Když se závislostí stane činnost
ZÁVISLOST na látkách a závislost na činnosti jsou jako dva vlaky, které jedou stejným směrem na stejné trati.a Obě mají stejný cíl a účel: působit na náladu a přikrýt bolestné pocity. Podívejme se na některé příklady, kdy vznikne závislost na určitou činnost.
Posedlost prací
Když je někdo posedlý prací, pokládá se to za úctyhodnou závislost. Konečně, posedlost prací vede k tomu, že takoví lidé jsou vynikajícími zaměstnanci. V nitru se však možná cítí neuspokojeni. Práce se může stát buď něčím, co odvádí pozornost od bolestných pocitů, nebo nutkavou honbou za schválením.
Led chrání bruslaře, aby se neutopil ve vodě; činnost chrání člověka posedlého prací, aby se neutopil v pocitech. Podobně jako bruslař, i tento člověk může sklízet obdiv. To všechno je ale pouze na povrchu. Co se často skrývá pod tím? Psycholožka Linda T. Sanfordová píše: „Pokud člověk závislý na práci není právě pohlcen prací, je možná zaplaven stravujícími pocity deprese, úzkosti, hněvu, beznaděje a prázdnoty.“
U mnoha lidí posedlých prací je nutkání velmi hluboce zakořeněno, a to naznačuje, že se zde jedná o dlouhodobý příznačný rys, který má možná kořeny ve výchově. To platilo o jedné ženě, které budeme říkat Marie. Od svých šesti let se snažila vařením a domácími pracemi získat lásku otce, který byl alkoholikem. „Stalo se to pro mne nutkáním,“ říká tato žena. „Myslela jsem si, že když udělám více nebo když to udělám lépe, bude mě mít rád. Jediné, co jsem sklidila, však byla kritika.“
Marie je dospělá, ale pořád zápolí s nesprávným uvažováním. „Pořád se uvnitř cítím bezcenná,“ přiznává. „Pořád mám pocit, že si lásku musím zasloužit, že pokud něco nedělám, nemám žádnou hodnotu. Na společenských setkáních se vysiluji vařením a posluhováním, jako bych si chtěla zasloužit právo tam být.“
Vyrovnaný názor na práci je pro takové lidi, jako je Marie, nezbytný. Bible mluví o tvrdé práci pochvalně. (Přísloví 6:6 až 8; 2. Tesaloničanům 3:10, 12) Sám Jehova Bůh je činorodý. (Žalm 104:24; Jan 5:17) Nikdy však nepracuje s nutkáním. Jehova pokládal své stvořitelské dílo za dobré nejen v době, kdy bylo dokončeno, ale dokonce i během tvůrčího procesu. — 1. Mojžíšova 1:4, 12, 18, 21, 25, 31; srovnej Kazatele 5:18.
Podobně Jehovův Mistr v díle, jeho Syn Ježíš, také měl ze své práce osobní uspokojení. (Přísloví 8:30, 31) Ježíš slíbil svým následovníkům, že i pro ně bude spolupráce s ním osvěžující. Společně se podíleli na pověření, které bylo velmi důležité. Nebránilo jim to však v tom, že si odpočinuli. — Matouš 11:28–30; Marek 6:31; srovnej Kazatele 4:6.
Možná vám rodič dával najevo, že vaše hodnota závisí na vašem výkonu nebo že lásku nedostanete, dokud si ji nezasloužíte. Když poznáte, že Jehova se na správné rodičovství takhle nedívá, uleví se vám. Jeho slovo radí: „Otcové, nepopouzejte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti [‚necítily se méněcenné‘, The Amplified Bible].“ (Kolosanům 3:21) Jehova není takový, aby lásku odpíral, dokud si ji člověk nezaslouží. Jeho láska není něčím, co poskytne pouze poté, když ho člověk začne milovat a sloužit mu. Bible nám ve skutečnosti říká, že „on nejprve miloval nás“, ano, dokonce „zatímco jsme byli ještě hříšníky“ se Bůh ujal iniciativy v lásce. (1. Jana 4:19; Římanům 5:6–8) Navíc, Jehova Bůh nekritizuje naši upřímnou snahu konat jeho vůli. Proto naše služba Bohu je naším upřímným projevem lásky k němu.
Závislost na televizi
Někteří lidé označují jako závislost nadměrné sledování televize. „Podobně jako drogy nebo alkohol,“ píše Marie Winnová v knize The Plug-In Drug (Droga zapojená do zásuvky) „televizní zážitky umožňují divákovi zamlžit skutečný svět a vstoupit do příjemného a pasivního psychického stavu.“
Samozřejmě, že není nic špatného na tom, když se člověk — dočasně — odpoutá od povinností, které v životě má. Někteří diváci se však již nikdy nevrátí zpět do reality. Jeden manžel, který se nečekaně nemohl dívat na televizi, protože se rozbila, přiznal: „Uvědomil jsem si, že moje mysl byla po všechna ta léta úplně mumifikována. Byl jsem přikován k tomu přístroji a jaksi jsem se nemohl uvolnit.“ Dospívající chlapec jménem Kai popisuje podobné nutkání: „Nechci se tolik dívat na televizi, ale nemohu si pomoci. Nutí mne to dívat se.“
Nadměrné sledování televize svazuje myšlenkové schopnosti. Bible doporučuje hloubavé přemýšlení, které vyžaduje určitou míru samoty. (Jozue 1:8; Žalm 1:2, 3; 145:5; Matouš 14:23; Lukáš 4:42; 5:16; 1. Timoteovi 4:15) To mnohé lidi leká. Jsou-li obklopeni tichem, začnou být neklidní. Bojí se zůstat sami se svými myšlenkami. Zoufale hledají něco, čím by vyplnili prázdnotu. Televize je lékem s okamžitým účinkem. Ale i v tom nejlepším případě je televize pouhou náhražkou skutečného života.
Nutkavé hazardní hraní
Hazardní hraní má své kořeny v chamtivosti. Nutkavé hazardní hraní je však často mnohem více než jen otázka peněz.b „Potřeboval jsem ‚opojení‘, abych unikl před skutečností,“ řekl Nigel. „Bylo to přesně, jako bych bral drogu.“ Pro člověka, který má nutkání hazardně hrát, je hazardní hraní odměnou samo o sobě. Následky jsou neúměrné. Nigel ztratil přátele. Jiní lidé ztratili rodinu. Mnozí ztratili zdraví. A prakticky všichni ztratili své peníze. Jen málo z nich přestalo, protože výhra nebo prohra není to, o co jde. Hraní samo o sobě je to, co mění náladu a vede k takovému opojení, jaké je po drogách.
Hazardní hry možná odvádějí pozornost od životních problémů, ale neodstraní je. Vážně zraněný člověk potřebuje více než jen léky proti bolesti. Musí být ošetřeny jeho rány. Jestliže má člověk takové rány, které vedou k tomu, že hazardně hraje, měl by je rozpoznat a léčit. To vyžaduje odvahu, ale ve svých důsledcích se to vyplatí.
Vymanit se
Jestliže se člověk chce vymanit z jakékoli závislosti, nemůže přehlížet vnitřní úzkost, která často závislost podporuje. Závislý člověk se musí snažit, aby řešil problém u jeho kořene. To je ohromný úkol. „Třicet let drogování a alkoholu za sebou nenecháte jen tak,“ říká jeden člověk, který býval závislý, „zvláště pokud jste svou závislostí zakrývali nějaký hluboký problém.“
Nicméně, vymanit se ze závislosti stojí za takové úsilí. Marie, o které byla zmínka a která měla nutkání stále pracovat, to dobře popisuje. „Po celá léta,“ říká, „jsem se určitým věcem vyhýbala, protože mě děsilo bojovat s nimi. Když se teď na ty věci dívám, je zábavné vidět, jak jsou vlastně malé.“
To je zkušenost mnoha lidí, kteří se úspěšně zbavili závislosti. Místo aby byli dále „otroky zhoubných zvyků“, modlili se o „sílu, která je nad to, co je normální“, aby dokázali zvládnout náročný úkol, jakým je překonání závislosti. — 2. Petra 2:19, Today’s English Version; 2. Korinťanům 4:7.
[Poznámky pod čarou]
a Hodně se diskutuje o tom, co se dá nazvat závislostí a co ne. Někteří lidé raději označují návykové činnosti jako „nutkání“. V těchto článcích zkoumáme úlohu závislosti jako citové „únikové cesty“. Vzhledem k tomu, že činnost může být používána ke stejnému účelu, budeme ji zde uvádět jako „závislost“.
b Hazardní hry — narozdíl od práce a sledování televize — jsou činností, jíž se křesťané vyhýbají, ať už má jakoukoli formu. (Srovnej Izajáše 65:11.) Více informací je v Probuďte se! z 8. června 1992, s. 3–11.
[Praporek na straně 9]
‚Pojem závislost můžeme použít na všechny druhy nutkavého chování.‘ — Doktor J. Patrick Gannon.
[Obrázek na straně 10]
Člověku posedlému prací se zdá práce důležitější než rodina
[Obrázek na straně 10]
Hazardní hry mohou působit podobnou náladu a opojení jako drogy