Marek
11 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a k Betanii+ u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků+ 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, kterou máte v dohledu, a jakmile do ní přejdete, najdete uvázané oslátko, na kterém nikdo z lidí ještě neseděl; odvažte je a přiveďte.+ 3 A jestliže vám někdo řekne: ‚Proč to děláte?‘, řekněte: ‚Pán je potřebuje, a hned je sem pošle zpátky.‘“+ 4 Odešli tedy a nalezli oslátko uvázané u dveří venku v postranní ulici a odvázali je.+ 5 Ale někteří z těch, kdo tam stáli, jim začali říkat: „Co to děláte, že odvazujete oslátko?“+ 6 Řekli jim, právě jak řekl Ježíš; a oni je nechali jít.+
7 A přivedli oslátko+ k Ježíšovi, dali na ně své svrchní oděvy, a on se na ně posadil.+ 8 Mnozí také rozprostřeli své svrchní oděvy+ na cestu, ale jiní sekali listí+ z polí.+ 9 A ti, kdo šli vpředu a kdo přicházeli zezadu, stále volali: „Zachraň, prosíme!*+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+ 10 Požehnané je přicházející království našeho otce Davida!*+ Zachraň, prosíme, ve výšinách nahoře!“* 11 A vstoupil do Jeruzaléma, do chrámu; a rozhlédl se po všem, a protože již byla pozdní hodina, vyšel s dvanácti do Betanie.+
12 Když příští den vyšli z Betanie, dostal hlad.+ 13 A zdálky zahlédl fíkovník, který měl listy, a šel se podívat, zda snad na něm něco najde. Ale když k němu přišel, nenašel nic než listy, neboť nebylo období fíků.+ 14 Odpověděl tedy a řekl mu: „Ať už z tebe nikdo navždy nejí ovoce.“+ A jeho učedníci naslouchali.
15 Přišli do Jeruzaléma. Tam vstoupil do chrámu a začal vyhazovat ty, kteří v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kteří prodávali holubice;+ 16 a nikomu nedovoloval přenášet chrámem nádobu, 17 ale stále vyučoval a říkal: „Není napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby+ pro všechny národy‘?+ Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“+ 18 A slyšeli to přední kněží a znalci Zákona a začali hledat, jak ho zahubit;+ báli se ho totiž, protože celý zástup neustále žasl nad jeho učením.+
19 A když se v ten den připozdilo, vyšli z města. 20 Ale když časně ráno procházeli kolem, uviděli fíkovník již uschlý od kořenů.+ 21 Petr, [který] si na to pamatoval, mu tedy řekl: „Rabbi, podívej se, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“+ 22 A Ježíš jim odpověděl a řekl: „Mějte víru v Boha. 23 Vpravdě vám říkám, že kdokoli poví této hoře: ‚Zdvihni se a vrhni se do moře‘ a nepochybuje ve svém srdci, ale má víru, že se stane, co říká, bude to stále mít.+ 24 Proto vám říkám: Mějte víru, že všechno, oč se modlíte a oč prosíte, jste vlastně přijali, a budete to mít.+ 25 A když stojíte a modlíte se, odpusťte,+ cokoli máte proti někomu; aby váš Otec, který je v nebesích, odpustil také vám vaše přečiny.“+ 26* ——
27 A opět přišli do Jeruzaléma. A jak se procházel v chrámu, přišli k němu přední kněží, znalci Zákona a starší muži+ 28 a začali mu říkat: „Z jaké autority to děláš? Nebo kdo ti dal takovou autoritu, abys to dělal?“+ 29 Ježíš jim řekl: „Položím vám jednu otázku. Odpovězte mi, a já vám také povím, z jaké autority to dělám.+ 30 Byl Janův křest+ z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.“+ 31 Začali tedy mezi sebou uvažovat a říkali: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘+ 32 Odvážíme se však říci: ‚Z lidí‘?“ — Báli se zástupu, protože všichni pokládali Jana za skutečného proroka.+ 33 Odpověděli Ježíšovi a řekli: „Nevíme.“ A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.“+