Dlouhý pochod světových velmocí se chýlí ke konci
Bible hovoří o sedmi velkých světových velmocech — mocných říších, jež po sobě následovaly během tisíciletí světových dějin. Předešlé články v této sérii ukázaly, že žijeme v čase poslední z nich — dnešní angloamerické světové velmoci.a — Zjev. 17:9, 10.
Táž angloamerická světová velmoc je v knize Zjevení už dříve popsána jako divoké zvíře, které má „dva rohy“. Tato dvoučlenná světová mocnost „říká těm, kteří bydlí na zemi, aby udělali obraz“ politickému divokému zvířeti, jež představuje všech sedm světových velmocí. — Zjev. 13:11, 14.
Jak se splnila tato proroctví a co pro nás dnes znamenají? Zajímavá odpověď je obsahem následujícího článku.
KDYŽ se chýlila ke konci čtyřletá hrůza 1. světové války, americký prezident Woodrow Wilson a britský premiér David Lloyd George navrhli vytvoření Společnosti národů. Jejím cílem bylo „dosáhnout mezinárodního míru a bezpečnosti“ a zabránit tak dalšímu vzniku takové hrozné války.
Je zajímavé, kdo se chopil této iniciativy. Tito dva vůdci byli hlavami obou částí anglicky mluvící angloamerické světové velmoci, sedmé v biblické historii. Toto i jiná fakta ohledně organizace pro mezinárodní mír a bezpečnost se ohromujícím způsobem shodují s tím, co řekla biblická kniha Zjevení o „osmém králi“, který bude žít krátce a povstane i padne za našich dnů. Jaké jsou některé z těchto zajímavých obdob? — Zjev. 17:11.
Proroctví ve Zjevení odhalilo, že „divoké zvíře“, které má „dva rohy jako beránek“, bude říkat „těm, kteří bydlí na zemi, aby udělali obraz“ divokému zvířeti, které má hlavy sedmi světových velmocí biblických dějin.
Přesně to udělala angloamerická světová velmoc. Naléhala na ty, „kteří bydlí na zemi“, aby vytvořili Společnost, jež by vypadala a jednala stejně jako velké vlády. Ve skutečnosti to však byl pouze „obraz divokému zvířeti“. Neměl žádnou vlastní moc, jen tu, kterou mu daly členské národy. Není popsáno, že přichází k moci nějakým velkým vojenským výbojem jako předtím světové mocnosti. Místo toho pochází neboli vzniká ze sedmi světových velmocí. Za svou existenci vděčí nejen sedmé z nich, ale i jiným členským národům, mezi něž patří pozůstatky předešlých šesti. Dosáhne tento politický obraz vznešených cílů, ve které doufali jeho zakladatelé? — Zjev. 13:11, 14; 17:11.
Selhání Společnosti národů
Společnost národů vykonala mnoho v sociální oblasti. Avšak jejím skutečným cílem podle oficiální „Smlouvy Společnosti národů“ bylo „prosazovat mezinárodní spolupráci a dosáhnout mezinárodního míru a bezpečnosti“. V tom selhala.
Společnost národů nezabránila Japonsku, aby roku 1931 vtáhlo do Mandžuska. Nezabránila válce mezi Bolívií a Paraguayí v roce 1933. Nezabránila Mussolinimu v roce 1936 v dobytí Etiopie. Smrtelnou ránu však Společnost národů utrpěla 1. září 1939: propuknutím 2. světové války — právě toho masového ničení a hrůzy, jimž mělo zabránit ustavení Společnosti národů. Jakou daň si vyžádala tato válka? Životy 16 miliónů vojáků a 39 miliónů civilistů, celkem 55 miliónů mrtvých, čili téměř čtyřnásobek obětí 1. světové války!
Ale již v roce 1919, před ratifikací smlouvy Společnosti národů, svědkové Jehovovi (tehdy známí jako badatelé Bible) veřejně oznamovali, že Společnost národů nutně selže, protože mír nemůže vzejít z takových lidských snah. Později bylo na jejich sjezdu v Londýně roku 1926 poukázáno, že podle 17. kapitoly Zjevení se „osmý král“ objevuje na závěr řady světových velmocí. Řečník poukázal, že „Pán předpověděl jeho zrod, jeho krátkou existenci i jeho věčný konec“.
Vrací se!
Inspirované proroctví řeklo o tomto osmém králi: „Divoké zvíře, které jsi viděl, bylo, ale není, a přece se chystá vystoupit z propasti a má odejít do zničení.“ — Zjev. 17:8.
Uprostřed války, v roce 1942, si svědkové Jehovovi uvědomili, že tehdy spící organizace pro mír a bezpečnost vystoupí ze své propasti nečinnosti. Toho roku řekl prezident Společnosti Strážná věž posluchačům v 52 městech: „Ačkoli čtyřicet členů stále prohlašuje, že se drží Společnosti [národů], Společnost je ve skutečnosti ve stavu bezživotí. . . ‚Není.‘“ Ale ‚vystoupí z propasti‘? Na základě tohoto biblického proroctví řekl: „Sdružení světských národů opět povstane.“
Podle proroctví ‚byl‘ tento osmý král od roku 1920 do roku 1939. ‚Nebyl‘ od roku 1939 do konce 2. světové války v roce 1945. Pak vystoupil „z propasti“ oživený v podobě nástupce Společnosti národů, Spojených národů.
Nesplněné velké naděje
26. června 1945 podepsali v San Francisku Chartu spojených národů delegáti z 50 národů. Preambule začínala slovy: „My, národy Spojených národů, odhodlané zachránit následující generace před metlou války, která za našeho života dvakrát přinesla lidstvu nesčíslné bědy. . .“
Naděje, které byly vkládány do Spojených národů, překonaly veškerou skutečnost. Bývalý státní tajemník USA Cordell Hull řekl, že Spojené národy drží klíč k „samotnému přežití naší civilizace“. Prezident USA Harry Truman ji nazval „největší příležitostí k. . . vytvoření trvalého míru pod vedením Boha“. Charta OSN byla označena jako „snad nejzávažnější dokument, jaký kdy člověk vydal,“ a „bod obratu v dějinách civilizace“. Po čtyřiceti letech řekl Gregory J. Newell ze státního departmentu USA: „Byla to nadsazená představa; zklamání bylo nevyhnutelné.“
OSN, stejně jako Společnost národů, vykonala mnoho v sociální oblasti. Ale nezaručila mír ani nezastavila války. Bývalý britský předseda vlády Harold Macmillan řekl v roce 1962 britské dolní sněmovně, že „celý základ, na němž byly postaveny Spojené národy, je podkopán“.
Zpočátku pohlíželi mnozí lidé na tuto organizaci téměř s náboženskou horlivostí. Věřili, že tento „obraz“ udělá to, co podle Bible udělá jedině Boží království: zajistí trvalý mír, spravedlnost a opravdu sjednocený svět. Silně nesouhlasili s biblickými proroctvími, která ukazovala, že lidské snahy nemohou být pravým zdrojem míru. Ale když OSN dosáhla stáří 40 let, historik Thomas M. Franck řekl, že „je. . . mnohem méně účinná, než jsme doufali v roce 1945“. Ministr zahraničí USA George P. Shultz poznamenal: „Zrod Spojených národů rozhodně neproměnil svět v ráj.“
OSN neměla úspěch, protože lidské vlády neodstranily pravé překážky míru: nacionalismus, lakotu, chudobu, rasismus, despocii a vliv satana a světa. Lidé lpějí na těchto vládách ne proto, že poskytují jasné vyhlídky, ale protože nemají lepší naději. — Zjev. 12:12.
Existence Spojených národů a úsilí, které do nich vložilo tolik lidí, ukazuje, jak hluboce si lidé na zemi uvědomují, že je zapotřebí změny. Ta změna přijde, ale jinak a účinněji. Jak?
Trvalé panství
Pamatuj, že podle Bible bude jen sedm „králů“ neboli světových velmocí po sobě. Potom se už nemluví o žádné velké světové mocnosti. Bible dokonce říká, že přechodný „osmý král. . . odchází do zničení“. — Zjev. 17:10, 11.
Bible však také říká, že existuje lepší naděje. Slibuje, že mír, spravedlnost a sjednocený svět, o něž lidé tak zoufale usilují, přinese něco jiného. Říká: „A ve dnech těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nikdy nebude zničeno. . . Rozdrtí a ukončí všechna tato [selhávající lidská] království a samo bude stát na neurčité časy.“ — Dan. 2:44.
To je panství, o němž mluvil Ježíš a o které se modlili jeho následovníci, když říkali: „Přijď tvé království.“ (Mat. 6:10) Toto království není jen nějaký dobrý vliv v lidských srdcích. Je to naopak skutečné nebeské panství, je to řízení země z duchovní říše. — Zjev. 21:1–4.
To, co Bible říká o vzrušujícím novém panství, jak bude působit a jaký mír, spravedlnost a sjednocený svět přivodí, bude námětem příštího a závěrečného článku této série.
[Poznámka pod čarou]
a Tyto světové velmoci byly rozebírány v předchozích vydáních tohoto časopisu: 1. Egypt, „SV“ 13/88; 2. Asýrie, „SV“ 14/88; 3. Babylón, „SV“ 15/88; 4. Médo-Persie, „SV“ 16/88; 5. Řecko, „SV“ 18/88; 6. Řím, „SV“ 19/88; 7. Angloamerická velmoc, „SV“ 20/88.