Máš ve zvyku chodit včas?
PŘIJÍT včas není vždycky jednoduché. Cestujeme daleko, je hustý provoz nebo máme nabitý program. Nicméně být dochvilný je důležité. Například ten, kdo přichází včas do zaměstnání, je obvykle považován za spolehlivého a pracovitého člověka. Na druhou stranu, když někdo chodí pozdě, může to nepříznivě ovlivnit práci druhých, kvalitu výrobků nebo nabízených služeb. Pokud student bude chodit pozdě do školy, zamešká hodiny a těžko bude mít dobrý prospěch. Přijít pozdě k lékaři může mít negativní vliv na kvalitu poskytnuté péče.
Je pravda, že na některých místech není dochvilnost považována za něco podstatného. Pokud v takovém prostředí žijeme, snadno se nám může stát, že si navykneme chodit pozdě. V tom případě musíme rozvíjet touhu něco s tím dělat. Jestliže pochopíme, proč je dochvilnost důležitá, pomůže nám to, abychom zlozvyk chodit pozdě překonali. Zamysleme se tedy nad následujícími otázkami: Proč je dobré chodit včas? Jak se to můžeš naučit a jaký užitek ti to přinese?
Jehova se drží svého časového plánu
Hlavním důvodem, proč bychom měli chodit včas, je to, že chceme napodobovat našeho Boha. (Ef. 5:1) Jehova nám v dodržování času dává vynikající příklad. Nikdy se neopozdí. Při splňování svého záměru se přesně drží časového plánu. Když se například rozhodl zničit bezbožný svět potopou, dal Noemovi pokyn: „Udělej si archu ze dřeva pryskyřičného stromu.“ Krátce před potopou mu Jehova přikázal, aby vstoupil do archy, a řekl mu: „Již za pouhých sedm dnů . . . způsobím, aby pršelo na zemi čtyřicet dnů a čtyřicet nocí; a všechno existující, co jsem udělal, setřu z povrchu zemské půdy.“ A pak „o sedm dnů později . . . vody potopy přišly na zemi“ — přesně v určený čas. (1. Mojž. 6:14; 7:4, 10) Představ si, jak by to s Noemem a jeho rodinou dopadlo, kdyby se opozdili. Oni však napodobovali svého Boha a do archy vešli včas.
Asi 450 let po potopě Jehova řekl, že patriarcha Abraham bude mít syna, skrze nějž přijde slíbené Semeno. (1. Mojž. 17:15–17) Předpověděl, že Izák se narodí v „ustanoveném čase příští rok“. Splnilo se to? Bible uvádí: „Sára otěhotněla a potom porodila Abrahamovi v jeho stáří syna v ustanoveném čase, o kterém s ním mluvil Bůh.“ (1. Mojž. 17:21; 21:2)
V Bibli najdeme mnoho příkladů, ze kterých je vidět, že když Bůh řekl, že se v určité době něco stane, vždy se to přesně v té době splnilo. (Jer. 25:11–13; Dan. 4:20–25; 9:25) Čteme v ní také, že máme očekávat Jehovův den soudu. I když z lidského hlediska se může zdát, že se ten den zdržel, Písmo nás ujišťuje, že se neopozdí. (Hab. 2:3)
Dochvilnost a uctívání Jehovy
Všichni izraelští muži měli být v ustanovený čas přítomni, aby slavili „Jehovova období svátků“. (3. Mojž. 23:2, 4) Jehova také určil, kdy měly být předkládány některé oběti. (2. Mojž. 29:38, 39; 3. Mojž. 23:37, 38) Co z toho vyplývá? Bohu velmi záleží na tom, aby při čemkoli, co souvisí s uctíváním, byli jeho služebníci dochvilní.
V prvním století dal apoštol Pavel korintským křesťanům pokyny, jak mají být pořádána shromáždění. Napsal jim: „Ať se všechno děje slušně a uspořádaně.“ (1. Kor. 14:40) To mimo jiné znamenalo, že shromáždění měla začínat v předem určený čas. Jehovův pohled se nezměnil. (Mal. 3:6) Co tedy můžeme udělat pro to, abychom na naše shromáždění nepřicházeli pozdě?
Jak překonat překážky
Některým lidem pomohlo to, že se naučili dopředu plánovat. (Přísl. 21:5) Jestliže někam máš přijít v domluvenou dobu, bylo by snad moudré vyrazit až ve chvíli, kdy to jen taktak stihneš? Nebylo by prozíravé vyhradit si několik minut navíc, aby ses neopozdil, a to ani v případě, že se vyskytne nějaká „nepředvídaná událost“? (Kaz. 9:11) Mladý muž José,a který má ve zvyku chodit včas, říká: „Jestliže člověk nechce přijít pozdě, musí mít představu o tom, kolik času na cestu potřebuje.“
Někdo si možná bude muset věci zařídit tak, aby z práce odcházel dřív, a díky tomu mohl být na shromáždění včas. Například jeden bratr z Etiopie kvůli svým směnám přicházel na shromáždění třičtvrtě hodiny po začátku. Domluvil se tedy se svým kolegou, aby ho v ty dny, kdy je shromáždění, vystřídal dřív. Na oplátku za něj bratr pravidelně bral sedmihodinovou směnu.
Přicházet na shromáždění včas může být zvláště obtížné, jestliže jsou v rodině malé děti. Připravit je k odchodu obvykle bývá úkolem maminky, ale ostatní členové rodiny by jí měli pomáhat. Esperanza z Mexika sama vychovává osm dětí ve věku od 5 do 23 let. Vysvětluje, co dělají pro to, aby nechodili pozdě: „Moje starší dcery pomáhají svým mladším sourozencům vypravit se na shromáždění. Já díky tomu zvládnu doma dodělat to, co potřebuji, a sama se připravit, abychom v určenou dobu mohli vyrazit.“ Je zajímavé, že tato rodina má určenou dobu, kdy odchází z domova, a všichni se snaží, aby se jim to podařilo.
Chodit na shromáždění včas přináší užitek
Své odhodlání udělat vše pro to, abychom na shromáždění přicházeli včas, můžeme posílit tím, že přemýšlíme o užitku, který nám to přináší. Mladá žena Sandra, která se naučila chodit na shromáždění dostatečně brzy, říká: „Ráda přicházím do sálu dřív, protože tak mám možnost bratry a sestry pozdravit, mluvit s nimi a lépe je poznat.“ Když do sálu Království nepřijdeme na poslední chvíli, můžeme si s druhými popovídat a být povzbuzeni jejich vytrvalostí a věrnou službou. Svou přítomností a pozitivními rozhovory můžeme i my mít dobrý vliv na naše bratry a sestry a ‚podněcovat je k lásce a znamenitým skutkům‘. (Hebr. 10:24, 25)
Úvodní píseň a modlitba jsou nedílnou a velmi důležitou součástí našeho uctívání. (Žalm 149:1) Písně, které na shromáždění zpíváme, chválí Jehovu, připomínají nám, jaké vlastnosti bychom měli rozvíjet, a povzbuzují nás, abychom se s radostí účastnili služby. A jaký užitek nám přináší úvodní modlitba? Chrám, kde se ve starověku scházel Boží lid, Jehova nazýval „domem modlitby“. (Iz. 56:7) My se dnes scházíme a společně se modlíme na našich shromážděních. Úvodní modlitba je nejen prosbou o Jehovovo vedení a o svatého ducha, ale také naši mysl a srdce připravuje na myšlenky, které budou rozebírány. Buďme proto rozhodnuti přicházet na shromáždění ještě před úvodní písní a modlitbou.
Helen, které je 23 let, mluví o tom, proč na shromáždění nechodí na poslední chvíli. Říká: „Myslím, že tím mohu Jehovovi dávat najevo svou lásku. Vždyť je to on, kdo nám poskytuje všechny ty informace, které na programech slyšíme, a to včetně písní a úvodní modlitby.“ Neměli bychom se na to dívat stejně? Určitě ano. Dělejme proto vše, co je v našich silách, abychom si navykli být dochvilní, a to zvláště v činnostech, které souvisejí s uctíváním pravého Boha.
[Poznámka pod čarou]
a Jména byla změněna.
[Obrázek na straně 26]
Začni se připravovat včas
[Obrázek na straně 26]
Počítej s ‚nepředvídanými událostmi‘
[Obrázek na straně 26]
Přicházej brzy a budeš z toho mít užitek