137 Seděli jsme u babylonských řek+
a plakali jsme, když jsme vzpomínali na Sion.+
2 Své harfy jsme pověsili
na topoly uprostřed něj.+
3 Naši věznitelé nás tam žádali o píseň,+
ti, kdo se nám posmívali, se chtěli pobavit:
„Zazpívejte nám jednu ze sionských písní.“
4 Jak můžeme zpívat Jehovovu píseň
na cizí půdě?
5 Kdybych na tebe zapomněl, Jeruzaléme,
ať mi zapomene sloužit má pravice.+
6 Ať se mi jazyk přilepí k patru,
pokud na tebe přestanu myslet,
pokud Jeruzalém nebude
mou největší radostí.+
7 Vzpomeň si, Jehovo,
co říkali Edomité v den, kdy Jeruzalém padl:
„Zboř ho! Zboř ho až do základů!“+
8 Babylonská dcero, která budeš brzy zpustošena,+
šťastný bude ten, kdo ti odplatí
a zachová se k tobě jako ty k nám.+
9 Šťastný bude ten, kdo popadne tvé děti
a rozrazí je o skálu.+