Přísloví
1 Přísloví+ Šalomouna,+ syna izraelského krále+ Davida,+ 2 aby člověk poznal moudrost+ a kázeň,+ aby rozlišil řeči porozumění,+ 3 aby přijal ukázňování,+ které dává pochopení,+ spravedlnost+ a soud+ a přímost,+ 4 aby dával nezkušeným chytrost,+ mladému muži poznání+ a schopnost přemýšlet.+
5 Moudrý bude naslouchat a přijme více poučení,+ a člověk s porozuměním je ten, jenž získává obratné vedení,+ 6 aby porozuměl přísloví a matoucí řeči,+ slovům moudrých+ a jejich hádankám.+
7 Bázeň před Jehovou je počátek poznání.+ Moudrostí a ukázňováním pohrdli pouze blázni.+
8 Naslouchej, můj synu, ukázňování od svého otce+ a neopouštěj zákon své matky,+ 9 neboť jsou přitažlivým věncem pro tvou hlavu+ a znamenitým náhrdelníkem pro tvé hrdlo.+
10 Můj synu, snaží-li se tě svést hříšníci, nesvoluj.+ 11 Říkají-li stále: „Pojď přece s námi. Počíhejme si v záloze na krev.+ Bez příčiny si počíhejme ve skrýši na nevinné.+ 12 Spolkněme je živé+ právě jako šeol,*+ ano celé, jako ty, kdo sestupují do jámy.+ 13 Nalezněme drahocenné hodnoty všeho druhu.+ Naplňme své domy kořistí.+ 14 Svůj los bys měl vrhnout mezi nás. Ať je jen jediný váček, který by patřil nám všem“+ — 15 můj synu, nevydávej se s nimi na cestu.+ Zdrž svou nohu od jejich vozové cesty.+ 16 Vždyť jejich nohy běží k naprosté špatnosti,+ a stále chvátají prolévat krev.+ 17 Vždyť to není k ničemu, je-li síť roztažena před očima čehokoli, co má křídla.+ 18 Číhají tedy v záloze právě na jejich krev;+ číhají ve skrýši na jejich duše.*+ 19 Takové jsou stezky každého, kdo dosahuje nepoctivého zisku.+ Ten odnímá duši svých majitelů.+
20 Pravá moudrost+ stále nahlas volá přímo na ulici.+ Na veřejných prostranstvích stále vydává svůj hlas.+ 21 Vyvolává na horním konci hlučných ulic.*+ U vchodů [do] městských bran pronáší své vlastní řeči:+
22 „Jak dlouho, nezkušení, budete milovat nezkušenost+ a [jak dlouho], posměvači, budete pro sebe toužit po vyloženém posměchu+ a [jak dlouho], hlupáci, budete nenávidět poznání?+ 23 Obraťte se při mém kárání zpět.+ Pak způsobím, aby k vám překypěl můj duch;+ dám vám na vědomí svá slova.+ 24 Protože jsem vyvolávala, ale vy stále odmítáte,+ vztahovala jsem ruku, ale nikdo nedává pozor,+ 25 a stále zanedbáváte celou mou radu+ a mé kárání jste nepřijali,+ 26 také já, já se budu smát vaší vlastní pohromě,+ budu se posmívat, až přijde to, co vás děsí,+ 27 až to, co vás děsí, přijde právě jako bouře, a vaše vlastní pohroma se sem dostane právě jako vichr,+ až na vás přijde tíseň a těžké časy.+ 28 V ten čas mě budou stále volat, ale já neodpovím;+ budou mě stále hledat, ale nenajdou mě,+ 29 protože nenáviděli poznání+ a nevyvolili si bázeň před Jehovou.+ 30 Nesouhlasili s mou radou;+ znevážili všechno mé kárání.+ 31 Budou tedy jíst z plodů své cesty+ a zahltí se svými vlastními radami.+ 32 Vždyť právě odpadlictví+ nezkušených, to je zabije+ a bezstarostnost hloupých, ta je zničí.+ 33 Pokud jde o toho, kdo mi naslouchá, ten bude přebývat v bezpečí+ a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí.“+