OZNAČENÍ

Neizraelité vypalovali zvířatům, a dokonce i otrokům označení jejich majitele. U lidí se takové označení dávalo na nápadnou část těla, jako je čelo. Ctitelé falešných bohů někdy ukazovali, jakému bohu patří, tím, že měli jeho znamení na čele. Jehovův zákon, který dostal Izrael, zakazoval, aby se lidé znetvořovali tetováním. Sloužilo to jako zábrana všem modlářským zvykům a lidé se učili správné úctě k Božímu stvoření. (3Mo 19:28; viz heslo VYPÁLENÉ ZNAMENÍ.)

Obrazné použití. Bible se zmiňuje o označení, které dostali lidé, a používá je v obrazném smyslu. V Ezekielově vidění dostal muž s kalamářem tajemníka příkaz, aby prošel Jeruzalémem a ‚označil [z heb. podstatného jména taw] na čele ty, kdo vzdychají a sténají nad všemi odpornými věcmi, které se dějí uprostřed něho‘. Lidé, kteří takto jednali, tím ukazovali, že jsou spravedliví, že jsou Jehovovými služebníky, a tudíž těmi, kdo si zasluhují, aby byli v době vykonání Jehovova soudu zachráněni. Tuto skutečnost dosvědčovalo obrazné znamení na jejich čelech. (Ez 9. kap.; srovnej Ez 9:4, Rbi8, ppč; 2Pe 2:6–8.)

V Janově vidění to bylo naopak — lidi, kteří dostali od divokého zvířete označení (doslova „cejch“) na čelo nebo na ruku, čekalo zničení. Označením na čele se veřejně prokazovali jako ctitelé divokého zvířete, a tudíž jako jeho otroci. Prokazovali se tak jako Boží odpůrci, protože divoké zvíře dostalo svou autoritu od draka, Satana Ďábla. Označení na ruce logicky znamená aktivní podporu divokého zvířete, protože ruka se používá k vykonání práce. (Zj 13:1, 2, 16–18; 14:9, 10; 16:1, 2; 20:4)

Viz také heslo MEZNÍK.