2. Samuelova
16 Když David přešel kousek za vrchol,+ šel mu vstříc Mefibošetův+ sloužící Ciba+ s párem osedlaných oslů,+ a na nich dvě stě chlebů+ a sto koláčů+ rozinek a sto nákladů letního ovoce+ a velký džbán vína.+ 2 Potom řekl král Cibovi: „Co znamenají z tvé strany ty věci?“+ Na to Ciba řekl: „Ti osli jsou pro královu domácnost, aby mohla jet, a chléb a náklad letního ovoce jsou pro mladé muže+ k jídlu a víno je k pití pro unaveného v pustině.“+ 3 Král nyní řekl: „A kde je syn tvého pána?“*+ Na to řekl Ciba králi: „Bydlí tam, v Jeruzalémě; řekl totiž: ‚Dnes mi izraelský dům dá zpět královské panování mého otce.‘“+ 4 Král pak řekl Cibovi: „Pohleď, všechno, co patří Mefibošetovi, je tvoje.“+ Ciba na to řekl: „Opravdu se klaním.+ Ať naleznu přízeň v tvých očích, můj pane, králi.“
5 A král David došel až k Bachurimu,+ a pohleďme, přicházel odtamtud muž z rodiny Saulova domu a jmenoval se Šimei,+ syn Gerův; přicházel, a jak přicházel, svolával zlo.+ 6 A začal házet kamením po Davidovi a po všech sluzích krále Davida; a všechen lid a všichni silní muži byli napravo a nalevo od něho. 7 A tak říkal Šimei, když svolával zlo: „Táhni, táhni, ty muži s vinou krve*+ a neužitečný muži!*+ 8 Jehova na tebe uvedl zpět všechnu vinu krve za dům Saula, místo něhož jsi kraloval; a Jehova dává kralování do ruky tvého syna Absaloma. A zde jsi, ve svém neštěstí, protože jsi muž s vinou krve!“+
9 Nakonec řekl Abišai, syn Ceruji,+ králi: „Proč by měl tenhle mrtvý pes+ svolávat zlo na mého pána, krále?+ Dovol mi, prosím, jít a useknout mu hlavu.“+ 10 Ale král řekl: „Co s vámi mám společného,*+ synové Ceruji?+ Jen ho nech svolávat zlo,+ protože sám Jehova mu řekl:+ ‚Svolávej na Davida zlo!‘ Kdo* by měl tedy říkat: ‚Proč jsi tak činil?‘“+ 11 A David přikročil k tomu, aby řekl Abišaiovi a všem svým sluhům: „Hle, můj vlastní syn, který vyšel z mého vlastního nitra, hledá mou duši;+ a oč více teď nějaký Benjamínovec+! Nechte ho být, ať svolává zlo, vždyť mu tak řekl Jehova! 12 Snad Jehova uvidí+ svým okem* a Jehova mi skutečně navrátí dobrotu místo jeho zlořečení tohoto dne.“+ 13 A tak David a jeho muži šli dál po cestě, zatímco Šimei kráčel po úbočí hory a kráčel zároveň s ním, aby mohl svolávat zlo;+ a stále házel kamení, dokud byl zároveň s ním, a házel spoustu prachu.+
14 Posléze král a všechen lid, který byl s ním, unaveni došli. Osvěžili se tam tedy.+
15 Pokud jde o Absaloma a všechen lid, izraelské muže, ti vstoupili do Jeruzaléma;+ a Achitofel+ byl s ním. 16 A sotva Arkita+ Chušai,+ Davidův druh,+ vešel k Absalomovi, stalo se, že Chušai přistoupil k tomu, aby Absalomovi řekl: „Ať žije král!+ Ať žije král!“ 17 Na to řekl Absalom Chušaiovi: „Tak tohle je ta tvá milující laskavost [projevovaná] tvému druhovi? Proč jsi nešel se svým druhem+?“ 18 A tak Chušai řekl Absalomovi: „Ne, ale toho, koho vyvolil Jehova a také tento lid a všichni izraelští muži, toho budu* a u něho budu bydlet. 19 A podruhé [musím říci]: Komu já budu sloužit? Ne před jeho synem? Právě jak jsem sloužil před tvým otcem, takový se prokážu být* před tebou.“+
20 Později řekl Absalom Achitofelovi: „Dejte ze své strany radu.+ Co budeme dělat?“ 21 Nato řekl Achitofel Absalomovi: „Měj poměr s konkubínami svého otce,+ které [tu] zanechal, aby se staraly o dům.+ A celý Izrael jistě uslyší, že ses učinil zapáchajícím svému otci,+ a ruce+ všech, kdo jsou s tebou, se jistě posílí.“ 22 Postavili tudíž pro Absaloma stan na střeše+ a Absalom začal mít poměr s konkubínami svého otce+ před očima všeho Izraele.+
23 A Achitofelova rada, kterou v těch dnech radil, byla, právě jako by se člověk* dotazoval slova [pravého] Boha.* Taková byla celá Achitofelova+ rada,+ jak Davidovi, tak Absalomovi.