Evangelium podle Marka
14 Za dva dny měl být Pesach+ a Svátek nekvašených chlebů.+ Přední kněží a znalci Zákona hledali způsob, jak se Ježíše lstí zmocnit* a zabít ho.+ 2 Říkali si ale: „Jenom ne ve svátek, mezi lidmi by to mohlo vyvolat rozruch.“
3 Když byl v Betanii a jedl* v domě Šimona, toho malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahého vonného oleje, pravého nardu. Rozbila hrdlo nádobky a olej vylila Ježíšovi na hlavu.+ 4 Někteří se kvůli tomu rozhořčili a říkali si mezi sebou: „Proč se tím vonným olejem tak plýtvá? 5 Vždyť se mohl prodat za víc než 300 denárů* a peníze se mohly dát chudým!“ A velmi se na ni zlobili.* 6 Ale Ježíš řekl: „Nechte ji. Proč ji takhle trápíte? Udělala pro mě dobrý skutek.+ 7 Chudé budete mít kolem sebe vždycky+ a můžete pro ně udělat něco dobrého, kdykoli chcete, ale já s vámi vždycky nebudu.+ 8 Udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo vonným olejem jako přípravu na pohřeb.+ 9 Ujišťuji vás, že kdekoli na světě se bude kázat dobrá zpráva,+ bude se na památku této ženy vyprávět i o tom, co udělala.“+
10 Potom se Jidáš Iškariotský, jeden z těch dvanácti, vydal za předními kněžími, aby jim ho zradil.+ 11 Když to slyšeli, měli radost a slíbili, že mu dají stříbrné peníze.+ A tak začal hledat vhodnou příležitost, aby ho mohl zradit.
12 První den Svátku nekvašených chlebů,+ kdy se podle zvyku obětovala pesachová oběť,+ se učedníci zeptali Ježíše: „Kam ti máme jít připravit pesachovou večeři?“+ 13 Vyslal tedy dva své učedníky a řekl jim: „Jděte do města a potkáte člověka, který ponese hliněný džbán s vodou. Jděte za ním+ 14 a pánovi domu, do kterého vejde, řekněte: ‚Učitel se ptá: „Kde je místnost pro hosty, ve které bych se svými učedníky mohl jíst pesachovou večeři?“‘ 15 Ukáže vám velkou horní místnost, zařízenou a připravenou. Tam pro nás jídlo připravte.“ 16 Učedníci tedy šli, a když přišli do města, našli to přesně tak, jak jim řekl. A připravili všechno na Pesach.
17 Když nastal večer, přišel Ježíš s těmi dvanácti.+ 18 A když byli* u stolu a jedli, Ježíš řekl: „Řeknu vám pravdu: Jeden z vás, který se mnou jí, mě zradí.“+ 19 Zarmoutilo je to a jeden po druhém se ho začali ptát: „Že to nejsem já?“ 20 Řekl jim: „Je to jeden z vás dvanácti, ten, kdo se mnou namáčí chléb v míse.+ 21 Syn člověka odchází, jak je o něm napsáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zradí!+ Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“+
22 A zatímco pokračovali v jídle, vzal chléb, pomodlil se,* rozlámal ho a dal jim ho se slovy: „Vezměte si, to znamená mé tělo.“+ 23 Potom vzal pohár, vzdal díky, dal jim ho a všichni se z něho napili.+ 24 A řekl jim: „To znamená mou ‚krev+ smlouvy‘,+ která má být vylita za mnohé.+ 25 Řeknu vám pravdu: Nebudu už pít z plodu révy až do dne, kdy ho budu pít nový* v Božím království.“ 26 Nakonec zazpívali chvalozpěvy* a pak se vydali na Olivovou horu.+
27 Ježíš jim řekl: „Všichni selžete.* Je totiž napsáno: ‚Udeřím pastýře+ a ovce se rozprchnou.‘+ 28 Ale až budu vzkříšen, půjdu do Galileje a tam na vás počkám.“+ 29 Petr mu však řekl: „I kdyby všichni ostatní selhali,* já ne.“+ 30 Ježíš mu na to řekl: „Ujišťuji tě, že dnes, ještě tuto noc, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, mě třikrát zapřeš.“+ 31 On ale dál tvrdil: „I kdybych s tebou musel zemřít, rozhodně tě nezapřu.“ Ostatní říkali to samé.+
32 Přišli tedy na místo nazývané Getsemane a Ježíš řekl svým učedníkům: „Posaďte se tady, než se pomodlím.“+ 33 A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana.+ Dolehla na něj velká tíseň* a sevřela ho úzkost. 34 Řekl jim: „Je mi nesmírně smutno,+ až k smrti. Zůstaňte tady a bděte.“+ 35 A když od nich kousek poodešel, padl na zem a začal se modlit, aby ho minula ta hodina, pokud je to možné. 36 Řekl: „Abba,* Otče,+ pro tebe je možné všechno. Odeber mi tento pohár. Přesto ať se nestane to, co chci já, ale co chceš ty.“+ 37 Potom se k nim vrátil a zjistil, že spí. Řekl Petrovi: „Šimone, spíš? To jsi nedokázal ani hodinu bdít?+ 38 Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.+ Duch je sice dychtivý,* ale tělo je slabé.“+ 39 A znovu od nich poodešel a modlil se o to samé.+ 40 Pak k nim znovu přišel a zjistil, že spí, protože neudrželi oči otevřené. A nevěděli, co mu odpovědět. 41 Vrátil se potřetí a řekl jim: „V takovéhle chvíli spíte a odpočíváte! To stačí! Přišel čas!+ Syn člověka bude zrazen a vydán do rukou hříšníků. 42 Vstaňte, půjdeme. Můj zrádce už je blízko.“+
43 Ještě ani nedomluvil, když vtom přicházel Jidáš, jeden z těch dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, který vyslali přední kněží, znalci Zákona a starší.+ 44 Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, koho políbím. Toho zatkněte a ať ho stráže odvedou.“ 45 Pak přišel přímo k němu a řekl: „Rabbi!“ a něžně ho políbil. 46 A tak se ho chopili a zatkli ho. 47 Jeden z těch, kdo tam stáli, však vytasil meč a zasáhl veleknězova otroka a usekl mu ucho.+ 48 Ježíš jim ale řekl: „Vyšli jste mě zatknout s meči a holemi jako nějakého lupiče?+ 49 Den co den jsem byl s vámi v chrámu a vyučoval,+ a přece jste se mě nezmocnili. Ale děje se to proto, aby se splnilo Písmo.“+
50 Všichni ho pak opustili a utekli.+ 51 Ale jeden mladý muž, který měl přehozený přes nahé tělo jenom jemný lněný oděv, šel za ním. Pokusili se ho chopit, 52 ale on tam nechal svůj lněný oděv a utekl nahý.*
53 Odvedli Ježíše k veleknězi,+ kde se shromáždili všichni přední kněží, starší a znalci Zákona.+ 54 Petr ho ale zpovzdálí následoval až na nádvoří veleknězova domu. Přisedl si ke služebnictvu a ohříval se u ohně.+ 55 Přední kněží a celý Sanhedrin se snažili získat svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli usmrtit, ale nic nenacházeli.+ 56 Mnozí proti němu sice křivě svědčili,+ ale jejich svědectví se neshodovala. 57 Někteří vstávali a křivě proti němu svědčili: 58 „Slyšeli jsme ho říkat: ‚Zbořím tento chrám, který byl udělaný rukama, a za tři dny postavím jiný, který nebude udělaný rukama.‘“+ 59 Ale ani v tom se jejich svědectví neshodovala.
60 Nato vstal velekněz a zeptal se Ježíše: „Nic neodpovíš? Neslyšíš, z čeho tě ti lidé obviňují?“+ 61 Ale mlčel a vůbec neodpověděl.+ Velekněz se ho znovu zeptal: „Jsi Kristus, Syn Požehnaného?“ 62 Ježíš řekl: „Jsem. A vy uvidíte Syna člověka,+ jak sedí po pravici+ Mocného* a přichází s nebeskými oblaky.“+ 63 Nato si velekněz roztrhl oděv a zvolal: „Na co ještě potřebujeme svědky?+ 64 Sami jste slyšeli to rouhání. Jaké je vaše rozhodnutí?“* Všichni rozhodli, že si zaslouží smrt.+ 65 Někteří na něj začali plivat,+ zakryli mu obličej, tloukli ho pěstmi a říkali mu: „Dokaž, že jsi prorok!“ A chopili se ho soudní sluhové a bili ho do tváře.+
66 Zatímco byl Petr dole na nádvoří, přišla jedna veleknězova služka.+ 67 Když ho uviděla, jak se ohřívá, zadívala se na něj a řekla: „I ty jsi byl s tím Nazaretským, s tím Ježíšem.“ 68 Ale on to popřel: „Neznám ho, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ A šel k bráně.* 69 Ta služka ho tam uviděla a začala znovu říkat těm, kdo stáli poblíž: „To je jeden z nich.“ 70 Znovu to popřel. A za chvilku i ti, kdo tam stáli, říkali Petrovi: „Ty jsi určitě jeden z nich, vždyť jsi Galilejec.“ 71 Začal se ale zaklínat* a přísahat: „Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!“ 72 Vtom podruhé zakokrhal kohout+ a Petr si vzpomněl na to, co mu Ježíš řekl: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ A zhroutil se a rozplakal.