1. Mojžíšova
37 Jákob dál bydlel v kananejské zemi, kde jeho otec žil jako cizinec.+
2 Toto jsou události ze života Jákobovy rodiny.
Když byl Josef+ 17letý mladý muž, pásl ovce+ se syny Bilhy+ a Zilpy,+ které byly manželkami jeho otce. A Josef řekl otci, že se jeho bratři chovají špatně. 3 Izrael miloval Josefa víc než všechny ostatní syny,+ protože se mu narodil ve stáří. Dal mu udělat krásné roucho.* 4 Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje víc než je, začali ho nenávidět a nedokázali s ním ani klidně promluvit.
5 Později měl Josef sen a vyprávěl ho svým bratrům+ a oni ho kvůli tomu nenáviděli ještě víc. 6 Řekl jim: „Poslechněte si prosím, jaký se mi zdál sen. 7 Vázali jsme na poli snopy. Najednou se můj snop postavil a zůstal stát a vaše snopy ho obklopily a klaněly se mu.“+ 8 Bratři mu na to řekli: „To chceš být naším králem a vládnout nad námi?“+ Když slyšeli, jak vypráví o těch snech, nenáviděli ho ještě víc.
9 Potom měl ještě jeden sen a vyprávěl ho svým bratrům: „Měl jsem další sen. Tentokrát se mi klanělo slunce a měsíc a 11 hvězd.“+ 10 Když to vyprávěl svému otci a bratrům, otec ho pokáral: „Co má ten tvůj sen znamenat? To mám já i tvoje matka a bratři přijít a klanět se ti k zemi?“ 11 Bratři na něj začali žárlit,+ ale otec si jeho slova zapamatoval.
12 Jeho bratři jednou odešli pást otcovo stádo k Šekemu.+ 13 Po nějaké době řekl Izrael Josefovi: „Tvoji bratři pasou stáda blízko Šekemu. Pojď, pošlu tě za nimi.“ „Dobře, půjdu,“ odpověděl Josef. 14 Řekl mu proto: „Jdi se prosím podívat, jestli jsou tvoji bratři v pořádku a jak se daří ovcím, a přijď mi to říct.“ Pak ho vyslal z hebronského údolí*+ a on se vydal k Šekemu. 15 Když pak chodil po poli sem a tam, potkal nějakého muže a ten se ho zeptal: „Co hledáš?“ 16 „Hledám své bratry,“ odpověděl. „Řekni mi prosím, kde pasou stáda?“ 17 Muž řekl: „Odešli odtud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme do Dotanu.‘“ A tak šel Josef za svými bratry a našel je v Dotanu.
18 Zahlédli ho, když byl ještě daleko, a než k nim přišel, domluvili se, že ho zabijí. 19 Říkali jeden druhému: „Podívejme, tady přichází ten snílek.+ 20 Pojďte, zabijeme ho a hodíme ho do jedné z těch vodních jam a řekneme, že ho sežralo divoké zvíře. Uvidíme, co pak bude s jeho sny.“ 21 Když to slyšel Ruben,+ snažil se ho zachránit. Řekl: „Nesahejme mu na život.“*+ 22 A dodal: „Neprolévejte krev.+ Hoďte ho do vodní jámy tady v pustině, ale neubližujte mu.“*+ Chtěl ho totiž zachránit, aby ho mohl vrátit otci.
23 Jakmile Josef přišel ke svým bratrům, svlékli mu jeho roucho, to krásné roucho, které nosil,+ 24 vzali Josefa a hodili ho do vodní jámy. V tu dobu byla prázdná, nebyla v ní voda.
25 Pak se posadili, aby se najedli. Když se rozhlédli, uviděli karavanu Išmaelitů,+ která přicházela z Gileadu. Jejich velbloudi nesli ladánum,* balzám a pryskyřičnou kůru.+ Byli na cestě do Egypta. 26 Juda řekl bratrům: „Co bychom z toho měli, kdybychom svého bratra zabili a zatajili to?*+ 27 Pojďte, prodejme ho+ Išmaelitům, ale neubližujme mu. Je to přece náš bratr, naše krev.“* A tak svého bratra poslechli. 28 A když midianští+ kupci procházeli kolem, bratři vytáhli Josefa z vodní jámy a prodali ho Išmaelitům za 20 kousků stříbra.+ Ti Josefa odvedli do Egypta.
29 Později se Ruben vrátil k vodní jámě, a když viděl, že tam Josef není, roztrhl si oděv. 30 Vrátil se ke svým bratrům a zvolal: „Chlapec je pryč! Co teď budu dělat?“
31 A tak vzali Josefovo roucho, porazili kozla a namočili roucho do krve. 32 Potom ho poslali otci se vzkazem: „Tohle jsme našli. Podívej se prosím, jestli je to roucho tvého syna, nebo ne.“+ 33 On si ho prohlédl a zvolal: „To je roucho mého syna! Muselo ho sežrat divoké zvíře! Určitě Josefa roztrhalo na kusy!“ 34 Nato si Jákob roztrhl oděv, opásal se pytlovinou a mnoho dnů nad svým synem truchlil. 35 Všichni jeho synové a dcery se ho snažili utěšit, ale on to odmítal a říkal: „V zármutku nad svým synem sestoupím do hrobu.“*+ A nepřestával ho oplakávat.
36 V Egyptě Midianité prodali Josefa Potifarovi, který byl faraonovým dvorním úředníkem+ a velitelem stráže.+