„Modlete se jeden za druhého“

JEHOVA ‚slyší modlitbu‘. (Žalm 65:2; 65:3, KB) Vždy slyší modlitby těch, kteří jsou mu celým srdcem oddáni, a můžeme si být jisti, že naslouchá, když se modlíme jeden za druhého.

Proč se však máme modlit jeden za druhého? Co by měly obsahovat naše modlitby? A jaké zbožné vlastnosti se posilují, když se modlíme jeden za druhého?

Proč se máme modlit jeden za druhého?

Písmo povzbuzuje Jehovův lid, aby se modlili jeden za druhého. Apoštol Pavel zahrnul do svých prosebných žádostí k Bohu modlitby za druhé. (Kolosanům 1:3; 2. Tesaloničanům 1:11) A učedník Jakub napsal: „Modlete se jeden za druhého.“ — Jakub 5:16.

Modlitby za jiné Boží služebníky jsou účinné. To je ukázáno u Jakuba 5:13–18, kde je duchovně nemocný křesťan nabádán, aby zavolal starší sboru a ti aby se ‚nad ním modlili a potírali ho olejem v Jehovově jménu‘. Když sklíčený člověk slyší jejich modlitbu, může ho to posílit a přesvědčit, že Bůh vyslyší i jeho vlastní modlitby. (Žalm 23:5; 34:18; 34:19, KB) Starší se s takovým člověkem modlí, a kromě toho se snaží obnovit jeho duchovní zdraví tím, že vyjadřují biblické myšlenky, které jsou jako utišující olej.

Jakub dodává: „Modlitba víry prospěje churavému a Jehova ho pozvedne.“ Ano, duchovně nemocnému člověku pravděpodobně pomůže „modlitba víry“, kterou pronášejí starší. A Bůh „ho pozvedne“ k duchovnímu zdraví, bude-li chtít tento člověk získat z Písma pomoc. Ale co když vzniklo duchovní onemocnění následkem vážného hříchu? Ano, pokud takový člověk činí pokání, Jehova mu odpustí.

„Proto,“ říká Jakub, „otevřeně vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Úpěnlivá prosba spravedlivého, když působí, má mnoho síly. Elijáš. . . se modlil. . . , aby nepršelo; a nepršelo na zem tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země vydala své plody.“ (1. Královská 17:1–7; 18:1, 42–45) Modlitba spravedlivého člověka, která je v souladu s Boží vůlí, má sílu. — 1. Jana 5:14, 15.

Oč se máme modlit?

Námětem naší modlitby za spoluvěřícího se může stát cokoli. Pavel například prosil druhé, aby se modlili, aby byl schopen mluvit dobré poselství. (Efezanům 6:17–20) Co když víme, že je někdo v pokušení? Můžeme se modlit, aby ‚nedělal nic nesprávného‘ a aby ho Bůh v pokušení neopustil, ale osvobodil ho od toho zlého, od satana ďábla. (2. Korinťanům 13:7; Matouš 6:13) A jestliže je někdo tělesně nemocný, můžeme prosit Jehovu, aby dal nemocnému potřebnou statečnost, aby mohl nemoc vydržet. — Žalm 41:1–3; 41:2–4, KB.

Vždy je správné modlit se za pronásledované spoluctitele Jehovy. Pavel a jeho druhové byli silně pronásledováni a Pavel řekl křesťanům v Korintu: „I vy můžete napomáhat svou úpěnlivou prosbou za nás, aby v náš prospěch byly mnohými vzdávány díky za to, co je nám laskavě dáváno kvůli mnoha modlícím se obličejům.“ (2. Korinťanům 1:8–11; 11:23–27) I když jsme ve vězení, můžeme se modlit za jiné pronásledované bratry a stále musíme pamatovat na to, že Jehova slyší „modlitbu spravedlivých“. — Přísloví 15:29.

Především bychom se měli modlit za naše bratry, kteří nesou velkou odpovědnost v Jehovově organizaci. Patří k nim ti, kteří řídí organizaci a připravují duchovní pokrm, který rozděluje „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45–47) Naše modlitby si například zaslouží členové vedoucího sboru svědků Jehovových a můžeme se modlit, aby jim Jehova „dal ducha moudrosti“. — Efezanům 1:16, 17.

Posilují se křesťanské vlastnosti

Modlíme-li se za spoluvěřící, dokazujeme tím svůj zájem o ně, svou nesobeckost a lásku. Nesobecký, láskyplný zájem o naše duchovní bratry a sestry odpovídá Pavlově myšlence, že láska „nevyhledává své vlastní zájmy“. (1. Korinťanům 13:4, 5) Modlitba za druhé je jedním způsobem, jak ‚nebudeme hledět s osobním zájmem jen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních‘. (Filipanům 2:4) Jestliže se modlíme se zájmem o duchovní blaho druhých, zjistíme také, že se k nim více přibližujeme v bratrské lásce, která je charakteristická pro Ježíšovy učedníky. — Jan 13:34, 35.

K těm, za které se modlíme, v nás vzniká soucit, což je vlastnost. (1. Petra 3:8) Cítíme s nimi, sdílíme jejich zájmy a úzkosti. Jestliže se v lidském těle poraní jedna ruka, druhá o ni pečuje a snaží se zmírnit bolest způsobenou poraněním. (Srovnej 1. Korinťanům 12:12, 26.) Podobně modlíme-li se za trpící bratry a sestry, vzniká v nás soucit k nim a je to pomoc, abychom je stále měli na mysli. Jestliže ve svých modlitbách zanedbáváme naše věrné spolukřesťany, pak tím o něco přicházíme my sami, protože Bůh a Kristus je neopustí. — 1. Petra 5:6, 7.

Když se modlíme za druhé, posilují se tím různé zbožné vlastnosti. Získáváme pro druhé lepší pochopení a stáváme se k nim trpělivějšími. Vymýtí se tak případné roztrpčení a získáváme místo pro budující myšlenky, které v nás podněcují lásku a radost. Modlitby za druhé také podporují pokoj a jednotu uprostřed Jehovova lidu. — 2. Korinťanům 9:13, 14.

Stále se modlete jedni za druhé

Můžeme stejně jako Pavel prosit druhé, aby se za nás modlili. Kromě toho, že se naši přátelé modlí s námi, mohou se tak za nás modlit k Bohu soukromě, a uvést přitom naše jméno, zmínit se o našem problému a prosit, aby nám Bůh pomohl. A pomoc přijde, protože „Jehova ví, jak vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti“. — 2. Petra 2:9.

Svědkové Jehovovi, kteří se o nás zmiňují ve svých modlitbách, jsou také ve zkouškách — snad dokonce těžších, než jsou naše. A přece předstupují před věčného Krále s tím, co se týká nás, a snad dokonce i za nás prolévají slzy. (Srovnej 2. Korinťanům 2:4; 2. Timoteovi 1:3, 4.) Měli bychom za to být opravdu vděční! Protože si toho vážíme, a také z ostatních důvodů, o nichž se zde pojednávalo, se tedy modleme jeden za druhého.