Bůh se o letité lidi stará

TÝRÁNÍ letitých je dnes opravdu rozšířeným jevem. To však není ničím překvapivým. Před mnoha lety Bible předpověděla, že v „posledních dnech“ tohoto bezbožného systému budou lidé „milovat sami sebe . . . [a budou] bez přirozené náklonnosti“. (2. Timoteovi 3:1–3) Řecký výraz přeložený jako ‚přirozená náklonnost‘ se může vztahovat na lásku, která obyčejně existuje v rodině. Jak bylo předpověděno, tento druh náklonnosti dnes očividně chybí.

Na rozdíl od těch, kdo s letitými zacházejí špatně, si Jehova Bůh lidí v pokročilém věku hluboce váží a pečuje o ně. Podívejme se, jak je to ukázáno v Bibli.

‚Soudce vdov‘

Zájem Jehovy Boha o starší lidi je patrný už z Hebrejských písem. Například v Žalmu 68:5 David nazývá Boha „soudcem vdov“, což jsou mnohdy letité ženy.a V jiných překladech Bible je slovo ‚soudce‘ přeloženo jako „obhájce“, „ochránce“ nebo ‚zastánce‘. Jehova o vdovy nepochybně pečuje. Bible dokonce říká, že pokud se s nimi špatně zachází, jeho hněv plane. (2. Mojžíšova 22:22–24) Vdov — a také ostatních věrných letitých — si Bůh a jeho služebníci vysoce cení. Názor Jehovy Boha a jeho ctitelů dobře vystihují slova z Přísloví 16:31, která říkají: „Šediny jsou korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti.“

Nepřekvapuje nás, že úcta k letitým byla důležitým rysem Zákona, který dal Jehova Izraelitům. Těm bylo přikázáno: „Před šedinami bys měl povstat a osobě starce projevíš ohled a před svým Bohem budeš mít bázeň. Já jsem Jehova.“ (3. Mojžíšova 19:32) Ohled ke starším lidem byl tedy v Izraeli úzce spjat se vztahem k Jehovovi Bohu. Pokud s nimi někdo špatně zacházel, nemohl tvrdit, že miluje Boha.

Křesťané nejsou pod mojžíšským Zákonem. Jsou však pod ‚Kristovým zákonem‘, což má hluboký vliv na jejich chování a postoje. Výsledkem je mimo jiné to, že projevují lásku a zájem o své rodiče a letité lidi. (Galaťanům 6:2; Efezanům 6:1–3; 1. Timoteovi 5:1–3) Křesťané projevují lásku nejen proto, že je jim to přikázáno, ale také je k tomu podněcuje srdce. „Milujte jeden druhého vřele ze srdce,“ nabádal apoštol Petr. (1. Petra 1:22)

Učedník Jakub uvádí další důvod, proč bychom měli o letité pečovat. Napsal: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ (Jakub 1:27) Jakubova slova jsou jistě podnětná. Poznáváme z nich, jak jsou Jehovovi tito lidé drazí a jak jsou pro něj důležití.

Proto nestačí jen vyvarovat se špatného zacházení s letitými. Měli bychom o ně projevovat živý zájem a dělat pro ně něco užitečného. (Viz rámeček „Láska projevená skutky“ na stranách 6 a 7.) Jakub napsal: „Víra bez skutků [je] mrtvá.“ (Jakub 2:26)

Útěcha „v jejich soužení“

Z Jakubových slov můžeme vyvodit ještě další poučení. Povšimněme si, že Jakub řekl křesťanům, aby se starali o vdovy „v jejich soužení“. Řecké slovo přeložené jako „soužení“ v zásadě znamená tíseň, trápení nebo utrpení vyplývající z našich těžkých životních okolností. Mnoho letitých takovou tíseň bezpochyby zažívá. Někteří se cítí osamělí. Jiní jsou sklíčení kvůli omezením, jež se objevují s přibývajícími léty. Sklíčenost však mohou pociťovat i křesťané, kteří jsou ve službě Bohu poměrně aktivní. Uvažujme o Johnovi.b Tento věrný hlasatel Království slouží Bohu více než čtyřicet let, z nichž posledních třicet strávil ve zvláštní celodobé službě. Nyní je mu něco přes osmdesát let a připouští, že se občas cítí skleslý. John říká: „Často se ohlížím zpět a vzpomínám na chyby, jež jsem udělal. A bylo jich mnoho. Stále si říkám, že jsem to vše mohl udělat lépe.“

Takoví letití mohou načerpat útěchu z vědomí, že Jehova od lidí neočekává dokonalost, přestože sám dokonalý je. I když si je našich chyb vědom, Bible o něm říká: „Kdyby provinění byla to, na co dáváš pozor, Jah, Jehovo, kdo by mohl obstát?“ (Žalm 130:3) Ano, Jehova se nezaměřuje na naše chyby, ale všímá si toho, co máme v srdci. Jak to víme?

Král David se také nevyhnul chybám a byl si dobře vědom své nedokonalosti. Byl inspirován Bohem k tomu, aby napsal následující slova, zaznamenaná v Žalmu 139:1–3: „Jehovo, prozkoumal jsi mě a znáš mě. Sám jsi poznal mé usedání a mé vstávání. Zdaleka jsi uvažoval o mé myšlence. Mé cestování a mé uléhání jsi odměřil a důvěrně ses seznámil i se všemi mými cestami.“ Výraz, který je v tomto textu přeložen slovem ‚odměřit‘, doslova znamená „prosívat“ — jako když zemědělec províváním odstraňuje plevy, aby zůstalo pouze zrno. David nás pod božskou inspirací ujišťuje, že Jehova umí naše skutky prosít a ty dobré si pamatovat.

Náš milosrdný nebeský Otec si naše dobré skutky pamatuje — a hluboce si jich váží —, pokud mu zůstáváme věrní. Ano, Bible říká, že kdyby zapomněl na naši práci a lásku, kterou jsme projevovali k jeho jménu, považoval by to za skutek nespravedlnosti. (Hebrejcům 6:10)

„Dřívější věci pominuly“

Bible odhaluje, že problémy spojené se stářím nebyly součástí Božího záměru. Objevily se až poté, co se naši prarodiče, první muž a žena, vzbouřili proti svému Stvořiteli. Bolestné účinky stárnutí tak začaly patřit k lidskému životu. (1. Mojžíšova 3:17–19; Římanům 5:12) Nebude to však trvat do nekonečna.

Jak již bylo uvedeno dříve, špatné poměry, s nimiž se v dnešní době musíme potýkat — včetně neohleduplného zacházení s letitými lidmi —, jsou dokladem toho, že žijeme v „posledních dnech“ tohoto systému věcí. (2. Timoteovi 3:1) Božím záměrem je odstranit následky hříchu, k nimž patří i ničivé účinky stáří a smrti. Bible o Bohu říká, že lidem „setře . . . každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:4)

Bolesti, jež s sebou nese pokročilý věk, stejně jako špatné zacházení s letitými lidmi, budou v Božím novém světě věcí minulosti. (Micheáš 4:4) Dokonce i ti, kdo zemřeli a jsou v Boží paměti, budou přivedeni zpátky k životu, takže rovněž budou mít příležitost žít navždy v pozemském ráji. (Jan 5:28, 29) V té době bude jasnější než kdy dříve, že Jehova Bůh se stará nejen o letité, ale o všechny, kdo ho poslouchají.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 6 a 7]

Láska projevená skutky

Mezi svědky Jehovovými projevují v péči o letité iniciativu hlavně sboroví starší. Berou vážně vybídku apoštola Petra: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči.“ (1. Petra 5:2) Součástí péče o Boží stádo je i praktická pomoc letitým. Co k tomu může patřit?

Aby si sboroví starší vytvořili celkový obraz o potřebách někoho letitého, vyžaduje to od nich trpělivost a možná i mnoho návštěv a rozhovorů. Starší lidé snad potřebují pomoci s nakupováním a uklízením, dopravou na shromáždění, čtením Bible a křesťanských publikací a mnoha dalšími věcmi. Kdykoli je to možné, měla by se navrhnout praktická a účinná opatření a poté by měla být uvedena do praxe.c

Ale co když je některý letitý člen sboru v tíživé situaci a možná potřebuje finanční podporu? Nejprve by bylo dobré zjistit, zda má děti nebo jiné příbuzné, kteří mu takovou pomoc mohou poskytnout. To odpovídá myšlence zapsané v 1. Timoteovi 5:4: „Má-li . . . nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své vlastní domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je před zrakem Boha přijatelné.“

Některý letitý možná potřebuje pomoci zjistit, zda má nárok na finanční podporu, kterou poskytuje stát. Nebo by mu snad mohli soukromě vypomoci někteří členové sboru. Pokud nelze poskytnout podporu žádným z těchto způsobů, sboroví starší mohou rozhodnout, zda daný jednotlivec splňuje požadavky pro ty, kdo mohou dostat pomoc od sboru. Taková podpora mohla být v některých případech poskytována i ve sboru v prvním století. Apoštol Pavel totiž svému spolupracovníkovi Timoteovi napsal: „Ať je do seznamu zapsána vdova, které je nejméně šedesát let, manželka jednoho manžela, která obdržela svědectví pro znamenité skutky, jestliže vychovala děti, jestliže hostila cizí lidi, jestliže myla nohy svatým, jestliže poskytovala pomoc těm, kdo byli v soužení, jestliže se pilně věnovala každé dobré práci.“ (1. Timoteovi 5:9, 10)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 5]

Dorkas pečovala o chudé vdovy (Skutky 9:36–39)