Choď neustále v božském světle
„Bůh je světlo.“ — 1. Jana 1:5.
1, 2. Kdy a kde byl napsán první dopis Janův a na koho se vztahuje?
SVĚDKOVÉ Jehovovi jsou vděčni za božské světlo a chtějí v něm stále chodit. Není to však snadné, protože již první učedníci Ježíše Krista museli čelit odpadnutí. Ale Ježíšovi věrní apoštolové zabraňovali jeho šíření, a jedním z těch, kteří ‚působili jako zábrana‘, byl apoštol Jan. (2. Tes. 2:1–12) Jako velmi starý muž žil kolem roku 98 n. l. v Efezu nebo v jeho blízkosti a napsal tam pod božskou inspirací svůj první dopis. Obsahuje radu, která pomohla křesťanům v prvním století, aby chodili v božském světle. Ale co my?
2 Janova slova jsou pomocí i křesťanům ve 20. století. Až tedy budeš soukromě studovat tento článek a dva další články, rozhodně si přečti všechny citované části jeho prvního inspirovaného dopisu, o nichž se zde pojednává. V dopise apoštola Jana i v našich poznámkách k němu se zájmena „my“ a „nás“ nebo „nám“ vztahují v prvé řadě na Ježíšovy pomazané následovníky. Ale základní zásady ohledně spravedlnosti, lásky, víry a podobných pojmů platí i pro křesťany s pozemskou nadějí.
Podíl, který působí radost
3. Jaké jsou důkazy toho, že Boží Syn žil, trpěl a zemřel jako člověk, a proč je označen jako „slovo života“?
3 Jan mluví nejprve o radostném „podílu“. (Čti 1. Jana 1:1–4.) Ježíš, „slovo života“, byl u Jehovy „od počátku“ jako Boží první stvoření, jehož prostřednictvím „byly stvořeny všechny jiné věci“. (Kol. 1:15, 16) Někteří odpadlíci v prvním století tvrdili, že jsou bez hříchu, a popírali Kristovo právoplatné místo v božském uspořádání. Ale Ježíšovi apoštolové ho slyšeli mluvit, bedlivě ho pozorovali a dotýkali se ho. Věděli, že jeho prostřednictvím působila Boží moc. Byli tedy očitými svědky důkazů, že to byl Boží Syn, který žil, trpěl a zemřel jako člověk. On je to „slovo života“, protože ‚[věčný] život . . . byl . . . zjeven‘ skrze Ježíše, jehož prostřednictvím Bůh opatřil výkupné. — Řím. 6:23; 2. Tim. 1:9, 10.
4. Co znamená „podíl“, který mají pomazaní?
4 Tím, co apoštolové řekli a napsali, vydali svědectví o bezhříšném člověku Ježíši Kristu. Jan ‚podal zprávu‘ o takových věcech, aby pomazaní měli „podíl“ neboli spoluúčast s ostatními dědici království, jakož i s Otcem a jeho Synem. Tento „podíl“ znamená jednotu a působí velkou radost. (Žalm 133:1–3; Jan 17:20, 21) Odpadlíci, kteří nenávidí své dřívější druhy v Jehovově službě, již nemají takovou spoluúčast s Bohem a Kristem.
„Bůh je světlo“
5. Jaké „poselství“ dostali apoštolové od Ježíše a jak to působí na chování svědků Jehovových?
5 Dále je uvedeno „poselství“, které apoštolové dostali od Ježíše. (Čti 1. Jana 1:5–7.) Zní: „Bůh je světlo a ve spojení s ním není naprosto žádná tma [nic nesvatého, nemravného, nepravdivého nebo zlého].“ Proto se svědkové Jehovovi vyvarují všech hříšných zvyků, jež jsou spojeny s temnotou. (Job 24:14–16; Jan 3:19–21; Řím. 13:11–14; 2. Kor. 6:14; 1. Tes. 5:6–9) Někteří odpadlíci nevěřili, že existují hříšné skutky, a proto byli v duchovní temnotě. Tvrdili, že mají nějaké tajné poznání, ale Bůh je světlo, nikoli nějaká temná tajemnost. Dává duchovní světlo pouze svým věrným svědkům. — Mat. 5:14–16; 1. Petra 2:9.
6. Jaké požehnání získáme, jestliže ‚jednáme podle pravdy‘?
6 Říkáme-li, že máme „podíl“ s Bohem, ale „dále chodíme ve tmě“ a žijeme hříšným životem, pak „lžeme a nejednáme podle pravdy“, nežijeme v souladu s ní. Jestliže však jednáme v souladu s pravdou, jsme ve světle, stejně jako je ve světle Bůh. Máme „podíl“ se spolukřesťany a ti všichni jsou sjednoceni, pokud jde o nauku, duchovní perspektivu, dílo, při němž jsou činěni učedníci, a jiná hlediska čistého uctívání.
7. Proč nás může Ježíšova krev ‚očistit od každého hříchu‘?
7 Na rozdíl od odpadlíků rané doby my, kteří ‚chodíme ve světle‘, uznáváme, že hřích je nečistý. Ježíšova krev „nás očišťuje od každého hříchu“, protože nehřešíme svévolně. (Mat. 12:31, 31) Jsme opravdu vděčni za to, že Bůh prokazuje milosrdenství i chybujícím, ale kajícným křesťanům. — Žalm 103:8–14; Mich. 7:18, 19.
Základ pro usmíření
8, 9. a) Na jakém základě nám Jehova odpustí? b) Co říkali někteří odpadlíci o hříchu? Proč neměli pravdu?
8 Jan dále uvádí základ pro očištění od hříchu. (Čti 1. Jana 1:8–2:2.) Jestliže řekneme: „Nemáme hřích“, popíráme, že všichni nedokonalí lidé jsou hříšní a ‚není v nás pravda‘. (Řím. 5:12) Ale Bůh je „věrný“ a odpouští nám, jestliže mu „vyznáváme své hříchy“ s pokáním, které nás podněcuje, abychom zanechali špatného jednání. (Přísl. 28:13) O těch, kteří jsou v nové smlouvě, Bůh řekl: „Na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jer. 31:31–34; Hebr. 8:7–12) Je věrný svému slibu a odpouští jim.
9 Bůh je také „spravedlivý“ a stále se drží svých měřítek spravedlnosti. Výkupným učinil zadost spravedlnosti a může ‚nám odpustit naše hříchy a očistit nás od každé nespravedlnosti‘, jestliže se s vírou v Ježíšovu oběť vyznáváme ze své hříšnosti. (Hebr. 9:11–15) Mesiáš svou smrtí odnesl hříchy, stejně jako byl v Den smíření odeslán do pustiny kozel, na kterého byly uvaleny hříchy. (3. Mojž. 16:20–22; Iz. 53:5, 8, 11, 12; 1. Petra 2:24) Někteří odpadlíci řekli: „Nehřešili jsme“, a tak ‚dělali z Jehovy lháře‘. Ale „Bůh . . . nemůže lhát“ a jeho Slovo ukazuje, že všichni nedokonalí lidé jsou hříšní. (Tit. 1:2; Kaz. 7:20; Řím. 3:23) A říkat, že ‚jsme nehřešili‘, by znamenalo, že Boží slovo „není v nás“, že není v našem srdci. — Srovnej Hebrejcům 5:10.
10. Jak je Ježíš „usmiřující obětí“?
10 Jan píše „tyto věci“ o hříchu, odpuštění a očištění, abychom nehřešili. Jeho slovo by nás mělo podněcovat, abychom se opravdově snažili nehřešit. (1. Kor. 15:34) Jestliže však ‚hřešíme‘ a činíme pokání, máme „u Otce pomocníka“ — „Ježíše Krista, spravedlivého“, který se u Boha ujímá našeho případu. (Hebr. 7:26; srovnej Jana 17:9, 15, 20.) Ježíš je „usmiřující obětí“. Jeho smrt učinila zadost spravedlnosti a umožnila Bohu projevit milosrdenství a zrušit obvinění z hříchu v případě duchovních izraelitů i „celého světa“, včetně „velkého zástupu“. (Řím. 6:23; Gal. 6:16; Zjev. 7:4–14) Opravdu si velmi vážíme této oběti!
Poslouchej Boha a projevuj lásku
11. Na základě jakých důkazů víme, že jsme „ve spojení s“ Bohem?
11 Chceme-li stále chodit v božském světle, musíme poslouchat Jehovu. (Čti 1. Jana 2:3–6.) Uvědomujeme si, že jsme „poznali“ Boha a že rozumíme jemu a jeho vlastnostem, jestliže „stále zachováváme jeho přikázání“. Každý, kdo tvrdí, že zná Jehovu, ale neposlouchá ho, „je lhář“. Naopak, ‚Boží láska byla zdokonalena‘ neboli stala se úplnou, jestliže zachováváme jeho slovo. „Podle toho“ důkazu poslušnosti a lásky k Bohu víme, že jsme „ve spojení s ním“. A jsme povinni jednat jako jeho Syn v díle činění učedníků, ve svých vztazích k druhým i v jiných ohledech.
12. Které „staré přikázání“ mají křesťané a jak je rovněž „nové“?
12 Nezbytně nutná je také bratrská láska. (Čti 1. Jana 2:7, 8.) Jan píše „staré přikázání“, které měli věrní „od počátku“ svého života jako křesťané. Je „staré“, protože je dal Ježíš o mnoho let dříve, když řekl svým následovníkům, ‚aby se navzájem milovali, stejně jako on miloval je‘. (Jan 13:34) Je však také „nové“, protože převyšuje lásku k bližnímu, kterou požadoval Zákon, a vyžaduje ochotu obětovat svou duši ve prospěch spoluvěřících. (3. Mojž. 19:18; Jan 15:12, 13) Naše obětavá láska dokazuje, že jednání v souladu s tímto „novým přikázáním“ je ‚skutečnost, která je pravdivá v Kristově případě i v našem případě, protože tma pomíjí a již září pravé světlo‘ mezi námi.
13. Kdo je podle 1. Jana 2:9–11 „ve světle“ a kdo není?
13 Ale kdo je opravdu „ve světle“? (Čti 1. Jana 2:9–11.) „Kdo říká, že je ve světle, a přece nenávidí svého bratra, je až dosud“ v duchovní tmě. Ale „kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle“ a v jeho případě není „důvod ke klopýtání“. Zde je použité řecké slovo, jež připomíná nastraženou past na zvířata a naznačuje něco, co může způsobit pád do hříchu. Kdo tvrdí, že je křesťanem a nenávidí svého bratra, ve skutečnosti „chodí ve tmě a neví, kam jde, protože tma oslepila oči“. (Mat. 13:13–15) Podnítí tě tato výstraha, aby ses vyvaroval duchovní temnoty a nepřipustil, aby byla zničena tvá bratrská láska osobními nesrovnalostmi, lživými výroky odpadlíků nebo čímkoli jiným?
Základ pro důvěru
14. Kdo jsou „děťátka“ a „otcové“, které Jan oslovuje?
14 Jan dále vyjadřuje důvěru „děťátkům“, čímž je zjevně míněn celý sbor. (Čti 1. Jana 2:12–14.) Byly nám odpuštěny hříchy ‚pro Kristovo jméno‘, protože jedině jeho prostřednictvím Bůh umožnil záchranu. (Sk. 4:12) Pomazaní „poznali Otce“, protože je zplodil svým duchem. Někteří jsou „otcové“ — pravděpodobně starší, zkušenější a duchovně pokročilí věřící. Znají Ježíše, který je „od počátku“, protože ho Bůh stvořil před všemi ostatními věcmi.
15. a) Kdo jsou „mladíci“, které oslovuje Jan? Jak zvítězili nad tím ničemným? b) Ukaž na příkladu, jak můžeme ‚vítězit‘ nad satanem dnes.
15 „Mladíci“, které Jan oslovuje, jsou snad mladší méně zkušení křesťané. ‚Zvítězili nad tím ničemným‘, nad satanem, protože nepodlehli jeho „záměrům“. (2. Kor. 2:11) Dnes by to například znamenalo vyhýbat se nečisté zábavě, smyslné hudbě a pornografii, což vše může nahlodat křesťanské zásady a vést k pádu do sexuální nemravnosti. „Mladíci“ vítězí nad satanem, protože jsou duchovně „silní“ a zůstává v nich „Boží slovo“. Buďme jako oni a přijímejme Boží duchovní opatření, odmítejme odpadlictví a choďme dále v božském světle.
Láska, kterou nesmíme mít
16. Jakou lásku nesmíme mít, ale co by o nás platilo, kdybychom měli světské názory a touhy?
16 Ať jsme mladší nebo starší křesťané, jeden druh lásky nesmíme mít. (Čti 1. Jana 2:15–17.) Nesmíme ‚milovat svět ani věci ve světě‘. Nesmíme se nechat poskvrnit zkažeností nespravedlivé lidské společnosti a nesmíme dýchat jejich „ducha“, neboli být motivováni jeho převládajícím hříšným postojem. (Ef. 2:1, 2; Jak. 1:27) Kdybychom snad měli světské názory a touhy, nebyla by v nás „Otcova láska“. (Jak. 4:4) Není to opravdu námět, o němž bychom měli přemýšlet v modlitbě?
17. Které světské žádosti nesmějí křesťané uspokojovat?
17 Ve světě nic nepochází od Boha. „Všechno ve světě“ zahrnuje „žádost těla“, jejíž uspokojování znamená uspokojování takových hříšných tužeb, jako jsou nemravné sexuální žádosti. (1. Kor. 6:15–20; Gal. 5:19–21) Nesmíme také podléhat „žádosti očí“. Na pohled žádoucí zakázané ovoce zlákalo Evu, a to, že se David díval na koupající se Bet-Šebu, vedlo k vážnému hříchu. (1. Mojž. 3:6; 2. Sam. 11:2–17) Chceme-li tedy stále chodit v božském světle, musíme se vyvarovat zkažené zábavy a jiných věcí, které se dovolávají hříšných žádostí a kazí srdce. — Přísl. 2:10–22; 4:20–27.
18. Proč je bezúčelné „okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“ a co to nepřinese?
18 Ze světa také pochází „okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“. Pyšný člověk se snad vychloubá svým bohatstvím, svými oděvy a podobnými věcmi, což všechno lze ztratit. Toto „okázalé vystavování“ může sice na některé lidi zapůsobit a může vyvolat pomíjivou chválu, ale nevede k božskému požehnání. — Mat. 6:2, 5, 16, 19–21; Jak. 4:16.
19. Co se stane tomuto světu a jak by to na nás mělo působit?
19 Pamatuj na to, že „svět pomíjí“ a bude zničen. (2. Petra 3:6) Zahynou s ním jeho žádosti a naděje i jednotlivci, kteří ho milují. Jan však říká: „Ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ Mějme proto stále na zřeteli věčný život, ‚odvrhujme světské žádosti‘ a stále choďme v božském světle. — Tit. 2:11–14.
Chraň se před odpadnutím
20. Jak byli nazváni ti, kteří jsou ‚proti Kristu‘, a čeho to bylo důkazem, že se objevili?
20 Nyní Jan varuje před antikristy. (Čti 1. Jana 2:18, 19.) Připomíná spoluvěřícím, že od apoštolů ‚slyšeli, že přichází antikrist‘. Objevilo se ‚mnoho antikristů‘, což dokazovalo, že byla „poslední hodina“, závěrečná část apoštolského období. Ačkoli ti, kteří byli ‚proti Kristu‘, tvořili kolektivního „antikrista“, předstírali mnozí jednotliví antikristové, že uctívají Boha, ale „nebyli našeho druhu“ a opustili pravé křesťanství. Jsme rádi, že dnes takoví lidé odcházejí nebo jsou vyloučeni, takže nedochází k porušení sboru.
21. Proč ‚mají‘ duchem zplození křesťané „poznání“ a jakou „pravdu“ znají?
21 Věrně oddaní, duchem zplození křesťané zavrhují odpadlické názory. „Pomazání od svatého“, od Jehovy, jim pomáhá rozumět jeho Slovu, a proto ‚všichni mají poznání‘. (Čti 1. Jana 2:20, 21.) Rozhodně znají „pravdu“, jež se vztahuje na Ježíše Krista, zatímco odpadlíci mají o něm nesprávné názory. „Žádná lež nepochází z pravdy“, a proto všichni, kteří milují Jehovu, odmítají takové falešné názory i ty, kteří je zastávají.
22. Co učinil C. T. Russell, když jeden z jeho prvních spolupracovníků popřel výkupné?
22 Ostatně „kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus“, Boží pomazaný? (Čti 1. Jana 2:22–25.) Vždyť ‚ten, kdo popírá Otce a Syna, je antikrist‘! Když jeden z prvních spolupracovníků badatele Bible Charlese T. Russella (čti: čarlse t. rasla) popřel výkupné, přerušil s ním Russell společenství a začal vydávat tento časopis, který stále oznamuje pravdu o Kristově původu, jeho mesiášské úloze a milující službě v podobě „usmiřující oběti“.
23. Jak působí na náš vztah k Bohu a na naše vyhlídky, jestliže ‚vyznáváme Syna‘?
23 Odpadlíci, kteří popírají Krista, nemají Jehovu jako svého přítele. (Jan 5:23) Ale my, kteří veřejně ‚vyznáváme Syna, máme také Otce‘, a jsme před Bohem ve schváleném vztahu. (Mat. 10:32, 33) Ježíšovi věrní následovníci v rané době lpěli na tom, co slyšeli o Božím Synu „od počátku“ svého křesťanského života. A je-li táž pravda v našem srdci, budeme „přebývat ve spojení“ s Bohem i s Kristem a obdržíme „tu zaslíbenou věc“, věčný život. — Jan 17:3.
Vyučováni Jehovou Bohem
24. Kdo má „pomazání“ svatým duchem? Proč ‚nepotřebují, aby je někdo vyučoval‘?
24 Chceme-li chodit v božském světle a nedat se svést odpadlíky, potřebujeme správné duchovní poučování. (Čti 1. Jana 2:26–29.) Duchem zplození mají „pomazání“ svatým duchem, získali poznání Boha a jeho Syna a ‚nepotřebují, aby je někdo [nějaký odpadlík] vyučoval‘. Bůh svým pomazávajícím duchem „vyučuje“ duchovní izraelity „o všem“, co potřebují, aby jej přijatelně uctívali. (Jan 4:23, 24; 6:45) Těší nás, že jako svědkové Jehovovi dostáváme od Boha prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“ takové duchovní poučení. — Mat. 24:45–47.
25, 26. a) Proč mohou mít pomazaní „volnost řeči“? b) Co znamená ‚konat spravedlnost‘?
25 Jan nabádá dobře poučené pomazané křesťany, aby ‚zůstali ve spojení‘ s Bohem. Ti, kteří jsou „ve spojení“ s Jehovou, jsou podobně v jednotě s jeho Synem. (Jan 14:19–21) Taková jednota je nutná, abychom, „až bude [Kristus] učiněn zjevným . . . měli volnost řeči . . . a abychom jím nebyli zahanbeni v jeho přítomnosti“, to jest během jeho parousie.
26 Protože nyní žijeme v době Ježíšovy „přítomnosti“, vzniká otázka: Jak se můžeme ujistit, že se nemusíme za nic stydět a že opravdu chodíme v božském světle? Tím, že ‚konáme spravedlnost‘. ‚Jestliže víme, že Bůh je spravedlivý‘, vyvozuje Jan, ‚poznáme, že každý, kdo koná spravedlnost, se narodil z něho‘. ‚Konat spravedlnost‘ znamená poslouchat Boží přikázání, vyvarovat se nespravedlnosti a věnovat se znamenitým skutkům, jako je činění učedníků a pomoc spoluvěřícím. (Mar. 13:10; Fil. 4:14–19; 1. Tim. 6:17, 18) ‚Narodit se z‘ Boha znamená ‚narodit se znovu‘ jako jeho duchovní děti. — Jan 3:3–8.
27. Co nám ukáže apoštol Jan dále?
27 Jan tedy ukázal, jak máme neustále chodit v božském světle. Dále ukazuje, jak máme žít jako Boží děti. Co je k tomu zapotřebí?
Jak odpovíš?
◻ Jak dokazuje Jan, že Boží Syn žil, trpěl a zemřel jako člověk?
◻ Jak je Ježíš Kristus ‚usmiřující obětí‘?
◻ Jaký příkaz, „starý“ i „nový“, mají křesťané?
◻ Co se stane tomuto světu a jak by to mělo působit na nás jako na křesťany?
◻ Jak si mohou být pomazaní jisti, že chodí v božském světle?