Job
3 Bude se tě snažit uprosit
nebo s tebou mluvit vlídně?
4 Uzavře s tebou smlouvu,
že bude do konce života tvým otrokem?
5 Budeš si s ním hrát jako s ptáčkem
nebo ho uvážeš na vodítko pro svá děvčátka?
6 Budou o něj smlouvat obchodníci?
Rozdělí ho mezi kupce?
8 Jen na něj polož ruku.
Na ten boj nezapomeneš a víckrát už to nezkusíš.
9 Nedělej si naděje, že ho zkrotíš.
Už jen při pohledu na něj se zhroutíš k zemi.
10 Nikdo se ho neodváží provokovat.
Kdo tedy může obstát přede mnou?+
11 Kdo mi něco dal jako první, že bych mu měl oplatit?+
Všechno pod nebem je moje.+
12 Nebudu mlčet o jeho nohách,
o jeho mohutnosti a dobře stavěném těle.
13 Kdo mu může svléct jeho oděv?
Kdo vstoupí do jeho otevřených čelistí?
14 Kdo vypáčí dveře jeho tlamy?*
Jeho zuby nahání hrůzu.
16 Přiléhají k sobě tak těsně,
že mezi ně nepronikne ani vzduch.
17 Jsou přitisknuté k sobě,
drží u sebe a nedají se oddělit.
18 Když frkne, vyšlehne světlo,
jeho oči jsou jako paprsky úsvitu.
19 Z tlamy mu šlehají blesky
a srší ohnivé jiskry.
21 Svým dechem rozpaluje uhly
a z tlamy mu šlehá plamen.
22 V šíji má ohromnou sílu
a předchází ho zděšení.
23 Záhyby na jeho břiše přiléhají těsně k sobě,
jsou pevné, jako odlité, ani se nepohnou.
24 Srdce má tvrdé jako kámen,
jako spodní mlýnský kámen.
25 Když se zvedne, leknou se i silní,
když sebou mrskne, způsobí zmatek.
27 Železo je pro něj jako sláma
a měď jako ztrouchnivělé dřevo.
28 Šíp ho nezažene na útěk,
kameny z praku jsou pro něj jako stébla slámy.
29 Kyj považuje za slámu
a svištění oštěpu se směje.
31 Hlubiny přivádí k varu jako v kotli,
pění moře, jako by to byl hrnec na mast.
32 Nechává za sebou třpytivou brázdu,
zdálo by se, že hlubina má šedé vlasy.
33 Na zemi není tvor jemu podobný,
stvořený tak, aby neznal strach.
34 Všemu pyšnému se dívá přímo do očí.
Je králem všech majestátních divokých zvířat.“