Mizí pomalu náboženství z dohledu?
Od dopisovatele v Nizozemí
PŘED touto otázkou, která se objevila v hlavním článku holandského týdeníku De Tjid, stojí dnes v Evropě mnoho lidí. Tento časopis nadhodil i další otázky, například: Je pravda, že náboženství v Evropě vymírá? Co si průměrný člověk myslí o budoucnosti náboženství?
Nepochybně i ty si kladeš o současném stavu náboženství otázky. I ve Spojených státech, kde má tradiční náboženství stále silný vliv, otřásly jeho spolehlivostí skandály, jež vyvolali televizní kazatelé evangelia, a rozštěpení v katolických řadách. V mnoha katolických zemích byl také v posledních dvou desetiletích patrný pokles návštěvnosti kostelů.
Zde v Nizozemí byla ještě nedávno doba, kdy jsi v neděli ráno mohl na ulici vystřelit z děla a nikoho bys nezasáhl, protože všichni byli v kostele. Nyní tam chodí jen velmi málo lidí. Co se stalo?
Z někdejších kostelů restaurace a obchody
V posledních deseti letech dvě největší náboženské korporace v Nizozemí — římskokatolická církev a holandská reformovaná církev — ztratily mnoho členů a návštěvníků kostela. Pouze 19 procent věřících navštěvuje jednu z těchto církví a v katolické církvi odpadlo v roce 1967 85 procent návstěvníků.
Následkem toho je mnoho kostelů přebytečných. Některé byly zbořeny a jiné prodány k jiným účelům. Jdeš-li tedy do některé někdejší chrámové budovy v Rotterdamu nebo v Amsterodamu, není divu, že tam nyní objevíš samoobsluhu, prodejnu květin, obchod s oděvy, restauraci, prodejnu jízdních kol, sportovní halu nebo diskotéku. Na mnoho lidí to působí otřesně. A úpadek v církvích zapůsobil i na kněze a kazatele.
Ubývající duchovenstvo a rozdělení stáda
Stejně jako církev opustilo mnoho jejích členů, odešli ze svého povolání i kněží a kazatelé. Za minulých pět let odpadlo asi 900 kněží. V téže době přibylo velice málo „povolaných“, a proto se jejich počet snížil. Ti, kteří zůstali stárnou. Například 89 procent jeptišek z Nizozemí je starších než 50 let.
Duchovenstvo si také uvědomuje, že není schopno vypořádat se s problémy, jež vyvstávají uvnitř církve. Někteří se pod tímto tlakem úplně zhroutili a museli se uchýlit k psychiatrickému léčení. Deník Apeldoornse Courant to předkládá takto: „Když si dovolí ve svém kázání konzervativní přístup, pokrokovější členové sboru se urážejí. Kdyby zaujímali pokrokovější stanovisko, pak by je kritizovali ti členové, kteří více lpějí na Bibli. Kdyby se kněz nebo kazatel odvážil zvolit si střední cestu, pak by riskoval, že bude odmítnut celým sborem.“
Tyto události měly samozřejmě vliv na holandskou společnost. Při sčítání lidu, které provedla Holandská kancelář pro sociální a kulturní plánování v roce 1985, se zjistilo, že poprvé se víc než polovina obyvatelstva považuje za nenáboženské.
Rozvrat v církvích, jenž se často týká politických sporů, přivedl mnohé k pochybnostem. Církve podporují „hnutí za svobodu“ v různých zemích Jižní Ameriky a Afriky, a to vede k mnoha vnitřním sporům. Dokonce proběhla jedna celonárodní propagační kampaň pod heslem: ŽÁDNÉ CÍRKEVNÍ PENÍZE NA OZBROJENÉ NÁSILÍ.
Jak na tebe působí takový vývoj? Myslíš si, že církve vyjdou neporušené z tohoto krizového období? Pro odpověď se musíme ponořit hlouběji do základních příčin současného náboženského zmatku.
Proč náboženství upadá?
Historikové, sociologové a teologové se naprosto rozcházejí v názoru na příčiny současného vývoje v církvích. Někteří uvádějí jako příčinu hmotařskou společnost a její zálibu v rozkoších a nebo vzrůstající lhostejnost obyvatelstva. Připomíná to slova apoštola Pavla ve 2. Timoteovi 3:1, 2, 4: „Věz však, že v posledních dnech nastanou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze... [budou] milovníci rozkoší spíše než milovníci Boha.“
Druzí se pokouší o vysvětlení na základě evropských dějin. Dějiny jsou nasáklé krví a slzami od náboženských válek v 16. století až po účast náboženství ve světových válkách našeho 20. století. To všechno zanechalo za sebou hluboce zakořeněnou nedůvěru k jakékoli filozofii, teologii a ideologii. Vždyť ty byly často příčinou válek, pronásledování i násilí.
Mnozí zjišťují, že v dnešních církvích chybí optimistický pohled do budoucnosti. Římskokatolický teolog profesor J. B. Metz z univerzity v Münsteru uvádí: „Naše západní nábožnost je až do základu posvětštělá. Zdá se, že nezbylo ani stopy po mesianismu. Boží panství z ní vymizelo. Nesplní svou úlohu ani v církvích ani v teologických, sociálních a politických problémech naší doby.“
Velký vliv měly kromě toho obě světové války, které začaly v tomto století v Evropě. Osvětim, jako symbol koncentračních táborů za druhé světové války, rozmnožil kritiku církví. Mnozí mohou těžko pochopit, proč se papež Pius XII. jako vůdce římskokatolické církve v těchto kritických obdobích prakticky neozval.
Vzhledem k tomu mnozí ztratili důvěru v církev a její vůdce. Jak se ty osobně díváš na tento vývoj? Jsi vůči tomu lhostejný a uvažuješ jako mnozí jiní: ‚Chci tuto situaci přečkat‘? Podíváš-li se na to z jiného úhlu, nepochybně také vidíš hrozbu nukleární katastrofy a ekologické krize a zcela jistě uvažuješ o otázkách: ‚Co skutečně čeká v budoucnosti mne a mé děti?‘ ‚Má náboženství vzhledem k budoucnosti něco, co nám může nabídnout?‘
Jakou budoucnost má náboženství v Evropě?
Mnozí lidé uvažují o možnosti, že za krátkou dobu přestane existovat židovsko-křesťanská tradice. Podle názoru některých teologů již v Evropě vznikla pokřesťanská společnost.
Co říká o budoucnosti náboženství Bible, zdroj víry v to, co učil Ježíš Kristus? Může-li někdo říci něco podstatného o tomto námětu, pak by to samozřejmě mohl být zakladatel křesťanství, Ježíš Kristus.
Při studiu Bible se ihned dostává do popředí to, co řekl o Bibli apoštol Petr v 1. Petra 1:24, 25: „Všechno tělo je jako tráva a všechna jeho sláva je jako květ trávy; tráva vadne a květina opadává, ale Jehovův výrok trvá navždy“. Bible bude existovat stále a dějiny odhalují, že ať její nepřátelé udělali ve snaze ji zničit cokoli, nic nemělo úspěch. A co se stalo s učením Ježíše Krista, jež předkládal, když byl před více než devatenácti stoletími na zemi? Kolik z tohoto učení můžeme najít v různých druzích náboženství?
Ježíš ve své řeči k Samaritánce u studně objasnil požadavky pro čisté uctívání: „Přichází však hodina a nyní je zde, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť Otec skutečně hledá takové ctitele. Bůh je Duch a ti, kteří jej uctívají, musí uctívat duchem a pravdou.“ — Jan 4:23, 24.
Co to tedy musí zmizet? Rozdělené křesťanstvo, přítel politického světa. Proč musí být odstraněno? Protože zjevně nedbalo výstrahy: „Cizoložnice, nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“ — Jakub 4:4.
V poslední knize Bible, ve Zjevení, je v 17. a 18. kapitole symbolicky popsána světová říše falešného náboženství jako nevěstka, „Velký Babylón“. Zjevení 17:16 a 18:8 popisují, jak ji politické prvky budou ničit, a že všichni, kteří se podíleli na jejích hříších, dostanou i část z jejích ran. Proto ze 4. verše v 18. kapitole zaznívá pobídka: „Vyjděte z něj, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete dostat část z jeho ran.“ V té době se také splní proroctví Sefanjáše: „Pak totiž změním národům jazyk na čistý, aby všichni vzývali Jehovovo jméno, aby mu sloužili rameno vedle ramena.“ — Sefanjáš 3:9.
Víš, kde stojíš v tomto obrazu? Sloužíš spolu s těmi, kteří vzývají Jehovovo jméno? Co potřebuješ, abys to mohl dělat?
Co můžeš dělat, abys našel bezpečí?
I když křesťanstvo, stejně jako všechno falešné náboženství, musí zmizet z Evropy i z ostatního světa, pravé křesťanství zůstane navždy. Velice důležitá otázka je, zda se tvá víra zhroutí nebo zůstane dostatečně silná, aby ti umožnila přežít rozdrcení křesťanstva. Co je nezbytné pro přežití? Musíš ‚uctívat Otce duchem a pravdou‘. Stvořitel od tebe čeká, že ho budeš poznávat prostřednictvím jeho Slova, Bible, o níž řekl Ježíš: „Tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17) V Bibli je vyznačena cesta umožňující přežití, která nezáleží na tom, kde na této zemi žiješ.
[Obrázek na straně 30]
Luteránský kostel v Arnhemu se nyní používá jako sklad, kino a diskotéka
[Obrázek na straně 30]
Kostel v Hoornu; nyní jsou zde byty a obchod s oděvy