Kterého Boha uctíváš?
NA tu otázku by lidé na různých místech světa odpověděli mnoha různými způsoby. Apoštol Pavel poznamenal: „Je mnoho ‚bohů‘ a mnoho ‚pánů‘ “ a dnes jde počet uctívaných bohů do miliónů. (1. Korinťanům 8:5) Věděl jsi však, že mnozí lidé uctívají jiného boha, než kterého si myslí, že uctívají? A uvědomil sis, že mnohý ateista je zbožnější než ti, kteří věří v nějakého boha? Jak to?
Jeden význam uctívání je „pohlížet s velkou, ba mimořádnou vážností, úctou nebo oddaností“. V původních jazycích Bible je ve slovech pro uctívání zahrnuta myšlenka služby nebo klanění se před někým. Nezapomeň na to a podívejme se, jak se lidé mohou mýlit v tom, koho nebo co vlastně uctívají.
Smíšené uctívání
Vezměme příklad starověkých Samaritánů. Mnozí z nich byli původně cizinci, které Asyřané usídlili v Palestině, aby nahradili vyhnaných deset severních izraelských kmenů. Předtím chodili za pohanskými bohy, ale nyní vynaložili úsilí, aby se poučili o Jehovovi, Bohu Izraele. Opustili pak své staré náboženství? Ne. Bible uvádí: „Činili podle svého dřívějšího náboženství. A tyto národy se staly těmi, které se bojí Jehovy, ale prokázalo se, že slouží svým rytinám.“ (2. Královská 17:40, 41) Takže Samaritáni sice podle jména uznávali Jehovu, ale stále sloužili svým starým bohům, a tak pěstovali jakési smíšené náboženství.
Něco podobného se stalo, když misionáři zaváděli římské katolictví do Jižní Ameriky. Obrátili na víru většinu obyvatel, ale ti, podobně jako starověcí Samaritáni, nezapomněli na své dřívější bohy. Tak „křesťané“ v Brazílii stále zachovávají pohanské obřady vúdú jako oslavy na počest starobylých božstev, třeba bohyně Iemanjá. Podobné věci se dějí i v jiných jihoamerických zemích.
Navíc samo náboženství, které ti misionáři do Jižní Ameriky přivezli, bylo smíšeným náboženstvím. Mnohé z jeho nauk, jako trojice, pekelný oheň a nesmrtelnost duše, pocházely ze starověkých pohanských náboženství a filozofií. Rozhodně se nenalézaly v Bibli. Podobně nekřesťanského původu byly jeho svátky — včetně vánoc a velikonoc. Další informace najdete na stranách 212, 213 knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji, kterou vydala Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc. Je možné konat takové pohanské slavnosti a věřit v takové nekřesťanské nauky, a přece uctívat Boha Bible, který řekl: „Nebudeš mít žádné jiné bohy proti mému obličeji“? (2. Mojžíšova 20:3) Jistě ne!
„Střezte se model“
Zamysli se nad jiným způsobem, jak se lidé klamou ve věci uctívání. Apoštol Jan napsal: „Děťátka, střezte se model.“ (1. Jana 5:21) Asi miliarda lidí se počítá ke křesťanstvu a pravděpodobně tvrdí, že uctívá stejného Boha, jehož uctíval Jan. Přesto stamilióny z nich se klaní obrazům „svatých“, Ježíše a panny Marie. Střeží se model? Očividně ne.
Jsou však méně nápadné formy modlářství. V roce 44 n. l. pronesl král Herodes Agrippa veřejný proslov a lidé se tak vzrušili, že křičeli: „Boží hlas, a ne lidský!“ (Skutky 12:21, 22) Ano, udělali si modlu z Heroda, udělali si z něho boha. Dnes se dějí podobné věci. V závratných dnech, kdy nacismus v Evropě nabýval moci, bylo volání „Heil Hitler!“ vlastně výkřikem zbožňování. Mnozí byli ochotni bojovat a umírat pro Führera, jako by byl bohem, spasitelem národa. Přesto většina těch, kteří vzdávali takový hold, byla členy církví křesťanstva!
Před Hitlerem a po něm se jiní političtí vůdcové podobně vyvyšovali jako spasitelé a vyžadovali výlučnou oddanost. Ti, kteří podlehli, si z těchto lidí udělali bohy bez ohledu na to, ke kterému náboženství „ctitelé“ formálně náleželi, nebo zda se dokonce prohlašovali za ateisty. I hold, který vzdávají fanoušci sportovním hvězdám, filmovým hvězdám a jiným postavám na poli zábavy, které mají kouzlo osobnosti, je příbuzný s uctíváním.
Uctívání peněz
Dále pomysli na dosah Ježíšových slov, když řekl: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů, protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Matouš 6:24) Znáš někoho, kdo patří k nějakému náboženství, ale jehož hlavním zájmem v životě je vydělávat peníze? Komu tedy skutečně slouží, Bohu, nebo bohatství? Kolik nevěřících znáš, kteří jsou polapeni zuřivým honem za penězi? I ti jistě uctívají peníze; snad jsou v tom horlivější než mnohý věřící.
Apoštol Pavel vysvětlil podobnou zásadu, když napsal: „Umrtvujte proto své tělesné údy, které jsou na zemi, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chamtivost, jež je modlářstvím.“ (Kolosanům 3:5) Jestliže po něčem dychtíme tak silně, že vynakládáme veškeré úsilí, abychom to získali, a snad přitom dokonce porušíme zákon, potom je nám ta věc modlou, bohem. (Efezanům 5:5) V jiném dopise napsal Pavel o jistých provinilcích: „Jejich bůh je jejich břicho.“ (Filipanům 3:19) Jestliže je celým naším životním cílem hovět sami sobě, jakoby plnit si břicho, potom jsme sami sobě bohem. Kolik znáš takových, kteří uctívají boha tohoto druhu?
Ano, jak napsal apoštol Pavel: „Je mnoho ‚bohů‘ a mnoho ‚pánů‘.“ A v mnoha případech jsou jejich ctitelé jako starověcí Samaritáni; slouží jednomu bohu slovy a jinému jednáním. Ve skutečnosti je však pouze jeden Bůh, který si zaslouží naše uctívání. Víš, kdo to je? Navíc je jedna věc, která spojuje uctívání všech ostatních bohů kromě něho. Co to je? To uvidíme v následujícím článku.