1. Mojžíšova
18 Potom se mu Jehova objevil+ mezi velkými stromy Mamre,+ když seděl za denního horka+ u vchodu do stanu. 2 Když pozvedl oči,+ pak se podíval a na nějakou vzdálenost od něho stáli tři muži. Když je zahlédl, rozběhl se jim vstříc od vchodu do stanu a přistoupil k tomu, aby se sklonil k zemi.+ 3 Potom řekl: „Jehovo,* jestliže jsem nyní nalezl přízeň v tvých očích, prosím, nepřecházej svého sluhu.+ 4 Ať je, prosím, přineseno trochu vody a budou vám umyty nohy.+ Pak spočiňte pod stromem.+ 5 A dovolte mi přinést kousek chleba, a osvěžte své srdce.+ Potom můžete projít dál, neboť jste právě proto procházeli touto cestou ke svému sluhovi.“ Na to řekli: „Dobře. Můžeš učinit, právě jak jsi mluvil.“
6 Tak Abraham spěchal do stanu k Sáře a řekl: „Pospěš si, vezmi tři míry sea* jemné mouky, zadělej těsto a udělej kulaté koláče.“+ 7 Abraham potom běžel ke stádu a přistoupil k tomu, aby vzal útlého a dobrého mladého býka a aby ho dal sloužícímu, a [ten] pospíchal, aby ho přichystal.+ 8 Pak vzal máslo a mléko a mladého býka, kterého přichystal, a předložil jim to.+ Potom u nich sám stál pod stromem, když jedli.+
9 Tu mu* řekli: „Kde je tvá manželka Sára?“+ Na to řekl: „Tady ve stanu!“+ 10 A on pokračoval: „Příští rok v tomto čase* se k tobě jistě vrátím, a pohleď, tvá manželka Sára bude mít syna.“+ A Sára naslouchala u vchodu do stanu, a ten byl za mužem. 11 A Abraham a Sára byli staří, v pokročilých letech.+ Sára přestala mít menstruaci.*+ 12 Sára se tudíž v sobě začala smát+ a řekla: „Potom, co jsem sešlá, budu mít skutečně rozkoš, když je kromě toho můj pán* starý?“+ 13 Potom Jehova řekl Abrahamovi: „Jak to, že se Sára smála a říkala: ‚Skutečně a opravdu porodím, ačkoli jsem zestárla?‘+ 14 Je něco pro Jehovu příliš mimořádné?+ V ustanovený čas se k tobě vrátím, příští rok v tomto čase, a Sára bude mít syna.“ 15 Ale Sára to začala popírat a řekla: „Nesmála jsem se!“ Bála se totiž. Na to řekl: „Ne, opravdu ses smála.“+
16 Později se muži odtamtud zvedli a shlíželi na Sodomu;+ a Abraham s nimi šel, aby je doprovodil.+ 17 A Jehova* řekl: „Zastírám před Abrahamem, co dělám?+ 18 Vždyť Abraham se jistě stane velkým a mocným národem, a všechny národy země si budou žehnat jeho prostřednictvím.+ 19 Seznámil jsem se s ním proto, aby přikázal svým synům a své domácnosti po sobě, aby se opravdu drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost a soud,+ aby Jehova jistě přivedl na Abrahama to, co o něm mluvil.“+
20 Jehova proto řekl: „Křik stížnosti na Sodomu a Gomoru,+ ano, ten je hlasitý, a jejich hřích, ano, ten je velmi těžký.+ 21 Jsem pevně rozhodnut sestoupit, abych viděl, zda jednají zcela podle křiku nad tím, co ke mně došlo, a jestliže ne, mohu se to dozvědět.“+
22 Vtom se muži odtud obrátili a vydali se na cestu k Sodomě; ale pokud jde o Jehovu,+ ten ještě stál před Abrahamem.*+ 23 Abraham se potom přiblížil a začal říkat: „Skutečně smeteš spravedlivého s ničemným?+ 24 Dejme tomu, že je uprostřed města padesát spravedlivých. Smeteš je tedy a nepromineš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm?+ 25 Je nemyslitelné, že bys ty jednal tímto způsobem a usmrtil spravedlivého s ničemným, takže by se muselo se spravedlivým stát totéž, co s ničemným!+ To je od tebe nemyslitelné.+ Neučiní Soudce celé země, co je správné?“+ 26 Pak Jehova řekl: „Jestliže najdu v Sodomě padesát spravedlivých uprostřed města, kvůli nim prominu celému místu.“+ 27 Ale Abraham přikročil k tomu, aby odpověděl a řekl: „Prosím, vzal jsem na sebe promluvit k Jehovovi,* ačkoli jsem prach a popel.+ 28 Dejme tomu, že by do padesáti spravedlivých chybělo pět. Zničíš pro těch pět celé město?“ Na to řekl: „Nezničím je, jestliže tam naleznu čtyřicet pět.“+
29 Ale ještě znovu k němu dál promluvil a řekl: „Dejme tomu, že se tam nalezne čtyřicet.“ Zase řekl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ 30 Ale on pokračoval: „Ať se, prosím, Jehova* nerozpálí hněvem,+ ale dovolí mi dále mluvit:+ Dejme tomu, že se tam nalezne třicet.“ Zase řekl: „Neudělám to, jestliže tam naleznu třicet.“ 31 Ale on pokračoval dál: „Prosím, vzal jsem na sebe promluvit k Jehovovi:*+ Dejme tomu, že se tam nalezne dvacet.“ Zase řekl: „Nezničím je kvůli dvaceti.“+ 32 Nakonec řekl: „Ať se, prosím, Jehova* nerozpálí hněvem,+ ale dovolí mi ještě jedenkrát promluvit:+ Dejme tomu, že se tam nalezne deset.“ Zase řekl: „Kvůli těm deseti je nezničím.“+ 33 Potom Jehova+ odešel, když skončil rozmluvu s Abrahamem, a Abraham se vrátil ke svému místu.