7. kapitola
Poznat Mesiáše, Krále
1. Proč Jehova vhodně použil Daniela, aby předpověděl časový průběh určitých událostí?
PROROK Daniel bude mezi těmi, kteří budou vzkříšeni v pozemské sféře Božího království. Když končil svou dlouhou celoživotní službu Jehovovi, bylo mu řečeno: „Budeš odpočívat, ale vstaneš ke svému určení na konci dnů.“ Daniel se stejně jako my dnes dychtivě zajímal o „čas konce“ a o „podivuhodné věci“, které se budou dít. Proto Jehova Bůh, který vždy přesně dodržuje čas, použil Daniela jako svého proroka, aby předpověděl podrobnosti ohledně svého časového plánu, který souvisí s ‚příchodem‘ království. — Daniel 12:4, 6, 13; 11:27, 35; srovnej Amose 3:7; Izaiáše 46:9–11.
„ZPUSTOŠENÍ JERUZALÉMA“
2. a) Které Izaiášovo proroctví se náhle splnilo v roce 539 př. n. l. a jak? b) Jaký zázrak se musel stát, aby se mohla včas splnit slova z Jeremiáše 25:11, 12?
2 Podle Jehovova proroctví, které bylo vysloveno staletí předem, byla Babylónská říše poražena vojsky Cyra Perského a Dáreia Médského. (Izaiáš 44:24, 27, 28; 45:1, 2) Dáreios se stal králem nad dřívějším Babylónským královstvím. To se stalo v roce 539 př. n. l. Uplynulo již 68 let od chvíle, kdy babylónský král Nabuchodonozor vyplenil Jeruzalém a jeho chrám, zpustošil judskou zemi a převedl do Babylónu Židy, kteří to přežili. Daniel, který byl v prvním roce Dáreiově již pokročilého věku, vyjádřil dychtivé očekávání, když napsal: „Já, Daniel, jsem rozpoznal z knih počet let, o nichž se stalo Jehovovo slovo proroku Jeremiášovi, aby se vyplnila zpustošení Jeruzaléma, totiž sedmdesát let.“ (Daniel 9:2; Jeremiáš 25:11, 12) Jakým zázrakem se mohli zajatí Židé během dalších dvou let vrátit a obnovit v Jeruzalémě uctívání Jehovy?
3. Jakou úpěnlivou modlitbu proto Daniel pronesl?
3 Daniel úpěnlivě prosil Jehovu za svůj lid, uznával jeho hříchy a volal k Jehovovi o milosrdenství. Především prosil Jehovu, aby očistil své veliké jméno od potupy, kterou na ně nakupily národy, jež žily v sousedství Izraele. Prosil svého Boha: „Ó Jehovo, slyš přece. Ó Jehovo, odpusť přece. Ó Jehovo, věnuj přece pozornost a jednej. Neotálej sám kvůli sobě, ó můj Bože, protože tvé vlastní jméno bylo vzýváno nad tvým městem a nad tvým lidem.“ — Daniel 9:4–19.
4. Jak vyslyšel Jehova tuto modlitbu?
4 Vyslyšel Jehova tuto modlitbu? Ano. A splnil přitom také své proroctví. Způsobil, aby Dáreiův nástupce, Cýrus Perský, vydal výnos, podle něhož měli zbývající Izraelité jít do Jeruzaléma a obnovit Jehovův chrám. Když v roce 537 př. n. l. skončilo „sedmdesát let“, začali tito Židé, kteří se vrátili, opět obětovat Jehovovi oběti na jeho obnoveném oltáři v Jeruzalémě. — 2. Paralipomenon 36:17–23; Ezdráš 3:1; Izaiáš 44:28; 45:1.
PŘEDPOVĚDĚNO, KDY MÁ POPRVÉ PŘIJÍT MESIÁŠ
5. a) Jaký bezprostřední účinek měla tato modlitba? b) Jaké období bylo vyznačeno u Daniela 9:24–27?
5 Danielova modlitba měla také bezprostřední účinek. V tělesné podobě se před ním zhmotnil anděl Gabriel a začal s ním mluvit. Řekl o Danielovi, že je „někdo velmi žádoucí [Jehovovi]“, a dal mu „pochopení a porozumění“. (Daniel 9:20–23) Co měl říci, bylo pro Daniela zcela novým viděním. Bylo to vzrušující proroctví o událostech, které se měly odehrát nikoli během „sedmdesáti let“, ale v období „sedmdesáti týdnů“. Přečti si, prosím, celé proroctví u Daniela 9:24–27. Co toto proroctví znamená?
6. Jak dlouhé období je „sedmdesát týdnů“?
6 Říká, že ve spojitosti s příchodem „Mesiáše, Vůdce“, zaslíbeného krále z Davidova rodu, bylo určeno „sedmdesát týdnů“. Mohly to být doslovné týdny? Nikoli, protože všechny ty předpověděné události se sotva mohly stát během jednoho a půl roku. Byly to „týdny“, v nichž každý den platil za jeden rok. (Srovnej 3. Mojžíšovu 25:8.) Řada biblických překladů opravdu užívá u Daniela 9:24 výrazů jako „sedmdesát týdnů let. („Ekumenický překlad“, „Moffatt“, „Jeruzalémská bible“ aj.) Je zřejmé, že „sedmdesát týdnů“ je 490 doslovných let.
7, 8. a) Proč se „sedmdesát týdnů“ nezačalo počítat od vydání Cýrova výnosu? b) Jak byla vyslyšena modlitba Nehemiášova? c) Jak reagovali Židé na královo „slovo“? d) Kdy se to stalo?
7 Od kdy se začalo počítat těchto „sedmdesát týdnů“? Daniel 9:25 nám říká: „Od vydání slova o obnovení a opětovném postavení Jeruzaléma.“ Ale Cýrův výnos neobsahoval žádné takové „slovo“. Omezoval se na obnovení Jehovova domu včetně obětního oltáře. (Ezdráš 1:1–4) Ještě déle než 80 let potom zůstávalo samotné město „zpustošené“ a hradby byly v rozvalinách. V té době byl jeden věrný Žid, Nehemiáš, zaměstnán jako číšník u perského krále Artaxerxa na hradě Susan. Když slyšel o tom, v jak bědné situaci jsou Židé v Jeruzalémě, modlil se, aby byla z Jehovova jména sňata tato „pohana“. — Nehemiáš 1:3, 11; 2:17.
8 Nehemiáš přinášel víno králi a jeho obličej byl přitom smutný. Artaxerxes se jej zeptal: „Proč je tvůj obličej zasmušilý, když ty sám nejsi nemocný? To není nic jiného než zasmušilost srdce.“ Když se král dozvěděl důvod, ihned dal Nehemiášovi pokyny, aby se vrátil do Jeruzaléma a vystavěl tam městské „hradby“ a „brány“. Jak lid reagoval, když tam Nehemiáš přišel a řekl jim o tom, jakou přízeň jim prokázal Bůh, a vyřídil jim královo ‚slovo o obnovení a opětovném postavení Jeruzaléma‘? „Nato řekli: ‚Vstaňme, a musíme stavět.‘ Tak posílili své ruce k dobrému dílu.“ To všechno se stalo „ve dvacátém roce krále Artaxerxa“. — Nehemiáš 2:1–18.
9. Jak můžeme určit dvacátý rok Artaxerxův?
9 Který to byl rok? Je mnoho důkazů, že tento Artaxerxes (který se také jmenoval „Longimanus“, protože měl dlouhou pravou ruku) nastoupil na perský trůn po smrti svého otce Xerxa. První rok vlády Artaxerxovy musel tedy být rok 474 př. n. l. Jeho dvacátý rok byl rok 455 př. n. l.
10. Jak se splnilo proroctví o prvních „sedmi týdnech“?
10 „Týdny“, o nichž se mluví u Daniela 9:25, se tedy začaly počítat od roku 455 př. n. l. Čteme:
„A měl bys vědět a mít pochopení, že od vydání slova o obnovení a opětovném postavení Jeruzaléma až do Mesiáše, Vůdce, bude sedm týdnů, také šedesát dva týdnů. Vrátí se a bude skutečně znovu postaven, s veřejným náměstím a vodním příkopem, ale v tísnivém čase.“
Prvních „sedm týdnů“ neboli 49 let (455–406 př. n. l.) se zřejmě vztahuje na dobu obnovování města. Výraz „v tísnivém čase“ poukazuje na rozhořčený odpor, který proti této budovatelské činnosti projevovaly sousední národy. (Nehemiáš 4:6–20) Dějiny však ukazují, že koncem onoho století byl Jeruzalém velkým a prosperujícím městem.a
11. Jak se „Mesiáš, Vůdce“ objevil v pravý čas?
11 Kromě toho mělo být ještě dalších „šedesát dva týdnů“, takže od roku 455 př. n. l. „až do Mesiáše, Vůdce“, mělo být celkem 69 týdnů let, neboli 483 let. Těchto 483 let (do nichž patřila část roku 455 př. n. l. a část posledního roku) sahá do roku 29 n. l. Objevil se tehdy Mesiáš? U Lukáše 3:1–3 je řečeno, že „v patnáctém roce vlády césara Tiberia“ šel Jan Křtitel „po celé krajině kolem Jordánu a kázal křest“. Dějepisci zjistili, že Tiberius se stal římským císařem 17. srpna roku 14 n. l. (podle gregoriánského kalendáře), a z toho vyplývá, že Jan začal kázat a křtít na jaře roku 29 n. l. , totiž v patnáctém roce Tiberiovy vlády. Na podzim téhož roku (29 n. l.) byl pokřtěn Ježíš, a svatý duch sestoupil z nebe, aby byl Ježíš pomazán jako Mesiáš. To se stalo přesně v pravý čas ve splnění božského proroctví! — Lukáš 3:21, 22.
12. a) Co tehdy očekávali mnozí Židé? b) Proč jim unikl smysl tohoto proroctví? c) Jaký užitek z toho však můžeme mít my?
12 Mnozí Židé v těch dnech očekávali příchod Mesiáše, bezpochyby proto, že věděli o „sedmdesáti týdnech“. (Lukáš 3:15; Jan 1:19, 20) Většina však měla zatvrzelé srdce, a proto jim unikl smysl proroctví. (Matouš 15:7–9) My dnes však můžeme posílit svou víru, věnujeme-li pozornost všem podrobnostem „prorockého slova“. (2. Petra 1:19–21) Toto „slovo“ nejen že jasně ukazuje, kdo je Mesiáš, jak to vyplývá z tabulky na straně 44, ale poukazuje nám také na úžasná požehnání, z nichž se budeme moci těšit pod královstvím „Mesiáše, Vůdce“. — Izaiáš 9:6, 7.
MESIÁŠ, KRÁL, „ODŘÍZNUT“
13, 14. Jak se příchod Mesiášův a jeho způsob jednání zcela odlišoval od toho, co čekali Židé?
13 Vedl příchod „Mesiáše, Vůdce“ bezprostředně k osvobození Židů? Očekávali, že bude mocným bojovníkem, že to bude mocnář, který je osvobodí z těžkého poddanství Římské říše. (Jan 6:14, 15) Jeho Otec Jehova však měl na mysli osvobození jiného druhu.
14 V proroctví o „sedmdesáti týdnech“ objasnil Gabriel, že Mesiáš nepřijde jako velký politický vladař, ale že „bude . . . odříznut a nebude mít nic“. Měl zemřít potupnou smrtí, bez potomků, jimž by zanechal jméno nebo nějaké hmotné bohatství. Jak výstižně se to splnilo! Když Ježíše před jeho popravou svlékli, metali vojáci los, aby si rozdělili i to málo, co mu zůstalo — jeho svrchní oděv. — Daniel 9:26a; Matouš 27:35.
15. a) Kdy byl Mesiáš „odříznut“? b) Jak je potvrzena přesnost tohoto časového údaje?
15 Kdy došlo k této popravě? Gabriel řekl, že to bude „v polovině [posledního] týdne“ let, to znamená na jaře roku 33 n. l. , tři a půl roku po Ježíšově křtu a pomazání. Z Janova evangelia můžeme vyvozovat, že se Ježíš tehdy účastnil čtvrté slavnosti pasach po svém křtu, což dokazuje, jak přesné bylo toto proroctví. — Daniel 9:27b; Jan 2:13; 5:1; 6:4; 13:1.
16, 17. a) Jak se tragicky splnila další slova z Daniela 9:26? b) Jak jsou pro nás příkladem tehdejší Mesiášovi praví následovníci?
16 Ano, „Mesiáš, Vůdce“ byl „odříznut“. Jak to bylo tragické, že Židé nepoznali svého Krále! Měly však nastat ještě další události. Jeruzalém měl být znovu zpustošen. Danielovo proroctví předpovědělo:
„Město a svaté místo uvede do zkázy lid vůdce, který přijde. A konec toho bude záplavou. A až do konce bude válka; co je rozhodnuto, je zpustošení.“ — Daniel 9:26b.
17 Jak bylo předpověděno, vyznačovalo se období po Mesiášově „odříznutí“ válkou „až do konce“. Nakonec, v roce 70 n. l. , přišlo římské vojsko náhle jako záplava a obklíčilo Jeruzalém. Město a jeho chrám byly zničeny, ‚uvedeny do zkázy‘. Podle historika Josepha zahynulo při tomto masovém vraždění 1 100 000 Židů. Praví následovníci Mesiáše však v té době naštěstí dbali výstražného „znamení“ a uprchli do bezpečí na hory na druhé straně Jordánu. (Matouš 24:3–16) Z toho je patrné, jak důležité je i pro nás dnes, abychom věnovali pozornost Božímu prorockému „znamení“, než ‚přijde‘ království, aby vykonalo rozsudek nad nynějším zlým světovým systémem. — Lukáš 21:34–36.
MESIÁŠ PŘINÁŠÍ POŽEHNÁNÍ
18. Jakého dobrodiní bylo dosaženo prvním příchodem Mesiáše?
18 Čeho tedy mělo být dosaženo prvním příchodem Mesiáše? Gabriel řekl Danielovi:
„Je sedmdesát týdnů, jež byly určeny ohledně tvého lidu a ohledně tvého svatého města, aby byl učiněn konec přestupku, aby bylo skoncováno s hříchem, aby bylo vykonáno smíření za provinění a aby byla zavedena spravedlnost na neurčité časy.“ — Daniel 9:24a.
Toho všeho měl „Mesiáš, Vůdce“ dosáhnout před svou smrtí a prostřednictvím své smrti. Nešlo zde o nějaké politické vysvobození, ale o podivuhodné osvobození duchovní. Vykupující hodnotou svého dokonalého lidského života, který obětoval, zbavil Ježíš ty, kteří jej přijali jako Mesiáše, poskvrnění hříchu a přestupku a uvedl je do „nové smlouvy“ jako duchovní „Boží izrael“. — Galatským 6:16; Jeremiáš 31:31, 33, 34.
19. Jak Mesiáš ‚způsobil, že přestala oběť a obětní dar‘?
19 Čeho tedy nemohla na základě oběti zvířat dosáhnout smlouva Zákona, jejímž prostředníkem byl Mojžíš, toho měla nyní dosáhnout nová smlouva, kterou zprostředkoval Mesiáš, a to na základě jeho jediné dokonalé lidské oběti, která byla přinesena „v polovině týdne“. Tak způsobil, ‚že přestala oběť a obětní dar‘, protože oběti podle Zákona již neměly mít žádnou hodnotu. (Daniel 9:27) Apoštol Pavel o tom později napsal: „Staré věci pominuly, pohleďte, začaly existovat nové věci. Ale všechno je od Boha, který nás se sebou smířil prostřednictvím Krista a dal nám službu smíření.“ — 2. Korintským 5:17, 18.
20. Jaká vyhlídka pro lidstvo tě může obšťastnit?
20 V určené době měla Ježíšova vykupující oběť způsobit dobro ještě mnoha jiným lidem, kteří nepatří k duchovnímu izraeli, k němuž patřil Pavel. Pavel totiž dále říká, že Bůh prostřednictvím Kristovým „se sebou svět smiřoval . . . , nepočítal jim jejich přečiny“. (2. Korintským 5:19) Patříš ke světu lidí. Nejsi proto šťastný, že ti na základě oběti toho, který tě smiřuje s Bohem, mohou být odpuštěny přestupky, jichž se dopouštíš ve své lidské nedokonalosti?
21, 22. a) Jak byla během sedmdesátého týdne „vtištěna pečeť na vidění a proroka“? (Daniel 9:24) b) Jak bylo pomazáno „Svaté ze Svatých“?
21 ‚Sedmdesátý týden‘ však měl nejen ‚zavést spravedlnost na neurčité časy‘. Měl také ‚vtisknout pečeť na vidění a proroka‘. Ve Zjevení 19:10 je řečeno, že „vydávání svědectví o Ježíši je to, co inspiruje k prorokování“. A Ježíš tím, co činil a řekl při svém prvním příchodu jako Mesiáš, splnil doslova stovky prorockých výroků. Tím jako by byla těmto proroctvím vtisknuta nesmazatelná pečeť, protože se ukázalo, že jsou spolehlivá a přesná a že pocházejí od svrchovaného Pána Jehovy. Prostřednictvím Mesiáše měly být nyní splněny všechny Boží sliby, že Bůh požehná svému lidu. „Ať je . . . Božích zaslíbení jakkoli mnoho, staly se Ano jeho prostřednictvím“ — prostřednictvím Mesiáše, Ježíše. — Daniel 9:24b; 2. Korintským 1:20.
22 V tomto ‚sedmdesátém týdnu‘ mělo být také pomazáno „Svaté ze Svatých“. ‚Svaté místo udělané rukama‘ v jeruzalémském chrámu již nemohlo sloužit Božímu předsevzetí ve spojitosti s odpouštěním hříchů. Bylo to jen napodobení skutečností, napodobení velkého duchovního chrámového uspořádání, které začalo existovat, když byl v roce 29 n. l. pomazán Mesiáš. Kristus se po své smrti a vzkříšení odebral do nebe, aby tam „jednou provždy“ před osobu Boží předložil hodnotu své lidské oběti. (Židům 9:23–26) Boží nebeský příbytek se tak jeví v novém světle. Byl pomazán jako „Svaté ze Svatých“; stal se duchovní skutečností, která byla předstíněna Nejsvětější v jeruzalémském chrámu. A tak Židé, kteří přijali Boží opatření, měli od letnic roku 33 n. l. až do konce sedmdesátého týdne jedinečnou příležitost. Na základě Kristovy oběti, která byla předložena v oné „Svaté ze Svatých“, byli také oni pomazáni, aby sloužili v Božím duchovním chrámu jako nižší kněží.
23. a) Jakou zvláštní přízeň měli Židé během sedmdesátého týdne? b) Jakou přízeň dostali jiní lidé, když skončilo „sedmdesát týdnů“?
23 O těchto Židech, kteří byli přijati do duchovního izraele, říká proroctví: „Tu smlouvu bude zachovávat v platnosti pro mnohé jeden týden.“ To je ‚týden let‘ od roku 29 až do roku 36 n. l. , kdy přirození Židé měli mimořádnou přednost, že mohli být přijati jako část duchovního ‚semene Abrahámova‘. (Daniel 9:27a) Ale potom, když Petr kázal neobřezanému pohanu Kornéliovi, byla také neobřezaným lidem z národů otevřena možnost, aby byli přijati do abrahámovské smlouvy. Pavel o tom napsal: „Všichni jste skutečně Božími syny prostřednictvím své víry v Krista Ježíše. Vy všichni totiž, kteří jste byli pokřtěni v Krista, jste oblékli Krista. Není Žid ani Řek, není otrok ani svobodný, není muž ani žena; neboť všichni jste jeden člověk ve spojení s Kristem Ježíšem. Jestliže nadto patříte Kristu, jste skutečně Abrahámovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení.“ — Galatským 3:26–29; Skutky 10:30–35, 44–48.
24. a) Jaké podivuhodné ujištění pro jiné lidi obsahuje abrahamovský příslib? b) Jak se to může vztahovat i na tebe podle slov u Lukáše 9:23?
24 Ale jak je tomu s ostatními lidmi — s miliardami lidí, kteří nebyli shromážděni, aby byli pojati do „malého stáda“, které má dědictví v nebesích? Těm poskytuje abrahámovský slib také podivuhodné ujištění. Bůh v něm totiž říká: „Prostřednictvím [Abrahámova] semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:18) Toužíš podílet se na tomto požehnání? To je možné, a proto by ses měl modlit, aby ‚přišlo‘ Boží království. A budeš-li dále zkoumat Boží slovo, poznáš, jak můžeš „zapřít“ sám sebe, oddat se Bohu a „den co den“ následovat Mesiáše, Vůdce. — Lukáš 9:23.
[Poznámka pod čarou]
a Například Josephus ve svém díle „Proti Apionovi“, kniha I:22, cituje dějepisce Hokataia z Abdery, který ve čtvrtém století př. n. l. napsal: „Židé mají v různých částech země mnoho pevností — vesnic, ale jen jedno opevněné město, jehož obvod je téměř 50 stadií [asi 10 km] a bydlí v něm asi 120 000 lidí. To město se jmenuje Jeruzalém.“
[Tabulka na straně 44]
PROROCTVÍ O „MESIÁŠI, VŮDCI“, JEŽ SE SPLNILA KE KONCI „SEDMDESÁTI TÝDNŮ“
PROROCTVÍ OBSAH SPLNĚNÍ
Izaiáš 40:3 Jan Křtitel připravuje cestu Matouš 3:1–3
Micheáš 5:2 Ježíš se narodil v Betlémě Matouš 2:1–6
1. Mojž. 49:10 Z kmene Juda Lukáš 3:23–33
Izaiáš 7:14 Z panny Matouš 1:23–25
Izaiáš 9:7 Potomek a dědic Davidův Matouš 1:1, 6–17
Jeremiáš 31:15 Pobití dětí po jeho narození Matouš 2:16–18
Ozeáš 11:1 Povolán z Egypta (útočiště) Matouš 2:14, 15
Daniel 9:25 Objevuje se na konci 69 „týdnů“ Luk. 3:1, 21, 22
Žalm 40:7, 8* Předstupuje, aby činil Boží vůli Matouš 3:13–15
Izaiáš 61:1, 2 Duchem pomazán ke kázání Lukáš 4:16–21
Žalm 2:7 Jehova označuje Ježíše jako „Syna“ Matouš 3:17
Izaiáš 9:1, 2 Světlo v Galileji Matouš 4:13–16
Žalm 40:9* Odvážně káže „dobré poselství“ Matouš 4:17, 23
Žalm 69:9* Horlivý pro Jehovův dům Jan 2:13–17
Izaiáš 53:1, 2 Židé v něj nevěří Jan 12:37, 38
Žalm 78:2 Mluví v podobenstvích Matouš 13:34, 35
Zachariáš 9:9 Vstupuje do města na oslátku Matouš 21:1–9
Žalm 69:4* Nenáviděn bez příčiny Jan 15:24,25
Izaiáš 42:1–4 Naděje národů; nepře se Matouš 12:14–21
Žalm 41:9* Nevěrný apoštol jej zrazuje Jan 13:18, 21–30
Zachariáš 11:12 Za třicet stříbrňáků Matouš 26:14–16
Žalm 2:1, 2 Panovníci jednají proti Pomazanému Matouš 27:1, 2
Žalm 118:22 Zavržen, ale je pevným základem Matouš 21:42, 43
Izaiáš 8:14, 15 Stává se kamenem úrazu Lukáš 20:18
Žalm 27:12 Falešní svědkové proti němu Matouš 26:59–61
Izaiáš 53:7 Mlčí před svými žalobci Matouš 27:11–14
Žalm 22:16* Přibit za ruce a nohy Jan 20:25
Izaiáš 53:12 Počítán mezi přestupníky Lukáš 22:36–37
Žalm 22:7, 8* Potupován na kůlu Matouš 27:39–43
Žalm 69:21* Dostává víno okořeněné myrhou Marek 15:23, 36
Zachariáš 12:10 Probodnut na kůlu Jan 19:34
Žalm 22:18* Losují o jeho svrchní oděv Matouš 27:35
Žalm 34:20* Žádná z jeho kostí nebyla zlomena Jan 19:33, 36
Žalm 21:1* Bohem opuštěn a vydán nepřátelům Matouš 27:46
Daniel 9:26, 27 Odříznut po 3 1⁄2 letechb Jan 19:14–16
Zachariáš 13:7 Pastýř zbit, stádo rozptýleno Matouš 26:31, 56
Jeremiáš 31:31 Nová smlouva, odstraněny hříchy Lukáš 22:20
Izaiáš 53:11 Nese provinění mnohých Matouš 20:28
Izaiáš 53:4 Nese nemoci lidstva Matouš 8:16, 17
Izaiáš 53:9 Pohřben u bohatých Matouš 27:57–60
Žalm 16:10 Vzbuzen před porušením Skutky 2:24, 27
Jonáš 1:17; 2:1c Vzkříšen třetího dne Matouš 12:40
Žalm 110:1 Vyvýšen na Boží pravici Skutky 7:56
* V „KB“ posunuto o 1 verš dopředu.
[Poznámky pod čarou]
b Viz stránky 40, 41.
c „KB“.