Láska a právo ve starověkém Izraeli (1. část ze 4)

1., 2. a) Co všichni chceme? b) Čím si můžeme být jistí?

VŠICHNI chceme, aby nás druzí měli rádi a jednali s námi férově. Pokud nám někdo opakovaně lásku odpírá anebo nám křivdí, můžeme se cítit bezcenní a být zoufalí.

² Jehova ví, že toužíme po lásce a právu. (Žalm 33:5) Můžeme si být jistí, že nás miluje a přeje si, aby se s námi jednalo spravedlivě. Jasně to uvidíme, když se hlouběji zamyslíme nad Zákonem, který Jehova dal izraelskému národu prostřednictvím Mojžíše. Pokud prahneš po lásce nebo jsi zdrcený nespravedlností, přemýšlej o tom, jak je z Mojžíšova zákonab vidět, že Jehova se o svoje služebníky velmi zajímá.

 3. a) Co podle slov v Římanům 13:8–10 poznáváme, když studujeme Mojžíšův zákon? b) Na které otázky si teď odpovíme?

³ Když pozorně čteme Mojžíšův zákon, poznáváme, že náš milující Bůh Jehova má vřelé city. (Přečti Římanům 13:8–10.) V tomto článku prozkoumáme jenom několik zákonů daných Izraelitům a odpovíme si na následující otázky: Proč můžeme říct, že Zákon byl založený na lásce a že prosazoval právo? Jak měli ti, kterým byla svěřena nějaká pravomoc, Zákon uplatňovat? A koho především Zákon chránil? Když si na tyto otázky odpovíme, utěší nás to, dodá nám to naději a přiblíží nás to k našemu milujícímu Otci. (Sk. 17:27; Řím. 15:4)

 4. a) Proč můžeme říct, že Mojžíšův zákon byl založený na lásce? b) Jaká přikázání podle Matouše 22:36–40 Ježíš zdůraznil?

⁴ To, že Mojžíšův zákon byl založený na lásce, můžeme říct proto, že láska Jehovu motivuje ke všemu, co dělá. (1. Jana 4:8) Celou tuto sbírku zákonů postavil na dvou základních přikázáních – budeš milovat Boha a budeš milovat svého bližního. (3. Mojž. 19:18; 5. Mojž. 6:5; přečti Matouše 22:36–40) Můžeme tedy očekávat, že každé z těch víc než 600 přikázání nás něco učí o Jehovově lásce. Podívejme se na několik příkladů.

5., 6. a) Co Jehova chce po manželovi a manželce? b) Co Jehova moc dobře ví? Uveď příklad.

⁵ Buď věrný manželskému partnerovi a pečuj o svoje děti. Jehova chce, aby manžel a manželka rozvíjeli jeden ke druhému tak silnou lásku, že potrvá celý život. (1. Mojž. 2:24; Mat. 19:3–6) Cizoložství je jedna z nejhorších věcí, které se člověk může dopustit. Jehova měl proto pádný důvod, proč sedmé z Deseti přikázání cizoložství zakazovalo. (5. Mojž. 5:18) Je to hřích „proti Bohu“ a krutá rána pro manželského partnera. (1. Mojž. 39:7–9) Nevinný partner může bolest z takové zrady cítit desítky let.

⁶ Jehova moc dobře ví, jak se k sobě manželé chovají. Přál si, aby se zvlášť s izraelskými manželkami dobře zacházelo. Manžel, který se řídil Zákonem, měl svoji manželku milovat a nesměl se s ní rozvést z nepodstatného důvodu. (5. Mojž. 24:1–4; Mat. 19:3, 8) Když ale vznikl vážný problém a rozvedl se s ní, musel jí dát potvrzení o rozvodu. To ženu chránilo před falešným obviněním z nemravnosti. Kromě toho předtím než mohl manžel své ženě toto potvrzení dát, musel se zřejmě poradit se staršími města. Ti tak měli příležitost pomoct manželům, aby svoje manželství zachránili. Když se nějaký Izraelita se svou ženou rozvedl ze sobeckých důvodů, Jehova vždycky nezasáhl. Viděl ale slzy, které ta žena prolila, a cítil její bolest. (Mal. 2:13–16)

7., 8. a) Co Jehova přikázal rodičům? (Viz obrázek na titulní straně.) b) Která poučení si odnášíme?

⁷ Ze Zákona je také vidět, že Jehovovi velmi záleží na tom, aby se dobře dařilo dětem. Rodičům přikázal, aby uspokojovali nejenom tělesné, ale i duchovní potřeby svých dětí. Měli využít každou příležitost, aby děti učili vážit si Zákona a milovat Jehovu. (5. Mojž. 6:6–9; 7:13) Jedním důvodem, proč Jehova izraelský národ potrestal, bylo to, že s některými dětmi zacházeli otřesně. (Jer. 7:31, 33) Rodiče neměli děti považovat za pouhý majetek, který můžou zanedbávat nebo s ním špatně zacházet. Měli je považovat za dědictví, za dar od Jehovy, o který měli pečovat. (Žalm 127:3)

⁸ Poučení: Jehova si dobře všímá, jak se k sobě manžel a manželka chovají. Přeje si, aby rodiče milovali svoje děti. Za to, jakým způsobem s nimi jednají, je bude volat k odpovědnosti.

9.–11. Proč Jehova přikázal „nebudeš toužit“?

⁹ Nebudeš toužit. Poslední z Deseti přikázání zní „nebudeš toužit“, jinými slovy nebudeš v sobě živit nesprávnou touhu po něčem, co patří někomu jinému. (5. Mojž. 5:21; Řím. 7:7) Jehova dal tento zákon svým služebníkům proto, aby je naučil něco hodnotného – ti, kdo mu slouží, musí střežit svoje srdce, tedy svoje myšlenky a pocity. Jehova ví, že na počátku špatných skutků jsou špatné myšlenky a pocity. (Přísl. 4:23) Pokud Izraelita dovolil, aby nesprávné touhy v jeho srdci rostly, snadno se mohlo stát, že pak s druhými jednal bez lásky. Do této pasti se chytil například král David. I když to byl dobrý člověk, jednou zatoužil po manželce jiného muže. Vedlo to k tomu, že zhřešil. (Jak. 1:14, 15) Zcizoložil, pokusil se oklamat manžela té ženy a pak ho nechal zabít. (2. Sam. 11:2–4; 12:7–11)

¹⁰ Pokud nějaký Izraelita zákon „nebudeš toužit“ porušil, Jehova o tom věděl. Dokáže totiž číst v srdci. (1. Par. 28:9) Tento zákon lidem nařizoval, že by se měli vyvarovat myšlenek, které vedou ke špatnému jednání. Jehova je opravdu moudrý a milující Otec!

¹¹ Poučení: Jehova vidí víc než jenom vnější vzhled člověka. Vidí do našeho srdce, tedy ví, jací jsme uvnitř. (1. Sam. 16:7) Nemůžeme před ním utajit žádnou myšlenku, pocit ani jednání. Hledá u nás to dobré a povzbuzuje nás, abychom to rozvíjeli. Chce ale, abychom u sebe rozpoznali špatné myšlenky a měli je pod kontrolou, dřív než přerostou ve špatné skutky. (2. Par. 16:9; Mat. 5:27–30)

12. Co Mojžíšův zákon zdůrazňuje?

¹² Mojžíšův zákon také zdůrazňuje, že Jehova miluje právo. (Žalm 37:28; Iz. 61:8) Jehova dal dokonalý příklad v tom, jak s druhými jednat spravedlivě. Když Izraelité jeho zákony poslouchali, dařilo se jim dobře. Když jeho měřítka ignorovali, trpěli. Zamysleme se nad dvěma dalšími zákony z Deseti přikázání.

13., 14. a) Co vyžadovala první dvě z Deseti přikázání? b) Co dobrého Izraelitům přinášelo, když se těmito přikázáními řídili?

¹³ Uctívej výhradně Jehovu. První dvě z Deseti přikázání vyžadovala, aby Izraelité uctívali výhradně Jehovu, a varovala je před uctíváním model. (2. Mojž. 20:3–6) Jehova tato přikázání lidem nedal proto, aby z toho měl prospěch on, ale oni. Když byli Jehovovi věrní, dařilo se jim dobře. Když uctívali bohy jiných národů, měli se hodně špatně.

¹⁴ Uvažuj teď chvíli o Kananejcích. Neuctívali pravého a živého Boha, ale neživé modly. Vedlo to k jejich mravnímu úpadku. (Žalm 115:4–8) V rámci uctívání svých bohů provozovali nechutné sexuální praktiky a obětovali děti, což bylo něco děsivého. Podobně když Izraelité přehlíželi Jehovu a rozhodli se uctívat modly, sami mravně upadali a ubližovali svým rodinám. (2. Par. 28:1–4) Ti, kdo měli nějakou pravomoc, zavrhli Jehovova měřítka toho, co je spravedlivé. Svoji moc zneužívali a utlačovali slabé a bezbranné. (Ezek. 34:1–4) Jehova Izraelity varoval, že pokud budou špatně zacházet se zranitelnými ženami a dětmi, bude je soudit. (5. Mojž. 10:17, 18; 27:19) Když ale byli Izraelité Jehovovi věrní a jednali spolu podle práva, žehnal jim. (1. Král. 10:4–9)

15. Co dalšího jsme se dozvěděli o Jehovovi?

¹⁵ Poučení: Jehova není zodpovědný za to, když lidé, kteří tvrdí, že mu slouží, přehlížejí jeho měřítka a ubližují jeho služebníkům. Nicméně nás miluje, a když zažíváme nějakou nespravedlnost, ví o tom. Vnímá naši bolest silněji, než matka vnímá trápení svého dítěte. (Iz. 49:15) I když možná nezasáhne okamžitě, ty, kdo zacházejí špatně s druhými a nelitují toho, bude v pravý čas soudit.

16.–18. Čeho všeho se týkal Mojžíšův zákon a co se z toho učíme?

¹⁶ Mojžíšův zákon se vyjadřoval k mnoha oblastem života Izraelitů, a tak bylo velmi důležité, aby jmenovaní starší muži soudili Jehovův lid spravedlivě. Měli posuzovat nejenom záležitosti týkající se uctívání Jehovy, ale také různé konflikty a zločiny. Uveďme si několik příkladů.

¹⁷ Pokud Izraelita někoho zabil, nebyl automaticky popraven. Starší města, ve kterém žil, prozkoumali okolnosti případu a teprve pak rozhodli, jestli je trest smrti namístě. (5. Mojž. 19:2–7, 11–13) Starší také posuzovali nejrůznější oblasti každodenního života – od majetkových sporů po manželské rozepře. (2. Mojž. 21:35; 5. Mojž. 22:13–19) Když byli starší spravedliví a Izraelité poslouchali Zákon, všem se dobře dařilo a celý národ přinášel čest Jehovovi. (3. Mojž. 20:7, 8; Iz. 48:17, 18)

¹⁸ Poučení: Pro Jehovu je důležité, jak se chováme v každé oblasti života. Chce, abychom nikomu nekřivdili a se všemi jednali s láskou. A všímá si všeho, co říkáme nebo děláme, a to i když jsme o samotě. (Hebr. 4:13)

19.–21. a) Jak měli starší a soudci jednat s Božím lidem? b) Jaké další zákony Jehova Izraelitům dal a co se z nich učíme?

¹⁹ Jehova chtěl svůj lid chránit před škodlivým vlivem okolních národů. Vyžadoval proto, aby starší a soudci při prosazování Zákona nikomu nenadržovali. Nicméně při posuzování nějakého případu neměli s lidmi jednat drsně a vidět věci černobíle. Měli milovat právo. (5. Mojž. 1:13–17; 16:18–20)

²⁰ Jehova se svými služebníky soucítí, a proto dal zákony, které jednotlivce chrání před tím, že by s nimi bylo nespravedlivě zacházeno. Díky Zákonu bylo například méně pravděpodobné, že by byl někdo falešně obviněn ze zločinu. Obžalovaný měl právo vědět, kdo ho obvinil. (5. Mojž. 19:16–19; 25:1) A předtím než mohl být shledán vinným, museli předložit důkazy aspoň dva svědkové. (5. Mojž. 17:6; 19:15) A jak to bylo v případě Izraelity, který se dopustil nějakého zločinu a viděl to jenom jeden člověk? Nemohl počítat s tím, že mu to projde. Jehova viděl, co udělal. V rodině měli pravomoc otcové, ale ta měla určité hranice. V případě některých rodinných sporů měli do věci zasáhnout starší města a vynést konečný rozsudek. (5. Mojž. 21:18–21)

²¹ Poučení: Jehova dává dokonalý příklad – nikdy nejedná nespravedlivě. (Žalm 89:14) Odměňuje ty, kdo se věrně zastávají jeho měřítek, a trestá ty, kdo svoji moc zneužívají. (2. Sam. 22:21–23; Ezek. 9:9, 10) Někteří možná jednají špatně a zdá se, že unikají trestu, ale až Jehova určí, že je správný čas, bude je soudit. (Přísl. 28:13) A jestli svého jednání nebudou litovat, brzy poznají, že „je strašné padnout do rukou živého Boha“. (Hebr. 10:30, 31)

22.–24. a) Koho Zákon chránil především a co se z toho učíme o Jehovovi? b) Jaké varování čteme ve 2. Mojžíšově 22:22–24?

²² Zákon chránil především ty, kdo sami byli bezbranní, jako například sirotky, vdovy a cizí usedlíky. Soudci dostali příkaz: „Nepřevrátíš soud cizího usedlíka ani chlapce bez otce a nezmocníš se oděvu vdovy jako zástavy.“ (5. Mojž. 24:17) Jehova ukázal, že se osobně a s láskou zajímá o ty nejzranitelnější lidi. A ty, kdo s nimi špatně zacházeli, volal k odpovědnosti. (Přečti 2. Mojžíšovu 22:22–24.)

²³ Zákon také chránil členy rodiny před sexuálními zločiny, a to tím, že zakazoval všechny formy krvesmilstva. (3. Mojž. 18:6–30) Lidé z okolních národů krvesmilstvo tolerovali, nebo ho dokonce schvalovali, ale Izraelité se na tento druh zločinu měli dívat jako Jehova – měli ho považovat za něco odporného.

²⁴ Poučení: Jehova chce, aby se ti, kdo mají nějaké odpovědné postavení, s láskou zajímali o všechny, kdo jim byli svěřeni do péče. Nenávidí sexuální zločiny a chce zajistit, aby všichni – především ti nejzranitelnější – byli chráněni a spravedlivě se s nimi zacházelo.

25., 26. a) Proč můžeme říct, že láska a právo jsou jako dech a život? b) O čem bude další článek této série?

²⁵ Láska a právo jsou jako dech a život, jedno bez druhého na zemi nemůže existovat. Když jsme přesvědčení, že Jehova s námi jedná spravedlivě, naše láska k němu sílí. A když milujeme Boha a jeho měřítka toho, co je správné, motivuje nás to milovat druhé a jednat s nimi spravedlivě.

²⁶ Smlouva Mojžíšova zákona vdechla život do vztahu mezi Jehovou a Izraelity. Zákon ale přestal platit potom, co Ježíš předložil výkupní oběť, a byl nahrazen něčím ještě lepším. (Řím. 10:4) Apoštol Pavel o Zákonu napsal, že je to „stín budoucích dobrých věcí“. (Hebr. 10:1) V dalším článku této série budeme přemýšlet o některých z těchto dobrých věcí a o tom, jakou roli hraje láska a právo ve sboru.