Otázky čtenářů

Hebrejcům 9:16 uvádí, že účastník smlouvy musí zemřít, aby byla smlouva platná. Bůh však uzavřel novou smlouvu, a přitom nezemřel. Jak tedy máme rozumět tomuto verši?

V Hebrejcům 9:15–17 čteme: „Proto je tedy [Kristus] prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kteří byli povoláni, obdrželi slib věčného dědictví, protože nastala smrt pro jejich propuštění výkupným z přestupků pod dřívější smlouvou. Vždyť kde je smlouva, tam musí být opatřena smrt [lidského] účastníka smlouvy. Smlouva je totiž platná nad mrtvými oběťmi, protože nikdy není v platnosti, dokud žije [lidský] účastník smlouvy.“a

Jehova je skutečný Původce nové smlouvy. V Jeremjášovi 31:31–34 Bůh výslovně předpověděl, že osobně uzavře novou smlouvu se svým lidem. Apoštol Pavel cituje tato slova v Hebrejcům 8:8–13, což ukazuje, že si Pavel uvědomoval, že přesně vzato původcem této božské smlouvy byl sám Bůh.

V 9. kapitole Hebrejcům se však Pavel dále zabýval různými úlohami, které měl Ježíš v souvislosti s novou smlouvou. Kristus přišel jako Velekněz této smlouvy. Z jiného stanoviska byl Ježíš obětí pro novou smlouvu; pouze „krev Krista“ může ‚očistit naše svědomí od mrtvých skutků‘. Kristus byl také Prostředníkem této smlouvy, stejně jako byl Mojžíš prostředníkem smlouvy Zákona. — Hebrejcům 9:11–15.

Pavel uvedl, že bylo zapotřebí smrti, aby se smlouvy mezi Bohem a lidmi staly platnými. Příkladem je smlouva Zákona. Mojžíš byl jejím prostředníkem, tím, kdo zavedl tuto úmluvu mezi Bohem a tělesným Izraelem. Mojžíš tedy hrál rozhodující roli a byl člověkem, který jednal s Izraelity vstupujícími do smlouvy. Mojžíš tak mohl být považován za lidského účastníka smlouvy Zákona, jejímž Původcem byl Jehova. Musel však Mojžíš prolít svou vlastní krev, aby smlouva Zákona vstoupila v platnost? Ne. Namísto toho byla obětována zvířata a jejich krev zastupovala krev Mojžíše. — Hebrejcům 9:18–22.

A co nová smlouva mezi Jehovou a národem duchovního Izraele? Ježíš Kristus měl slavnou úlohu zprostředkovatele, Prostředníka mezi Jehovou a duchovním Izraelem. Ačkoli původcem této smlouvy byl Jehova, hlavní úlohu v ní měl Ježíš Kristus. Kromě toho, že byl jejím Prostředníkem, jednal Ježíš, dokud byl v těle, s těmi, kteří měli být jako první vzati do této smlouvy. (Lukáš 22:20, 28, 29) Navíc byl způsobilý poskytnout oběť potřebnou pro to, aby byla smlouva uvedena v platnost. Obětí nebyla pouhá zvířata, ale byla to oběť dokonalého lidského života. Pavel tak mohl mluvit o Kristu jako o lidském účastníkovi nové smlouvy. Jakmile ‚Kristus vstoupil. . . do samotného nebe, aby se nyní za nás objevil před osobou Boha‘, vstoupila nová smlouva v platnost. — Hebrejcům 9:12–14, 24.

Když Pavel mluvil o Mojžíšovi a o Ježíšovi jako o lidských účastnících smlouvy, neměl tím na mysli, že některý z nich byl původcem příslušných smluv, jež ve skutečnosti vytvořil Bůh. Tyto dvě osoby spíše sehrály významnou roli jako prostředníci těchto smluv. A při každé z nich se vyžadovala smrt — smrt zvířat namísto Mojžíše a smrt Ježíše, který obětoval svou vlastní krev života za ty, kdo jsou v nové smlouvě.

[Poznámka pod čarou]