POUČENÍ

Vedení (nebo vyučování), kterému by se člověk měl podřídit. Hebrejské sloveso ja·rahʹ znamená „poučovat; vést; vyučovat“. Hebrejský výraz leʹqach (poučení) má základní význam „přijetí“. (5Mo 32:2; srovnej Jer 9:20, kde se příbuzné sloveso vyskytuje ve vyjádření „kéž vaše ucho vnímá slovo jeho úst“.) Tentýž výraz je v Příslovích 16:21 přeložen jako ‚přesvědčivost‘. Řecké slovo pai·deuʹo znamená „poučovat; trestat; ukázňovat“, a řecký výraz ka·te·cheʹo znamená „ústně vyučovat; poučovat“.

Jehova je „Vznešený učitel“ svého lidu (Iz 30:20) a ti, kdo jeho poučování přijímají, jsou povinni jednat v souladu s ním — ‚budou chodit po jeho stezkách‘ a „budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky“. (Iz 2:3, 4; Mi 4:2, 3) Jehovovi služebníci oceňují hodnotu Jehovova poučování a touží jednat ve shodě s ním, a proto se modlí: „Poučuj mě, Jehovo, o své cestě. Budu chodit v tvé pravdě. Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Ža 86:11; 27:11; 119:33)

Ve starověkém Izraeli pověřil Jehova kněze, aby poučovali jeho lid. Bylo velmi důležité, aby Izraelité jednali v souladu s poučováním, kterého se jim touto cestou dostávalo. Mojžíš to chtěl zdůraznit, a proto řekl: „Učiníš podle slova, které ti předají z toho místa, jež Jehova vyvolí; a budeš bedlivě činit podle všeho, o čem tě poučí. Podle zákona, na který ti poukáží, a podle soudcovského rozhodnutí, které ti řeknou, bys měl učinit. Neodbočíš od slova, které ti předají, napravo ani nalevo.“ (5Mo 17:10, 11; 24:8) Členům křesťanského sboru apoštol Pavel napsal: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Ří 15:4) Je tedy správné, když zkoumáme přikázání, všímáme si zásad, na nichž je Zákon založen, učíme se z názorných příkladů, které jsou obsaženy v celém Božím inspirovaném slově, a potom toto poučení uplatňujeme v životě. (Viz heslo VEŘEJNÝ UČITEL.)

Poučit se můžeme dokonce i od domácích zvířat a od země, jak to vyplývá ze slov v Jobovi 12:7–10. (Př 6:6) Pro moudrého člověka jsou totiž svědectvím o Boží tvůrčí schopnosti a také o tom, že veškerý život je na Bohu závislý. Lidé, kteří v souladu s těmito četnými doklady nejednají, jsou, jak napsal apoštol Pavel, „neomluvitelní“. (Ří 1:20)

Ti, kdo se stali učedníky Ježíše Krista, ho oslovovali „Učiteli“ a tak dávali najevo, že uznávají jeho autoritu a také svou odpovědnost jednat v souladu s jeho pokyny. (Lk 5:5; 9:33) Stejným způsobem oslovila Ježíše skupina deseti malomocných mužů, kteří ho úpěnlivě prosili, aby se nad nimi smiloval. (Lk 17:13)

Poučení se má uplatňovat a neslouží pouze k pobavení, ale přesto může být vštěpováno občerstvujícím způsobem. Jehova přikázal Mojžíšovi, aby Izraelity naučil písni, v níž je řečeno: „Mé poučení bude kanout jako déšť, a má řeč se bude řinout jako rosa, jako jemné deště na trávu.“ (5Mo 32:2) Křesťanskému dozorci Timoteovi Pavel napsal, že má „s mírností poučovat ty, kdo nejsou příznivě nakloněni; protože jim Bůh snad dá pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy“. (2Ti 2:25) K poučování však může patřit i ukázňování v podobě trestání. Přijmout takové ukázňování není vždy snadné, ale když to člověk udělá, ukázňování potom dá „pokojné ovoce, totiž spravedlnost“. (Heb 12:7–11)

Ne vždy dává poučení člověk, který má správné pohnutky, a jeho poučování ani nemusí nutně být k prospěchu toho, kdo je přijímá. „Mojžíš byl . . . poučován ve veškeré moudrosti Egypťanů“, ale když mu bylo 40 let, otevřeně se přihlásil k tomu, že je Hebrejec, a vzdal se dědictví na egyptských královských dvorech. (Sk 7:22) Izajáš mluvil o prorocích v Izraeli, kteří dávali falešná poučení, a Micheáš psal o kněžích, kteří ‚poučovali jen za cenu‘. (Mi 3:11; Iz 9:15) Někteří lidé pošetile hledali poučení u litých soch. (Hab 2:18) Vojáci, kteří hlídali Ježíšův hrob, byli poučeni, aby nemluvili pravdivě o tom, co se stalo s Ježíšovým tělem; když potom dostali úplatek, byli ochotni v souladu s tímto poučením jednat. (Mt 28:12–15)