova říká, že naše spravedlnost — to, že jednáme správně — bude právě taková. Pokud se ze všech sil snažíme být Jehovovi věrní, nikdy nepřipustí, abychom selhali. (Žalm 55:22) Takové povzbuzující sliby jistě posilují naši víru v Jehovu a v jeho spravedlivé požadavky.

9, 10. (a) Proč je zralost pro křesťana vynikajícím cílem? (b) Jak duchovní pohled přispívá k radosti?

⁹ Druhé hledisko našeho stavebního projektu vyplývá z následujících inspirovaných slov: „Usilovně spějme ke zralosti.“ (Hebrejcům 6:1) Zralost je pro křesťana vynikajícím cílem. Na rozdíl od dokonalosti, která je pro nás zatím nedosažitelná, je zralost cílem, kterého dosáhnout můžeme. Kromě toho, když je křesťan duchovně zralý, služba Jehovovi mu přináší větší radost. Jak je to možné?

¹⁰ Duchovně zralý křesťan se na všechno dívá Jehovovýma očima. (Jan 4:23) Pavel napsal: „Ti, kdo jsou ve shodě s tělem, zaměřují . . . svou mysl na věci těla, ale ti, kdo jsou ve shodě s duchem, na věci ducha.“ (Římanům 8:5) Tělesný pohled mnoho radosti nepřináší, protože je sobecký, krátkozraký a zaměřený na hmotné věci. Naproti tomu duchovní pohled radost přináší, protože je zaměřený na Jehovu, „šťastného Boha“. (1. Timoteovi 1:11) Duchovně smýšlející člověk se chce líbit Jehovovi a raduje se i ve zkouškách. Proč? Protože ve zkouškách máme příležitost upevnit svou ryzost a ukázat, že Satan je lhář. Tím děláme radost našemu nebeskému Otci. (Přísloví 27:11; Jakub 1:2, 3)

11, 12. (a) Co Pavel napsal o ‚vnímavosti‘ a jaký význam má slovo přeložené jako ‚cvičit‘? (b) Jak musí být tělo cvičeno?

¹¹ Duchovní smýšlení a zralost jsou výsledkem cvičení. Uvažujme o následujícím verši: „Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kdo používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Hebrejcům 5:14) Když Pavel psal, že je naše vnímavost ‚cvičena‘, použil slovo, které bylo běžně slyšet v tělocvičnách v tehdejším Řecku. Toto slovo totiž znamená ‚cvičit jako gymnasta‘. Přemýšlejme nyní, co takové cvičení obnáší.

¹² Když se dítě narodí, plně si neuvědomuje polohu svých končetin a nedokáže je dobře ovládat. Bezděčně proto mává ručičkama a někdy se k vlastnímu překvapení a nelibosti samo udeří do obličeje. Postupně se tělo používáním cvičí. Napřed dítě leze po čtyřech, pak chodí a nakonec běhá.a A co gymnasta? Když vidíte, jak dokáže ladně a přesně dělat přemety, vůbec nepochybujete o tom, že musel dlouho a tvrdě trénovat. Jeho tělo teď pracuje jako dokonale seřízený stroj. Bible říká, že takové tělesné cvičení je „prospěšné k nemnohému“. Oč cennější je to, když cvičíme svou duchovní vnímavost. (1. Timoteovi 4:8)

13. Jak můžeme cvičit svou vnímavost?

¹³ V této knize jsme probrali mnoho myšlenek, které nám pomohou cvičit vnímavost, abychom mohli Jehovovi zůstat věrní. Když děláme každodenní rozhodnutí, s modlitbou přemýšlejme o Božích zásadách a zákonech. Vždy se ptejme sami sebe: ‚Které biblické zákony nebo zásady se této záležitosti týkají? Jak je mohu uplatnit? Jaké rozhodnutí se bude líbit mému nebeskému Otci?‘ (Přísloví 3:5, 6; Jakub 1:5) Když se budeme rozhodovat tímto způsobem, budeme dále cvičit svou vnímavost. Takové cvičení nám pomůže stát se duchovně smýšlejícími lidmi a také jimi zůstat.

14. Jakou touhu si musíme vytvořit, máme-li duchovně růst, ale na co si musíme dávat pozor?

¹⁴ Dosažením zralosti však náš duchovní růst nekončí. Růst závisí na výživě. Pavel proto napsal: „Hutný pokrm patří zralým lidem.“ Jestliže chceme posilovat svou víru, musíme stále přijímat hutný duchovní pokrm. Když správně uplatňujeme to, co se učíme, jednáme moudře. Bible říká: „Moudrost je prvořadá věc.“ Je tedy nezbytné, abychom si vytvořili skutečnou touhu po drahocenných pravdách od našeho Otce. (Přísloví 4:5–7; 1. Petra 2:2) To, že získáváme poznání a zbožnou moudrost, samozřejmě není žádným důvodem k samolibosti nebo domýšlivosti. Musíme o sobě pravidelně přemýšlet, aby se nestalo, že nám v srdci zakoření pýcha nebo nějaká jiná slabost. Pavel napsal: „Zkoušejte, zda jste ve víře, prokazujte, co sami jste.“ (2. Korinťanům 13:5)

15. Proč je k duchovnímu růstu nezbytná láska?

¹⁵ Stavba domu může být hotová, ale práce tím nekončí. Je potřeba udržovat dům v pořádku, občas nějakou věc opravit nebo podle okolností něco přistavět. Co potřebujeme, abychom dosáhli duchovní zralosti a udrželi si ji? Především musíme mít lásku. Naše láska k Jehovovi i ke spoluvěřícím musí sílit. Bez lásky by veškeré naše poznání i skutky byly k ničemu — podobaly by se nepříjemnému hluku. (1. Korinťanům 13:1–3) Pokud máme lásku, můžeme dosáhnout křesťanské zralosti a dál duchovně růst.

16. Jaký způsob uvažování Satan propaguje a co nám Jehova poskytl, abychom se takovému uvažování mohli bránit?

¹⁶ Uvažujme nyní o třetím hledisku našeho stavebního projektu. Máme-li se budovat jako skuteční následovníci Krista, musíme dávat pozor na svůj způsob uvažování. Satan, panovník tohoto světa, je mistrem v tom, že dokáže lidi přimět, aby smýšleli negativně a pesimisticky, byli nedůvěřiví a propadali beznaději. (Efezanům 2:2) Takový způsob uvažování je pro křesťany stejně nebezpečný jako hniloba pro dřevěný dům. Jehova nám však poskytuje něco, díky čemu se můžeme účinně bránit — naději.

17. Jak Boží Slovo znázorňuje, že je naděje důležitá?

¹⁷ V Bibli jsou vyjmenovány jednotlivé části duchovní výzbroje, kterou potřebujeme, abychom mohli bojovat proti Satanovi a tomuto světu. Významnou součástí této výzbroje je přilba neboli ‚naděje na záchranu‘. (1. Tesaloničanům 5:8) V biblických dobách voják věděl, že bez přilby by v bitvě nezůstal dlouho naživu. Přilba byla často kovová a nasazovala se na plstěnou nebo koženou čapku. Většina ran směřujících na hlavu po přilbě sklouzla a nezpůsobila vážnější zranění. Podobně jako přilba chrání hlavu, tak může naděje chránit naši mysl, tedy náš způsob uvažování.

18, 19. Jak nám Ježíš dal ten nejlepší příklad v tom, že se pevně držel své naděje, a jak ho můžeme napodobovat?

¹⁸ Ježíš je prvořadým příkladem v tom, že se pevně držel své naděje. Vzpomeňte si, co musel vytrpět poslední noc svého života na zemi. Blízký přítel ho za peníze zradil. Další zapřel, že ho vůbec zná. Ostatní ho opustili a utekli. Členové jeho vlastního národa se postavili proti němu a požadovali, aby byl umučen k smrti římskými vojáky. Dá se říci, že Ježíš prožil těžší zkoušky, než do jakých se kdy dostaneme my. Co mu pomáhalo? Odpověď je zapsaná v Hebrejcům 12:2, kde čteme: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ Ježíš měl stále před očima „radost, jež mu byla předložena“.

¹⁹ Jaká radost byla Ježíšovi předložena? Věděl, že když vytrvá, přispěje k posvěcení Jehovova svatého jména. Poskytne ten největší důkaz, že Satan je lhář. Žádná jiná naděje by Ježíšovi nemohla přinést větší radost. Věděl také, že ho Jehova za jeho věrnost bohatě odmění. Zanedlouho měl být totiž opět se svým Otcem. Na takovou naději Ježíš v těch nejhorších okamžicích myslel. Totéž musíme dělat my. I nám byla předložena radost. Jehova dal každému z nás výsadu přispívat k posvěcení jeho velkého jména. Můžeme prokázat, že Satan je lhář, a to tím, že si za Svrchovaného Panovníka vybereme Jehovu a že zůstaneme v bezpečí jeho lásky, ať už se setkáme s jakoukoli zkouškou nebo pokušením.

20. Co nám pomůže, abychom smýšleli pozitivně a drželi se své naděje?

²⁰ Jehova je nejen ochoten odměnit své věrné služebníky, ale dokonce po tom velmi touží. (Izajáš 30:18; Malachiáš 3:10) Těší ho, když může uspokojit správné touhy svých služebníků. (Žalm 37:4) Stále tedy svou mysl upínejme k naději, která je před námi. Nikdy nepodlehněme negativnímu, zkaženému a převrácenému uvažování starého Satanova světa. Pokud cítíme, že se duch tohoto světa vkrádá do naší mysli nebo srdce, modleme se úpěnlivě o „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“. Tento pokoj bude střežit naše srdce a naše myšlenkové síly. (Filipanům 4:6, 7)

21, 22. (a) Jakou nádhernou naději mají členové ‚velkého zástupu‘? (b) Na co se do nového světa těšíte nejvíce a co jste rozhodnuti dělat?

²¹ Máme opravdu nádhernou naději. Pokud patříme k ‚velkému zástupu‘, který ‚vyjde z velkého soužení‘, uvažujme o tom, jaký život nás zanedlouho čeká. (Zjevení 7:9, 14) Nebude tu Satan a jeho démoni, a tak zažijeme úlevu, kterou si teď ani neumíme představit. Nikdo z nás totiž neví, jaké to je žít ve světě, kde by nepůsobil Satanův zkažený vliv. Až tento vliv pomine, budeme moci pod vedením Ježíše a jeho 144 000 nebeských spoluvládců s radostí přeměňovat zemi v ráj. Těšíme se, že budou odstraněny všechny zdravotní problémy. Znovu se setkáme s našimi blízkými, kteří zemřeli. Konečně budeme moci žít tak, jak si to Bůh původně přál. A jak budeme spět k dokonalosti, bude se blížit ještě větší odměna, která je slíbena v Římanům 8:21 — ‚slavná svoboda Božích dětí‘.

²² Jehova chce, abychom měli ještě větší svobodu, než jakou si umíme představit. To, zda takovou svobodu získáme, závisí na naší poslušnosti. Jistě stojí za to, abychom nyní vynaložili veškeré úsilí a poslouchali Jehovu každý den. Rozhodně se tedy dále budujme na své nejsvětější víře, abychom v Boží lásce mohli zůstat po celou věčnost.