Bolest, která již nebude

SPLNĚNÍM biblického slibu bude odstraněna ta bolest, kterou zakoušíme následkem nedokonalosti prvního člověka. K takové bolesti patří i to, co se dá popsat jako bolest chronická.

Chronická bolest není poplašným zařízením, které signalizuje nemoc nebo zranění; spíše se dá přirovnat k „falešnému poplachu“, který prostě nepřestává. Lidé, kteří touto bolestí trpí, vynakládají na dosažení úlevy miliardy dolarů ročně. Tato bolest ničí milióny lidských životů.

Odborník na bolest Dr. Richard A. Sternbach napsal: „Chronická bolest, na rozdíl od akutní bolesti, není symptomem; chronická bolest není varovným signálem.“ Časopis Emergency Medicine zdůraznil: „Chronická bolest nemá vůbec žádný účel.“

Mnoho lékařů proto v posledních letech došlo k názoru, že taková bolest je nemocí sama o sobě. „Akutní bolest je příznakem choroby nebo zranění; chronická bolest je sama chorobou.“ To píše doktor John J. Bonica v publikaci The Management of Pain (Metody na zvládání bolesti), v díle, které pojednává o bolesti a je dnes všeobecně uznávané.

Snahy pochopit, co je bolest

Bolesti stále ještě plně nerozumíme. „Věčné kouzlo, které se skrývá v pokusech přijít na to, co vlastně bolest je,“ napsal časopis American Health, „přimělo vědce, aby intenzívně pracovali.“ Před několika desetiletími odborníci předpokládali, že bolest je jistý druh vjemu, jako je vidění, slyšení a dotek, že ji cítíme díky speciálním nervovým zakončením v kůži a že je přenášena do mozku zvláštními nervovými vlákny. Ale ukázalo se, že takto zjednodušené představy o bolesti jsou nepravdivé. Jak se to zjistilo?

Jedním činitelem, který vedl k novému a hlubšímu porozumění věci, bylo studium prováděné na mladé ženě, která pocit bolesti neznala. Když v roce 1955 zemřela, zkoumání jejího mozku a nervové soustavy vedlo k úplně novému chápání bolesti. Lékaři „hledali nervová zakončení“, vysvětloval časopis The Star Weekly Magazine z 30. července 1960. „Kdyby dívka žádná nervová zakončení neměla, byla by její necitlivost k bolesti vysvětlena. Ale nervová zakončení se našla a byla očividně v dokonalém stavu.

Potom lékaři zkoumali nervová vlákna, která měla spojovat nervová zakončení s mozkem. Zde se jistě najde nějaká vada. Ale nenašla se. Podle toho, co lékaři mohli vidět, byla kromě vláken poškozených při zranění všechna ostatní vlákna v pořádku.

Nakonec se zkoumal dívčin mozek, a opět nebylo zjištěno žádné poškození. Podle všeho dosavadního poznání a všech teorií by ta dívka měla bolest normálně vnímat, a přesto necítila ani zašimrání.“ Cítila však tlak na kůži a dokázala rozeznat dotek špendlíkové hlavičky od doteku hrotem špendlíku; nicméně píchnutí špendlíkem ji nebolelo.

Ronald Melzack, který se v šedesátých letech stal spoluautorem jedné populární nové teorie bolesti, uvádí další příklad toho, jak složitý je to problém. „Paní Hullová neustále poukazovala na to, že ji bolí noha, kterou neměla [byla jí amputována], a říkala, že palčivá bolest, kterou cítí, je jako když jí mezi prsty u nohy projíždí dočervena rozžhavený pohrabáč.“ V roce 1989 řekl doktor Melzack redaktorovi časopisu Maclean’s, že „stále hledá vysvětlení toho, čemu říká ‚fantómová‘ bolest“. Existuje také takzvaná odvozená bolest. To znamená, že člověk může mít narušenou funkci v určité části těla, ale bolest cítí jinde.

Součinnost mysli a těla

Bolest je nyní definována jako „mimořádně složité vzájemné působení mysli a těla“. Mary S. Sheridanová ve své knize Pain in America (Bolest v Americe) z roku 1992 píše, že „prožitek bolesti je záležitostí natolik psychickou, že mysl ji někdy dokáže potlačit, a někdy zase vyvolat a udržovat dlouho poté, co se akutní zranění zahojí“.

V tom, jak člověk reaguje na bolest, hraje důležitou roli jeho nálada a soustředění, jeho osobnost, ovlivnitelnost sugescí a jiné činitele. „Strach a úzkost působí, že reakce je nadměrná,“ uvedl odborník na problematiku bolesti doktor Bonica. Cítit bolest se tedy člověk může naučit. Doktor Wilbert Fordyce, profesor psychologie, který se specializuje na problém bolesti, vysvětluje:

„Otázkou není, zda je bolest skutečná. Samozřejmě, že je. Otázkou je, které klíčové faktory ji ovlivňují. Jestliže s vámi budu těsně před večeří mluvit o chlebu se šunkou, budou se vám sbíhat sliny. To je velmi skutečné. Ale dojde k tomu podmíněním. Žádný chléb se šunkou tam nebude. Lidské bytosti jsou vysoce citlivé na podmínění. Tím je ovlivňováno sociální chování, slinění, krevní tlak, rychlost trávení potravy, bolest — prostě všechno možné.“

Vaše emoce a rozpoložení mysli mohou bolest zintenzívnit, ale i potlačit nebo otupit. Zamysleme se nad konkrétním příkladem: Jistý neurochirurg řekl, že jako mladík se tak zamiloval do jedné dívky, že když s ní seděl na promrzlé zídce, vůbec necítil strašnou zimu nebo bolest v hýždích. „Byl jsem téměř omrzlý,“ vysvětloval. „Určitě jsme tam seděli aspoň třičtvrtě hodiny, ale necítil jsem vůbec nic.“

Takových příkladů je mnoho. Fotbalisté v zápalu hry nebo vojáci uprostřed boje jsou možná vážně zraněni, a přesto v tu chvíli bolest cítí jen málo, nebo ji necítí vůbec. Slavný cestovatel po Africe David Livingstone vyprávěl, že ho napadl lev a zatřásl s ním „jako teriér s krysou. Šok . . . vyvolal stav jakési zasněnosti, ve kterém jsem necítil žádnou bolest.“

Je pozoruhodné, že služebníci Jehovy Boha, kteří se k němu pokojně obracejí s naprostou důvěrou a plně se na něho spoléhají, také občas zažívají, že jejich bolest je potlačena. „I když se to může zdát divné,“ vypráví jeden křesťan o tom, jak ho bili, „cítil jsem jen několik prvních ran, další už ne. Bylo to, jako bych jen slyšel, jak tluče někdo v dálce do bubnu.“ — Probuďte se! z 22. února 1994, s. 21.

Jak se vnímání bolesti mění

Profesor psychologie Ronald Melzack a profesor anatomie Patrick Wall se snažili některé tajemné stránky bolesti vysvětlit, a tak v roce 1965 vypracovali široce přijímanou teorii bolesti, kterou nazvali teorií ovládnutí brány. V roce 1990 vyšla o bolesti učebnice, kterou napsal doktor Bonica, a v ní se píše, že tato teorie patří k „nejdůležitějším pokrokům na poli výzkumu bolesti i v její léčbě“.

Podle této teorie signály bolesti procházejí do mozku, nebo jsou blokovány, podle toho, jak se otevírá a zavírá teoretická brána v míše. Pokud bránu zaplní jiné vjemy než vjemy bolesti, signály bolesti se do mozku mohou dostat v menší míře. Bolest se tedy například zmenší, když si mírně popálený prst třeme nebo když jím třeseme, protože tím jsou do míchy vysílány i jiné signály, které se signálům bolesti připletou do cesty.

V roce 1975 bylo objeveno, že naše tělo vytváří vlastní látky podobné morfinu, takzvané endorfiny, a tento objev pomohl v pátrání po klíči k záhadám bolesti. Kupříkladu někteří lidé mají vjemy bolesti slabé nebo nemají žádné — možná proto, že jejich tělo vytváří endorfiny v nadměrném množství. Endorfiny snad také vysvětlují záhadu, proč je bolest tlumena na minimum nebo je zcela odstraněna akupunkturou, lékařským postupem, při němž se do těla zapichují jehly tenké jako vlásek. Podle zpráv očitých svědků byla provedena operace srdce, během níž pacient nebyl uspán, byl zcela při vědomí a byl i uvolněný, a přitom jako jediný umrtvovací prostředek byla použita akupunktura! Proč pacient necítil žádnou bolest?

Někteří odborníci se domnívají, že jehly snad aktivují tvorbu endorfinů, které bolest dočasně odstraňují. Další možností je, že akupunktura potlačuje bolest proto, že jehly stimulují nervová vlákna, která vysílají jiné signály než signály bolesti. Tyto signály zaplní bránu v míše, a tak nedovolí signálům bolesti, aby se tudy protáhly a dostaly se do mozku, který je centrem pro vnímání bolesti.

Teorie ovládnutí brány spolu se skutečností, že tělo vytváří vlastní látky proti bolesti, možná také vysvětluje, proč nálady, myšlenky a emoce ovlivňují, do jaké míry člověk cítí bolest. Šok z náhlého útoku lva tedy mohl aktivizovat tvorbu endorfinů v Livingstonově organismu a zároveň zaplavit jeho míchu jinými signály než signály bolesti. Následkem toho bylo jeho vnímání bolesti sníženo.

Přesto, jak již bylo uvedeno, emoce a rozpoložení mysli mohou mít i opačný účinek. Příliš mnoho každodenního stresu, který je pro dnešní život příznačný, může u člověka zvýšit citlivost na bolest tím, že působí úzkost, napětí a stažení svalů.

Lidé, kteří trpí bolestí, však mají naštěstí důvod k optimismu. To proto, že mnoho pacientů má nyní prospěch z vylepšených léčebných metod. K takovým vylepšením došlo následkem toho, že lékaři tomuto hroznému postižení lépe rozumějí. Doktor Sridhar Vasudevan, prezident American Academy of Pain Medicine, vysvětloval: „Myšlenka, že bolest někdy může být nemocí sama o sobě, v osmdesátých letech způsobila převrat v léčbě.“

K jakému převratu v léčení bolesti došlo? Jaké způsoby léčby se ukazují jako účinné?

[Obrázek na straně 7]

Jak akupunktura tlumí nebo odstraňuje bolest?

[Podpisek]

H. Armstrong Roberts