ZASVĚCENÍ (II)

Zasvěcení nějaké stavby, nějakého uspořádání či místa slavnostním obřadem; slavnostní otevření. „Zasvětit“ je přeloženo z hebrejského slovesa cha·nakhʹ (tvar podstatného jména chanuk·kahʹ) a z řeckého slovesa en·kai·niʹzo, které znamená hlavně „nově udělat nebo obnovit“ zasvěcením. Hebrejské slovo neʹzer, svaté znamení zasvěcení, je rozebráno pod heslem ZASVĚCENÍ (I).

Mojžíšská smlouva Zákona začala platit, když byla slavnostně uvedena v platnost vhodným obřadem, k němuž patřily zvířecí oběti a vykropení krve na oltář, na knihu a na lid. Apoštol Pavel o této události mluví jako o zasvěcení smlouvy. (2Mo 24:4–8; Heb 9:18–20)

Pavlova slova „ani dřívější smlouva nebyla zasvěcena [tvar řec. slova en·kai·niʹzo] bez krve“ (Heb 9:18) ukazují, že i nová smlouva byla uvedena v platnost podobným způsobem — byla zasvěcena Ježíšovou smrtí, vzkříšením a vystoupením do nebes, kde Ježíš předložil hodnotu svého lidského života a odkud potom vylil svatého ducha na své učedníky. Ježíš byl vzkříšen jako duchovní bytost, a proto mohl vstoupit do skutečného „svatého místa“, do nebeské Jehovovy přítomnosti, a svou výkupní obětí umožnil svým pomazaným následovníkům, aby také vstoupili do nebes. Lze tedy říci, že Ježíš otevřel neboli zasvětil cestu do nebes a toto opatření potom využili další lidé. (Heb 10:19, 20)

Čteme také o slavnostních obřadech, k nimž patřily oběti, které předkládali kmenoví náčelníci při zasvěcování oltáře svatostánku v pustině. (4Mo 7:10, 11, 84–88) Při zasvěcování Šalomounova chrámu a jeho velkého obětního oltáře bylo uspořádáno zvláštní shromáždění. (1Kr 8:63; 2Pa 7:5, 9)

Když Zerubbabel po návratu z vyhnanství v Babylóně obnovil chrám, konal se slavnostní zasvěcovací obřad, kde byly obětovány stovky zvířat. (Ezr 6:16, 17) Později byly pod vedením Nehemjáše obnoveny hradby kolem opraveného Jeruzaléma a opět se konalo skvělé slavnostní zasvěcení a na chvále Jehovy se podílely dva sbory díkůvzdání. (Ne 12:27–43)

Kromě těchto působivých národních obřadů zasvěcení je zmínka o muži, který zasvětil svůj dům (5Mo 20:5), a nadpis ke 30. žalmu, jenž je připisován Davidovi, označuje tento žalm jako „Píseň zasvěcení domu“.

Když Nebukadnecar dokončil stavbu obrovské sochy na pláni Dura, sezval na působivý obřad zasvěcení všechny satrapy, prefekty, místodržitele, rádce, pokladníky, soudce, policejní magistráty a všechny správce soudních oblastí. Nebukadnecar doufal, že tak sjednotí v uctívání všechny své poddané. Tři mladí Hebrejci, kteří zde byli přítomni, odmítli udělat kompromis v uctívání Jehovy a nepřipojili se k tomuto vlasteneckému náboženství. (Da 3:1–30)

Židé až dodnes slaví každý rok v prosinci svátek, který nazývají Chanuka. Je to připomínka zasvěcení (heb. chanuk·kahʹ) chrámu. Chrám totiž poskvrnil Antiochos IV. Epifanés a v roce 165 př. n. l. jej očistil Juda Makabejský. (Jan 10:22; viz heslo SVÁTEK ZASVĚCENÍ.)