Job
4 Temanita Elifaz+ mu na to řekl:
2 „Pokud se s tebou někdo pokusí promluvit, uneseš to?
Já totiž nemůžu zůstat zticha.
3 Je pravda, že jsi mnohé napravoval
a slabým jsi dodával sílu.
4 Svými slovy jsi pozvedal toho, kdo klopýtal,
a posiloval jsi kolena, která se podlamovala.
6 Copak ti tvoje zbožnost nedodává důvěru?
Nedává ti tvoje oddanost Bohu+ naději?
7 Vzpomeň si prosím: Zahynul někdy nevinný?
Stalo se někdy, že by byli zničeni čestní?
9 Bůh dýchne, a oni hynou,
jeho hněv zavane, a pomíjejí.
11 Když není kořist, lev hyne
a lvíčata se rozprchnou.
12 Potají se ke mně doneslo slovo,
k mému uchu dolehl šepot.
13 Během zneklidňujících nočních vidění,
když na lidi padá hluboký spánek,
14 mě přepadl strach a chvění,
děs mi pronikl do všech kostí.
15 Před obličejem mi přešel nějaký duch
a chlupy na těle se mi zježily.
V tichu jsem zaslechl hlas:
17 ‚Může být smrtelný člověk bezúhonnější* než Bůh?
Může být čistší než jeho Tvůrce?‘
19 Tím spíš na těch, kdo bydlí v domech z hlíny,
jejichž základ je v prachu,+
kdo můžou být rozmáčknuti jako mol.
20 Od rána do večera jsou drceni,
navždy hynou a nikdo si toho nevšímá.
21 Jsou jako stan, kterému byla vytažena šňůra.
Umírají bez moudrosti.