VÝKUPNÉ

Cena zaplacená za to, aby bylo něco koupeno zpět nebo aby byl někdo zproštěn nějaké povinnosti nebo zbaven nějakých nežádoucích okolností. Podstata „výkupného“ tkví v tom, že to je cena, která něco pokrývá (například zaplacení odškodného nebo něco, čím je učiněno zadost spravedlnosti), kdežto „vyplacení“ zdůrazňuje propuštění, jehož je dosaženo tím, že bylo zaplaceno výkupné. Nejdůležitější výkupní cenou je vylitá krev Ježíše Krista, která Adamovu potomstvu umožnila osvobození od hříchu a smrti.

Různé hebrejské a řecké výrazy, které se překládají slovy „výkupné“ a „vyplatit“, mají v podstatě podobný význam v tom směru, že nesou myšlenku ceny nebo nějaké hodnotné věci, která je dána proto, aby zprostředkovala vykoupení neboli vyplacení. Všechny tyto výrazy poukazují na výměnu a vyjadřují také shodu, rovnocennost nebo náhradu. To tedy znamená, že za jednu věc je dána jiná, čímž je učiněno zadost spravedlnosti, a dochází tak k vyrovnání. (Viz heslo SMÍŘENÍ.)

Pokrývající cena. Hebrejské podstatné jméno koʹfer je odvozeno od slovesa ka·farʹ a v podstatě znamená „pokrýt“; například Noe měl pokrýt archu dehtem. (1Mo 6:14) Výraz ka·farʹ se však používá téměř výlučně ve smyslu „učinit zadost spravedlnosti“ tím, že dojde k pokrytí hříchů neboli k smíření za hříchy. Podstatné jméno koʹfer se vztahuje na věc, která je k tomu účelu dána, na výkupní cenu. (Ža 65:3; 78:38; 79:8, 9) Pokrytí odpovídá věci, která je pokryta, buď jejímu tvaru (například doslovné víko, jako bylo „víko [kap·poʹreth]“ truhly smlouvy; 2Mo 25:17–22), nebo její hodnotě (například když šlo o platbu, která měla pokrýt způsobené škody).

Ve smlouvě Zákona Jehova ustanovil prostředek, jímž mělo být učiněno zadost spravedlnosti a jímž měly být urovnány záležitosti mezi ním a jeho izraelským lidem. Určil totiž různé oběti a obětní dary jednak k usmíření za hříchy neboli k pokrytí hříchů, a to i těch, jichž se dopustili kněží a Levité (2Mo 29:33–37; 3Mo 16:6, 11), jiní jednotlivci nebo národ jako celek (3Mo 1:4; 4:20, 26, 31, 35), a jednak k očištění oltáře a svatostánku, čímž se vykonalo smíření nutné kvůli tomu, že tyto věci byly mezi hříšnými lidmi. (3Mo 16:16–20) Místo života hříšného člověka byl dán život zvířete, které bylo obětováno, a jeho krví mohlo být na Božím oltáři způsobeno smíření, tedy do té míry, jak to jen bylo možné. (3Mo 17:11; srovnej Heb 9:13, 14; 10:1–4.) „Den smíření [yóm hak·kip·pu·rimʹ]“ mohl být stejně dobře označován jako „den výkupných“. (3Mo 23:26–28) Tyto oběti byly nutné, jestliže národ a způsob jeho uctívání měly být spravedlivému Bohu přijatelné, měly mít jeho schválení a měly si je zachovat.

Výstižným znázorněním toho, jak může být dosaženo vyplacení poskytnutím náhrady, je zákon, který se týkal býka, o němž bylo známo, že je trkavý. Jestliže jeho majitel dovolil, aby se takový býk pohyboval volně, a ten pak někoho zabil, musel být usmrcen jeho majitel, který tak měl svým vlastním životem zaplatit za život zabitého. Majitel takového býka však nikoho nezabil úmyslně nebo přímo; jestliže proto soudci uznali za správné mu místo toho uložit „výkupné [koʹfer]“, pak musel tuto výplatní cenu zaplatit. Odhadnutá a zaplacená cena byla považována za náhradu za jeho vlastní život a měla vyvážit život, který byl ztracen. (2Mo 21:28–32; srovnej 5Mo 19:21.) Žádné výkupné naproti tomu nemohlo být přijato za svévolného vraha; smrt jeho oběti mohla být pokryta jen jeho vlastním životem. (4Mo 35:31–33) Při sčítání lidu šlo o lidské životy, a proto je zřejmé, že v době, kdy se takové sčítání konalo, měl dát každý muž, kterému bylo více než dvacet let, Jehovovi za svou duši výkupné (koʹfer) v hodnotě půl šekelu (1,10 dolaru), přičemž pro každého platila stejná cena, ať to byl člověk bohatý, nebo chudý. (2Mo 30:11–16)

Jakákoli nevyrovnanost, pokud jde o právo, vyvolává nelibost Boha i lidí, a proto výkupné neboli pokrytí mohlo navíc odvrátit nebo utišit hněv. (Srovnej Jer 18:23; také 1Mo 32:20, kde je slovem ‚upokojit‘ přeložen výraz ka·farʹ.) Manžel, který je rozzuřený proti muži, jenž se dopustil cizoložství s jeho manželkou, však odmítá jakékoli ‚výkupné‘ [koʹfer]. (Př 6:35) Tento výraz může být také použit ve spojitosti s lidmi, kteří by měli uplatňovat právo, ale místo toho přijmou úplatek neboli dar jako „peníze za mlčení [koʹfer]“, aby bylo v jejich očích provinění pokryto. (1Sa 12:3; Am 5:12)

Vyplacení neboli propuštění. Hebrejské sloveso pa·dhahʹ znamená „vyplatit“ a příbuzné podstatné jméno pidh·jónʹ znamená „výplatní cena“. (2Mo 21:30) Je zřejmé, že tyto výrazy zdůrazňují propuštění docílené na základě výplatní ceny, kdežto ka·farʹ zdůrazňuje kvalitu této ceny nebo to, z čeho se skládá a jakou má účinnost, když má být učiněno zadost spravedlnosti. Propuštění neboli vyplacení (pa·dhahʹ) může být z otroctví (3Mo 19:20; 5Mo 7:8) nebo z jiných skličujících či tísnivých okolností (2Sa 4:9; Job 6:23; Ža 55:18) nebo ze smrti a hrobu. (Job 33:28; Ža 49:15) Často se vyskytují zmínky o tom, že Jehova vyplatil izraelský národ z Egypta, aby byl jeho ‚soukromým majetkem‘ (5Mo 9:26; Ža 78:42), a o staletí později jsou zmínky o tom, že tento národ byl vyplacen z vyhnanství v Asýrii a v Babylóně. (Iz 35:10; 51:11; Jer 31:11, 12; Ze 10:8–10) Také v těchto případech bylo k vyplacení třeba ceny, určité náhrady. Je zřejmé, že z Egypta Jehova vyplatil Izrael tím, že cenu musel zaplatit Egypt. Izrael byl v podstatě Božím ‚prvorozeným‘, a Jehova faraóna varoval. Jehova řekl, že když faraón tvrdošíjně odmítá propustit Izrael, bude za to vyžadován život faraónova prvorozeného syna a život všech prvorozených v Egyptě, jak lidí, tak zvířat. (2Mo 4:21–23; 11:4–8) Podobně když Kýros porazil Babylón a osvobodil Židy z jejich vyhnanství, dal Jehova místo nich „jako výkupné [tvar slova koʹfer] za [svůj lid] . . . Egypt, . . . Etiopii a Sebu“. Perská říše tedy později tato území dobyla, a tak ‚byly místo duše Izraelitů dány národnostní skupiny‘. (Iz 43:1–4) V těchto případech došlo k výměně v souladu s inspirovaným prohlášením, že „ničemný je výkupným [koʹfer] za spravedlivého; a ten, kdo jedná zrádně, zaujímá místo přímých“. (Př 21:18)

Jiné hebrejské slovo související s vyplacením je ga·ʼalʹ, a tento výraz především znamená „žádat zpět, získat zpět nebo vykoupit“. (Jer 32:7, 8) To, že má podobný význam jako slovo pa·dhahʹ, je patrné z výroku u Ozeáše 13:14, kde jsou obě slova použita paralelně: „Vyplatím je [tvar slova pa·dhahʹ] z ruky šeolu; získám je zpět [tvar slova ga·ʼalʹ] ze smrti.“ (Srovnej Ža 69:18.) Slovo ga·ʼalʹ klade důraz na právo něco získat zpět nebo vykoupit; toto právo má buď nejbližší příbuzný člověka, jehož majetek nebo jehož samotného je třeba vykoupit nebo získat zpět, nebo může toto právo uplatnit sám původní majitel nebo ten, kdo věc prodal. Blízký příbuzný, takzvaný go·ʼelʹ, tedy byl ‚výkupcem‘ (Rut 2:20; 3:9, 13), nebo v případech, kdy šlo o vraždu, byl „mstitelem krve“. (4Mo 35:12)

Jestliže pod tlakem okolností byl některý chudý Izraelita nucen prodat své dědičné pozemky, svůj dům ve městě, nebo musel dokonce prodat sám sebe do nevolnictví, měl ‚výkupce, jeho blízký příbuzný‘ neboli go·ʼelʹ, právo ‚koupit zpět [ga·ʼalʹ], co jeho bratr prodal‘; nebo jestliže ten, kdo původně svůj majetek prodal, získal později finanční prostředky, mohl si svůj majetek sám koupit zpět. (3Mo 25:23–27, 29–34, 47–49; srovnej Rut 4:1–15.) Jestliže nějaký muž přinesl Bohu oběť svatého slibu, a to v podobě domu nebo pole, a pak si přál koupit je zpět, musel zaplatit cenu, na kterou byl tento majetek ohodnocen, a navíc ještě pětinu této odhadní ceny. (3Mo 27:14–19) Avšak žádná z věcí, jež byly „zasvěceny ke zničení“, nemohla být vyměněna za něco jiného. (3Mo 27:28, 29)

Jestliže byla spáchána vražda, vrahovi nebylo poskytnuto útočiště v žádném z ustanovených útočištných měst, ale po soudním výslechu jej soudcové předali „mstiteli [go·ʼelʹ] krve“, blízkému příbuznému oběti, a ten potom vraha usmrtil. Za vraha neexistovalo žádné „výkupné [koʹfer]“, a blízký příbuzný, který měl výkupní právo, nemohl život svého mrtvého příbuzného ani získat zpět, ani obnovit, a proto právem požadoval život toho, kdo vraždou připravil o život jeho příbuzného. (4Mo 35:9–32; 5Mo 19:1–13)

Cena nebyla vždy hmatatelná. Jak již bylo ukázáno, Jehova ‚vyplatil‘ (pa·dhahʹ) neboli ‚získal zpět‘ (ga·ʼalʹ) Izrael z Egypta. (2Mo 6:6; Iz 51:10, 11) Později se Izraelité ‚stále prodávali, aby činili to, co bylo špatné‘ (2Kr 17:16, 17), a proto je Jehova několikrát ‚prodal do ruky jejich nepřátel‘. (5Mo 32:30; Sd 2:14; 3:8; 10:7; 1Sa 12:9) Činili pokání, a proto je z jejich tísnivé situace či vyhnanství koupil neboli získal zpět (Ža 107:2, 3; Iz 35:9, 10; Mi 4:10), takže jednal jako Go·ʼelʹ, Výkupce, který k nim byl v příbuzenském vztahu, protože si vzal tento národ za manželku. (Iz 43:1, 14; 48:20; 49:26; 50:1, 2; 54:5–7) To, že je Jehova „prodal“, neznamená, že by mu pohanské národy zaplatily nějakou hmotnou protihodnotu. Platbou bylo to, že bylo učiněno zadost jeho spravedlnosti a že byl splněn jeho záměr, totiž to, že Izraelité byli potrestáni a ukázněni za to, že byli vzpurní a neprojevovali mu úctu. (Srovnej Iz 48:17, 18.)

Podobně ani ‚vykoupení‘, které uskutečňuje Bůh, nemusí znamenat, že má být zaplaceno něco hmatatelného. Když Jehova vykoupil Izraelity, kteří byli ve vyhnanství v Babylóně, Kýros je ochotně propustil na svobodu, aniž dostal jakoukoli hmotnou protihodnotu. Ale když šlo o vyplacení jeho lidu od utlačujících národů, které vůči Izraeli jednaly zlomyslně, Jehova vyžadoval cenu od těchto utlačitelů samotných a ti museli zaplatit vlastním životem. (Srovnej Ža 106:10, 11; Iz 41:11–14; 49:26.) Když byli Izraelité prodáni pohanským národům, nedostali od těch, kdo je zotročili, „nic“, co by jim skutečně prospělo nebo přineslo úlevu, a proto Jehova nemusel těm, kdo se národa zmocnili, platit nic, čím by věci vyrovnal. Vykoupení naopak uskutečnil mocí ‚své svaté paže‘. (Iz 52:3–10; Ža 77:14, 15)

Úloha, kterou měl Jehova jakožto Go·ʼelʹ, zahrnovala i pomstu za bezpráví, jež bylo spácháno jeho služebníkům, a jeho jméno bylo očištěno od obvinění, které proti němu vznášeli ti, kdo tísnivou situaci Izraele využívali jako záminku k tomu, aby Jehovu potupovali. (Ža 78:35; Iz 59:15–20; 63:3–6, 9) Jako velký Příbuzný a Výplatce celého národa i jednotlivců vedl jejich „právní při“, aby prosadil právo. (Ža 119:153, 154; Jer 50:33, 34; Ná 3:58–60; srovnej Př 23:10, 11.)

Nemocí postižený Job sice nebyl Izraelita a žil před tím, než vznikl izraelský národ, ale přesto řekl: „Sám dobře vím, že můj výplatce je živý a že přijde po mně a postaví se nad tím prachem.“ (Job 19:25; srovnej Ža 69:18; 103:4.) Podle Božího příkladu měl izraelský král jednat ve prospěch ponížených a chudých lidí v národě jako jejich výplatce. (Ža 72:1, 2, 14)

Úloha Krista Ježíše jako Vykupitele. Informace, které zde byly uvedeny, tvoří základ pro porozumění výkupnému, jež bylo lidstvu opatřeno prostřednictvím Božího Syna, Krista Ježíše. Potřeba výkupného vznikla pro lidstvo následkem vzpoury v Edenu. Adam se zaprodal špatnému jednání, aby mohl pro své sobecké potěšení zůstat ve společnosti své manželky, jež nyní byla hříšná, protože přestoupila zákon; Bůh ho tedy odsoudil společně s ní. Tím Adam prodal sám sebe a své potomky do otroctví hříchu a smrti, což je cena, kterou vyžadovala Boží spravedlnost. (Ří 5:12–19; srovnej Ří 7:14–25.) Předtím měl Adam lidskou dokonalost, ale toto cenné vlastnictví ztratil pro sebe i pro všechny své potomky.

Zákon měl „stín budoucích dobrých věcí“ a vyžadoval, aby byly k pokrytí hříchu přinášeny zvířecí oběti. To však bylo pokrytí pouze symbolické neboli obrazné, protože tato zvířata měla nižší hodnotu než člověk; nebylo tedy možné, aby „krev býků a kozlů [skutečně] odňala hřích“, jak zdůrazňuje apoštol Pavel. (Heb 10:1–4) Tato obětní zvířata, která sloužila jako předobraz, musela být bez vady, tedy dokonalá. (3Mo 22:21) Skutečná výkupní oběť — člověk, který opravdu mohl sejmout hříchy — tedy musela také být dokonalá, bez vady. Tento člověk musel dokonalému Adamovi odpovídat a musel být dokonalý, aby oběť, kterou přinesl, mohla zaplatit výplatní cenu, která by Adamovy potomky zprostila dluhu, neschopnosti a zotročení, do nichž je jejich první předek Adam zaprodal. (Srovnej Ří 7:14; Ža 51:5.) Jedině tím mohl učinit zadost Božímu dokonalému smyslu pro právo, který vyžaduje stejné za stejné, „duši za duši“. (2Mo 21:23–25; 5Mo 19:21)

Boží spravedlnost je přísná, a proto nebylo možné, aby si lidé sami opatřili nějakého výplatce. (Ža 49:6–9) Tím více se však projevila Boží láska a Boží milosrdenství, neboť Bůh dostál svým požadavkům, ačkoli musel zaplatit nesmírnou cenu tím, že dal život svého Syna, aby opatřil výplatní cenu. (Ří 5:6–8) Proto bylo nutné, aby se jeho Syn stal člověkem, který odpovídal dokonalému Adamovi. Bůh toho dosáhl tím, že život svého Syna přenesl z nebe do lůna židovské panny Marie. (Lk 1:26–37; Jan 1:14) Jelikož za svůj život Ježíš nevděčil nějakému lidskému otci, který by byl potomkem hříšného Adama, a jelikož Marii nepochybně od chvíle početí až do Ježíšova narození ‚zastiňoval‘ Boží svatý duch, nezdědil Ježíš, když se narodil, hřích ani nedokonalost a byl jakoby ‚bezvadným a neposkvrněným beránkem‘, jehož krev se mohla prokázat jako přijatelná oběť. (Lk 1:35; Jan 1:29; 1Pe 1:18, 19) V tomto bezhříšném stavu zůstal po celý život, a neztratil tedy svou způsobilost. (Heb 4:15; 7:26; 1Pe 2:22) ‚Podílel se na krvi a těle‘, a proto byl blízkým příbuzným lidí a měl něco velmi cenného, totiž dokonalý život, který zachoval čistý ve zkouškách ryzosti. Tímto životem mohl lidstvo vykoupit neboli osvobodit. (Heb 2:14, 15)

Křesťanská řecká písma objasňují, že k osvobození od hříchu a smrti skutečně dochází na základě zaplacení ceny. O křesťanech je řečeno, že „byli koupeni za cenu“ (1Ko 6:20; 7:23), že mají „majitele, který je koupil“ (2Pe 2:1), a Ježíš je vylíčen jako Beránek, který ‚byl zabit a svou krví koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa‘. (Zj 5:9) V těchto textech je použito sloveso a·go·raʹzo, které prostě znamená „koupit na trhu [a·go·raʹ]“. Pavel používá příbuzné slovo e·xa·go·raʹzo (propustit koupí), když ukazuje, že Kristus „koupí propustil ty pod zákonem“, a to svou smrtí na mučednickém kůlu. (Ga 4:5; 3:13) Ale myšlenku vyplacení nebo vykoupení častěji a plněji vyjadřuje řecký výraz lyʹtron a výrazy příbuzné.

Slovo lyʹtron (odvozené od slovesa lyʹo, které znamená „odvázat“) používali řečtí spisovatelé především v souvislosti s cenou zaplacenou za vykoupení válečných zajatců nebo za propuštění těch, kdo jsou ve vazbě nebo v otroctví. (Srovnej Heb 11:35.) V Písmu se vyskytuje dvakrát a vztahuje se na to, že Kristus „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Mt 20:28; Mr 10:45) Příbuzné slovo an·tiʹly·tron je použito v 1. Timoteovi 2:6. Podle vysvětlení v díle A Greek and English Lexicon to the New Testament od J. Parkhursta význam tohoto slova je „výkupné, výplatní cena nebo spíše odpovídající výkupné“. Autor cituje Hyperia, který řekl: „Vhodně označuje cenu, za kterou jsou zajaté osoby vyplaceny od nepřítele; a takový druh výměny, v níž je život jednoho vyplacen životem druhého.“ Na závěr říká: „Tak používá Aristoteles sloveso [an·ti·ly·troʹo] ve významu vyplacení života životem.“ (Londýn, 1845, s. 47) Kristus tedy „dal sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny“. (1Ti 2:5, 6) Další příbuzná slova jsou ly·troʹo·mai, „osvobodit výkupným“ (Tit 2:14; 1Pe 1:18, 19), a a·po·lyʹtro·sis, „propuštění výkupným“. (Ef 1:7, 14; Kol 1:14) Je zřejmé, že tato slova se používají podobně jako hebrejské výrazy, o nichž se zde pojednávalo. Nevztahují se na obvyklou koupi nebo propuštění, ale na vyplacení nebo vykoupení, na osvobození, jehož je dosaženo zaplacením odpovídající ceny.

Ačkoli z této Kristovy výkupní oběti mohou mít užitek všichni lidé, ne všichni ji přijímají, a na lidech, kteří ji nepřijmou, „zůstává . . . Boží zloba“ a postihuje i ty, kdo sice nejdříve Kristovu oběť přijímají, ale potom se od tohoto opatření odvrátí. (Jan 3:36; Heb 10:26–29; naproti tomu viz Ří 5:9, 10.) Nebudou osvobozeni z otroctví Krále Hříchu a Krále Smrti. (Ří 5:21) Pro člověka, který úmyslně spáchal vraždu, Zákon neumožňoval vykoupení. Adam svým svévolným jednáním přenesl smrt na celé lidstvo, takže byl vrahem. (Ří 5:12) Pro Boha tedy není přijatelné, aby obětovaný život Ježíše byl výkupným za hříšníka Adama.

Bůh však s radostí schvaluje použití výkupného k vyplacení těch Adamových potomků, kteří tohoto propuštění využijí. Pavel vysvětluje, že „jako prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka byli mnozí učiněni hříšníky, podobně také postřednictvím poslušnosti jednoho budou mnozí učiněni spravedlivými“. (Ří 5:18, 19) V době, kdy se Adam dopustil hříchu a byl odsouzen ke smrti, jeho potomstvo — jeho rod — bylo dosud nenarozeno, bylo v jeho bedrech, a tak všichni zemřeli spolu s Adamem. (Srovnej Heb 7:4–10.) Ježíš jako dokonalý člověk, „poslední Adam“ (1Ko 15:45), měl ve svých bedrech nenarozený lidský rod neboli potomstvo, a když nevinně zemřel a obětoval svůj dokonalý lidský život, tento lidský rod, který zde mohl být, zemřel s ním. Ježíš se dobrovolně vzdal možnosti zplodit vlastní potomky a vytvořit si vlastní rodinu. Místo toho používá autoritu, kterou mu Jehova udělil na základě jeho výkupní oběti, a poskytuje život všem, kdo toto opatření přijímají. (1Ko 15:45; srovnej Ří 5:15–17.)

Ježíš tedy byl skutečně ‚odpovídajícím výkupným‘, ne k vyplacení jednoho hříšníka, Adama, ale k vyplacení celého lidstva, které z Adama vzešlo. Ježíš tyto lidi vykoupil, aby se mohli stát jeho rodinou, a učinil to tak, že plnou hodnotu své výkupní oběti předložil v nebi Bohu, který má absolutní smysl pro právo. (Heb 9:24) Tímto způsobem získává Nevěstu neboli duchovní sbor, který tvoří jeho následovníci. (Srovnej Ef 5:23–27; Zj 1:5, 6; 5:9, 10; 14:3, 4.) Mesiášská proroctví také ukazují, že jakožto „Věčný otec“ bude mít „potomstvo“. (Iz 53:10–12; 9:6, 7) Aby mohl být ‚Věčným otcem‘, jeho výkupné se musí vztahovat na větší počet osob než na ty, kdo patří k jeho ‚Nevěstě‘. Kromě těch, kdo „byli koupeni zprostřed lidstva jako první ovoce“, aby tvořili tento nebeský sbor, mají tedy mít z jeho výkupní oběti užitek i jiní lidé a ti mají získat věčný život tím, že budou odstraněny jejich hříchy a s nimi spojená nedokonalost. (Zj 14:4; 1Ja 2:1, 2) Ti, kdo tvoří nebeský sbor, slouží s Kristem jako kněží a ‚králové nad zemí‘, a proto ti další lidé, kteří budou mít užitek z dobrodiní výkupného, musí být pozemští poddaní Kristova Království a jako děti ‚Věčného otce‘ dosáhnou věčného života. (Zj 5:10; 20:6; 21:2–4, 9, 10; 22:17; srovnej Ža 103:2–5.) Na celém tomto opatření se zračí Jehovova moudrost a jeho spravedlnost, neboť váhy spravedlnosti dokonale vyrovnal a přitom projevil nezaslouženou laskavost a odpustil hříchy. (Ří 3:21–26)