„Co bude znamením tvé přítomnosti?“

„Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ — MATOUŠ 24:3.

1, 2. Z čeho je vidět, že se lidé zajímají o budoucnost?

O BUDOUCNOST se zajímá většina lidí. A co ty? Profesor Alvin Toffler ve své knize Šok z budoucnosti poukázal na to, jak „náhle se rozbujely organizace zaměřené na studium budoucnosti“. Dodal: ‚Vidíme, jak se zakládají specializovaná centra zaměřená na výzkum budoucnosti; v Anglii, Francii, Itálii, Německu i ve Spojených státech se objevují futurologické časopisy; na univerzitách přibývá cyklů přednášek z oboru prognostiky.‘ Závěrem A. Toffler prohlašuje: „Nikdo samozřejmě nemůže budoucnost ‚znát‘ v absolutním smyslu.“

² Kniha Signs of Things to Come (Znamení událostí, které mají nastat) říká: „Hádání z ruky, věštění z křišťálové koule, astrologie, vykládání karet, I—ťing, to všechno jsou více či méně složité postupy, které nám mají poskytnout jakousi představu o tom, co by nám jako jednotlivcům měla přinést budoucnost.“ K lidským metodám bychom se však uchylovat neměli; spíše bychom se měli obrátit k osvědčenému zdroji — k Jehovovi Bohu.

3. Proč je vhodné, abychom poznání budoucnosti hledali u Boha?

³ Pravý Bůh prohlásil: „Jistě se stane právě to, s čím jsem počítal; a právě jak jsem radil, tak se to splní.“ (Izajáš 14:24, 27; 42:9) Ano, Jehova je schopen dát lidstvu radu ohledně toho, co nastane, a často k tomu používá lidi jako své mluvčí. Jeden z těchto proroků napsal: „Jehova . . . neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům.“ — Amos 3:7, 8; 2. Petra 1:20, 21.

4, 5. a) Proč nám Ježíš může pomoci porozumět budoucnosti? b) Jakou složenou otázku mu položili jeho apoštolové?

⁴ Nejpřednějším Božím prorokem byl Ježíš Kristus. (Hebrejcům 1:1, 2) Zaměřme se na jedno z Ježíšových hlavních proroctví, na proroctví, které předpovídá právě to, co se nyní děje kolem nás. Toto proroctví nám také poskytuje hlubší pohled do událostí, které nastanou zanedlouho při konci přítomného ničemného systému věcí, kdy Bůh tento systém nahradí pozemským rájem.

⁵ Ježíš dokázal, že je prorokem. (Marek 6:4; Lukáš 13:33; 24:19; Jan 4:19; 6:14; 9:17) Je tedy zcela pochopitelné, proč asi se ho jeho apoštolové ptali na budoucnost, když společně s ním seděli na Olivové hoře, odkud byl rozhled na Jeruzalém. Zeptali se: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ — Matouš 24:3; Marek 13:4.

6. Jaký je vztah mezi 24. kapitolou Matouše, 13. kapitolou Marka a 21. kapitolou Lukáše; a jaká otázka by nás měla vážně zajímat?

⁶ Jejich otázku a Ježíšovu odpověď najdeme ve 24. kapitole Matouše, ve 13. kapitole Marka a ve 21. kapitole Lukáše.a Tyto zprávy se v mnoha ohledech doplňují, ale nejsou totožné. Pouze Lukáš se například zmiňuje o ‚morech na jednom místě za druhým‘. (Lukáš 21:10, 11; Matouš 24:7; Marek 13:8) Je logické, že bychom si měli položit otázku: Předpovídal Ježíš události, které se měly odehrát pouze za života jeho posluchačů, nebo do své předpovědi zahrnul i naši dobu a to, co nám přinese budoucnost?

Apoštolové to chtěli vědět

7. Na co především se apoštolové ptali, ale jaký rozsah měla Ježíšova odpověď?

⁷ Jen několik dní před tím, než byl přibit na kůl, Ježíš prohlásil, že Bůh již zavrhl Jeruzalém, hlavní město Židů. Město i se svým velkolepým chrámem mělo být zničeno. Někteří z apoštolů se potom ptali na ‚znamení Ježíšovy přítomnosti a závěru systému věcí‘. (Matouš 23:37–24:3) Bezpochyby měli na mysli především židovský systém a Jeruzalém. Nechápali totiž rozsah toho, co mělo nastat. Když jim však Ježíš odpovídal, hleděl mnohem dále než na to, co se stane do roku 70 n. l. a přímo v tom roce, v roce, kdy Římané zničí Jeruzalém. — Lukáš 19:11; Skutky 1:6, 7.

8. Co patřilo k událostem, které Ježíš předpověděl?

⁸ Ve zprávách tří evangelií se dočítáme, že Ježíš mluvil o tom, jak povstane národ proti národu a království proti království, o tom, že bude nedostatek potravy, nastanou zemětřesení, události hrozné na pohled a nebeská znamení. V letech mezidobí, od chvíle, kdy Ježíš dal toto znamení (roku 33 n. l.), do zpustošení Jeruzaléma (66–70 n. l.), povstanou falešní proroci a falešní Kristové. Židé budou pronásledovat křesťany, kteří káží Ježíšovo poselství.

9. Jak došlo ke splnění Ježíšova proroctví v prvním století v n. l.?

⁹ Tyto rysy znamení se skutečně projevily, jak to potvrzuje i historik Flavius Josephus. Píše, že předtím, než Římané vůbec zaútočili, falešní mesiášové podněcovali ke vzpouře. V Judeji i jinde byla hrozná zemětřesení. Na mnoha místech Římské říše propukaly války. Byly také velké hladomory? Ano, byly. (Srovnej Skutky 11:27–30.) A co lze říci o kázání o Království? V letech 60 nebo 61 n. l., kdy byla psána kniha Kolosanům, byla již „naděje té dobré zprávy“ o Božím Království slyšet ve velkém rozsahu v Africe, v Asii i v Evropě.b — Kolosanům 1:23.

„POTOM“ konec

10. Proč bychom si měli povšimnout řeckého slova tote, a co toto slovo znamená?

¹⁰ V některých úsecích svého proroctví uvedl Ježíš události tak, jak k nim mělo postupně docházet. Řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat . . . ; a potom přijde konec.“ Anglické Bible často používají slova „potom“ („then“) v jednoduchém významu „tedy“ nebo „ale“. (Marek 4:15, 17; 13:23) Ale výraz „potom“ uvedený v Matoušovi 24:14 je založen na řeckém příslovci tote.c Znalci řečtiny vysvětlují, že tote je „příslovce určující čas“ a že se používá „k uvedení toho, co v čase následuje,“ nebo „k uvedení následující události“. Ježíš tedy předpověděl, že se bude kázat o Království a potom (‚po tom‘ nebo ‚pak‘) přijde „konec“. Jaký konec?

11. Jak Ježíš obrátil pozornost na události, které byly bezprostředně spojené se zničením Jeruzaléma?

¹¹ Jedno splnění Ježíšova proroctví můžeme vidět v událostech, jež vedly ke konci židovského systému. K válkám, zemětřesením, nedostatku potravin a dalším věcem, které Ježíš předpověděl, docházelo v průběhu tří desetiletí. Avšak počínaje slovy v Matoušovi 24:15, Markovi 13:14 a Lukášovi 21:20 čteme o událostech, které byly přímo spjaty s nadcházejícím zničením, kdy byl konec bezprostředně blízko. — Povšimni si jednoduché tečkované čáry v tabulce.

12. Jakou úlohu měla při splnění Matouše 24:15 římská vojska?

¹² Římané reagovali na židovskou vzpouru v roce 66 n. l. tím, že se pod vedením Cestia Galla vydali na pochod proti Jeruzalému a toto město, které Židé považovali za svaté, obklíčili. (Matouš 5:35) Navzdory židovským protiútokům se Římané dobývali do města. Tak se podle Ježíšovy předpovědi v Matoušovi 24:15 a Markovi 13:14 začali ‚stavět na svaté místo‘. Pak došlo k něčemu překvapujícímu. Římané sice předtím město obklíčili, ale pak neočekávaně odtáhli. Křesťané okamžitě rozpoznali splnění Ježíšova proroctví, a když vojska odešla, bylo možné, aby uprchli z Judeje do hor na druhém břehu Jordánu. Dějiny ukazují, že to udělali.

13. Proč měli křesťané uposlechnout Ježíšovu výstrahu, že mají uprchnout?

¹³ Jestliže však Římané z okolí Jeruzaléma odtáhli, proč vůbec měl někdo prchat? Podle Ježíšových slov měla být tato událost důkazem, že ‚zpustošení Jeruzaléma je blízko‘. (Lukáš 21:20) Ano, zpustošení. Ježíš předpověděl ‚soužení, jaké nenastalo od počátku a již nikdy nenastane‘. Asi o tři a půl roku později, v roce 70 n. l., Jeruzalém skutečně zakusil „velké soužení“ od římských vojsk vedených vojevůdcem Titem. (Matouš 24:21; Marek 13:19) Proč však Ježíš popsal toto soužení jako větší než jakékoli soužení, k němuž kdy došlo předtím nebo potom?

14. Proč můžeme říci, že to, co se stalo s Jeruzalémem v roce 70 n. l., bylo „velké soužení“, jaké nenastalo nikdy předtím ani potom?

¹⁴ V roce 607 př. n. l. zničili Jeruzalém Babylóňané, a k hrozným bojům docházelo v tomto městě i v našem století. Ale to, k čemu došlo v roce 70 n. l., bylo mimořádně velké soužení. Během tažení, které trvalo asi pět měsíců, Titovi válečníci Židy porazili. Pobili jich asi 1 100 000 a téměř 100 000 jich odvedli do zajetí. Římané kromě toho Jeruzalém rozbořili. To bylo důkazem, že židovský systém uctívání, který byl původně schválený a soustřeďoval se na chrám, již definitivně skončil. (Hebrejcům 1:2) Ano, události roku 70 n. l. můžeme právem považovat za ‚soužení, jaké [v onom městě, národu a systému] nenastalo od počátku světa, ano jaké již nikdy nenastane‘. — Matouš 24:21.d

Podle proroctví měly následovat další události

15. a) Jakého druhu jsou události, které měly podle Ježíšovy předpovědi přijít po soužení, jež postihlo město Jeruzalém? b) K jakému závěru ohledně splnění Ježíšova proroctví musíme dojít, jestliže vezmeme v úvahu Matouše 24:23 až 28?

¹⁵ Ježíš však svou předpověď neomezil na soužení v prvním století. Bible ukazuje, že po tomto soužení mělo následovat mnoho událostí, jak naznačuje použití slova tote neboli „potom“ v Matoušovi 24:23 a Markovi 13:21. K čemu mělo dojít v období po roce 70 n. l.? Po soužení, jež postihlo židovský systém, se mělo objevit mnoho falešných Kristů a falešných proroků. (Srovnej Marka 13:6 s 13:21–23.) Dějiny potvrzují, že ve staletích po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. takoví jednotlivci skutečně povstali, ale že nesvedli ty lidi, kteří měli bystrý duchovní zrak a hleděli vstříc Kristově „přítomnosti“. (Matouš 24:27, 28) Tento vývoj událostí po velkém soužení v roce 70 n. l. však je jedním z význačných projevů toho, že Ježíš pohlížel dále než na tehdejší soužení, které bylo splněním pouze počátečním.

16. Jakou podrobnost dodává k Ježíšovu proroctví Lukáš 21:24, a jaký to má význam?

¹⁶ Jestliže srovnáme Matouše 24:15–28 a Marka 13:14–23 s Lukášem 21:20–24, najdeme druhý význačný projev toho, že Ježíšova předpověď sahala daleko za zničení Jeruzaléma. Vzpomeňme si, že jedině Lukáš se zmiňoval o morech. Podobně jedině on ukončil tuto část Ježíšovými slovy: „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů [„časové pohanů“, Kralická bible] .“e (Lukáš 21:24) Babylóňané odstranili posledního židovského krále v roce 607 př. n. l. a potom byl Jeruzalém, který představoval Boží Království, pošlapáván. (2. Královská 25:1–26; 1. Paralipomenon 29:23; Ezekiel 21:25–27) Podle Lukáše 21:24 Ježíš naznačil, že tato situace bude přetrvávat i do budoucnosti, dokud nenadejde doba, kdy Bůh opět zřídí určité Království.

17. Co je třetím význačným projevem toho, že se Ježíšovo proroctví mělo vztahovat na vzdálenou budoucnost?

¹⁷ Zde je třetí význačný projev toho, že Ježíš ukazoval i na dalekou budoucnost: Podle Písem měl Mesiáš zemřít a měl být vzkříšen. Potom měl sedět po Boží pravici, dokud jej Otec nevyšle, aby podmaňoval. (Žalm 110:1, 2) Ježíš naznačil, že bude muset sedět po Otcově pravici. (Marek 14:62) Apoštol Pavel potvrdil, že vzkříšený Ježíš čeká po Jehovově pravici na dobu, kdy se stane Králem a Božím vykonavatelem rozsudku. — Římanům 8:34; Kolosanům 3:1; Hebrejcům 10:12, 13.

18, 19. Jak Zjevení 6:2–8 souvisí s paralelním proroctvím v evangeliích?

¹⁸ Čtvrtý a závěrečný význačný projev toho, že Ježíšovo proroctví o závěru systému věcí sahá dále než do prvního století, najdeme v šesté kapitole Zjevení. Apoštol Jan psal desítky let po roce 70 n. l. a popsal působivý výjev, v němž byli vidět jezdci na koních. (Zjevení 6:2–8) Tento prorocký pohled do „Pánova dne“ — do dne Ježíšovy přítomnosti — ztotožňuje naše dvacáté století s dobou mimořádného válčení (verš 4), velmi rozšířeného nedostatku potravin (verše 5 a 6) a ‚smrtelné rány‘ (verš 8). Je zřejmé, že je to obdoba Ježíšových slov v evangeliích, a je to důkaz, že Ježíšovo proroctví má větší splnění nyní, v „Pánově dnu“. — Zjevení 1:10

¹⁹ Informovaní lidé uznávají, že složené znamení předpověděné v Matoušovi 24:7–14 a ve Zjevení 6:2–8 se projevuje od vypuknutí světové války v roce 1914. Svědkové Jehovovi oznamují po celém světě, že nyní dochází ke druhému a většímu splňování Ježíšova proroctví, jak to dosvědčují kruté války, ničivá zemětřesení, hrozné hladomory a epidemické nemoci. K této poslední věci bylo uvedeno v časopise U.S.News & World Report (27. července 1992): „Epidemie AIDS . . . posílá na smrt milióny svých obětí a může se zanedlouho stát tou nejnákladnější a nejtragičtější morovou ránou v dějinách. Černá smrt usmrtila ve čtrnáctém století asi 25 miliónů trpících duší. Ale v roce 2000 bude 30 až 110 miliónů lidí nositeli HIV, viru, který působí AIDS; pro srovnání, dnes je jich asi 12 miliónů. Pokud nositelé tohoto viru nebudou léčeni, všechny je čeká jistá smrt.“

20. Nač se mělo vztahovat počáteční splnění Matouše 24:4 až 22, ale jaké další splnění je zřejmé?

²⁰ Jaký závěr tedy máme vyvodit z Ježíšovy odpovědi na dotaz apoštolů? Jeho proroctví přesně předpovědělo události, které vedly ke zničení Jeruzaléma, předpovědělo i samotné zničení Jeruzaléma a uvedlo i některé věci, k nimž mělo dojít po roce 70 n. l. Ale většina z toho měla mít druhé, větší splnění v budoucnosti, což mělo vést k velkému soužení, jímž skončí nynější ničemný systém věcí. To znamená, že Ježíšova předpověď v Matoušovi 24:4–22 a paralelní předpovědi v Markovi a Lukášovi se splňovaly od roku 33 n. l. až do soužení v roce 70 n. l. Tytéž verše však měly mít druhé splnění, k němuž mělo patřit jakési větší soužení v budoucnosti. Toto větší splňování prožíváme nyní my; můžeme je vidět denně.f

K čemu to vede?

21, 22. Kde nacházíme prorocké znamení, že má dojít ještě k dalším událostem?

²¹ Ježíš neskončil své proroctví zmínkou o falešných prorocích, kteří budou provádět klamná znamení v průběhu dlouhé doby předtím, než se ‚naplní ustanovené časy národů‘. (Lukáš 21:24; Matouš 24:23–26; Marek 13:21–23) Dále mluvil o tom, že nastanou i jiné znepokojující události, věci, které bude možno pozorovat po celé zemi. Tyto věci budou spojeny s příchodem Syna člověka, s jeho příchodem v moci a slávě. Příkladem tohoto pokračujícího proroctví jsou slova v Markovi 13:24–27:

²² „Ale v těch dnech, po tom soužení, se zatmí slunce a měsíc nedá své světlo a hvězdy budou padat z nebe a moci, které jsou v nebesích, budou otřeseny. A tehdy [potom, Reference Bible] uvidí Syna člověka, jak přichází v oblacích s velkou mocí a slávou. A potom vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od nejzazšího konce země až do nejzazšího konce nebe.“

23. Proč můžeme očekávat, že ke splnění Matouše 24:29–31 dojde dlouho po prvním století našeho letopočtu?

²³ Syn člověka, vzkříšený Ježíš Kristus, nepřišel takovým dramatickým způsobem po zničujícím konci židovského systému v roce 70 n. l. Jistě se nestalo to, že by ho poznaly všechny kmeny země, což by se mělo podle Matouše 24:30 stát, a nebeští andělé tehdy také neshromáždili všechny pomazané křesťany z celé země. Kdy se tedy měla splnit tato další část Ježíšova úžasného proroctví? Splňuje se tato část proroctví událostmi, které se odehrávají kolem nás nyní, nebo spíše poskytuje božský hlubší pohled do věcí, které můžeme očekávat v blízké budoucnosti? Jistě bychom to měli chtít vědět, protože Lukáš zaznamenává Ježíšovo upozornění: „Až se to . . . začne dít, napřimte se a pozvedněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“ — Lukáš 21:28.

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

◻ Jak se Ježíšova odpověď na otázku v Matoušovi 24:3 splnila do roku 70 n. l?

◻ Jak nám použití slova tote pomáhá porozumět Ježíšovu proroctví?

◻ V jakém smyslu došlo v prvním století k „velkému soužení“, jaké nebylo nikdy předtím?

◻ Které dva jedinečné rysy Ježíšova proroctví, jež se dnes týkají nás, uvedl Lukáš?

◻ Co patří k význačným projevům toho, že proroctví v Matoušovi 24:4–22 má mít druhé a větší splnění?

[Tabulka na straně 14 a 15]

MATOUŠ 24

⁴ „A Ježíš jim odpověděl a řekl: ‚Dávejte si pozor, aby vás někdo nezavedl na scestí, ⁵ neboť mnozí přijdou na základě mého jména a řeknou: „Já jsem Kristus“ a zavedou na scestí mnohé. ⁶ Uslyšíte o válkách a zprávy o válkách; hleďte, abyste se neděsili. To se totiž musí stát, ale ještě není konec.

⁷ Povstane totiž národ proti národu a království proti království a bude nedostatek potravy a zemětřesení na jednom místě za druhým. ⁸ To všechno je počátek tísnivých bolestí.

⁹ Pak vás vydají do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu. ¹⁰ Potom také mnozí klopýtnou a budou se navzájem zrazovat a navzájem se nenávidět. ¹¹ A povstane mnoho falešných proroků a zavedou na scestí mnohé; ¹² a protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska většího množství. ¹³ Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn. ¹⁴ A tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.

------------------------------------------------------------------

¹⁵ Proto až zahlédnete ohavnost, která působí zpustošení, jak bylo řečeno prostřednictvím proroka Daniela, která stojí na svatém místě (ať čtenář použije rozlišovací schopnost), ¹⁶ potom ať ti, kteří jsou v Judeji, prchají k horám. ¹⁷ Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje, aby si vzal zboží ze svého domu; ¹⁸ a kdo je na poli, ať se nevrací do domu, aby si vzal svůj svrchní oděv. ¹⁹ V těch dnech běda těhotným a těm, které kojí! ²⁰ Stále se modlete, aby k vašemu útěku nedošlo v zimním čase nebo v sabatním dnu, ²¹ neboť tehdy [potom, Reference Bible] bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane. ²² Vskutku kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.

------------------------------------------------------------------

²³ Jestliže vám potom někdo řekne: „Pohleďte, zde je Kristus“, nebo: „Tam!“, nevěřte tomu. ²⁴ Povstanou totiž falešní Kristové a falešní proroci a budou dávat velká znamení a divy, aby zavedli na scestí, pokud možno, i vyvolené. ²⁵ Pohleďte, varoval jsem vás předem. ²⁶ Proto, jestliže vám lidé řeknou: „Pohleďte, je v pustině“, nevycházejte; „Pohleďte, je ve vnitřních místnostech“, nevěřte tomu. ²⁷ Vždyť právě jako blesk vychází z východních končin a svítí až do západních končin, taková bude přítomnost Syna člověka. ²⁸ Kdekoli je mrtvola, tam se shromáždí orli.

------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------

²⁹ Ihned po soužení těch dnů se zatmí slunce, a měsíc nedá své světlo, a hvězdy budou padat z nebe, a nebeské moci budou otřeseny. ³⁰ A tehdy [potom, Reference Bible] se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy [potom, Reference Bible] se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou. ³¹ A vyšle své anděly se silným zvukem trubky, a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes k jejich druhému nejzazšímu konci.‘ “

„Pověz nám: Kdy to bude?“

„Sděluji nové věci. Než začnou vznikat, působím, abyste je slyšeli.“ — IZAJÁŠ 42:9.

1, 2. a) Jakou otázku ohledně budoucnosti položili Ježíšovi apoštolové? b) Jak se splnila a splňuje Ježíšova odpověď ohledně složeného znamení?

BOŽSKÉ vyučování pochází od Jehovy Boha, ‚Toho, kdo od počátku sděluje ukončení‘. (Izajáš 46:10) Předcházející článek ukázal, že apoštolové hledali takové vyučování u Ježíše. Zeptali se ho: „Pověz nám: Kdy to bude, a co bude znamením, kdy je všem těmto věcem určeno, aby dospěly k závěru?“ — Marek 13:4.

² V odpovědi Ježíš popsal složené „znamení“ obsahující doklady, které budou svědčit o tom, že se židovský systém blíží ke svému konci. To se splnilo zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. Ale Ježíšovo proroctví mělo mít v daleké budoucnosti větší splnění. Jakmile v roce 1914 skončily „ustanovené časy národů“, mělo být vidět rozsáhlé znamení, které mělo ukazovat, že přítomný ničemný systém věcí skončí ve ‚velkém soužení‘.a (Lukáš 21:24) Milióny dnes žijících lidí mohou dosvědčit, že se toto znamení splňuje světovými válkami a jinými významnými událostmi našeho dvacátého století. Tyto události také ukazují na větší splnění Ježíšova proroctví. Předobrazem tohoto novodobého splňování byly události z let 33 až 70 n. l.

3. Jaké události ještě Ježíš předpověděl, když mluvil o dalším znamení?

³ Lukáš se zmiňuje o ustanovených časech národů, a paralelní zprávy v Matoušovi, Markovi a Lukášovi popisují řadu dalších událostí, k nimž patří i jedno znamení, jež je připojeno ke složenému ‚znamení závěru systému věcí‘. (Matouš 24:3) (Na straně 15 je toto místo ve zprávě vyznačeno dvojitou čárou.) Matouš říká: „Ihned po soužení těch dnů se zatmí slunce, a měsíc nedá své světlo, a hvězdy budou padat z nebe, a nebeské moci budou otřeseny. A tehdy [„potom“, Reference Bible] se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy [potom, Reference Bible] se budou všechny kmeny země bít v nářku a uvidí Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velkou slávou. A vyšle své anděly se silným zvukem trubky, a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes k jejich druhému nejzazšímu konci.“ — Matouš 24:29–31.

Soužení a nebeské úkazy

4. Jaké vznikají otázky, pokud jde o nebeské úkazy, o nichž Ježíš mluvil?

⁴ Kdy se tato slova splní? Zprávy všech tří evangelií se zmiňují o tom, co bychom mohli označit jako nebeské úkazy — o zatmělém slunci a měsíci a o padajících hvězdách. Ježíš řekl, že tyto úkazy budou následovat po tom „soužení“. Měl Ježíš na mysli soužení, které vyvrcholilo v roce 70 n. l., nebo mluvil o tom velkém soužení, které je v naší době teprve věcí budoucnosti? — Matouš 24:29; Marek 13:24.

5. Jaký názor kdysi panoval, pokud jde o novodobé soužení?

⁵ Boží lid se dychtivě zajímal o „velké soužení“ již od doby, kdy v roce 1914 skončily ustanovené časy národů. (Zjevení 7:14) Řadu let se domníval, že novodobé velké soužení má úvodní část, která odpovídá období první světové války, potom že v něm je určité přerušení, a nakonec že má závěrečnou část, jíž je ‚válka velikého dne Boha, Všemohoucího‘. Kdyby to tak bylo, k čemu by došlo v mezidobí, tedy v uplynulých desetiletích ‚závěru systému věcí‘? — Zjevení 16:14; Matouš 13:39; 24:3; 28:20.

6. Co bylo považováno za splnění Ježíšova proroctví o nebeských úkazech?

⁶ Panoval názor, že v tomto mezidobí bude vidět složené znamení, k němuž bude patřit i kazatelské dílo, jež bude vykonávat shromážděný Boží lid. Zdálo se také, že předpověděné nebeské úkazy je možné očekávat v mezidobí následujícím po počáteční fázi v letech 1914–1918. (Matouš 24:29; Marek 13:24, 25; Lukáš 21:25) Pozornost se soustřeďovala na doslovné věci v nebesích — na kosmické sondy, rakety, kosmické paprsky nebo gama-paprsky a na přistávání na měsíci nebo základny na něm.

7. Jak bylo porozumění ohledně velkého soužení opraveno?

⁷ Ve Strážné věži číslo 23 z roku 1970 však bylo znovu prozkoumáno Ježíšovo proroctví, především příchod velkého soužení. Bylo zde ukázáno, že ve světle událostí z prvního století není možné, aby novodobé soužení mělo nejprve počáteční část v roce 1914–1918, potom několik desítek let dlouhé mezidobí a pak aby opět pokračovalo. V tomto časopise bylo v závěru řečeno: „ ‚Velké soužení‘, jaké již nikdy nebude, je ještě před námi, neboť při tom jde o zničení světové říše falešného náboženství (včetně křesťanstva) a navazující boj armagedonský, boj ‚velikého dne Boha, Všemohoucího‘.“

8. Jak byla vysvětlována slova v Matoušovi 24:29, když byl opraven názor na novodobé soužení?

⁸ Matouš 24:29 však říká, že nebeské úkazy se objeví „ihned po [tom] soužení“. Jak je to možné? Ve Strážné věži číslo 2 z roku 1976 bylo naznačeno, že výrazem „soužení“ se zde míní to soužení, které vyvrcholilo v roce 70 n. l. Ale v jakém smyslu je možné říci, že by nebeské úkazy naší doby nastaly „ihned“ po události v roce 70 n. l.? Uvažovalo se tak, že v Božích očích jsou staletí tohoto mezidobí krátká. (Římanům 16:20; 2. Petra 3:8) Hlubší zkoumání tohoto proroctví, především proroctví z Matouše 24:29–31, však ukazuje na velmi odlišný výklad. Je to příklad toho, jak světlo svítí „stále víc, až je tu den“. (Přísloví 4:18, Ekumenický překlad)b Uvažujme o tom, proč je nový neboli změněný výklad vhodný.

9. Co říkají Hebrejská písma k Ježíšovým slovům o událostech na nebesích?

⁹ Ježíš dal čtyřem ze svých apoštolů proroctví o tom, že se ‚zatmí slunce, měsíc nedá své světlo a hvězdy budou padat‘. Apoštolové byli Židé, a proto mohli rozpoznat, že jde o jazyk Hebrejských písem, kde například v Sefanjášovi 1:15 byl Boží čas soudu označen jako ‚den bouře a zpustošení, den tmy a temnosti, den mraků a husté temnoty‘. Různí hebrejští proroci také popisovali slunce, které ztemnělo, měsíc, který nesvítil, a hvězdy, které nedávaly světlo. Takový jazyk můžeme najít v božském poselství proti Babylónu, Edomu, Egyptu a severnímu království Izraele. — Izajáš 13:9, 10; 34:4, 5; Jeremjáš 4:28; Ezekiel 32:2, 6–8; Amos 5:20; 8:2, 9.

10, 11. a) Co prorokoval Joel o věcech na nebesích? b) Které rysy Joelova proroctví se splnily v roce 33 n. l., a které se nesplnily?

¹⁰ Když Petr a tři další apoštolové slyšeli, co Ježíš řekl, pravděpodobně si vzpomněli na Joelovo proroctví v Joelovi 2:28–31 a 3:15: „Vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat . . . Chci dát předzvěsti v nebesích a na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se změní v tmu a měsíc v krev před příchodem velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne.“ „Slunce i měsíc se jistě zatmí a hvězdy, ty opravdu stáhnou svůj jas.“

¹¹ Ve Skutcích 2:1–4 a 14–21 čteme o tom, že o letnicích roku 33 n. l. Bůh vylil svatého ducha na 120 učedníků, mužů i žen. Apoštol Petr oznámil, že právě to kdysi předpověděl Joel. Co však znamenala Joelova slova o tom, že se ‚slunce změní v tmu a měsíc v krev a hvězdy že stáhnou svůj jas‘? Nic nenasvědčuje tomu, že by se to splnilo v roce 33 n. l. nebo v průběhu více než třicetiletého období závěru židovského systému věcí.

12, 13. Jak se splnila Joelova předpověď o nebeských úkazech?

¹² Tato druhá část Joelovy předpovědi očividně byla těsněji spjata s ‚příchodem velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne‘ — se zničením Jeruzaléma. Strážná věž číslo 18 z roku 1967 napsala o soužení, které postihlo v roce 70 n. l. Jeruzalém: „Pro Jeruzalém a jeho děti to byl jistě ‚den Jehovův‘. Ve spojení s tím bylo mnoho ‚krve a ohně a kouřové mlhy‘; slunce neproniklo za dne přítmím města a měsíc, jehož barva připomínala vylitou krev, nedával v noci své pokojné stříbřité světlo“.c

¹³ Ano, jako ostatní proroctví, která jsme zde uvedli, i nebeské úkazy předpověděné Joelem se měly splnit v době, kdy bude Jehova vykonávat rozsudek. Ztemnění slunce, měsíce a hvězd neprobíhalo během celého závěru židovského systému, ale došlo k němu, když síly vykonávající rozsudek vyrazily proti Jeruzalému. Podle toho tedy můžeme očekávat větší splnění této části Joelova proroctví, až Bůh začne vykonávat rozsudek nad současným systémem.

Které soužení nastane před nebeskými úkazy?

14, 15. Jak nám Joelovo proroctví pomáhá porozumět slovům v Matoušovi 24:29?

¹⁴ Splnění Joelova proroctví (v souladu s jinými proroctvími, která užívají stejného jazyka) nám pomáhá porozumět slovům v Matoušovi 24:29. Ježíšova slova o tom, že ‚se zatmí slunce, měsíc nedá své světlo a hvězdy budou padat‘, se očividně nevztahují na věci, k nimž dochází během mnoha desetiletí závěru nynějšího systému, například na využívání raketové techniky ve vesmíru, přistávání na měsíci a podobné věci. Ne, Ježíš poukazoval na události spojené s ‚velkým a bázeň vzbuzujícím Jehovovým dnem‘, se zničením, které má teprve přijít.

¹⁵ To se vztahuje k našemu porozumění otázce, jakým způsobem nebeské úkazy nastanou „ihned po [tom] soužení“. Ježíš nepojednával o soužení, které vyvrcholilo v roce 70 n. l. Poukazoval spíše na počátek velkého soužení, které má v budoucnosti postihnout světový systém věcí a jímž vyvrcholí Ježíšova slíbená „přítomnost“. (Matouš 24:3) Toto soužení je dosud před námi.

16. Na jaké soužení poukazovala slova v Markovi 13:24, a proč to můžeme říci?

¹⁶ A co slova v Markovi 13:24: „V těch dnech, po tom soužení, se zatmí slunce a měsíc nedá své světlo“? Obě slova, „těch“ a „tom“, jsou zde překlady tvarů řeckého slova ekeinos, což je ukazovací zájmeno, které označuje něco vzdáleného v čase. Ekeinos se může použít k uvedení něčeho dávno minulého (nebo něčeho, o čem již byla zmínka) anebo něčeho ve vzdálené budoucnosti. (Matouš 3:1; 7:22; 10:19; 24:38; Marek 13:11, 17, 32; 14:25; Lukáš 10:12; 2. Tesaloničanům 1:10) Marek 13:24 tedy poukazuje na „to soužení“, ne na soužení vyvolané Římany, ale na Jehovův mocný skutek na konci nynějšího systému.

17, 18. Jaký průběh velkého soužení je ukázán ve světle Zjevení?

¹⁷ Kapitoly 17 až 19 knihy Zjevení odpovídají tomuto opravenému porozumění Matoušovi 24:29–31, Markovi 13:24–27, a Lukášovi 21:25–28 a potvrzují je. Jak? Evangelia ukazují, že toto soužení nezačne a neskončí jedním rázem. Po začátku velkého soužení bude část neposlušného lidstva stále ještě naživu; tito lidé uvidí „znamení Syna člověka“ a budou na ně reagovat. Budou naříkat a — jak je uvedeno v Lukášovi 21:26 — „budou omdlévat strachem a očekáváním věcí přicházejících na obydlenou zemi“. Tento přemáhající strach je přepadne proto, že tito lidé uvidí „znamení“, které je předzvěstí jejich neodvratného zničení.

¹⁸ Zpráva ve Zjevení ukazuje, že budoucí velké soužení začne, až se zmilitarizované „rohy“ mezinárodního „divokého zvířete“ obrátí proti ‚velké nevěstce‘, Velkému Babylónu.d (Zjevení 17:1, 10–16) Ale mnozí lidé zůstanou; králové, kupci, kapitáni lodí a jiní lidé totiž truchlí nad koncem falešného náboženství. Mnozí z nich si bezpochyby uvědomí, že dále je na řadě soud nad nimi. — Zjevení 18:9–19.

Co má přijít?

19. Co můžeme očekávat, až začne velké soužení?

¹⁹ Úseky Matoušova, Markova a Lukášova evangelia spolu se 17. až 19. kapitolou Zjevení do značné míry osvětlují to, co má brzy nastat. Velké soužení začne v pevně stanoveném Božím čase, a to útokem proti světové říši falešného náboženství (Velkému Babylónu). Útok bude silný především proti křesťanstvu, které odpovídá nevěrnému Jeruzalému. „Ihned po“ této fázi soužení „budou znamení na slunci a měsíci a hvězdách a na zemi [nebývalá] mučivá úzkost národů.“ — Matouš 24:29; Lukáš 21:25.

20. Jaké nebeské úkazy můžeme ještě očekávat?

²⁰ V jakém smyslu se ‚zatmí slunce, měsíc nedá své světlo, hvězdy budou padat z nebe a nebeské moci budou otřeseny‘? Mnoho světel — význačných duchovních vůdců náboženského světa — bezpochyby bude v počáteční části velkého soužení odhaleno a odstraněno ‚deseti rohy‘, o kterých se mluví ve Zjevení 17:16. I politické moci budou bezpochyby otřeseny. Mohly by nastat také děsivé úkazy na hmotných nebesích? Je to docela pravděpodobné, a mohou vzbuzovat daleko větší hrůzu než úkazy, které popsal Josephus a které nastaly před koncem židovského systému. Víme, že v dávných dobách Bůh projevoval svou moc, a působil takové ohromující úkazy, a může to učinit znovu. — 2. Mojžíšova 10:21–23; Jozue 10:12–14; Soudci 5:20; Lukáš 23:44, 45.

21. Jak se v budoucnosti objeví další „znamení“?

²¹ Na tomto místě používají všichni tři pisatelé evangelií výraz tote (potom), aby poukázali na další vývoj událostí. „Tehdy [Potom; Reference Bible] se na nebi objeví znamení Syna člověka.“ (Matouš 24:30; Marek 13:26; Lukáš 21:27) Od první světové války Ježíšovi praví učedníci rozpoznávají složené znamení neviditelné Ježíšovy přítomnosti, zatímco většina lidí toto znamení nerozpoznává. Ale Matouš 24:30 poukazuje dopředu na další „znamení“, které se objeví v budoucnosti, na znamení „Syna člověka“; a všechny národy budou nuceny si toho povšimnout. Až Ježíš přijde v oblacích neviditelnosti, lidé po celém světě, kteří Ježíšovi odporují, budou muset tento „příchod“ (řecky erchomenon) poznat, protože se Ježíšova královská moc projeví nadpřirozeným způsobem. — Zjevení 1:7.

22. K čemu to povede, když lidé uvidí „znamení“ popsané v Matoušovi 24:30?

²² Matouš 24:30 používá výraz tote znovu, když ukazuje, co se stane dále. Národy, které vycítí, k čemu jejich situace povede, se budou bít a budou naříkat, snad proto, že rozpoznají, že jejich zničení je neodvratné. Situace Božích služebníků bude zcela odlišná. Budeme totiž moci pozvednout hlavy, protože budeme vědět, že osvobození je blízko! (Lukáš 21:28) Zjevení 19:1–6 také ukazuje, že se praví ctitelé v nebi i na zemi budou radovat nad koncem velké nevěstky.

23. a) Co Ježíš vykoná pro vyvolené? b) Co je možné říci o tom, že ostatek bude vzat do nebe?

²³ Ježíšovo proroctví pokračuje a v Markovi 13:27 říká: „Potom [tote] vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od nejzazšího konce země až do nejzazšího konce nebe.“ Ježíš zde obrací pozornost na ostatek 144 000 ‚vyvolených‘, který ještě bude žít na zemi. Tito pomazaní Ježíšovi učedníci byli na počátku závěru systému věcí uvedeni do teokratické jednoty. Ale podle toho, v jakém pořadí jsou události uvedeny, je v Markovi 13:27 a Matoušovi 24:31 popsáno ještě něco jiného. „Se silným zvukem trubky“ budou zbývající ‚vyvolení‘ shromážděni z konců země. Jak budou shromážděni? Bezpochyby budou „zapečetěni“ a zřetelně Jehovou označeni jako ti, kdo patří k ‚povolaným a vyvoleným a věrným‘. A v Božím určeném čase budou shromážděni do nebe, aby byli králi a kněžími.e To způsobí radost jim i jejich věrným společníkům, ‚velkému zástupu‘, kteří sami budou označeni, aby ‚vyšli z velkého soužení‘ a těšili se z požehnání na rajské zemi. — Matouš 24:22; Zjevení 7:3, 4, 9–17; 17:14; 20:6; Ezekiel 9:4, 6.

24. Jaký další vývoj událostí ukazuje Matouš 24:29–31?

²⁴ Když apoštolové řekli: „Pověz nám . . .“, Ježíš do své odpovědi zahrnul více, než mohli pochopit. Během svého života však mohli s radostí pozorovat předobrazné splnění Ježíšova proroctví. Naše studium Ježíšovy odpovědi se zaměřilo na tu část jeho proroctví, která se splní v blízké budoucnosti. (Matouš 24:29–31; Marek 13:24–27; Lukáš 21:25–28) Již vidíme, že se naše osvobození přibližuje. Můžeme vyhlížet začátek velkého soužení, potom znamení Syna člověka a potom to, že Bůh shromáždí vyvolené. Nakonec náš Král-válečník, Ježíš dosazený na trůn, ‚dokončí své vítězství‘ jako Jehovův vykonavatel rozsudku v Armagedonu. (Zjevení 6:2) Onen Jehovův den, kdy Ježíš vykoná odplatu, přijde jako velkolepé ukončení závěru systému věcí, závěru, jímž se od roku 1914 projevuje den Pána Ježíše.

25. Jak se budeme moci podílet na splňování slov v Lukášovi 21:28, na splňování, k němuž teprve dojde?

²⁵ Kéž máš stále užitek z božského vyučování, abys mohl reagovat, až se v budoucnosti splní Ježíšova slova: „Až se to . . . začne dít, napřimte se a pozvedněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“ (Lukáš 21:28) Vyvolení i velký zástup mají před sebou nádhernou budoucnost, neboť Jehova činí kroky k tomu, aby posvětil své svaté jméno!