5. Mojžíšova
31 Potom Mojžíš šel a mluvil tato slova k celému Izraeli 2 a řekl mu: „Dnes je mi sto dvacet let.+ Již mi nebude dovoleno vycházet a vcházet,+ jelikož mi Jehova řekl: ‚Nepřekročíš tento Jordán.‘+ 3 Jehova,* tvůj Bůh, přechází před tebou.+ Sám vyhladí před tebou tyto národy, a zaženeš je.+ Jozue* přechází před tebou,+ právě jak Jehova mluvil. 4 A Jehova jim jistě učiní, právě jako učinil Sichonovi+ a Ogovi,+ králům Amorejců, a jejich zemi, když je vyhladil.+ 5 A Jehova vám je zanechal,+ a učiníte jim podle celého přikázání, které jsem vám přikázal.+ 6 Buďte odvážní a silní.+ Nebojte se ani před nimi nebuďte otřeseni,+ protože s tebou pochoduje Jehova, tvůj Bůh. Ani tě neopustí ani tě zcela nezanechá.“+
7 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby zavolal Jozua a řekl mu před očima celého Izraele: „Buď odvážný a silný,+ protože ty — ty uvedeš* tento lid do země, o níž Jehova přísahal jejich praotcům, že jim [ji] dá, a sám jim ji dáš jako dědictví.+ 8 A před tebou pochoduje Jehova. On sám s tebou bude stále.+ Ani tě neopustí ani tě zcela nezanechá. Neboj se ani se neděs.“+
9 Potom Mojžíš napsal tento zákon+ a dal jej kněžím, synům Leviho,+ nosičům truhly Jehovovy smlouvy,+ a všem izraelským starším mužům. 10 A Mojžíš přikročil k tomu, aby jim přikázal a řekl: „Na konci každých sedmi let, v ustanovený čas roku propuštění,+ o svátku chýší,+ 11 až celý Izrael přijde, aby viděl* obličej Jehovy, svého Boha,+ na místě, jež vyvolí,+ přečteš tento zákon před celým Izraelem, aby slyšeli.*+ 12 Shromáždi lid,+ muže a ženy a maličké a svého cizího usedlíka, který je uvnitř tvých bran, aby naslouchali a aby se učili,+ jelikož se budou bát Jehovy, vašeho Boha,+ a dbát, aby prováděli všechna slova tohoto zákona. 13 A jejich synové, kteří [to] neznají, by měli naslouchat+ a budou se učit bát se Jehovy, vašeho Boha, po všechny dny, kdy budete žít na půdě, k níž překračujete Jordán, abyste ji vzali do vlastnictví.“+
14 Nato řekl Jehova Mojžíšovi: „Pohleď, přiblížily se dny, abys zemřel.+ Zavolej Jozua a postavte se ve stanu setkání, abych ho pověřil.“+ Mojžíš a Jozue tedy šli a postavili se ve stanu setkání.+ 15 Potom se Jehova objevil u stanu v oblačném sloupu a oblačný sloup začal stát u vchodu do stanu.+
16 Jehova nyní řekl Mojžíšovi: „Pohleď, uléháš se svými praotci;+ a tento lid jistě vstane+ a bude mít nemravný styk* s cizozemskými bohy země, do níž jdou,+ přímo ve svém středu, a jistě mě opustí+ a poruší mou smlouvu, kterou jsem s nimi uzavřel.+ 17 Na to proti nim v onen den vskutku vzplane můj hněv,+ a jistě je opustím+ a skryji před nimi svůj obličej,+ a stanou se něčím, co má být stráveno; a přijdou na ně mnohá neštěstí a tísně,+ a onoho dne zcela jistě řeknou: ‚Nepřišla snad na nás* tato neštěstí proto, že náš* Bůh není v našem středu?‘+ 18 Pokud jde o mne, já v onen den naprosto skryji svůj obličej pro všechnu špatnost, kterou činili, protože se obrátili k jiným bohům.+
19 A nyní si zapište tuto píseň,+ a vyučuj jí izraelské syny.+ Vlož jim ji do úst, aby tato píseň sloužila jako můj svědek proti izraelským synům.+ 20 Přivedu je totiž na zemskou půdu, o níž jsem přísahal* jejich praotcům,+ která oplývá mlékem a medem,+ a jistě budou jíst+ a nasytí se a ztuční+ a obrátí se k jiným bohům+ a vskutku jim budou sloužit a zacházet se mnou s neúctou a poruší mou smlouvu.+ 21 A až na ně přijdou mnohá neštěstí a tísně,+ stane se, že tato píseň bude také před nimi odpovídat jako svědek, protože by neměla být zapomenuta z úst jejich potomstva, neboť dobře znám jejich sklon,+ který si dnes rozvíjejí, než je uvedu do země, o které jsem přísahal.“*
22 Mojžíš tedy onoho dne napsal tuto píseň, aby jí vyučoval izraelské syny.+
23 A přistoupil k tomu, aby pověřil Jozua, syna Nunova,+ a aby řekl: „Buď odvážný a silný,+ protože ty — ty uvedeš izraelské syny do země, o níž jsem jim přísahal,+ a já sám budu stále s tebou.“
24 A jakmile Mojžíš dopsal do knihy slova tohoto zákona až do jejich ukončení,+ stalo se, že 25 Mojžíš začal přikazovat Levitům, nosičům truhly Jehovovy smlouvy,+ a řekl: 26 „Vezmete* tuto knihu zákona,+ uložíte ji po straně truhly smlouvy+ Jehovy,* svého Boha, a bude tam sloužit jako svědek proti tobě.+ 27 Já — já totiž dobře znám tvou vzpurnost+ a tvou tvrdou šíji.+ Když jste se prokázali [jako] vzpurní ve svém chování k Jehovovi,*+ zatímco jsem dnes ještě s vámi živý, oč tedy víc pak po mé smrti! 28 Shromážděte ke mně všechny starší muže svých kmenů a své úředníky+ a nechte mě mluvit tato slova, aby slyšeli, a nechte mě vzít nebesa a zemi za svědky proti nim.+ 29 Dobře totiž vím, že po mé smrti budete zcela jistě jednat zhoubně+ a jistě odbočíte z cesty, o níž jsem vám přikazoval; a zcela jistě vás na sklonku dnů postihne neštěstí,+ protože budete činit, co je špatné v Jehovových* očích, takže ho budete urážet díly svých rukou.“+
30 A Mojžíš přistoupil k tomu, aby mluvil, aby celý izraelský sbor* slyšel slova této písně až do jejich ukončení:+