ZJEVENÍ JANOVI

Ve většině překladů je to v pořadí poslední kniha Bible, ačkoli nebyla napsána jako poslední. Nazývá se také Apokalypsa apoštola Jana.

Pisatel, a kdy a kde byla napsána. Za pisatele této knihy označuje apoštol Jan sám sebe, a jako místo psaní uvádí ostrov Patmos, kde byl v tu dobu ve vyhnanství za to, že byl kazatelem Božího slova a svědkem Ježíše Krista. (Zj 1:1, 9) Kniha byla napsána asi kolem roku 96 n. l.

Sloh a výstižnost. Kniha, která má formu dopisu, podrobně popisuje řadu vidění uvedených v určitém pořadí, jež nezadržitelně postupují, až nakonec dospějí k vrcholnému vidění. Je to vhodný závěr celé Bible.

Zdá se, že tato kniha je založena na sériích čísla sedm. Sedm je pečetí, po jejichž otevření zazní troubení sedmi trubek, a pak nastává sedm pohrom. Je zde sedm svícnů, sedm hvězd, sedm hromů a mnoho dalších věcí po sedmi, a to zjevně proto, že číslo sedm zde znamená úplnost a kniha se zabývá úplným dovršením Božího posvátného tajemství. (Zj 10:7; viz heslo POSVÁTNÉ TAJEMSTVÍ.)

Autor a Sdělovací prostředek. Autorem této knihy je Jehova Bůh Všemohoucí a Sdělovacím prostředkem je Ježíš Kristus, od něhož se informace dostávají prostřednictvím anděla k Janovi. (Zj 1:1) Je zde uvedeno, že Boží duch je sedminásobný, a tudíž při sdělování tohoto odhalení působí v plné míře. Jan dostal božský příkaz, aby to zapsal. (1:4, 11)

Záměr. Některé věci, jež viděl Jan ve zjevení, mohou vypadat hrozivě — šelma, bědy, rány —, kniha však není napsána proto, aby zastrašovala, ale aby utěšila a povzbudila ty, kdo ji čtou s vírou. Pro čtenáře to může být požehnáním. Pisatel knihy v úvodu prohlašuje: „Šťastný [„blahoslavený“, KB] je ten, kdo nahlas čte, a ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a kdo zachovávají to, co je v něm napsáno.“ (Zj 1:3) Jan také říká, že kniha má ukázat Božím otrokům věci, jež „se záhy stanou“. (1:1, 2)

Vydává svědectví o Ježíšovi. Ve Zjevení 19:10 anděl Janovi říká: „Vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování [doslova „je duch proroctví“].“ Záměrem a cílem všech proroctví tedy je poukázat na Ježíše Krista. To neznamená, že Jehova Bůh byl vynechán nebo přehlédnut. Předtím, v 10. verši, anděl řekl Janovi, který před ním padl na zem: „Uctívej Boha“, a apoštol Pavel řekl, že „Bůh vyvýšil [Krista] do nadřazeného postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“. Velebení Ježíše Krista a získávání poznání o něm tedy vede k lepšímu poznání Boha a Božího záměru, a tudíž ke vzdávání slávy především Bohu. (Fil 2:9–11; viz heslo PROROCTVÍ.)

Důvodem, proč proroctví svědčí o Ježíšovi, je to, že Bůh svůj záměr posvětit své jméno, zničit ničemné a požehnat lidstvu uskutečňuje skrze Ježíše. „V něm [Kristu] jsou pečlivě skryty všechny poklady moudrosti a poznání.“ (Kol 2:3) On je Slíbeným Semenem, tím, v němž je odhaleno posvátné tajemství. Ihned po Adamově hříchu Bůh ve svém jednání s lidmi postupně začal zjevovat předpovědi o Kristu a předobrazy, které se Krista týkaly, a poukazoval lidem na Boží Království v rukou svého Syna. (1Mo 3:15; 22:18; Ga 3:16; 2Sa 7:12–16; Ža 2:6–12; 110:1–7; Ez 21:27; Sk 2:29, 36; 3:19–26; 1Ti 3:16)

V čem, jednoduše řečeno, spočívá význam „Zjevení“?

Úvodní kapitola poslední knihy Bible nám představuje Toho, kdo je nade vším, Původce poselství ve Zjevení, Všemohoucího Jehovu Boha, ‚Alfu a Omegu‘. V této kapitole je vidění Sdělovacího prostředku, Ježíše Krista, který byl mrtev a nyní žije a v nebesích má velkou moc. Pozornost se potom zaměřuje na ty, kdo se podíleli s Ježíšem na jeho souženích a kdo se budou podílet na jeho Království. Kristův zájem o ně a jeho milující laskavost k nim lze vidět na poselstvích, jež jsou určena „andělům“ sedmi sborů. (Zj 1–3)

Duchem inspirace je potom Jan uveden do nebe, aby viděl, „co se stane“. Měl vidění Božího trůnu a toho, co trůn obklopovalo. O Tom, kdo sedí na trůnu, Jan píše, že je slavný, nejvyšší, trůnící v dokonalém pokoji a vyrovnanosti. (Zj 4)

Boží „Beránek“ Ježíš Kristus je zobrazen ve slavném postavení jako druhý hned po Jehovovi Bohu a jako jediný na nebi i na zemi, kdo je způsobilý přistoupit k Bohu, aby otevřel zjevení Božího záměru. Pozornost je zaměřena na bojujícího krále (zjevně také Ježíše), který vyjíždí „vítězící a aby dokončil své vítězství“. Je ukázáno, jaký výsledek bude mít pro zemi, a zvláště pro Boží nepřátele, když tento král začne svou jízdu, a je odhaleno, že Božím záměrem je pomstít na těchto nepřátelích krev Božího lidu. (Zj 5, 6)

Bůh drží ničivé síly, dokud jeho služebníci nejsou ‚zapečetěni na čelech‘, a z toho je vidět, jak Bůh pohlíží na své pozemské služebníky, kteří byli vyvoleni, aby se podíleli na nebeském Království. Je zjeveno, že úplný počet zapečetěných je 144 000. Potom jsou vidět další lidé, kteří se stanou Božími služebníky a uniknou zničení ve ‚velkém soužení‘; ti nejsou zapečetěni a jejich počet je neomezený. Dále jsou popisovány Boží soudy proti různým skupinám nepřátel na zemi a rovněž boj, který tito nepřátelé vedou proti Božímu lidu. To má za následek, že úhlavní nepřítel, drak Satan Ďábel, se snaží zmařit Boží záměr; tímto záměrem je to, že se má narodit ‚syn, muž, který má pást všechny národy železnou holí‘. Dále jsou vidět divoká zvířata, jež symbolizují prostředky tohoto úhlavního nepřítele, které používá k boji proti ostatku semene ženy a k tomu, aby zabránil ukončení zapečeťovacího díla. (Zj 7–13; viz heslo ZVÍŘATA [SYMBOLICKÝ VÝZNAM].)

Všechny tyto Satanovy pokusy naprosto selhávají. Je vidět 144 000, jak vítězně stojí s Beránkem na hoře Sion, mají na svém čele jméno Otce a jméno Beránka a zpívají novou píseň před těmi, kdo jsou v nebesích. Potom, co jsou jako „úroda země“ shromážděni jak oni, tak „velký zástup“ jejich pozemských spolupracovníků, nastává čas, aby ve vinném lisu byla šlapána velká ‚réva země‘. (Zj 14)

Boží konečné rozsudky jsou zobrazeny dalšími symboly. Sedm andělů má sedm misek Božího hněvu. Vycházejí, aby vykonali toto závěrečné dílo. Pozornost se obrací na jednoho z hlavních nepřátel Boha a Kristovy „nevěsty“, na ‚Velký Babylón, matku nevěstek‘, „velké město, jež má království nad králi země“. Spojenectví nevěstky se sedmihlavým divokým zvířetem selhalo, zvíře se na ni rozzuřilo, sežralo její maso a spálilo ji ohněm. Truchlení těch, kdo měli z obchodu s nevěstkou zisk, je veliké, ale nebe se raduje. (Zj 15–18)

Je logické, že Velký Babylón jako „matka nevěstek“ se velmi snažil, aby Kristova „nevěsta“ byla svému zaslíbenému manželovi (2Ko 11:2, 3; Ef 5:25–27) nevěrná a stala se z ní také nevěstka. Radost v nebi je tudíž mnohem větší, protože úsilí Velkého Babylóna, aby ji zkazil, bylo bezvýsledné. Velká nevěstka je nyní odstraněna a Kristova nevěsta dosáhla vítězství. Připravila se pro svého Nastávajícího. Je tudíž čas, aby došlo k Beránkově svatbě. Všichni, kdo byli na svatbu pozváni, se radují. Velká nevěstka, která soupeřila s čistým uctíváním, již neexistuje a Jehova začíná novou epochu své vlády. (Zj 19:1–10)

K vykonání rozsudku však musí dojít i na dalších Božích nepřátelích. Ženich vychází, aby dokončil své vítězství a odstranil ze země všechny politické i jiné nepřátele. Jsou dokonale zničeni. Ďábel nakonec zakusí porážku všech svých prostředníků i prostředků a sám je svázán na tisíc let po dobu Kristovy vlády. Vidění se na chvíli dostává za tuto Tisíciletou vládu a podrobně líčí soud, který přijde na konci tohoto tisíce let; Ďábel je dočasně propuštěn a potom spolu se všemi, kdo se připojili k němu a k jeho útoku na „tábor svatých a milované město“, je úplně zničen. (Zj 19:11–20:10)

Zjevení se vrací k událostem během toho tisíce let a popisuje vzkříšení a soud, k nimž dojde pod vládou Krista a jeho nevěsty, Nového Jeruzaléma. Je popisována krása a velkolepost tohoto nebeského „města“ spolu s uzdravováním a životodárným prospěchem, které lidstvu přináší. (Zj 20:11–22:5)

Jehova Bůh mluví v závěru knihy o tom, že ‚přichází rychle a s ním odměna, kterou dává, aby oplatil každému podle jeho díla‘. Ježíš jako „věrný a pravý svědek“ vydává svědectví o dokončení posvátného tajemství o království slovy: „Jsem kořen a potomek Davidův a jasná jitřní hvězda.“ Je Davidův trvalý dědic, věčný účastník smlouvy o Království a ten, kdo byl předpověděn ve 4. Mojžíšově 24:17. Veškeré úsilí, které vyvíjel Satan, divoké zvíře a Velký Babylón (Zj 12:1–10; 17:3–14), nedokázalo této ‚hvězdě‘ zabránit, aby z Davidova domu nevzešla a neusedla navždy na nebeském trůnu. (Zj 22:6–16)

Duch, Boží činná síla, spolu s „nevěstou“ zvou všechny, kdo slyší, aby si vzali zdarma vodu života. Ježíš uzavírá zjevení konečným varováním, aby nikdo nepřidával ani neubíral slova tohoto proroctví, a prohlašuje, že jeho příchod je blízko. Jan odpovídá: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ (Zj 22:17–21)

Kniha Zjevení má velký význam, protože Božímu lidu poskytuje duchovní sílu a hlubší pochopení. Zdůrazňuje Boží zájem o sbory jeho lidu i důvěrnou a milující péči, kterou jim Ježíš Kristus jako Znamenitý Pastýř poskytuje. Ježíš ví přesně, jaká je situace a co je třeba udělat. To je zvláště patrné v prvních třech kapitolách této knihy.

Někteří lidé pokládají Zjevení za natolik symbolické, že mu nelze rozumět, anebo za nepraktické. Jehova Bůh si však přeje, aby jeho lid tomu rozuměl, a proto způsobil, aby byla Bible napsána tak, aby jí bylo možné rozumět a aby Božímu lidu poskytovala vedení. Klíč k porozumění Zjevení je stejný jako klíč k porozumění ostatním částem Bible. Na tento klíč poukazuje apoštol Pavel. Nejdříve vysvětluje, že Bůh skrze svého ducha zjevil skrytou moudrost, a potom říká: „O těchto věcech také mluvíme, ne slovy, jež vyučuje lidská moudrost, ale těmi, jež vyučuje duch, když spojujeme duchovní záležitosti s duchovními slovy.“ (1Ko 2:8–13) Zkoumáme-li Písmo (a v některých případech také zvyky té doby), nalezneme mnoho věcí, které jsou ve Zjevení použity jako symboly. Porovnáním těchto biblických textů můžeme často porozumět, co symboly ve Zjevení znamenají. Je však třeba připomenout, že určitý výraz nebo slovní spojení mohou znamenat nebo symbolizovat různé věci podle kontextu, v němž se objevují.

[Rámeček na straně 1178, 1179]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY ZJEVENÍ

Odhalení Božího názoru na situaci během „Pánova dne“ a rovněž pohled na to, co Bůh v té době připustí a co skrze Krista vykoná

Řada vidění, která zapsal apoštol Jan kolem roku 96 n. l.

Oslavený Kristus dává laskavé rady svým spoludědicům Království (1:1–3:22)

Sbor v Efezu vytrvává, ale opustil první lásku

Duchovně bohatý sbor ve Smyrně je vybízen, aby přes soužení zůstal věrný

Sbor v Pergamu se při pronásledování pevně držel Kristova jména, ale strpěl sektářství

Sbor v Thyatiře zintenzívňoval svou činnost, ale snášel vliv Jezábel

Sbor v Sardech je duchovně mrtvý; musí se probudit

Sbor ve Filadelfii, který se drží Kristova slova, je vybízen, aby se dále pevně držel toho, co má

Sbor v Laodiceji je vlažný; od Krista má získat to, co potřebuje k duchovnímu uzdravení

Vidění Jehovovy přítomnosti v nebesích (4:1–5:14)

V nádheře, která vzbuzuje bázeň, je vidět Jehova na svém trůnu, obklopen 24 staršími a čtyřmi živými tvory; drží svitek zapečetěný sedmi pečetěmi

Beránek je prohlášen za hodného vzít svitek a otevřít jej

Beránek otevírá šest pečetí svitku (6:1–17)

Když otevře první pečeť, jezdec na bílém koni dostane korunu a vyjede vítězící, a aby dokončil své vítězství

Otevření následujících tří pečetí uvádí další tři jezdce na koních, kteří lidstvu přinášejí válku, hlad a smrt

Je otevřena pátá pečeť; ti, kdo byli umučeni pro Krista, volají, aby byla jejich krev pomstěna; každý z nich dostává bílý oděv

Při otevření šesté pečeti velké zemětřesení oznamuje den Boží a Beránkovy zloby

Jsou zadržovány čtyři zemské větry (7:1–17)

Jan slyší, že čtyři větry mají být drženy, dokud nebudou zapečetěni otroci Boha; počet zapečetěných je 144 000

Jan potom vidí velký, nesčíslný zástup lidí ze všech národů; vycházejí z velkého soužení

Je otevřena sedmá pečeť (8:1–11:14)

Nastává půlhodinové ticho; z oltáře je na zem vržen oheň; sedm andělů se připravuje k troubení na trubky

Troubení prvních čtyř trubek oznamuje pohromy na zemi, moři a sladkovodních pramenech a také na slunci, měsíci a hvězdách

Pátá trubka vyvolává pohromu kobylek a šestá rozpoutává děsivý útok vojenské jízdy

Jan jí malý svitek a dozvídá se, že ještě musí prorokovat

Jan měří svatyni; dva svědci prorokují v pytlovině, jsou zabiti a opět povstávají

Sedmá trubka — narodilo se Království (11:15 až 12:17)

Zní sedmá trubka a je oznamováno Království Jehovy a autorita jeho Krista

Ženě v nebesích se narodí chlapec

Drak se snaží dítě pohltit; v nebi je válka; Michael svrhává draka a jeho anděly na zemi

Drak vede válku s ostatkem semene ženy

Divoké zvíře z moře (13:1–18)

Z moře vychází divoké zvíře se sedmi hlavami a deseti rohy

Drak dává tomuto zvířeti svou moc, a zvíře, které má dva rohy jako beránek, vytváří obraz divokého zvířete; mnozí jsou nuceni uctívat toto divoké zvíře a přijmout jeho označení

Jednání Jehovových věrných služebníků (14:1–20)

144 000 na hoře Sion zpívá novou píseň

Andělé letící středem nebe oznamují životně důležité poselství

Někdo podobný synu člověka sklízí úrodu země

Anděl šlape Boží vinný lis, což vede k velkému krveprolití

Jehova ze své nebeské svatyně přikazuje sedmi andělům, aby vylili sedm misek jeho hněvu (15:1–16:21)

Prvních šest misek je vylito na zemi, do moře, do sladkovodních pramenů a na slunce, na trůn divokého zvířete a na Eufrat

Když démonská propaganda shromažďuje lidské krále k Har-Magedonu, Boží služebníci musí zůstávat bdělí

Sedmá miska je s ničivými důsledky vylita na vzduch

Vidění konce Velkého Babylóna (17:1–18:24)

Velký Babylón opilý krví svatých sedí na šarlatovém divokém zvířeti, které má sedm hlav a deset rohů; deset rohů zvířete se proti Velkému Babylónu obrátí a zničí ho

Je oznámen pád Babylóna; Boží lid musí z Babylóna vyjít

Mnozí na zemi truchlí nad jeho konečným zničením

Beránkova svatba (19:1–10)

Nebeské hlasy chválí Jah za zničení Babylóna

Burácející chór chvály oznamuje Beránkovu svatbu

Král králů vítězí nad národy (19:11–21)

Boží Slovo vychází bojovat s národy; divoké zvíře a falešný prorok jsou uvrženi do ohnivého jezera; všichni Boží nepřátelé jsou pobiti; zvířata jedí jejich masité části

Satan je uvržen do propasti; Kristus vládne tisíc let (20:1–21:8)

Satan je uvržen do propasti na tisíc let

Ježíš se svými spoluvládci soudí tisíc let a potom je Satan propuštěn; má v úmyslu opět svádět lidstvo, ale nakonec je zničen on i všichni, kdo ho následují

Všichni, kdo jsou ve smrti, v hádu a v moři, jsou vzbuzeni a souzeni Tím, kdo sedí na velkém bílém trůnu; smrt a hádes jsou uvrženy do ohnivého jezera

Jan vidí nové nebe a novou zemi

Nový Jeruzalém (21:9–22:21)

Nádherný Nový Jeruzalém sestupuje z nebe a osvětluje národy; proudí od něj řeka vody života, která má na každém břehu stromy k léčení

Zjevení je uzavřeno posledním poselstvím od Jehovy a Ježíše; duch a nevěsta zvou každého, kdo žízní, aby si vzal zdarma vodu života