Zákon lásky napsaný do srdce

„Vložím svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce.“ (JEREMJÁŠ 31:33)

1, 2. (a) O čem nyní budeme uvažovat? (b) Jak se Jehova projevil u hory Sinaj?

V PŘEDEŠLÝCH dvou článcích jsme se dozvěděli, že když Mojžíš sestoupil z hory Sinaj, jeho obličej vyzařoval paprsky, které byly odleskem Jehovovy slávy. Také jsme se zabývali tím, že Mojžíš si obličej zahaloval závojem. Uvažujme nyní o něčem, co s těmito událostmi souvisí a co je dnes pro křesťany důležité.

² Když byl Mojžíš na hoře Sinaj, obdržel tam pokyny od Jehovy. Izraelité shromáždění před horou se stali svědky ohromujícího projevu Boží přítomnosti. „Začalo hřmění a blesky, a těžký mrak na hoře a velmi hlasitý zvuk rohu, takže se všechen lid, který byl v táboře, začal chvět. . . . A z celé hory Sinaj se kouřilo, poněvadž na ni Jehova sestoupil v ohni; a její dým stoupal jako dým z vypalovací pece, a celá hora se velmi chvěla.“ (2. Mojžíšova 19:16–18)

 3. Jakým způsobem Jehova předal Izraeli Deset přikázání a co tento národ pochopil?

³ Jehova mluvil k Izraelitům prostřednictvím anděla a předal jim zákony, kterým se začalo říkat Deset přikázání. (2. Mojžíšova 20:1–17) Nikdo tedy neměl důvod pochybovat, že tyto zákony pocházejí od Všemohoucího. Jehova napsal tato přikázání na kamenné tabulky. Potom, co je Mojžíš roztříštil, když uviděl Izraelity uctívat zlaté tele, Jehova svá přikázání napsal na nové tabulky z kamene. V tomto případě se stalo, že když Mojžíš tabulky přinášel, jeho obličej vyzařoval paprsky. Tehdy už všichni museli chápat, že se jedná o zákony, které mají nesmírný význam. (2. Mojžíšova 32:15–19; 34:1, 4, 29, 30)

 4. Proč mělo Deset přikázání velký význam?

⁴ Dvě tabulky, na nichž bylo Deset přikázání napsáno, byly uloženy do truhly smlouvy, která byla umístěna v Nejsvětějším oddělení svatostánku a později chrámu. Zákony, jež na nich byly uvedeny, představovaly stěžejní zásady mojžíšské smlouvy Zákona a tvořily základ pro teokratický způsob vlády nad izraelským národem. Byly dokladem toho, že tento národ Jehova vyvolil a že s ním jedná.

 5. Jak se v Božích zákonech daných Izraeli zrcadlila Boží láska?

⁵ Z těchto zákonů bylo možné se mnoho dozvědět o Jehovovi. Zejména z nich bylo patrné, že Jehova svůj lid miluje. Vždyť lidé, kteří Boží zákony poslouchali, z toho měli ohromný užitek! Jeden učenec napsal: „Žádný lidmi vytvořený mravní řád, ani dřívější, ani pozdější, . . . se nemůže přiblížit úrovni těchto Božích deseti slov, natož aby se jim vyrovnal nebo je převyšoval.“ Jehova o mojžíšském Zákonu jako celku prohlásil: „Jestliže . . . budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně. A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6)

Zákon napsaný do srdce

 6. Který zákon má větší hodnotu než zákony napsané na kameni?

⁶ Tyto Boží zákony měly skutečně mimořádnou hodnotu. Víš však, že pomazaní křesťané mají něco mnohem hodnotnějšího než zákony napsané na kameni? Jehova předpověděl, že bude vytvořena nová smlouva, která se od smlouvy Zákona uzavřené s izraelským národem bude lišit. „Vložím svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce.“ (Jeremjáš 31:31–34) Ježíš, který je Prostředníkem této nové smlouvy, svým následovníkům osobně nepředal žádnou sbírku zákonů v písemné podobě. Jehovův zákon vtiskl svým učedníkům do mysli a do srdce tím, co říkal a dělal.

 7. Kdo obdržel „Kristův zákon“ jako první a kdo ho ochotně přijal později?

⁷ Tento zákon je označován jako „Kristův zákon“. Nejprve byl předán nikoli přirozenému Izraeli, tedy národu tvořenému potomky Jákoba, ale ‚Božímu Izraeli‘, což je národ duchovní. (Galaťanům 6:2, 16; Římanům 2:28, 29) Boží Izrael se skládá z křesťanů pomazaných duchem. Během doby se k nim připojil „velký zástup“ lidí ze všech národů, kteří také chtějí uctívat Jehovu. (Zjevení 7:9, 10; Zecharjáš 8:23) Obě tyto skupiny — jako ‚jedno stádo‘ pod ‚jedním pastýřem‘ — „Kristův zákon“ ochotně přijímají a podřizují se mu při všem, co dělají. (Jan 10:16)

 8. V čem se od sebe liší mojžíšský Zákon a Kristův zákon?

⁸ Zatímco přirození Izraelité byli mojžíšským Zákonem vázáni proto, že se jako Izraelité narodili, křesťané se Kristovu zákonu podřizují proto, že sami chtějí. Není rozhodující, k jaké rase patří nebo odkud pocházejí. Učí se o Jehovovi a jeho cestách a touží dělat, co si on přeje. Jelikož Boží zákon je ‚v nich‘ — byl jim obrazně řečeno napsán „do srdce“ —, pomazaní křesťané poslouchají Boha nejen z pocitu povinnosti nebo proto, že neposlušné lidi může Bůh potrestat. Jejich poslušnost je založena na něčem daleko důležitějším a daleko silnějším. Podobné je to s poslušností v případě jiných ovcí, protože také tito lidé mají Boží zákon ve svém srdci.

Zákony založené na lásce

 9. Jak Ježíš ukázal, že podstatou Jehovových zákonů je láska?

⁹ Podstatu všech Jehovových zákonů a předpisů lze souhrnně vyjádřit jedním slovem: láska. Láska vždy byla a navždy zůstane neodmyslitelnou součástí pravého uctívání. Na otázku, co je největší přikázání v Zákoně, Ježíš odpověděl: „Milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ A na druhém místě uvedl: „Milovat svého bližního jako sám sebe.“ Potom řekl: „Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“ (Matouš 22:35–40) Ježíš tím ukázal, že na lásce je založen nejen Zákon se svými Deseti přikázáními, ale celá Hebrejská písma.

10. Jak víme, že Kristův zákon se zakládá na lásce?

¹⁰ Zakládá se na lásce k Bohu a k bližnímu také zákon, který byl napsán do srdce křesťanů? Rozhodně ano! Kristův zákon od nich vyžaduje, aby ze srdce milovali Boha, a patří k němu nové přikázání, aby měli obětavou lásku jeden k druhému. Křesťané si mají projevovat takovou lásku, jakou projevoval Ježíš — a Ježíš ve prospěch svých přátel ochotně položil svůj život. Své následovníky učil, aby milovali Boha a aby milovali jeden druhého stejně, jako on sám miloval je. Tato mimořádná vzájemná láska je hlavním znakem, podle něhož lze rozpoznat pravé křesťany. (Jan 13:34, 35; 15:12, 13) Ježíš svým učedníkům dokonce dal pokyn, aby milovali své nepřátele. (Matouš 5:44)

11. Jak Ježíš ukázal, že miluje Boha i lidstvo?

¹¹ Ježíš dal v projevování lásky dokonalý příklad. Když byl mocným duchovním tvorem v nebi, s radostí se chopil příležitosti podpořit na zemi zájmy svého Otce. Jako člověk obětoval svůj život, aby druhým umožnil žít věčně. Kromě toho lidem ukazoval, jaký způsob života by měli vést. Pomáhal utiskovaným a těm, kdo měli těžkosti, a byl přitom pokorný, laskavý a pozorný. Také druhým předával „výroky věčného života“ a neúnavně jim tak pomáhal, aby poznali Jehovu. (Jan 6:68)

12. Proč je možné říci, že láska k Bohu a láska k bližnímu jsou nerozlučně spjaty?

¹² Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou nerozlučně spjaty. Apoštol Jan prohlásil: „Láska je od Boha . . . Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ (1. Jana 4:7, 20) Jehova je zdrojem lásky a také jejím samotným zosobněním. Láska se promítá do všeho, co dělá. My jsme schopni lásku projevovat díky tomu, že jsme byli vytvořeni k Božímu obrazu. (1. Mojžíšova 1:27) Lásku k Bohu dáváme najevo tím, že milujeme své bližní.

Milovat znamená poslouchat

13. Co je nezbytným předpokladem k tomu, abychom Boha mohli milovat?

¹³ Jak můžeme milovat Boha, kterého nevidíme? Prvním nezbytným krokem je poznat ho. Nemůžeme svou lásku nebo důvěru věnovat někomu, koho neznáme. Boží slovo nás proto vybízí, abychom Boha poznávali tím, že budeme číst Bibli, že se budeme modlit a že se budeme scházet s těmi, kdo už ho znají a milují. (Žalm 1:1, 2; Filipanům 4:6; Hebrejcům 10:25) Zvlášť užitečná jsou v tomto ohledu čtyři evangelia, protože z nich se dozvídáme, jak se Jehovova osobnost zrcadlila v životě a službě Ježíše Krista. Úměrně tomu, jak Boha poznáváme a jak prohlubujeme své ocenění pro lásku, kterou nám projevil, roste naše touha napodobovat jeho osobnost a poslouchat ho. Ano, milovat Boha znamená mimo jiné poslouchat ho.

14. Proč je možné říci, že Boží zákony nejsou břemenem?

¹⁴ Pokud někoho milujeme, pak víme, co se mu líbí a co ne, s jeho názorem se ztotožňujeme a chováme se podle toho. Nechceme dělat nic, co by se milované osobě nelíbilo. „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání,“ napsal apoštol Jan, „jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3) Nejsou břemenem ani jich není mnoho. Nemusíme znát nazpaměť dlouhý seznam pravidel pro každou situaci. Při všem, co děláme, nás totiž vede láska k Bohu. Jestliže Boha milujeme, pak jeho vůli konáme rádi. Získáváme tak Boží schválení a navíc z toho máme prospěch, protože Boží vedení je vždy k našemu dobru. (Izajáš 48:17)

15. Co nás podněcuje, abychom Jehovu napodobovali? Vysvětli to.

¹⁵ Láska k Bohu nás podněcuje, abychom napodobovali jeho vlastnosti. Jestliže někoho milujeme, pak jeho vlastnosti obdivujeme a snažíme se jednat stejně jako on. Podívejme se, jak to platí ve vztahu mezi Jehovou a Ježíšem. Společně byli v nebi možná miliardy let. Jeden k druhému měli hlubokou a ryzí lásku. Ježíš se svému nebeskému Otci dokonale podobal, takže svým učedníkům mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Když Jehovu a jeho Syna lépe poznáváme a když si jich stále více vážíme, podněcuje nás to, abychom je napodobovali. Díky lásce k Jehovovi a díky pomoci jeho svatého ducha dokážeme ‚svléknout starou osobnost s jejími zvyklostmi a obléknout si novou osobnost‘. (Kolosanům 3:9, 10; Galaťanům 5:22, 23)

Láska v praxi

16. Proč je kázání a vyučování projevem lásky k Bohu a k bližnímu?

¹⁶ Když se jako křesťané necháváme vést láskou k Bohu a k bližnímu, motivuje nás to, abychom se podíleli na kázání o Království a činění učedníků. Tím Jehovu Boha rozradostňujeme, protože jeho „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:3, 4) Můžeme tak mít radost z toho, že druhým pomáháme, aby měli v srdci napsán Kristův zákon. A jsme šťastní, když sledujeme, jak takoví lidé mění svou osobnost, aby zrcadlili Jehovovy božské vlastnosti. (2. Korinťanům 3:18) Pomoci druhým, aby poznali Boha, je opravdu tím nejcennějším darem, jaký jim můžeme dát. Ti, kdo přijmou nabídku stát se Jehovovými přáteli, se z tohoto přátelství mohou těšit po celou věčnost.

17. Proč je moudřejší rozvíjet lásku k Bohu a k bližním než milovat hmotné věci?

¹⁷ Dnešní společnost přisuzuje velkou hodnotu hmotným věcem. Někteří lidé je dokonce milují. Hmotné věci však nejsou trvalé. Mohou být ukradeny nebo časem podlehnou zkáze. (Matouš 6:19) Bible nás varuje: „Svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:16, 17) Ano, Jehova zůstane navždy a totéž platí o těch, kdo ho milují a slouží mu. Jaký smysl by tedy mělo usilovat o světské věci, které mají v nejlepším případě cenu jen na nějaký čas? Není daleko rozumnější rozvíjet lásku k Bohu a k lidem?

18. Jak jedna misionářka projevila obětavou lásku?

¹⁸ Když se lidé snaží projevovat lásku, přinášejí tím chválu Jehovovi. Ukažme si to na příkladu Sonii, misionářky v Senegalu. Ta studovala Bibli s jistou ženou jménem Heidi, která se od svého nevěřícího manžela nakazila virem HIV. Po manželově smrti byla Heidi pokřtěna, ale brzy na to se prudce zhoršil její zdravotní stav a ona byla hospitalizována kvůli AIDS. Sonia vypráví: „Zdravotníci dělali, co mohli, ale bylo jich málo. Na požádání přišli do nemocnice dobrovolníci ze sboru, kteří se pak o Heidi starali. Druhou noc jsem strávila na rohoži u její postele a pomáhala jsem o Heidi pečovat, dokud nezemřela. Vedoucí lékař mi řekl: ‚Naším největším problémem je to, že jakmile se u někoho zjistí AIDS, často ho opustí i členové jeho vlastní rodiny. Vy nejste její příbuzná, jste z ciziny, a dokonce máte jinou barvu pleti, a přesto se dobrovolně vystavujete nebezpečí. Proč to děláte?‘ Vysvětlila jsem mu, že jsem Heidi opravdu považovala za svou sestru a že jsme si byly tak blízké, jako bychom měly jednoho otce a jednu matku. Díky tomu, že jsme měly tak blízký vztah, jsem o ni pečovala moc ráda.“ Stojí za zmínku, že Sonie její laskavá péče o Heidi nezpůsobila žádné zdravotní problémy.

19. Co bychom měli využívat, když máme v srdci Boží zákon?

¹⁹ Příkladů obětavé lásky by se mezi Jehovovými služebníky našlo mnoho. Poznávacím znakem Božího lidu dnes není žádná sbírka zákonů v písemné podobě. Namísto toho jsme svědky splňování slov z Hebrejcům 8:10, kde je napsáno: „‚To je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ říká Jehova. ‚Vložím jim své zákony do mysli a napíši jim je do srdce. A stanu se jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.‘“ Tohoto zákona lásky, který Jehova napsal do našeho srdce, si stále važme a využijme každou příležitost, kdy můžeme lásku projevit.

20. Proč je Kristův zákon neocenitelným vlastnictvím?

²⁰ Je opravdu radostné sloužit Bohu po boku bratrů a sester z celého světa, kteří projevují takovou lásku! Lidé, do jejichž srdce byl napsán Kristův zákon, mají vlastnictví, kterému se v tomto nelaskavém světě nic nevyrovná. Nejenže pociťují Jehovovu lásku, ale mají také radost z pevného pouta v podobě vzájemné bratrské lásky. „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ Svědkové Jehovovi sice žijí na území mnoha národů, mluví mnoha jazyky a pocházejí z mnoha kultur, ale mají mezi sebou náboženskou jednotu, která je naprosto ojedinělá. Díky tomu, že jsou jednotní, mají Jehovovu přízeň. Žalmista napsal: „Tam [mezi lidmi sjednocenými láskou] Jehova přikázal, aby bylo požehnání, dokonce život na neurčitý čas.“ (Žalm 133:1–3)

Znáš odpověď?

• V čem spočíval význam Deseti přikázání?

• Co je zákon napsaný do srdce?

• Jaké místo má v ‚Kristově zákoně‘ láska?

• Jak můžeme projevovat lásku k Bohu a k bližnímu?

[Obrázek na straně 25]

Izraelité měli zákony napsané na kamenných tabulkách

[Obrázky na straně 26]

Křesťané mají Boží zákon v srdci

[Obrázek na straně 28]

Sonia s dívenkou ze Senegalu na oblastním sjezdu v roce 2004