Svět, který se vymkl z rukou
Netrpělivá honba člověka za okamžitým uspokojením vedla k tomu, že se mu věci vymkly z rukou. Vezměme si jen několik příkladů:
Ekologický: Člověk pustoší své prostředí. Dlouhodobé důsledky slibují katastrofu; krátkodobě však drancování pro získání surovin země, které se děje bez ohledu na znečištění, znamená peníze, jak pro průmysl, tak pro vládu. A tak plenění pokračuje přes protesty ochránců životního prostředí.
Ekonomický: Národy celého světa si půjčují stále více peněz a pro hospodářské potřeby daného okamžiku vrší hory dluhů. Vesele přehlížejí neradostné výstrahy ekonomů — že úrok na všechny tyto půjčky může později vyrůst v neúnosné břemeno, nebo že světová ekonomika založená na celosvětovém dluhu je hrozivě vratká a může se zhroutit, jestliže chudé země nesplatí své půjčky.
Mravní: Narkomani a alkoholici, hazardní hráči, zločinci všeho druhu, cizoložníci, smilníci — kdo popře, že se dnes po celém světě množí jejich řady? Tvoří rozmanitou skupinu se společným jmenovatelem: Chtějí to HNED! Ať je „to“ sex, peníze, moc, nebo jen opojení, mnozí jsou ochotni pro takové pomíjivé potěšení zahodit manželství, rodinu, svědomí, finanční zajištěnost, zdraví, pověst, ba i život.
Nijak nepřeháníme, když říkáme, že se dnes svět vymkl z rukou a je ovládán takřka dětinskou chamtivostí. Někteří upřímně bojují proti krátkozrakosti, která ve světě převládá. Mnohem mocnější a mnohem všudypřítomnější jsou však síly, které v nás všech podkopávají prozíravost a sebeovládání.
Podkopávající vlivy
Moderní člověk, zejména v průmyslově vyspělých státech, je neustále zahrnován přívalem propagandy ze sdělovacích prostředků. Televize, rozhlas, film, časopisy i noviny, ty všechny dovedně propagují okamžité uspokojení.
Reklamy ve sdělovacích prostředcích na vás křičí: kupujte, kupujte, kupujte — a opatřte si úvěrové karty, abyste mohli nakupovat hned, hned, hned. Nespočetné výrobky můžete mít, jen co zvednete telefon. ‚S placením si dělejte hlavu až pak!‘ jako by konejšivě naznačovaly reklamy. Jsou vymýšleny s téměř ďábelskou obratností, aby sváděly smysly. Otočíte stránku v časopise a zaplaví vás vlna parfému. Zapnete rozhlas a po celý den vám v hlavě zní reklamní popěvek. Zapnete televizi a oslnivé obrázky vás paralyzují. Stylem hudebního videa se míhají tak rychle, aby udržely i nejkratší pozornost.
Televize se neomezuje na reklamu na propagaci okamžitého uspokojení. Nabízí je. Stačí stisknout tlačítko a ukojí pud dát se bavit. Často baví tím, že ukazuje lidi, kteří ukájejí své vlastní pudy. Muž činu se uchyluje k násilí, když si to jeho odpůrci ‚zaslouží‘. Předčasně vyspělé dítě pokořuje rodiče drzými vtípky. Smyslný romantik ochotně podléhá cizoložství nebo předmanželskému sexu. Televize málokdy odsuzuje tyto postavy pro jejich nedostatek sebeovládání; dodává jim lesku, zahaluje je oblakem dramatické slávy nebo schvalujícím doprovodem předstíraného smíchu.
Podobně píše nedávný článek v The Atlantic Monthly, že dnešní hollywoodský film je „podívaná, jež byla pečlivě promyšlena, aby v každém okamžiku uspokojovala“, takže „jeden film za druhým opakovaně vykřikuje: ‚To všechno můžete mít!‘“ Zdá se, že nic neuspokojuje dnešní publikum tolik jako násilí. Článek žaluje, že v minulosti filmy „potlačovaly divákovo puzení, aby se přidal ke kopancům“, kdežto „nyní se naopak násilí na plátně používá především k tomu, aby diváka zvalo k požitku ze zabíjení, bití, mrzačení“. Akce a násilí ve skutečnosti z filmu natolik vytlačily příběh a dialog, že dnešní scénáře mají text o čtvrtinu kratší než ve čtyřicátých letech, přestože samotné filmy jsou stejně dlouhé.
Světová náboženství mají ideální pozici k tomu, aby pomáhala povznést lidstvo z této pobloudilé ‚mánie okamžitosti‘. Přesto se zdá, že až příliš mnoho náboženských vůdců je pohrouženo do vlastní honby za okamžitým uspokojením. Jak často čteme, že usilují o moc a vliv na politickém kolbišti nebo se vlichocují svému nezbednému stádu tím, že ředí mravní normy, nebo dokonce používají Bibli jako spravedlivý nátěr, pod nímž si pokrytecky dělají, co se jim zlíbí? Místo aby odhalovali okamžité uspokojování jako to, čím často bývá — součást lákadla hříchu —, připojili se k jiným ‚morálním vůdcům‘ v zamlžování pojmu hříchu, v tom, že jej přejmenovávají takovými plytkými eufemismy jako ‚dědičné potíže‘ a ‚alternativní životní styl‘. — Viz rámeček na straně 8.
Nástroj k překonávání tohoto trendu
Jak můžeme v takovém světovém klimatu odrážet nápor? Jak se můžeme rozhodovat a nedat se nepatřičně rozkolísat lákadlem okamžitého uspokojení? Odpověď vás možná překvapí: pomoci může Bible. Narozdíl od toho, co se mnozí domnívají, Bible není proti potěšení. Neprosazuje askezi ani přísné sebezapírání. Spíše nás učí žít šťastně a dávat potěšení na patřičné místo.
Bible popisuje stvořitele jako „šťastného Boha“, který ‚se raduje ve svých dílech‘. (1. Timoteovi 1:11; Žalm 104:31) O lidech říká Kazatel 3:1: „Pro všechno je ustanovený čas, ano, čas pro každou záležitost pod nebesy.“ K tomu patří podle následujících veršů čas smát se, čas poskakovat, čas objímat a čas milovat. Přísloví 5:18, 19 dokonce chválí krásu sexuální rozkoše mezi mužem a ženou, když říká manželům: „Raduj se s manželkou svého mládí.“ Každé uspokojení tedy zjevně není nesprávné, ani se nemusí všechny formy uspokojení schválně odkládat. Často je však chybějící složkou sebeovládání. — Galaťanům 5:22, 23.
Musíme svá potěšení stavět do správných souvislostí. Je třeba mít správný žebříček hodnot. To, abychom se líbili Bohu, musí značně předcházet naše vlastní potěšení; musí to mít v našem životě první místo. Na druhém místě je zásadová láska k bližnímu. (Matouš 6:33; 22:36–40) Jestliže skutečně milujeme Boha a bližního, pak ochotně postavíme své vlastní uspokojení až za tyto dvě přední věci.
Žebříček hodnot založený na Bibli nám také pomůže rázně říci ‚ne‘ uspokojení, když je to zapotřebí. Vyloučíme opilství, cizoložství, smilstvo, hazard, chamtivost, zneužívání drog a násilí. Každý z těchto hříchů nabízí po svém okamžité uspokojení, ale uráží Boha a škodí našemu bližnímu. Boží zákony proti těmto hříchům jsou spolehlivým znamením Boží lásky k nám, protože dlouhodobě přijde hřích nejvíc draho hříšníkovi. Cenou může být choroba, rozbitý domov nebo chudoba. Může být konečná jako smrt, nebo tragická jako plytký a nenaplněný život.
Řídit se dobrými příklady
Bůh chce, abychom vedli šťastný, produktivní život; jeho Slovo je plné příkladů mužů a žen, kteří tak žili. V mnoha případech je vedla víra a láska k Bohu k tomu, že odložili své vlastní uspokojení. (Viz Hebrejcům, kapitolu 11.) Proslulým příkladem je Mojžíš. Protože byl vychován jako syn faraónovy dcery ve starověkém Egyptě, nic mu nebránilo vést život plný uspokojení. Moc, vliv, bohatství a bezpochyby spousta sexuálních příležitostí — to vše mohl mít, kdyby zůstal ve faraónově domácnosti. Místo toho spojil svůj osud s osudem opovrhovaného, zotročeného izraelského národa. Proč?
Hebrejcům 11:25 odpovídá, že si zvolil, „aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, spíše než aby měl dočasný požitek z hříchu.“ Mojžíš viděl okamžité uspokojení tak, jak je: jako okamžité, přechodné, rychle pomíjející. Místo aby se tedy upnul na to, co by mu přineslo okamžité potěšení, soustředil se na směřování k šťastné budoucnosti. Hebrejcům 11:26 to vyjadřuje: „Upřeně hleděl vstříc vyplacení odměny.“ Tato odměna pro něho byla skutečná stejně jako Dárce odměny. Verš 27 říká: „Zůstal stálý, jako by viděl Toho, který je neviditelný.“
Někdo se bude Mojžíšově volbě posmívat. Někdo snad řekne, že by si vyvolil bohatství, moc, slávu. Uvažte však: Kdyby si byl Mojžíš zvolil cestu okamžitého uspokojení, věděli bychom vůbec dnes o něm? Bylo by jeho egyptské jméno přežilo jako hieroglyf na nějakém popraskaném otlučeném kameni v muzeu, jako bezvýznamná podrobnost známá jen hrstce archeologů? Nebo by ještě pravděpodobněji leželo pohřbeno a zapomenuto pod prachem a pískem čtyřiatřiceti staletí? A co jeho odměna? Byl by si Mojžíš mohl být jist místem v Jehovově paměti, kdyby si byl zvolil snadnou cestu sebeuspokojení?
Mojžíšovo jméno slouží jako inspirace pro milióny dnešních lidí. Jeho naděje do budoucnosti je jistá. Stejně jistá může být i vaše budoucnost. I vy můžete být zdrojem povzbuzení pro druhé. Když činíte v životě rozhodnutí, od velkých po malá, nedejte se obloudit světovou propagandou, že to, co chcete, musíte mít HNED! Ptejte se sám sebe: Je to, co chci, v souladu s tím, co pro mě chce můj stvořitel? Znamenalo by jít za tím, co teď chci, odsunutí mých duchovních zájmů na vedlejší kolej? Ohrožuji nějak svou odměnu? Jaký příklad dávám svým přátelům a rodině?
Nevolte krátkozrakost tohoto světa místo prozíravé moudrosti Boha. Nevyměňte dlouhodobé štěstí za krátkodobé potěšení, věčné za dočasné. Náš stvořitel nám přece nabízí uspokojení v největším představitelném rozsahu. Žalm 145:16 o něm říká: „Otvíráš svou ruku a uspokojuješ touhu všeho živého.“ Něco z toho uspokojení je okamžité; něco vyžaduje čas a trpělivost. Život v Jehovově službě je plný potěšení — krás stvoření, vřelosti, přátelství, radosti z náročné a blahodárné práce, potěšení z toho, že se dozvídáme odpovědi na nejobtížnější životní otázky. A navíc nám stvořitel nabízí život, který bude uspokojující navždy. — Jan 17:3.