„Zachovejte se neposkvrnění, bezvadní a v pokoji“
„Vynasnažte se, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ — 2. Petra 3:14.
1, 2. Co je svatost?
JEHOVA BŮH je svatý. Jeho Syn, Ježíš Kristus, ho v modlitbě oslovil jako „svatého Otce“. (Jan 17:1, 11) A o duchovních tvorech v nebi je psáno, že prohlašují: „Svatý, svatý, svatý je Jehova vojsk.“ (Iz. 6:3) Ale co je svatost?
2 Pojmy „svatý“ a „svatost“ jsou přeloženy z hebrejských slov, jejichž kořen snad znamená „být jasný“, „být nový nebo čerstvý, neposkvrněný nebo čistý“ v tělesném smyslu. V Písmech jsou však tato slova užívána v první řadě v mravním nebo duchovním smyslu. Hebrejský originál také zprostředkuje myšlenku oddělenosti, výlučnosti nebo zasvěcení svatému Bohu, Jehovovi. I v Křesťanských řeckých písmech označují slova „svatý“ a „svatost“ oddělenost Bohu. Používají se rovněž, když se mluví o svatosti jako o Jehovově vlastnosti a o čistotě nebo dokonalosti chování jednotlivce. Svatost tedy znamená čistotu a posvátnost.
OD JEHOVOVA LIDU JE POŽADOVÁNA SVATOST
3. Proč si Jehova zaslouží čisté uctívání?
3 Co tedy znamená prohlášení z nebe: „Svatý, svatý, svatý je Jehova Bůh, Všemohoucí.“? (Zjev. 4:8) Připisuje Bohu svatost v nejvyšším stupni. Proto si Jehova, „Nejsvětější“, zaslouží čisté uctívání. (Přísl. 9:10) Jehova Bůh nařídil proroku Mojžíšovi, aby řekl Izraelitům: „Měli byste se prokázat jako svatí, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“ — 3. Mojž. 19:1, 2.
4. Jak jedině je možné Jehovu přijatelně uctívat?
4 Každý, kdo tvrdí, že Jehovovi prokazuje přijatelnou službu, a přitom pěstuje nečistotu, je v jeho očích ohavný, neboť Boha je možno přijatelně uctívat jedině se zbožnou moudrostí a ve svatosti. (Přísl. 20:25; 21:27) A tak, když Bůh předpověděl, že upraví svému vyhnanému lidu cestu k návratu z Babylóna do Jeruzaléma, řekl: „Bude se jmenovat Cesta svatosti. Nečistý po ní nepřejde.“ (Iz. 35:8) Ostatek, který se vrátil v roce 537 př. n. l., se vracel se svatými pohnutkami, aby obnovil pravé uctívání „Nejsvětějšího“. A Izraelité se mohli prokázat jako svatí tím, že by poslouchali Boha. Z jeho hlediska se však svatými, neposkvrněnými nezachovali. — Srovnej Jakuba 1:27.
5. Jak ukázal Pavel, že duchovní izraelité musí Jehovu uctívat ve svatosti?
5 Duchovní izraelité neboli pomazaní křesťané také musejí uctívat Jehovu ve svatosti. (Gal. 6:16) Proto apoštol Pavel snažně prosil spoluvěřící, aby „předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť “. K tomu by se tito věřící měli ujistit, že činí božskou vůli, protože Pavel dodal: „Přestaňte se utvářet podle tohoto systému věcí, ale přetvářejte se přeměnou své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá Boží vůle.“ — Řím. 12:1, 2.
6. Před čím se musí střežit všichni křesťané?
6 V tomto čase růstu se do Jehovovy organizace shlukuje mnoho nových. I oni uctívají Jehovu ve svatosti. Radují se z vyhlídky, že přežijí „velké soužení“ a budou se těšit z věčného života na rajské zemi v Božím spravedlivém novém systému. (Mat. 24:21; Luk. 23:43) Mají-li se však jednotlivci s nebeskou nadějí a „velký zástup“ s pozemskými vyhlídkami těšit z nekončícího života, musí se střežit před poskvrňujícími návyky a přede vším jiným, co se protiví biblické mravnosti a biblickému učení. — Zjev. 7:9, 14.
7. Který Petrův výrok osvětluje, že je třeba být příkladný ve „svatých činech chování“?
7 Apoštol Petr poukázal na naši dobu, když napsal: „Jehovův den přijde jako zloděj; v něm nebesa [světské vlády] se sykotem pominou, ale prvky [světské postoje a způsoby] se pro žhoucí horko rozplynou, a země [lidská společnost odcizená Bohu] a díla na ní budou odkryta“, jinými slovy, v ničivém „ohni“ Jehovova dne se prokáží stejně hořlavá jako „nebesa“ a „prvky“. Proto Petr dodal: „Protože se to všechno má takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a ve skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne, jímž se nebesa rozplynou v ohni a prvky se pro žhoucí horko roztaví!“ Ano, všichni svědkové Jehovy by měli být příkladní ve „svatých činech chování“. A ti, kteří zachovávají svatost, se mohou těšit na bezpečné místo v Božích spravedlivých ‚nových nebesích a nové zemi‘. (2. Petra 3:7, 10–13) Jaké požehnané vyhlídky!
8. Co musí dělat křesťan, který se odchýlil od dráhy svatosti?
8 Ale co když křesťan nějaký čas Jehovovi dobře sloužil, ale později si vypěstuje poskvrňující návyky nebo postupuje proti učení nebo mravním měřítkům Bible? Pak se odchýlil od dráhy svatosti a potřeboval by projevit opravdové pokání a učinit patřičné kroky k nápravě. Jak řekl Pavel svým pomazaným druhům: „Milovaní, když tedy máme toto zaslíbení, očisťme se od každé poskvrny těla a ducha tím, že zdokonalujeme svatost v Boží bázni.“ (2. Kor. 7:1) Každý křesťan, který potřebuje napravit svou scestnou dráhu, zjistí, že biblická rada láskyplných dozorců je vskutku požehnáním. — Přísl. 28:13; Jak. 5:13–20.
9. Jaká otázka vzniká vzhledem k 2. Petra 3:14?
9 Když Petr poukázal na spravedlivý nový systém, řekl: „Milovaní, vzhledem k tomu, že očekáváte tyto věci, vynasnažte se, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:14) Tato slova byla určena pomazaným křesťanům, ale jako ‚neposkvrnění, bezvadní a v pokoji‘ musí být shledáni všichni svědkové Jehovy. Co tedy musíme dělat?
„NEPOSKVRNĚNÍ A BEZVADNÍ“
10. Jak očistili členové „velkého zástupu“ svá „roucha“ v Ježíšově krvi?
10 Musíme dělat, co můžeme, abychom byli shledáni jako „neposkvrnění a bezvadní“. Členové „velkého zástupu“ ‚vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi‘. Kdysi byli částí tohoto hříšného světa a jejich poznávací roucha jím byla poskvrněna, v Jehovových očích byla špinavá. Jak vybílili svá roucha v „krvi Beránka“, Ježíše Krista, takže jsou bez poskvrny? Svou vírou, že „bez vylití krve není odpuštění“ a že Ježíš je „Boží Beránek, který snímá hřích světa“. (Zjev. 7:9, 14; Hebr. 9:22; Jan 1:29, 36) To učinili tím, že se bezvýhradně oddali Bohu a symbolizovali to křtem, úplným ponořením ve vodě. Takový krok oddanosti se musel učinit skrze Ježíše Krista a s přesvědčením, že jeho prolitá krev umožňuje, aby jim Bůh odpustil hříchy a učinil je přijatelnými ve svých očích.
11. V jakém stavu musíme zůstat, protože hřích ruší náš pokoj s Bohem?
11 Členové „velkého zástupu“ si musí svá „roucha“ uchovat bílá, neposkvrnit se světskostí, aby neztratili svou křesťanskou osobnost a totožnost Jehovových schválených svědků. Vskutku, všichni opravdoví křesťané se musí zdržet poskvrny způsobené světskými způsoby, skutky a postoji. Protože hřích ruší náš pokoj s Jehovou, můžeme být jen tehdy shledáni „v pokoji“ při příchodu velikého „Jehovova dne“, když zůstaneme ve stavu, kdy mohou být naše hříchy smířeny. Nesmíme mít žádné skvrny vyplývající z falešných náboženských zvyklostí nebo z nemravnosti tohoto světa.
12. Jak lze uplatnit 2. Petra 2:13 i v křesťanském sboru?
12 Máme-li zůstat neposkvrnění a bezvadní, musíme mít opačné chování a postoje než „falešní učitelé“, o nichž Petr napsal: „Přepychový život ve dne považují za rozkoš. Jsou poskvrnou a potupou a libují si s nevázaným potěšením ve svém podvodném učení, zatímco hodují spolu s vámi.“ (2. Petra 2:1, 13) Ano, i ve sboru si musíme dát pozor na falešné učitele, kteří „přepychový život ve dne považují za rozkoš“. Za denního světla, kdy se dá tolik udělat pro duchovní blaho jiných, oddávají se možná neduchovní osoby nesprávnému jednání, k němuž patří hýření a přílišné jedení a pití. Mohou se snažit proměnit společenské události, jako například svatební hostiny, v příležitost k poslechu hudby rozněcující vášně, k smyslnému tanci, přejídání a přílišnému pití alkoholických nápojů. Nic takového by se nemělo dít mezi Jehovovým lidem. — Iz. 5:11, 12; viz „Strážnou věž“ 19, 1984, 2. stud. článek.
13. Co může učinit hostitel, aby bylo společenství duchovně budující?
13 Při společenství je hostitel odpovědný za to, co se tam děje. Má-li být společnost duchovně budující, je moudré udržet ji ve zvládnutelné velikosti a nezvat nikoho, kdo by do ní mohl vnést nezdravý vliv. Pavlova slova v 2. Timoteovi 2:20–22 naznačují, že ne všichni, kteří mají společenství se sborem, jsou nutně žádoucími společníky. Křesťanský hostitel tedy rozhodně není povinen zvát osoby známé tím, že se neovládají v řeči nebo jsou nemírné v jídle či pití. Pamatuje, že ‚ať jíme nebo pijeme nebo děláme cokoli jiného, všechno máme dělat k Boží slávě‘. — 1. Kor. 10:31.
14. Jaký postoj bychom měli zaujmout k falešným učitelům?
14 Ve společenství s námi je jen málo těch, kteří jsou ‚poskvrnou a potupou a libují si s nevázaným potěšením v podvodném učení‘. Ale dozorci a jiní ve sboru musí být bdělí a rázně zavrhnout jakékoli falešné učitele, kteří by pronikli do sboru a snažili se prosazovat nemravnost nebo nesprávné učení. (Juda 3, 4) Jen když se budeme pevně držet Božích spravedlivých norem, bude možné udržet sbor neposkvrněný a bezvadný.
CO JE NUTNÉ, ABYCHOM ŽILI „V POKOJI“?
15. a) Jak lze dosáhnout pokoje s Bohem? b) Co musíme dělat, abychom byli shledáni „v pokoji“ při příchodu Jehovova velikého dne?
15 Má-li být Jehovův lid shledán „v pokoji“, musí zachovávat pokoj s Jehovou. (2. Petra 3:14) Toto postavení nám bylo umožněno skrze Ježíše Krista, o němž napsal apoštol Pavel: „Bůh uznal za dobré, aby v něm přebývala všechna plnost a aby skrze něho opět smířil se sebou všechny jiné věci, ať již jsou to věci na zemi nebo věci na nebesích — tím, že způsobil pokoj prostřednictvím krve, kterou prolil na mučednickém kůlu.“ (Kol. 1:19, 20) Vážné hříchy vyvolávají napětí ve vztahu člověka k Jehovovi a působí, že člověk je rozrušený a trápí ho svědomí, kdežto pokoj patří těm, kteří dbají na Boží přikázání. (Žalm 38:3; 38:4, „KB“; Iz. 48:18) Chceme-li být tedy shledáni „v pokoji“ při příchodu Jehovova velikého dne, musíme zůstat ve zbožném stavu, jenž připouští, aby byly naše hříchy smířeny krví, kterou prolil Ježíš na mučednickém kůlu.
16. Jak můžeme podle apoštola Pavla usilovat o pokoj se spoluvěřícími?
16 Musíme být také v pokoji s jinými ctiteli Jehovy. Pavel nabádal: „Usilujme o věci, které slouží k pokoji, a o věci, které jsou k vzájemnému budování.“ Kontext ukazuje, že musíme dávat pozor, abychom nepřivedli spoluvěřící ke klopýtání ve spojitosti s jídlem, pitím nebo čímkoli jiným. (Řím. 14:13–23) Ale jde o víc, neboť Pavel napsal efezským křesťanům: „Snažně [vás] prosím, abyste chodili hodni povolání, kterým jste byli povoláni, se vší pokorou mysli a mírností, se shovívavostí, abyste se navzájem snášeli v lásce, vážně usilovali o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje.“ (Ef. 4:1–3) Jistě chceme dokazovat svou jednotu tím, že se vyhneme všem slovům a činům, které narušují pokoj, a že stojíme pevně jako podporovatelé Jehovovy svrchovanosti.
17. Co zahrnuje ‚hledání pokoje‘ podle 1. Petra 3:10–12?
17 ‚Hledání pokoje‘ jistě vyžaduje, abychom střežili jak své skutky, tak svá slova, protože apoštol Petr napsal: „Ten, kdo by chtěl milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje svůj jazyk od toho, co je špatné, a své rty, aby nemluvily klamně, ať se však odvrátí od toho, co je špatné, a činí dobro; ať hledá pokoj a usiluje o něj. Jehovovy oči jsou totiž obráceny ke spravedlivým a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě, ale Jehovův obličej je proti těm, kteří činí špatné věci.“ (1. Petra 3:10–12; Žalm 34:12–16; 34:13–17, „KB“) Jehovovi věrně oddaní služebníci tedy musí všemi způsoby stále ‚hledat pokoj‘, jestliže mají být shledáni „v pokoji“.
SPOLÉHAT NA JEHOVOVU POMOC
18. Co můžeme dělat, jestliže nás přitahují světské způsoby, jednání nebo postoje?
18 Petr ukázal, že „prvky“, světský duch neboli postoje a způsoby se rozplynou neboli budou během „Jehovova dne“ zničeny. (2. Petra 3:7, 10) Co však můžeme dělat, jestliže nás světské způsoby, jednání nebo postoje přitahují? Jistě pak musíme plně využívat duchovní opatření učiněná prostřednictvím Jehovovy organizace. Mimo jiné bychom měli pravidelně studovat Boží slovo a křesťanské publikace, jež opatřuje „věrný a rozvážný otrok“. (Mat. 24:45–47) Musíme také projevovat stálou vděčnost za výkupní opatření, za Ježíšovu „drahocennou krev, jako bezvadného a neposkvrněného beránka“. — 1. Petra 1:18, 19.
19. Jak nám může pomáhat modlitba, jestliže nás ovlivňují světské postoje?
19 Měli bychom se k Bohu modlit o pomoc, abychom ‚usilovali o spravedlnost‘. (1. Tim. 6:11–14) Jestliže si uvědomíme, že na nás mají vliv světské postoje, nebo jestliže nás na to upozornil některý láskyplný spoluvěřící, bylo by moudré výslovně se modlit k Jehovovi, aby nám pomohl překonat tyto sklony. Jistě by bylo vhodné prosit o Božího ducha a o Boží pomoc při pěstování ovoce, jež je tak nepodobné světskému způsobu myšlení a jednání. (Gal. 5:16–26; Žalm 25:4, 5; 119:27, 35) Jehova nám může pomoci, abychom se soustředili na spravedlivé, cudné, ctnostné a chvályhodné věci. A jak vhodné je úpěnlivě prosit, aby nesrovnatelný „Boží pokoj“ střežil naše srdce a myšlenkové síly! (Fil. 4:6, 7) Pak úzkostlivé starosti, pokušení a podobné věci nenarostou do nezvladatelného stupně. Náš život se naopak bude vyznačovat klidem, který nám dá Bůh. Vskutku, „hojný pokoj patří těm, kteří milují tvůj [Jehovův] zákon“. — Žalm 119:165.
ZŮSTÁVEJ ‚NEPOSKVRNĚNÝ, BEZVADNÝ A V POKOJI‘
20. Proč můžeme říci, že duchovně bezvadný stav je možný?
20 Všichni v Jehovově organizaci, včetně nových, kteří právě přicházejí, mohou být přijatelní Bohu. (Sk. 10:34, 35) Je možné s Jehovovou pomocí ‚odvrhnout bezbožnost a světské žádosti‘ a žít tak, jak by měli žít praví křesťané. (Tit. 2:11–14) Přestože jsme kdysi byli odcizeni Jehovovi a naše mysl se zabývala ničemnými skutky, byli jsme prostřednictvím Kristovy smrti smířeni s Bohem. Je tedy možný duchovně bezvadný stav, jestliže zůstaneme ve víře a nedáme se odvléci od naděje dobrého poselství. — Kol. 1:21–23.
21. Jak můžeme být nakonec shledáni jako ‚neposkvrnění, bezvadní a v pokoji‘?
21 S pomocí Jehovy, jeho Slova a jeho organizace můžeme zůstat neposkvrnění světem a bezvadní, nedotčení jeho způsoby, jednáním a postoji. Tak můžeme rovněž poznat pravý pokoj. Ano, jestliže vytrváme ve svém svatém uctívání Jehovy, můžeme být nakonec shledáni jako ‚neposkvrnění, bezvadní a v pokoji‘.
Jak bys odpověděl?
Proč je od Jehovova lidu vyžadována svatost?
Jak můžeme zůstat neposkvrnění a bezvadní?
Co je vyžadováno, abychom byli v pokoji?
Jakými způsoby můžeme ukázat, že spoléháme na Boží pomoc?