1. Mojžíšova
37 A Jákob dále bydlel v zemi, kde jeho otec přebýval jako cizí usedlík,+ v zemi Kanaán.+
2 To jsou Jákobovy dějiny.
Když bylo Josefovi+ sedmnáct let, dohlížel se svými bratry na ovce* ve stádu bravu,+ a protože byl pouhý chlapec, byl se syny manželek svého otce, se syny Bilhy+ a Zilpy.+ Josef tedy o nich přinesl otci špatnou zprávu.+ 3 A Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny,+ protože on byl synem jeho stáří; a dal pro něj udělat dlouhý pruhovaný oděv podobný košili.+ 4 Když jeho bratři uviděli, že ho jejich otec miluje více než všechny jeho bratry, začali ho nenávidět+ a nebyli schopni s ním pokojně promluvit.+
5 Josef měl později sen a pověděl ho svým bratrům,+ a oni našli další důvod, aby ho nenáviděli. 6 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Naslouchejte, prosím, tomuto snu, který se mi zdál.+ 7 Vázali jsme tedy snopy uprostřed pole, když tu se můj snop postavil a také stál zpříma, a tu vaše snopy přistoupily k tomu, aby [ho] obklopily a klaněly se mému snopu.“+ 8 A jeho bratři mu začali říkat: „Hodláš být nad námi určitě králem+ nebo budeš zajisté nad námi panovat?“+ Tak našli nový důvod, aby ho nenáviděli pro jeho sny a pro jeho slova.
9 Potom měl ještě jiný sen a vyprávěl ho svým bratrům a řekl: „Pohleďte, měl jsem ještě jednou sen, a tu se mi klanělo slunce a měsíc a jedenáct hvězd.“+ 10 Pak to vyprávěl svému otci, rovněž i svým bratrům, a jeho otec ho začal přísně napomínat a říkat mu:+ „Co znamená ten sen, který se ti zdál? Mám snad dokonce já a také tvá matka a tvoji bratři přijít a klanět se ti k zemi?“ 11 A jeho bratři na něj začali žárlit,+ ale jeho otec si zachoval ten výrok.*+
12 Jeho bratři nyní odešli pást stádo bravu svého otce* blízko Šekemu.+ 13 Po čase řekl Izrael Josefovi: „Nedohlížejí tvoji bratři [na stáda bravu] blízko Šekemu? Pojď, a ať tě k nim pošlu.“ Na to mu řekl: „Zde jsem!“+ 14 Řekl mu proto: „Jdi, prosím. Podívej se, zda jsou tvoji bratři živí a zdraví a zda je stádo bravu živé a zdravé,* a přines mi zpět slovo.“+ S tím ho vyslal z hebronské nížiny,+ a on šel k Šekemu. 15 Později ho našel nějaký muž a hle, on bloudí po poli. Pak se ho muž dotazoval a řekl: „Co hledáš?“ 16 Řekl na to: „Své bratry hledám. Pověz mi, prosím: Kde dohlížejí na stáda bravu?“ 17 A muž pokračoval: „Odtáhli odtud, protože jsem je slyšel říkat: ‚Pojďme do Dotanu.‘“ Tak šel Josef dál za svými bratry a nalezl je v Dotanu.
18 Už z dálky ho zahlédli, a dříve než se k nim mohl dostat blíž, strojili proti němu vychytralé úklady, aby ho usmrtili.+ 19 Řekli tedy jeden druhému: „Pohleďme, tady přichází ten snílek.*+ 20 A nyní pojďme a zabijme ho a vhoďme ho do jedné z vodních jam;+ a řekneme, že ho sežralo nějaké nebezpečné divoké zvíře.+ Pak se podívejme, co se stane s jeho sny.“ 21 Když to Ruben slyšel, snažil se ho osvobodit z jejich ruky.+ Řekl tedy: „Neudeřme jeho duši smrtelně.“*+ 22 A Ruben přikročil k tomu, aby jim řekl: „Neprolévejte krev.+ Vhoďte ho do této vodní jámy, která je v pustině, a nevkládejte na něj násilnou ruku.“+ Jeho záměrem bylo osvobodit ho z jejich ruky, aby ho vrátil jeho otci.
23 Tak se stalo, jakmile Josef přišel ke svým bratrům, že Josefovi svlékli dlouhý oděv, ano dlouhý pruhovaný oděv, který měl na sobě.+ 24 Potom ho vzali a vhodili do vodní jámy.+ V tu dobu byla jáma prázdná; nebyla v ní voda.
25 Pak se posadili, aby snědli chléb.+ Když pozvedli oči a zadívali se, hle, tu přicházela z Gileadu karavana Išmaelitů,+ a jejich velbloudi nesli na své cestě ladánum a balzám* a pryskyřičnou kůru,+ aby to vzali dolů do Egypta. 26 Na to Juda řekl svým bratrům: „Jaký by z toho byl prospěch v případě, že bychom zabili svého bratra a zakryli jeho krev?+ 27 Pojďme a prodejme+ ho Išmaelitům, a ať na něm není naše ruka.+ Je to přece náš bratr, naše tělo.“ Naslouchali tedy svému bratrovi.+ 28 A kolem procházeli muži, midianští kupci.+ A tak vytáhli a vyzvedli Josefa z vodní jámy+ a potom Josefa prodali Išmaelitům za dvacet kousků stříbra.+ Ti Josefa přivedli nakonec do Egypta.
29 Později se Ruben vrátil k vodní jámě a Josef ve vodní jámě nebyl. Roztrhl proto své oděvy.+ 30 Když se vrátil ke svým ostatním bratrům, zvolal: „Dítě je pryč! A já — kam mám skutečně jít?“+
31 Vzali však Josefův dlouhý oděv a porazili kozla a namáčeli dlouhý oděv v krvi.+ 32 Potom poslali dlouhý pruhovaný oděv a dali jej přinést svému otci a řekli: „Tohle jsme našli. Prozkoumej,+ prosím, zda je to dlouhý oděv tvého syna, či nikoli.“+ 33 A zkoumal ho a zvolal: „To je dlouhý oděv mého syna! Muselo ho sežrat nebezpečné divoké zvíře!+ Josef je jistě roztrhán na kusy!“+ 34 Nato si Jákob roztrhl přehozy a oblékl si přes boky pytlovinu a mnoho dnů truchlil nad svým synem.+ 35 A všichni jeho synové a všechny jeho dcery vstávali, aby ho utěšili,+ ale on odmítal přijmout útěchu a říkal:+ „Vždyť v truchlení sestoupím ke svému synovi do šeolu.“* A jeho otec pro něj dále plakal.
36 Midianité ho však prodali do Egypta Potifarovi, faraónovu dvornímu úředníkovi,*+ veliteli tělesné stráže.+