Jeremjáš
3 Říká se: „Pokud muž pošle pryč svou manželku a ona od něj odejde a bude patřit jinému muži, copak se k ní smí ještě někdy vrátit?“
Není ta země už úplně znečištěná?+
„Dopouštěla ses prostituce s mnoha milenci+
a teď by ses ke mně měla vrátit?“ prohlašuje Jehova.
2 „Rozhlédni se po holých kopcích.
Kde jen jsi nebyla znásilněna?
Sedávala jsi kvůli nim u cest
jako nomád* v pustině.
Znečišťuješ zemi
svou prostitucí a zkažeností.+
Máš nestoudný pohled* prostitutky.
Odmítáš se stydět.+
4 Ale teď ke mně voláš:
‚Můj Otče, ty jsi přítel od mého mládí!+
5 Zůstaneš věčně rozzlobený?
Budeš navždy chovat zášť?‘
Takhle mluvíš,
a přitom pácháš zlo, jak jen můžeš.“+
6 Za dnů krále Josijáše+ mi Jehova řekl: „‚Viděl jsi, co dělala nevěrnice Izrael? Chodila na každou vysokou horu a pod každý zelený strom a tam se dopouštěla prostituce.+ 7 I po tom všem, co udělala, jsem jí říkal, aby se ke mně vrátila,+ ale nevrátila se. A Juda svou zrádnou sestru pozorovala.+ 8 Když jsem to viděl, poslal jsem nevěrnici Izrael pryč a dal jsem jí potvrzení o rozvodu,+ protože cizoložila.+ Ale její zrádná sestra Juda nedostala strach. I ona šla a dopouštěla se prostituce.+ 9 Svou prostituci brala na lehkou váhu, znečišťovala zemi a cizoložila s kameny a se stromy.+ 10 Navzdory tomu všemu se její zrádná sestra Juda ke mně nevrátila celým srdcem, ale jen naoko,‘ prohlašuje Jehova.“
11 Pak mi Jehova řekl: „Ukázalo se, že nevěrnice Izrael má menší vinu* než zrádkyně Juda.+ 12 Jdi a provolávej k severu tato slova:+
‚„Vrať se, odpadlice Izraeli,“ prohlašuje Jehova.‘+ ‚„Nebudu se na vás dívat rozhněvaně,*+ vždyť jsem věrný,“ prohlašuje Jehova.‘ ‚„Nezůstanu rozzlobený věčně. 13 Jen uznej svou vinu, vzbouřila ses proti Jehovovi, svému Bohu. Oddávala ses cizincům* pod každým zeleným stromem, ale můj hlas jsi neposlouchala,“ prohlašuje Jehova.‘“
14 „Vraťte se, odpadlí synové,“ prohlašuje Jehova. „Vždyť vaším pravým pánem* jsem já. A vezmu vás, po jednom z města, po dvou z rodu, a přivedu vás na Sion.+ 15 Dám vám pastýře podle svého srdce+ a budou vás sytit poznáním a pochopením.* 16 V těch dnech vás v zemi přibude a budete plodní,“ prohlašuje Jehova.+ „Už se nebude říkat: ‚Truhla Jehovovy smlouvy!‘ Nepomyslí na ni ani si na ni nevzpomenou, nebude jim chybět ani už nebude znovu udělána. 17 V té době budou Jeruzalém nazývat Jehovovým trůnem.+ Do Jeruzaléma se shromáždí všechny národy, aby chválily Jehovovo jméno,+ a už se nebudou zatvrzele řídit svým špatným srdcem.“
18 „V těch dnech půjdou společně, judský dům po boku izraelského domu,+ a společně vyjdou ze severní země do země, kterou jsem dal jako dědictví vašim předkům.+ 19 Říkal jsem si: ‚Jak rád jsem tě zařadil mezi syny a dal ti krásnou zemi, nejkrásnější dědictví mezi národy!‘*+ A myslel jsem si, že mě budete oslovovat ‚Můj Otče!‘ a že se ode mě neodvrátíte. 20 ‚Ale jako když žena zrádně opustí svého manžela,* tak jste se vy, izraelský dome, zrádně zachovali ke mně,‘+ prohlašuje Jehova.“
21 Na holých kopcích je slyšet křik,
pláč a naléhavé prosby izraelského lidu,
protože pokřivili svou cestu.
Zapomněli na Jehovu, svého Boha.+
22 „Vraťte se, odpadlí synové.
Uzdravím vás z odpadlictví.“+
„Tady jsme! Přišli jsme k tobě,
vždyť ty, Jehovo, jsi náš Bůh.+
23 Ano, ten hluk na kopcích a na horách je klam.+
Záchrana Izraele je opravdu od Jehovy, našeho Boha.+
24 Ale ta ohavná věc* požírala od našeho mládí tvrdou práci našich předků,+
jejich stáda ovcí a dobytka,
jejich syny a jejich dcery.
25 Ulehněme ve své hanbě
a ať nás přikryje naše potupa.