ÚHELNÝ KÁMEN

Kámen, který se klade do rohu budovy, kde se stýkají dvě zdi; má velký význam, protože tyto zdi spojuje a váže je k sobě. Úhelné kameny jsou obvykle vytesány ve tvaru kvádru a většinou se kladou od základů až po horní část budovy či až po střechu, a to tak, že jsou v jedné vrstvě položeny podélně a ve druhé příčně. V rohu je tedy vždy vidět jeden kámen z boku a nad ním a pod ním je vidět kámen z čela.

Hlavním úhelným kamenem byl úhelný kámen v základech; u veřejných budov a městských zdí býval vybírán obzvláště pevný kámen. Podle něj se kladly další kameny a vyrovnávaly se pomocí olovnice. Aby budova dobře stála, musely být podle základního úhelného kamene přesně položeny všechny kameny. Základní úhelný kámen byl někdy poměrně masivní. Také sloužil jako prvek, který pojil zdi budovy.

Jiným důležitým úhelným kamenem byl ‚vrchol rohu‘. (Ža 118:22) Toto slovní spojení se zjevně vztahuje na nejvyšší, a tedy na poslední kámen budovy. Tím byly vázány dvě zdi, které se v rohu stýkaly; díky tomu se od sebe nemohly oddělit a budova tak nemohla spadnout.

Kladení základů chrámu za dnů Zerubbabela probíhalo ve znamení radosti a chválení Jehovy. (Ezr 3:10, 11) Bylo také předpověděno, že až Zerubbabel „vynese vrchní kámen“, bude se k tomu vykřikovat: „Jak je půvabný! Jak je půvabný!“ (Ze 4:6, 7) Babylón však čekalo zpustošení a zármutek, protože Jehova předpověděl: „Lidé z tebe nevezmou kámen do rohu ani kámen do základů, protože se z tebe stanou opuštěné úhory na neurčitý čas.“ (Jer 51:26)

Obrazné a symbolické použití. V souvislosti se založením země se Bůh ptal Joba: „Kdo položil její úhelný kámen?“ Země, kterou člověk obývá a na které postavil mnoho budov, tak byla přirovnána k obrovské stavbě, budově s úhelným kamenem. Jeho položení, jež nemůže být připsáno žádnému člověku, protože lidstvo tehdy ještě nebylo stvořeno, podnítilo ‚Boží syny‘ k tomu, aby začali pochvalně křičet. (Job 38:4–7)

V některých překladech je výraz „úhelný kámen (úhelné kameny)“ použit pro hebrejské slovo (pin·nahʹ), jehož základní význam je „roh“; pin·nahʹ je však používáno také metaforicky pro náčelníka, který je jako ‚roh‘ ochrany či podpory, tedy pro hlavního muže. A tak u Izajáše 19:13 je v některých překladech použito slovo ‚úhelný kámen (úhelné kameny)‘ (ČB-Hč; RS; AT; AS), ale jiné překlady používají výrazy „předáci“ (revidované znění KB) a „vůdcové“ (Bo), které v podstatě odpovídají slovnímu spojení „hlavní muži“ v Překladu nového světa. (Viz také Sd 20:2; 1Sa 14:38; Ze 10:4, kde použité hebrejské slovo znamená doslova „rohová věž (rohové věže)“, což je předobraz významných či důležitých mužů neboli náčelníků.) Toto uplatnění pojmu ‚roh‘ na hlavního muže se zdá být významné vzhledem k symbolickému použití výrazu „úhelný kámen“ v proroctví o Mesiášovi.

O Ježíši Kristu se v Písmu mluví jako o ‚základním úhelném kameni‘ křesťanského sboru, který je přirovnáván k duchovnímu domu. Prostřednictvím Izajáše Jehova předpověděl, že na Sionu položí jako základ „kámen, vyzkoušený kámen, drahocenný roh jistého základu“. (Iz 28:16) Toto proroctví o ‚základním úhelném kameni‘, na němž jsou jednotliví pomazaní křesťané budováni jako „živé kameny“, aby se stali duchovním domem či chrámem pro Jehovu, cituje Petr a uplatňuje ho na Ježíše Krista. (1Pe 2:4–6) Podobně i Pavel ukázal, že členové křesťanského sboru byli vybudováni „na základě apoštolů a proroků, přičemž Kristus Ježíš je sám základním úhelným kamenem“ a ve spojení s ním celá stavba, jež je harmonicky spojena, „roste . . . ve svatý chrám pro Jehovu“, místo, které má Bůh obývat prostřednictvím ducha. (Ef 2:19–22)

Ze Žalmu 118:22 vyplývá, že kámen zavržený staviteli se má stát „vrcholem rohu“ (heb. roʼš pin·nahʹ). Toto proroctví citoval Ježíš a uplatnil ho na sebe — ‚nejvyšší úhelný kámen‘ (řec. ke·fa·leʹ go·niʹas, hlavu rohu). (Mt 21:42; Mr 12:10, 11; Lk 20:17) Ježíš Kristus je, podobně jako nejvyšší kámen budovy, nejvyšším kamenem křesťanského sboru pomazaných učedníků, který je přirovnán k duchovnímu chrámu. Slova Žalmu 118:22 uplatnil na Krista také Petr, který ukázal, že Ježíš byl ‚kamenem‘ zavrženým lidmi, ale vyvoleným Bohem, aby se stal „vrcholem rohu“. (Sk 4:8–12; viz také 1Pe 2:4–7.)