Jací lidé budou smět žít v Božím novém pořádku
1. Proč se nemusíme znepokojovat, ačkoli víme, že ve spojení s nadcházejícím násilným koncem starého světa nastanou nepříjemné situace?
LIDÉ, kteří skutečně věří, že dnešní starý pořádek brzo zanikne, musí se připravovat na Boží nový pořádek. Vidí přicházet násilný konec nynějšího „nebe“, přítomných vládních systémů, a nynější „země“, lidské společnosti pod jejich vedením. Tato vyhlídka však věřící lidi neděsí. Z Bible vědí, co znamená „konec“, jak přijde a k čemu má sloužit. Dychtivě touží po „nových nebesích a nové zemi“, které zaslíbil Bůh, a s důvěrou je očekávají. Tato důvěra vyvažuje všechny myšlenky na nepříjemné situace, které na zemi vyvstanou v souvislosti s koncem starého pořádku. Je vhodné, že si připomínají Noema a jeho rodinu. V době katastrofálního konce „tehdejšího světa“ „bezbožných lidí“ jistě nebyly po dobu více než jednoho lunárního roku životní podmínky v arše plné zvířat a ptáků pro Noema a jeho rodinu právě nejpříjemnější. A přece těchto osm lidských duší přežilo. Tak umožnili spravedlivý nový počátek lidské rodiny.
2. a) Proč je nyní nejvyšší čas, abychom se připravovali na Boží nový pořádek? b) Co musíme dělat, abychom se nemuseli bát příchodu Jehovova „dne“?
2 Jistě se vyplatí čekat, až Bůh v době, kterou stanovil, zřídí svůj nový svět — představovaný „novými nebesy“ a „novou zemí“, v nichž bude přebývat spravedlnost. (2. Petra 3:13) Nyní je nejvyšší čas, abychom se my, věřící, začali připravovat na tento nový pořádek, abychom mohli být uznáni za hodné vstoupit do něj ke svému věčnému užitku a radosti. Apoštol Petr nám připomíná, že je nutné, abychom byli připraveni, obzvláště proto, že „Jehovův den“ přijde jako zloděj v noci ke zkáze starého pořádku. Petr říká: „Protože se všechny tyto věci mají takto rozplynout, jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti, když očekáváte a pevně chováte v mysli přítomnost Jehovova dne.“ (2. Petra 3:10–12) Kdybychom se snad báli příchodu Jehovova dne se všemi jeho hroznými průvodními jevy, neočekávali bychom jej a nechovali bychom jej pevně v mysli, ale přáli bychom si jej oddálit do neurčité budoucnosti, do doby, kdy již nebudeme žít, do doby po „této generaci“. Nemusíme se však bát toho, že se tento den stane skutečností, jestliže upřímně konáme „svaté činy chování a skutky zbožné oddanosti“.
3. K čemu nás přimělo pokání vůči Bohu nového pořádku a co si přejeme místo nespravedlnosti pořádku starého?
3 Jsme takovými lidmi? Upřímné pokání vůči Bohu, který zaslíbil spravedlivý nový pořádek, mělo by nás přimět k tomu, abychom byli takovými lidmi a konali skutky, jež odpovídají pokání. Pokání před Bohem nás vedlo k tomu, že jsme se mu oddali prostřednictvím Krista a že jsme pak tuto oddanost symbolizovali křtem ve vodě. Jednali jsme tak proto, že skutečně milujeme Jehovu Boha a milujeme spravedlnost, které se on zastává. Chtěli bychom dokázat, že jsme hodni jeho nového pořádku. Tento odlišný svět bude spojením „nových nebes a nové země“, a proto milujeme spravedlnost, která má přebývat v těchto nových věcech. Celým srdcem toužíme po tom, abychom mohli žít v takovém čistém novém pořádku. Nespravedlnost nedokonalého, zkaženého a k zániku odsouzeného světa nás netěší a nepřináší nám uspokojení.
4. a) Jak se bude svět snažit odvrátit nás od „svatých činů chování a skutků zbožné oddanosti“? b) I za jakých okolností odmítneme jakékoliv kompromisy se světem?
4 Jsme tak oddáni stvořiteli „nových nebes“ a „nové země“, že netoužíme po tom, abychom byli oblíbeni u „světa bezbožných lidí“, ale chtěli bychom se líbit jemu. Svět se bude snažit zastrašit nás posměchem nebo výhrůžkami, a tak nás odvrátit od „svatých činů chování a skutků zbožné oddanosti“. Jestliže se to světu nepodaří, bude se snažit odlákat nás od našeho spravedlivého způsobu jednání, který dokazuje, že svět není v souladu s Bohem. Když však upíráme svůj pohled k Božímu novému pořádku, v němž budou lidé moci spravedlivě žít, nepřipustíme, aby nás odvedlo něco z věcí, které nám může nabídnout systém věcí, odsouzený k zániku. Jdeme pak přímo vpřed po svaté cestě, kterou pro nás Bůh vyznačil. Ani na chvíli nechtějme spojit svůj úděl s údělem křesťanstva, známého „přítele světa“. (Jak. 4:4) A až bude zdánlivé křesťanství neboli křesťanstvo spolu se zbytkem náboženského Velkého Babylóna zničeno rukou svých politických milenců, kteří se mu stali nevěrnými, nebudeme ani na okamžik pomýšlet na uzavření nějakých kompromisů s těmito politickými pleniteli falešného náboženství,
5. Kdo jedině bude ochráněn v nadcházejícím „velkém soužení“ a bude moci přežít do Božího podivuhodného nového pořádku?
5 Víme, že Velký Babylón i jeho politické ničitele čeká „velké soužení“, které nemá v lidských dějinách obdoby. (Mat. 24:3–22, 37–39) Toto světaširé soužení má zničit je — nikoli nás —, protože přijde od Boha, jehož my uctíváme. Učiní konec symbolickým ‚nynějším nebesům a zemi‘, přítomnému starému pořádku. (2. Petra 3:7) A přece to způsobí nejtěžší zkoušku naší víry v Boha a naší oddanosti vůči němu. Pouze křesťanští svědkové Jehovovi, kteří úspěšně projdou touto zkouškou, přežijí toto soužení. Vyjdou z něj jako zlato pročištěné ohněm, aby je Bůh pak mohl používat ve svém podivuhodném novém pořádku.
6. Koho bude mít Bůh stále na zemi na konci „velkého soužení“ jako znamení svého vítězství?
6 Není Božím přáním, aby ti, kteří se k němu obracejí s pokáním a stávají se pokřtěnými učedníky Ježíše Krista, utrpěli věčné zničení ve „velkém soužení“ jeho „velkého dne“, „bázeň vzbuzujícího Jehovova dne“. (Zjev. 16:14; Joel 2:31) Má v úmyslu zopakovat to, co vykonal ve dnech Noemových, totiž zachovat naživu své věrné vyzkoušené ctitele, až přijde konec „světa bezbožných lidí“. (2. Petra 2:5) Nadcházející dávno předpověděný útok symbolického „Goga ze země Magog“ nesmete ze země znovu shromážděné Jehovovy ctitele, ale bude zmařen a povede k potupné porážce. (Ezech. 38:1 až 39:26) Až pomine bázeň vzbuzující „velké soužení“, stále ještě zde budou ctitelé všemohoucího Boha, jako znamení jeho slavného vítězství.
7. Jakými musíme být nakonec shledáni před Bohem podle slov apoštola Petra, chceme-li patřit k živému znamení jeho vítězství?
7 Jaká to bude podivuhodná přednost patřit k tomuto živému vítěznému znamení, které bude svědectvím vítězství Jehovy Boha ve „válce velkého dne Boha, Všemohoucího“, v Armageddonu! (Zjev. 16:14, 16) Zda nám Bůh udělí tuto přednost, to závisí na tom, „jakými lidmi“ budeme v jeho očích v „Jehovově dni“, který způsobí změnu světa. Pravým křesťanům, kteří by chtěli přežít konec odsouzeného starého pořádku, apoštol Petr objasňuje tento životně důležitý požadavek: „Vzhledem k tomu, milovaní, že očekáváte tyto věci, vynasnažte se ze všech sil, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji. Považujte dále trpělivost našeho Pána za záchranu, jak vám též psal náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, jež mu byla dána.“ (2. Petra 3:14, 15) Jak je tedy možné, abychom byli nalezeni v takovém stavu, který se Bohu líbí?
„NEPOSKVRNĚNÍ A BEZVADNÍ“
8, 9. a) Ve kterém případě je hanbou, jsme-li viděni se špinavou skvrnou? b) Jak může být něčí náboženství poskvrněné podle slov u Jakuba 1:26, 27?
8 Viditelná skvrna může nepříznivě ovlivnit naše vnější vzezření. Jestliže skvrna vznikla při práci, která slouží dobrému účelu, nemusíme se za ni stydět. A přece bychom rádi nepěkné skvrny odstranili, než předstoupíme před množství čistě vypadajících lidí. Jestliže se však někdo ušpinil při nečestné práci, pak skvrna sama působí špatnou pověst. Jestliže je s ní někdo viděn, je to pro něj ostuda a lidé jej nepřijmou mezi sebe. Takovými skvrnami by mohlo být znečištěno něčí náboženství, něčí způsob uctívání. Je naše náboženství neboli náš způsob uctívání znečištěn tímto způsobem? Jestliže ano, pak se Bohu nelíbí a není mu přijatelný. Potvrzují to slova:
9 „Jestliže někomu připadá, že zachovává vnější způsob uctívání, a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání je nicotný. Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ — Jak. 1:26, 27.
10. Proč náboženství křesťanstva nemůže být nikdy z hlediska Božího považováno za „čisté a neposkvrněné“?
10 Křesťanstvo se svým tak zvaným křesťanstvím je pokryto skvrnami od světa. Ze všech náboženství má nejhorší minulost. Snad se chlubí, že pečuje o sirotky a vdovy ve svých sirotčincích a domovech pro chudé, ale tím neskryje jasnou skutečnost, že nese odpovědnost za to, že miliony dětí osiřely a miliony žen ovdověly. Jak se to stalo? Odpověď je jednoduchá: Křižáckými válkami a válkami, které křesťanstvo vyvolávalo, podněcovalo a podporovalo svým požehnáním, modlitbami i svými vlastními vojsky. Je všeobecně známo, že se křesťanstvo vměšovalo do politiky, a dokonce i mnozí politikové toto jednání neschvalují. Křesťanstvo si přivlastnilo nekřesťanské, světské metody a nestoudně finančně vykořisťovalo členy svých církví. Nedrželo na uzdě svůj jazyk, ale učilo nejrůznějším babylónským falešným naukám, které nepravdivě označovalo za křesťanské. Vyjadřovalo hrubé nepravdy o pravém Bohu a uvedlo tak velkou potupu na jeho svaté jméno. Vznášelo také falešné obžaloby proti jeho pravým ctitelům. Jak mohou všechny ty rozmanité formy uctívání, které nacházíme v křesťanstvu, být ze stanoviska Božího „čisté a neposkvrněné“? To není možné.
11. S kým se nespojují ti, kteří chtějí pěstovat „čisté a neposkvrněné“ náboženství, a co nám Bůh přikazuje v tomto ohledu?
11 Lidé, kteří touží po tom, aby byli shledáni Jehovou Bohem jako „neposkvrnění“, až přijde jeho den pro vykonání soudu, nemohou se spojovat s takzvanou křesťanskou částí náboženského Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství. Aby lidé zůstali v tomto ohledu neposkvrnění, musí dnes poslouchat Boží příkaz: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom. Neboť jeho hříchy se nahromadily až do nebe a Bůh si vzpomněl na jeho skutky nespravedlnosti.“ (Zjev. 18:4, 5) Křesťanstvo se dopouští pokrytectví ve jménu Božím a ve jménu Kristově, a proto je ze všech členů této mezinárodní nevěstky, Velkého Babylóna, nejvíce hodno zavržení. Ať se proto nikdo z nás neposkvrňuje křesťanstvem a nepodílí se na jeho hříších před Bohem.
12. Jakého cizoložného způsobu jednání nelitovalo křesťanstvo a čeho nelitují jeho světští spojenci?
12 Měli bychom uznat, že křesťanstvo je odsouzeno spolu se zbytkem Velkého Babylóna. Odmítlo činit pokání za svůj nábožensky nemravný neboli cizoložný způsob jednání, za své přátelství s tímto světem. (Jak. 4:4) Je jako zbytek bezbožného světa, i potom, když mu Jehovovi křesťanští svědkové oznámili otevřeně Boží nadcházející vykonání rozsudku. Ve Zjevení 9:20, 21 se prorocky mluví o takovém lidu, který je zatvrzelý v hříchu. Je tam řečeno: „Ostatní lidé, kteří nebyli zabiti těmi pohromami, nečinili pokání ze skutků svých rukou, že neměli uctívat démony a modly ze zlata a stříbra a mědi a kamene a dřeva, které nemohou vidět ani slyšet ani chodit, a nečinili pokání ze svých vražd ani ze svých spiritistických zvyků ani ze svého smilstva ani ze svých krádeží.“ — Viz též Zjevení 18:9, 11.
13. Kdo se podle 2. Petrovy 2:20–22 podobá skvrnám ve sboru a jak musí být takové skvrny odstraněny?
13 Všichni členové pravého křesťanského sboru se dychtivě snaží, aby zachovali organizaci v jejím způsobu uctívání bez poskvrny. Nechceme mít mezi sebou lidi, jimiž by byla organizace poskvrňována. Apoštol Petr mluví o takovém druhu nežádoucích osob v křesťanském sboru: „Jsou poskvrnou a potupou a libují si s nevázaných potěšeních ve svém podvodném učení, zatím co hodují spolu s vámi.“ (2. Petra 2:13) Kdyby tito lidé nečinili upřímné pokání, nezměnili by se a neodvrátili od podvodných nauk, museli by být jako poskvrnění vyloučeni ze sboru, aby byli chráněni ti, kteří pěstují pravé uctívání Boha. Jinak by byli nejen nebezpečím pro stádo Božích ovcí, ale uváděli by také potupu na sbor. — 2. Petra 2:20–22.
14, 15. Jak má být podle slov u Judy 22, 23 jednáno s těmi, kteří pochybují, a s lidmi, kteří se dopustili nějakého nemravného jednání?
14 Překvapující události, k nimž dochází v dnešním světě, mohou vyvolat pochybnosti u některých členů sboru. Jiní se snad v okamžiku slabosti nebo bezstarostnosti jednou dopustí sexuální nemorálnosti. Biblický pisatel Juda říká sboru, jak má být jednáno s takovými lidmi: „Nadále také prokazujte milosrdenství těm, kteří mají pochybnosti; zachraňujte je tím, že je vychvacujete z ohně. Prokazujte však nadále milosrdenství jiným, a to s bázní, když přitom nenávidíte i tu spodní část oděvu, která byla poskvrněna tělem.“ — Juda 22, 23.
15 Podle překladu O. Petrů poslední část tohoto textu zní: „Jiným však prokazujte soucit s opatrností, že se budete bát dotknout i jen jejich šatů nasáklých tělesností.“ Žilkův překlad zní: „Mějte slitování, ale se strachem, chovejte v nenávisti i ten šat poskvrněný tělesností.“ Nová anglická Bible uvádí text slovy: „Jsou jiní, vůči kterým musí být vaše lítost smíšena se strachem; mějte v nenávisti i oděv, který je znečištěn smyslností.“ To je výstraha, kterou se sbor musí řídit.
16. Proč musí být sbor opatrný, prokazuje-li milosrdenství hříšníku, který se dopustil nemravného jednání a projevuje pokání?
16 Jestliže sbor chce být v den vykonání Jehovova rozsudku nalezen před Jehovou jako neposkvrněný, nesmí za žádných okolností trpět sexuální nemravnost. Lidem, kteří se z tělesné slabosti nebo pod nějakým jiným vlivem dopustili nemravného jednání, mohou sice projevit soucit, ale ti, kteří se provinili, musí projevit pravé pokání. Ale i v takových případech musí být sbor velmi opatrný v projevování milosrdenství a v odpouštění. Stále se musí bát sám o sebe, protože se nechce odvrátit od cesty spravedlnosti, když musí žít uprostřed generace bezbožných lidí, kteří klesli do nemravnosti tak hluboko, jako obyvatelé města Sodomy a Gomory, na které za to přišel od Jehovy ohnivý soud. — Juda 7; 2. Petra 2:6–8; 1. Petra 4:3, 4.
17. Jak by měl reagovat sbor, vyjde-li najevo, že se jeden z jeho členů dopustil sexuální nemravnosti?
17 Sbor musí zůstat naplněn Božím svatým duchem a musí pěstovat jeho ovoce, k němuž patří také sebeovládání v mravním ohledu. (Ef. 5:18; Gal. 5:22, 23) Proto se musí vyvarovat jakékoliv pohlavní nemravnosti. Nedívá se se zvědavostí nebo se sexuálními pocity na „spodní část oděvu“, která je poskvrněna stopami sexuální nečistoty svého majitele. Naopak, nenávidí a oškliví si takový kus oděvu, který by musel být vyprán, aby byl očištěn od nečistoty, která pochází ze sexuální nemravnosti. Tak sbor prohlubuje svou lásku k čistotě. Proto se nedívá s uspokojením na pornografickou literaturu nebo na takové filmy a televizní programy. — Srovnej 3. Mojž. 15:16, 17.
18. Kterou vážnou radu z 1. Timoteovi 6:11–14 by si měli vzít k srdci starší neboli dozorci?
18 Členové sboru musí dávat pozor, aby také zůstali bez poskvrny v tom, jak zachovávají Boží příkazy, které platí pro Kristovy následovníky. Starší a dozorci, kteří napodobují Timotea, dozorce z prvního století, měli by si vzít k srdci slova, která napsal apoštol Pavel Timoteovi o křesťanském chování: „Ty však, Boží člověče, uteč od těchto věcí. Usiluj však o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost, mírnou povahu. Bojuj znamenitý boj víry, uchop pevně věčný život, pro který jsi byl povolán a o kterém jsi před mnoha svědky předložil znamenité veřejné prohlášení. Před zrakem Boha, který všechno zachovává naživu, a Krista Ježíše, který jako svědek udělal znamenité veřejné prohlášení před Pontským Pilátem, nařizuji ti, abys zachoval přikázání neposkvrněným a bezúhonným způsobem, dokud nebude zjevný náš Pán Ježíš Kristus.“ — 1. Tim. 6:11–14.
19. Čeho bychom se proto měli vyvarovat vzhledem k pověsti, kterou jsme získali svou poslušností a svým chováním?
19 Tento příkaz, který je pro křesťany závazný, měli bychom poslouchat způsobem, který je před Jehovou Bohem „neposkvrněný a bezvadný“. Nechceme, aby pověst, kterou jsme si získali svou poslušností, byla poskvrněna a znetvořena četnými skvrnami, které by svědčily proti nám, a aby jí mohlo být něco vytýkáno v důsledku našeho jednání. Chceme se ze všech sil snažit, abychom dokázali, že si upřímně přejeme být vždy poslušní. Jako Noe, který v předpotopním „čase konce“ stavěl archu, měli bychom i my dávat bedlivě pozor, abychom chodili bezúhonně se svým Bohem. — 1. Mojž. 6:3, 9.
JAK „BEZVADNÍ“?
20. Jaký je rozdíl mezi skvrnou a mezi vadou u někoho a co lze v tomto ohledu říci o Ježíši Kristu?
20 Až konečně nadejde „den“ Jehovy Boha, měli bychom být shledáni nejen „neposkvrněni“, ale také „bezvadní“. (2. Petra 3:14) Víme, že vada je hlubší než skvrna. Skvrna je povrchní a může být setřena nebo vyčištěna, ale vada nikoli. Je to nedostatek, znetvoření, které špatně působí na tělesnou dokonalost. Ukazuje, že něco v nitru není v pořádku. Ježíš Kristus byl naprosto dokonalý. Proto se mohl nabídnout jako výkupní oběť za lidstvo, jako „bezvadný a neposkvrněný Beránek“. — 1. Petra 1:18, 19; Žid. 9:14.
21. Ve kterém ohledu se snažíme být před Bohem neposkvrnění podle slov ve Filipenským 2:14–16?
21 My jsme ovšem potomci hříšníka Adama, a proto nemůžeme mít v každém ohledu bezvadné lidské tělo. Ale jak je to s naší osobností a s pohnutkami našeho srdce? Je správné, že se snažíme, abychom se zachovali „neposkvrněnými od světa“, ale zároveň bychom se měli snažit rozvíjet osobnost podobnou Kristu, která se vyznačuje čistotou srdce. V žádném případě bychom nechtěli, aby mohla být shledána nějaká závada na naší upřímnosti, s níž napodobujeme Pána Ježíše Krista. Nechtěli bychom se podobat obětnímu zvířeti, které je vedeno k Božímu oltáři, aby bylo předloženo Bohu, a které potom chrámový kněz odmítne, protože není „bezvadné“. I dnes jsou pro nás důležitá slova, která napsal apoštol Pavel před devatenácti stoletími: „Neustále konejte všechno bez reptání a odmlouvání, abyste se stali bezúhonnými a nevinnými dětmi Božími, bez poskvrny uprostřed pokřivené a převrácené generace, v níž záříte jako nositelé světla ve světě a pevným sevřením držíte slovo života.“ — Fil. 2:14–16.
22, 23. Jak se Bůh postará o to, aby světlo, které na zemi vyzařují jeho bezvadné, nevinné děti, dále svítilo navzdory útokům mocí tmy?
22 Není to velkolepý cíl hodný úsilí, totiž stát se „dětmi Božími bez poskvrny“? Jestliže jsme takovými dětmi, nenajde Bůh na nás nic, za co bychom se museli stydět nebo co by neschválil. Dovolí, abychom dále vyzařovali světlo, které rozšiřujeme jako jeho nositelé.
23 Jako nositelé světla nebudeme nikdy uhašeni. Bude o nás platit totéž, co je psáno o tom, v jehož stopách jdeme. Je to Logos neboli Boží Slovo, o němž je napsáno: „Co jeho pomocí vešlo v jsoucnost, byl život, a život byl světlo lidí. A světlo svítí v temnotě, ale temnota je nepřemohla.“ (Jan 1:4, 5) Očekáváme, že křesťanstvo, které představovalo Boha a Krista v nesprávném světle, bude v blízké budoucnosti zničeno, ale světlo „dětí Božích bez poskvrny“ bude dále pronikat temnotou, která roste na zemi. Až potom nenáboženské zástupy symbolického „Goga z Magogu“ povstanou k útoku proti duchovním nositelům světla a ‚jako oblaka pokryjí zemi‘, nepodaří se těmto mocnostem tmy uhasit světlo. (Ezech. 38:16–19) Bůh nepřipustí, aby jeho ‚bezúhonné a nevinné‘ děti zmizely ze země.
„A V POKOJI“
24. Co Jehova neučiní se svým organizovaným lidem na zemi v době, kdy se rozplyne starý pořádek, a proč to neučiní?
24 Již jsme velmi pokročili v proudu lidských záležitostí a světové dění jde zhoubným směrem, a proto by nebylo dobré, kdybychom nyní ztratili z očí to, co je právě před námi. Je to rozplynutí neboli zničení starých „nebes“ a staré „země“. Proto bychom měli stále žít v souladu s touto bázeň vzbuzující skutečností. Nová anglická bible překládá 2. Petrovu 3:11 slovy: „Protože celý vesmír se má tímto způsobem rozplynout, uvědomte si, jak zbožný a oddaný by měl být váš život!“ Toto nadcházející univerzální rozplynutí nezpůsobí nikdo jiný než Jehova Bůh, svrchovaný vládce vesmíru, a to prostřednictvím svého královského Syna, Ježíše Krista. Symbolická stará „nebesa“ a symbolická stará „země“ se skutečně rozplynou neboli budou zničeny. Ale až svrchovaný Pán Jehova způsobí toto ohnivé rozplynutí starého pořádku věcí, nerozpustí ani nezničí soudržnost svého organizovaného lidu na zemi. Najde svůj lid „ve svatých činech chování a ve skutcích zbožné oddanosti“. Při inspekci zjistí, že jsou „neposkvrnění a bezvadní“. — 2. Petra 3:11, 14.
25. Jaký rozdíl bude patrný mezi zastánci Božího nového pořádku a mezi zastánci pořádku starého, až se uskuteční „přítomnost Jehovova dne“?
25 Duchovní ráj, v němž jsou tito uznávaní ctitelé svrchovaného Pána Jehovy od roku 1919, vyjde neporušen z katastrofy, v níž se v žáru Božího hněvu rozplyne starý pořádek. Věrným Božím ctitelům se bude dařit tak, jako kdysi Noemovi a jeho rodině, když vešli do hotové archy, která byla schopna plavby po moři, a když Jehova Bůh za všemi, kteří tam byli v bezpečí, zavřel jediné dveře, aby je ochránil před živelnými silami, které potom rozpoutal proti tehdejšímu světu bezbožných lidí. (1. Mojž. 7:16) Ale pro lidi, kteří si toho nechtějí povšimnout, bude to ochromující otřes, až si uvědomí, že se uskutečnila „přítomnost Jehovova dne“, které nemohli věřit. Uvidí, že se starý pořádek rozplyne jako sněhová koule, která byla vložena do rozžhavených kamen. Rozpadne se jednota lidské společnosti. Zhroutí se, protože každý pozvedne ruku proti svému bratru. Jaký to bude rozdíl ve srovnání s těmi, kteří se pak budou loajálně zastávat Jehovova spravedlivého nového pořádku!
26. Ze které strany budou zastánci nového pořádku vystaveni tlaku a proč jim jejich křesťanská láska pomůže odolávat tomuto tlaku?
26 V době, kdy se bude v mezinárodním měřítku hroutit právo a řád mezi podporovateli starého pořádku, budou muset zastánci nového pořádku čelit po celém světě tlaku, který bude vyvoláván světaširou anarchií. Budou soudržní jako lid, který je organizován Bohem, a budou muset zachovat pravou křesťanskou jednotu. To předpokládá, aby žili navzájem v pokoji. Podle inspirovaných slov apoštola Petra bychom měli v době, kdy náhle jako zloděj nastane Jehovův den vykonání jeho soudcovských rozhodnutí, být nalezeni nejen neposkvrnění a bezvadní, ale také „v pokoji“. Máme prostředky, které nám pomáhají, abychom zachovávali pokoj s Jehovou Bohem a také pokoj navzájem. Již dávno se cvičíme v prokazování křesťanské lásky, která je „dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:14) Kromě této sjednocující síly máme však k dispozici ještě jiné druhy pomoci.
27. Jaký jiný druh jednoty jim ještě pomůže, až dojde k rozplynutí starého pořádku, který bude způsoben „velkým soužením“?
27 Jednou z nich je Boží svatý duch, síla, jejímž prvním ovocem je láska. Je tudíž naprosto nezbytná jednota ducha. Kromě toho je nutná i jednota ve víře, jednota v křesťanské kazatelské činnosti a v díle činění učedníků, a také jednota s jediným pravým a živým Bohem, Jehovou, prostřednictvím jeho Syna Ježíše Krista. To vše podstatnou měrou přispívá k souladu a k pokoji v organizaci křesťanských svědků Jehovových a bude jim to pomocí v blížícím se „velkém soužení“, v němž se zhroutí světový starý pořádek.
28. Jaké máme podle slov v Efezským 4:3–6 prostředky k podpoře jednoty a jak nám to jako sjednocující pouto pomáhají zachovávat pokoj?
28 Věrní zastánci Jehovova spravedlivého nového pořádku se od roku 1914, kdy začal „čas konce“, snažili řídit se napomenutím apoštola Pavla: „[Vážně usilujte] o zachování jednoty ducha ve sjednocujícím svazku pokoje. Je jedno tělo a jeden duch, stejně jako jste byli povoláni v té jedné naději, ke které jste byli povoláni; jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech, který je nade vším a proniká vším a je ve všem.“ — Ef. 4:3–6.
29. Co rovněž společně očekáváme a co proto musíme nadále dělat podle slov apoštola Petra?
29 Konečně jsme také zajedno v očekávání toho, že se zakrátko rozplyne tento umírající starý pořádek. Co bychom tedy měli dále dělat my, kteří bychom se chtěli prokázat hodnými života v Božím novém pořádku, než přijde jako zloděj „přítomnost Jehovova dne“? To, co nám pod inspirací doporučuje apoštol Petr: „Vynasnažte se ze všech sil, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ — 2. Petra 3:10–14.