SVATOSTÁNEK

Přenosný stan uctívání, který používali Izraelité; někdy byl také nazýván „stan setkání“. (2Mo 39:32, 40; viz heslo STAN SETKÁNÍ.) V hebrejštině je označován slovy miš·kanʹ (sídlo; obydlí; svatostánek), ’oʹhel (stan) a miq·dašʹ (svatyně). V řečtině se používá slovo ske·neʹ, jehož význam je „stan; chýše; sídlo; obydlí“. (Viz heslo SVATÉ MÍSTO.)

Svatostánek byl hlavní součástí Jehovova opatření pro to, aby k němu mohl izraelský národ přistupovat. Skládal se ze dvou oddělení. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 538) V prvním oddělení, ve Svaté, byl zlatý svícen, zlatý oltář pro kadidlo, stůl na chléb vystavení a zlaté náčiní; v nejvnitřnějším oddělení, v Nejsvětější, byla truhla smlouvy, nad níž se tyčili dva zlatí cherubíni. (Viz hesla NEJSVĚTĚJŠÍ; TRUHLA SMLOUVY.)

Kdy byl zasvěcen. Svatostánek neboli „stan setkání“ (který je v 1Sa 1:9 označen jako ‚Jehovův chrám‘ a v 1Sa 1:24 jako ‚Jehovův dům‘) byl postaven v pustině u hory Sinaj roku 1512 př. n. l. Svatostánek i s vybavením a náčiním byl zcela dokončen prvního dne prvního měsíce, tedy abibu čili nisanu. (2Mo 40) Toho dne na Jehovův příkaz prostředník Mojžíš slavnostně uvedl kněze do úřadu; všechny služby související se slavnostním uvedením trvaly sedm dnů. Osmého dne začali kněží vykonávat úkoly spojené se svým úřadem. (3Mo, 8. a 9. kap.; viz heslo SLAVNOSTNÍ UVEDENÍ.)

Projekt. Když Jehova mluvil s Mojžíšem na hoře, předal mu úplný vzor svatostánku a potom mu přikázal: „Hleď, abys všechny věci udělal podle jejich vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“ Svatostánek sloužil jako ‚stín nebeských věcí‘, a proto musel být přesný do nejmenšího detailu. (Heb 8:5) Jehova inspiroval Becalela a Oholiaba, aby práce, na níž se měli podílet i ostatní Izraelité — muži a ženy —, mohla být provedena dokonale, podle pokynů, které jim dal Mojžíš. Jaký byl výsledek? „Podle všeho, co Jehova přikázal Mojžíšovi, tak izraelští synové vykonali všechnu službu.“ (2Mo 39:42; 35:25, 26; 36:1, 4) Materiál byl opatřen prostřednictvím dobrovolných příspěvků lidu. (2Mo 36:3, 6, 7) Je nesporné, že příspěvky v podobě zlata, stříbra, mědi a také příze, tkanin a kůže pocházely do značné míry z toho, co si Izraelité odnesli z Egypta. (2Mo 12:34–36; viz heslo TULENÍ KŮŽE.) Akáciové dřevo bylo v pustině dostupné. (Viz heslo AKÁCIE.)

Propočty v tomto článku vycházejí z lokte o délce 44,5 cm. Je však možné, že byl používán dlouhý loket o délce asi 51,8 cm. (Srovnej 2Pa 3:3; Ez 40:5.)

Pokrývky a zástěny. Celá kostra svatostánku byla nejprve zakryta lněnou pokrývkou, na níž byly vyšity barevné postavy cherubínů. Tato pokrývka byla ve dvou velkých kusech tvořených pěti látkami; obě části byly spojeny poutky z modré příze a poutka byla sepnuta zlatými háčky. Každá látka byla pouze 28 loket (12,5 m) dlouhá, takže na každé straně končila 1 loket (44,5 cm) nad zemí. (2Mo 26:1–6)

Na lněnou pokrývku se dávala pokrývka z kozí srsti; byla tvořena dvěma kusy — jeden se skládal ze šesti látek a druhý z pěti látek. Každá z 11 látek byla 30 loket (13,4 m) dlouhá. Na tuto pokrývku se položila pokrývka z beraních kůží obarvených na červeno, a jako poslední se dávala pokrývka z tuleních kůží, která zřejmě sahala až na zem; nepochybně byla opatřena šňůrami, takže mohla být na zemi připevněna pomocí stanových kolíků. (2Mo 26:7–14)

Mezi Svatou a Nejsvětější byla opona, na které byli vyšiti cherubíni (2Mo 36:35), a u vchodu na V byla zástěna z obarvené vlny a lnu. (2Mo 36:37)

Rozměry. Podle biblického popisu byl svatostánek (zjevně se jedná o vnitřní rozměry) 30 loket (13,4 m) dlouhý a 10 loket (4,5 m) vysoký. (Srovnej 2Mo 26:16–18.) Je zřejmé, že 10 loket měl i na šířku. (Srovnej 2Mo 26:22–24.) Šířku bychom mohli vypočítat takto: zadní neboli záp. stěna byla postavena ze šesti dílcových rámů, z nichž každý měl 1,5 lokte (celkem 9 loket), a ze dvou dílcových rámů zvaných rohové podpěry, které byly zjevně postaveny tak, že každý z nich zvětšil vnitřní rozměr o půl lokte. Židovský učenec Raši (1040–1105 n. l.) v komentáři ke 2. Mojžíšově 26:23 uvedl: „Všech osm panelů bylo postaveno v řadě, ale celá šířka těchto dvou [rohových podpěr] se ve vnitřní části Svatostánku neprojevila; ve vnitřní části mohla být patrná pouze polovina lokte na jedné straně a polovina lokte na druhé straně, čímž šířka dosáhla 10 loket. Zbývající loket jednoho panelu a zbývající loket druhého panelu připadl na šířku panelů Svatostánku na severní a na jižní straně, takže roh byl zvenku vyplněný.“ (Pentateuch With Targum Onkelos, Haphtaroth and Rashi’s Commentary, Exodus, do angličtiny přeložil M. Rosenbaum a A. M. Silbermann, s. 144; kurzíva od překladatelů.)

Nejsvětější byla zjevně krychle o straně 10 loket — krychlí byla i Nejsvětější Šalomounova chrámu, který byl postaven později; všechny její rozměry byly 20 loket (8,9 m). (1Kr 6:20) U Svaté byl poměr délky a šířky 2:1. Pokud jde o délku Svaté svatostánku, jsou významné tyto údaje: Obě části lněné pokrývky měly na šířku 20 loket. (2Mo 26:1–5) Jedna část (20 loket) tedy sahala od vchodu až k místu, kde byla háčky spojena s druhou částí. Je zřejmé, že spoj byl nad sloupy, které nesly oponu před Nejsvětější. Druhá část pokrývky (20 loket) přikrývala Nejsvětější (10 loket) a také zadní čili záp. stěnu svatostánku (10 loket).

Dílcové rámy. Stěny byly z akáciového dřeva potaženého zlatem, a velmi pravděpodobně byly tvořeny dílcovými rámy (podobnými okenním rámům), tedy ne plnými deskami. (2Mo 26:15–18) Tento názor se zdá být logický, a to ze dvou důvodů: (1) plné akáciové desky této velikosti by byly zbytečně těžké a (2) cherubíny, kteří byli vyšiti na oponě, jež byla přes tyto desky zavěšena, by nebylo vidět, s výjimkou těch cherubínů, kteří byli na stropě svatostánku. (2Mo 26:1) Zdá se tedy, že každý dílcový rám byl vyroben tak, aby kněží ve svatostánku mohli cherubíny vyšité na lněné pokrývce vidět. I někteří novodobí učenci zastávají názor, že šlo spíše o konstrukci z dílcových rámů než o konstrukci z plných desek. A tak ve starších překladech je hebrejské slovo qeʹreš překládáno sice jako „deska“, ale některé novější překlady ho překládají jako „rám“ nebo jako „dílcový rám“. (2Mo 26:15–29, AT, JB, Mo, NS, NP, RS)

Dvacet dílcových rámů bylo na sev. straně a dvacet na již. straně. (2Mo 26:18, 20) Každý rám byl 10 loket (4,5 m) vysoký a jeden a půl lokte (67 cm) široký; jeho hloubka není specifikována. Na zadní čili záp. straně bylo šest dílcových rámů a na zadních rozích byly dva rámy zvané „rohové podpěry“. (2Mo 26:22–24)

V souvislosti s dílcovými rámy se Bible zmiňuje o ‚kruzích‘. Kruhy byly k rámům připevněny zřejmě tak, že jimi bylo možné prostrčit tyče; ty se do kruhů zasouvaly ve třech řadách a tak jimi byla konstrukce spojena dohromady. Je zřejmé, že vrchní a spodní řada byla složena ze dvou tyčí, protože pouze o prostřední tyči je řečeno, že „probíhá od konce ke konci“. Tyto tyče byly ze dřeva a byly potaženy zlatem. (2Mo 26:26–29)

Sloupy a základy. Pět sloupů potažených zlatem bylo vpředu čili u vstupu, a na čtyřech takových sloupech byla zavěšena opona oddělující Svatou od Nejsvětější. (2Mo 26:32, 37) Základy celé stavby tvořilo 100 podstavců s drážkami, do nichž bylo možné zasunout čepy ve spodní části 48 dílcových rámů (dva podstavce byly na jeden dílcový rám; čtyři podstavce byly použity pro čtyři sloupy oddělující Svatou od Nejsvětější). Všechny tyto podstavce byly ze stříbra (2Mo 26:19–25, 32) a každý z nich vážil 1 talent (asi 34 kg). (2Mo 38:27) Kromě toho pět měděných podstavců bylo určeno pro sloupy u vchodu. (2Mo 26:37) Vezme-li se v úvahu hmotnost stříbra, je zřejmé, že podstavce neměly příliš velkou tloušťku a že šlo spíše o těžké desky.

Nádvoří. Rozměry, které mělo nádvoří, jež obklopovalo svatostánek, byly 100 × 50 loket (44,5 × 22,2 m). Kolem nádvoří byly závěsy, jež tvořily určité ohrazení; byly vysoké 5 loket (2,2 m). Na každé straně byly zavěšeny na dvaceti sloupech a v zadní a přední části nádvoří na deseti sloupech. Zástěna vstupu na V byla zhotovena ze lnu a obarveného materiálu a byla 20 loket (8,9 m) dlouhá. (2Mo 38:9–20)

Odhadované náklady. Hodnota stříbra a zlata použitých na svatostánek mohla být podle současných cen kolem 12 000 000 dolarů a náklady na celý svatostánek mohly činit více než 13 000 000 dolarů. (2Mo 38:24–29)

Pravděpodobné přístavby. Zdá se, že za čas byly na nádvoří svatostánku přistavěny místnosti pro kněze, možná po stranách této stavby. (1Sa 3:3) Je možné, že se na nádvoří stavěly také chýše, aby tam někteří z těch, kdo společně se svou rodinou přinášeli oběti společenství, mohli tyto oběti jíst.

Kde byl v izraelském táboře umístěn. (NÁKRES, sv. 1, s. 538) Svatostánek tvořil střed tábora Izraelitů. Nejblíže ke svatostánku, ale přesto v uctivé vzdálenosti od něj — možná 2 000 loket (890 m) —, tábořily rodiny z kmene Levi, tedy ti, kdo se o svatostánek starali. (Srovnej Joz 3:4.) Na V byla kněžská rodina Árona, na J byli Kehatovci (rodina, z níž byla pro kněžský úřad vybrána Áronova rodina [2Mo 6:18–20]), na Z Geršonovci a na S Merariovci. (4Mo 3:23, 29, 35, 38) O něco dále tábořilo zbývajících 12 kmenů: Juda, Isachar a Zebulon na V, Ruben, Simeon a Gad na J, Efrajim, Manasse a Benjamín na Z a Dan, Ašer a Naftali na S. (4Mo 2:1–31) Svatostánek bylo ze kterékoli části tábora možné vždy snadno najít, protože nad Nejsvětější, kde byla uložena truhla smlouvy, byl ve dne oblak a v noci oheň. (2Mo 40:36–38)

Způsob přepravy. Když se svatostánek a jeho vybavení a náčiní přepravovaly, přikrývali kněží náčiní svatého místa; Kehatovci potom přenášeli truhlu smlouvy, stůl na chléb vystavení, svícen a oltáře — to všechno přikryté. Tyto předměty nesli na ramenou. (4Mo 4:4–15; 7:9) Geršonovci měli dva vozy a na nich přepravovali stanové látky (kromě opony oddělující Nejsvětější; oponou totiž byla přikryta Truhla [4Mo 4:5]), pokrývky svatostánku, závěsy pro nádvoří, zástěny, příslušné stanové šňůry a některé služební náčiní. (4Mo 4:24–26; 7:7) Merariovci, kteří měli čtyři vozy, měli na starosti nejtěžší předměty, k nimž patřily dílcové rámy a sloupy, zásuvné podstavce a příslušné stanové kolíky a šňůry, a to jak pro svatostánek, tak i pro nádvoří. (4Mo 4:29–32; 7:8)

Dějiny. Potom, co Izrael přešel Jordán a vešel do Zaslíbené země, byl svatostánek postaven v Gilgalu. (Joz 4:19) V době rozdělování země byl přemístěn do Šila (Joz 18:1), kde zůstal dlouhá léta (1Sa 1:3, 24), než byl přestěhován do Nobu. (1Sa 21:1–6) Později stál v Gibeonu. (1Pa 21:29) Když David přestěhoval truhlu smlouvy na Sion, nebyla ve svatostánku po mnoho let. Než však Šalomoun postavil chrám, byly ve svatostánku v Gibeonu, který byl nazýván „velká výšina“, stále přinášeny oběti. (1Kr 3:4) Po vybudování chrámu Šalomoun přenesl svatostánek do Jeruzaléma a velmi pravděpodobně ho tam uložil. (1Kr 8:4; 2Pa 5:5)

Obrazné použití. Symbolický význam svatostánku osvětluje apoštol Pavel. Když pojednává o vzoru, který svatostánek a služby, jež v něm byly vykonávány, poskytly, mluví o Ježíši Kristu jako o ‚veřejném služebníkovi svatého místa a pravého stanu, který postavil Jehova, a ne člověk‘. (Heb 8:2) Pavel dále píše: „Kristus jako velekněz dobrých věcí, které nastaly, přišel skrze větší a dokonalejší stan, ne udělaný rukama, totiž ne z tohoto stvoření.“ (Heb 9:11) Stan v pustině byl opatřením, které bylo na Boží příkaz vytvořeno proto, aby se lidé mohli k Bohu přibližovat v souvislosti s pravým uctíváním, byl opatřením k předobraznému odstranění hříchů. Svatostánek sloužil jako podobenství (Heb 9:9) a měl předstiňovat Bohem zavedené opatření, v němž mohl sloužit velký Velekněz Ježíš Kristus, který se objevil v nebi před svým Otcem s hodnotou své oběti, jež skutečně může odstranit hříchy. (Heb 9:24–26; viz heslo CHRÁM.) Prostřednictvím tohoto opatření mohou mít věrní lidé skutečný přístup k Bohu. (Heb 4:16) Nebeský ‚stan svědectví‘ neboli svatostánek spatřil ve vidění apoštol Jan. (Zj 15:5)

Apoštol Petr, duchem zplozený Boží syn s nadějí na nebeský život ve společenství s Kristem Ježíšem, mluvil o svém fyzickém těle jako o ‚stánku‘. Bylo ‚obydlím‘, ale pouze dočasným, protože Petr věděl, že se blíží jeho smrt a že nebude vzkříšen v těle, ale v duchu. (2Pe 1:13–15; 1Ja 3:2; 1Ko 15:35–38, 42–44)

Bližší podrobnosti o různých předmětech používaných jako vybavení svatostánku lze najít pod hesly, která odpovídají názvům jednotlivých předmětů.