Izajáš
47 Sestup a usedni do prachu,+ panenská dcero Babylóna.*+ Posaď se na zem, kde není trůn,+ dcero Chaldejců.+ Vždyť již nezakusíš, aby ti lidé říkali zjemnělá a choulostivá.+ 2 Vezmi ruční mlýnek+ a namel mouku. Odkryj svůj závoj.+ Svlékni vlající suknici.+ Odkryj nohu.+ Překroč řeky. 3 Měla bys odkrýt svou nahotu.+ Také tvou pohanu by mělo být vidět.+ Vykonám pomstu+ a nesetkám se s žádným člověkem* [laskavě].
4 „Je Ten, kdo nás vykupuje.+ Jehova vojsk je jeho jméno,+ Svatý Izraele.“+
5 Mlčky+ usedni a vejdi do tmy,+ dcero Chaldejců;+ vždyť znovu nezakusíš, aby tě lidé nazývali Paní+ [mnoha] království.+ 6 Rozhořčil jsem se na svůj lid.+ Znesvětil jsem své dědictví+ a přistoupil jsem k tomu, abych ti je vydal do ruky.+ Neprojevila jsi jim žádné milosrdenství.+ Starci jsi velmi ztížila své jho.+ 7 A říkala jsi: „Na neurčitý čas se prokážu být Paní,+ navždy.“ Nebrala sis tyto věci k srdci; nepamatovala jsi na ukončení té záležitosti.+
8 A teď slyš, [ženo] oddaná rozkoši, která sedíš v bezpečí,+ která si říkáš v srdci: „Jsem, a nikdo jiný není.+ Nebudu sedět jako vdova a nepoznám ztrátu dětí.“+ 9 Ale náhle na tebe přijdou ty dvě věci, v jednom dni:+ ztráta dětí a vdovství. V úplné míře na tebe přijdou+ pro hojnost tvých kouzel, pro plnou moc tvých zaklínadel — nadmíru.+ 10 A stále jsi důvěřovala ve svou špatnost.+ Říkala jsi: „Nikdo mě nevidí.“+ Tvá moudrost a tvé poznání+ — to tě odvedlo; a stále si říkáš v srdci: „Jsem, a nikdo jiný není.“ 11 A přijde na tebe neštěstí; nebudeš znát proti němu žádné zaklínání. A padne na tebe strast;+ nebudeš ji schopna odvrátit. A náhle na tebe přijde zkáza,+ jakou nejsi zvyklá znát.
12 Zůstaň teď stát se svými zaklínadly a s hojností svých kouzel,+ v nichž ses lopotila od mládí; abys snad dokázala mít prospěch, abys snad mohla postihnout lidi posvátnou úctou. 13 Umdlela jsi množstvím svých rádců.* Ať nyní povstanou a zachrání tě, ti ctitelé* nebes, pozorovatelé hvězd,*+ ti, kdo za novoluní sdělují poznání o věcech, které na tebe přijdou.* 14 Pohleď, stali se podobnými slámě ze strniště.+ Jistě je spálí oheň.+ Neosvobodí svou duši+ z moci* plamene.+ Nebude žhnout dřevěné uhlí, aby se lidé ohřáli, světlo ohně, před nímž by se posadili. 15 Takovými se tobě jistě stanou ti, s nimiž ses od mládí lopotila jako se svými zaklínači.*+ Budou vskutku putovat, každý do svého vlastního kraje. Nebude žádný, kdo by tě zachránil.+