Říční slepota — Ovládnout hroznou metlu
OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V NIGÉRII
TA SCÉNA byla typická pro mnoho vesnic v západní Africe, které leží na březích řek. Skupina lidí sedí na lavičkách pod velkým stromem, který je chrání před žhoucím sluncem. Pět z nich — čtyři muži a jedna žena — je úplně a trvale slepých.
„Nevěděli, proč ve staré vesnici oslepli,“ řekl vesnický náčelník, oblečený ve splývavém bílém rouchu. „Zdejší staří lidé většinou umírají slepí . . . Myslí si, že je proti nim zaměřený nějaký ďábel. Vzývali své fetiše, aby je chránily. Jejich předkové jim řekli, aby fetišům dávali jídlo. Zabíjeli tedy jako oběť kuřata a ovce, ale i přes to slepli.“
Časem přišli lékaři a vysvětlili, že slepota nepochází z nadpřirozeného zdroje. Je důsledkem nemoci zvané onchocerkóza neboli říční slepota. Jmenuje se tak proto, že kousavé mušky, které chorobu šíří, kladou vajíčka do rychle tekoucích řek.
Říční slepotu naštěstí nedostanete tak snadno jako jiné tropické choroby. Neohrožuje obyvatele měst ani lidi, kteří infikovanou oblast krátce navštíví. K slepotě dochází jen tehdy, když se infikace opakuje mnoho let.
Nicméně říční slepota je strašná tropická choroba, která ničí život milionům lidí. Řádí sice i v některých oblastech Středního východu a Jižní Ameriky, ale nejvíce postiženi jsou lidé, kteří žijí a pracují v rovníkové Africe poblíž řek, jež jsou zamořeny mouchami. V některých vesnicích má tuto nemoc prakticky každý. Podle odhadů Carterova střediska v Atlantě (Georgia, USA) je touto infekcí ohroženo asi 126 milionů lidí. Dalších 18 milionů má v těle cizopasné červy, kteří říční slepotu způsobují. Počet lidí, kteří již částečně nebo úplně přišli o zrak, se odhaduje na jeden až dva miliony.
Metla stará stovky let je nyní zmírňována spojeným úsilím WHO (Světové zdravotnické organizace) a jiných institucí a také vlád různých zemí. Přestože v mnoha částech Afriky panuje válečný stav a beznaděj, program na omezení říční slepoty je účinný. Říká se o něm, že je „jedním z největších vítězství v oblasti medicíny a všeobecného rozvoje ve dvacátém století“.
Strašná nemoc
Říční slepotu šíří samičky několika druhů muchniček (rod Simulium). Když infikovaná muchnička bodne člověka, uloží do něho larvy cizopasného červa (Onchocerca volvulus). Larvy pod kůží infikovaného člověka pomalu dospívají a vyvíjejí se v červy, kteří mohou být dlouzí až 60 centimetrů.
Když jsou samice červa oplodněny, z každé vzejdou drobní červíci, takzvané mikrofilárie; to se děje osm až dvanáct let, a těchto červíků pak jsou miliony. Mikrofilárie dorostou do dospělosti jen tehdy, když se dostanou do muchničky, projdou v ní určitým vývojem a pak jsou přeneseny zpět na člověka. Většinou se tito drobní, nedospělí červíci hemží v kůži a nakonec se mohou dostat i do očí. Jeden postižený člověk může mít v těle až dvě stě milionů červíků. Je jich tolik, že diagnóza se určuje z drobných kousků kůže. Pod mikroskopem se ve vzorku kůže mohou objevit stovky kroutících se mikročervů.
Tito paraziti své oběti mučí. Kůže infikované osoby během let zduří a zšupinatí. Často se objevují skvrny bez pigmentace. U postižených osob vzniká to, co se výstižně popisuje jako krokodýlí, ještěrčí nebo leopardí kůže. Svědění je tak intenzívní, že prý některé lidi dožene k sebevraždě. Jestliže mladí červi napadnou oči, zrak se postupně zhoršuje a postižený člověk nakonec úplně oslepne.
V chudých venkovských oblastech, kde je muchniček spousta, se slepota zvlášť těžko snáší. Jedním důvodem je pověrečná víra mnoha vesničanů, že slepota je božským trestem a že slepí lidé jsou pro obec neužiteční. Dalším důvodem je to, že neexistují žádné státní sociální příspěvky, a tak jsou postižení zcela závislí na své rodině. Sata, která žije v Burkina Faso a která se stala obětí říční slepoty, řekla: „Slepý člověk trpí stejně, ať je to muž, nebo žena. Je-li mladá žena slepá a není-li vdaná, už manžela ani mít nebude. Vdala jsem se ještě předtím, než jsem oslepla, ale manžel mi zemřel. Můj bratr oslepl, když byl mladý, a tak se nemohl oženit. Oba nás zaopatřuje rodina — stará se nám o jídlo i o všechno ostatní. Je to hrozné.“
V oblastech, kde je říční slepota běžná, lidé často opouštějí své vesnice. Muchničky a choroba je donutí k útěku. Úrodná země podél řeky je zanedbávaná a pustne. To má zase za následek chudobu a hlad.
Boj s muchničkou
Na počátku sedmdesátých let se začalo vyvíjet mezinárodní úsilí o ovládnutí říční slepoty v sedmi západoafrických zemích. Do útoku proti muchničce, přenašeči této choroby, vyrazily flotily vrtulníků a malých letadel a konvoje kamionů vyzbrojené biologicky rozložitelnými larvicidy — insekticidy, které zabíjejí larvy. Cílem bylo zaútočit na muchničky a zabít je, když jsou nejzranitelnější — to je během jejich larválního stádia.
Nebylo nutné zamořit celé řeky. Odborníci věděli, že samičky muchniček kladou vajíčka na vodu a že vajíčka přilnou k větvím a kamenům hned pod hladinou říčních peřejí. Pouze rychle tekoucí vody poskytují líhnoucím se larvám tolik kyslíku, kolik jej potřebují k přežití. To znamená, že počet míst, kde se muchničky množily, byl omezený a bylo možné tato místa rozpoznat.
Postřiky se neprováděly proto, aby byly muchničky úplně vyhlazeny, toho se nedá dosáhnout. Odborníci však doufali, že snížením počtu muchniček se může přerušit řetěz přenášení parazitů. Méně muchniček by znamenalo méně nových infekcí. Teoreticky platí, že podaří-li se snížit počet muchniček a tento stav udržet, dokud existující cizopasníci v již nakažených lidech postupně neodumřou, přijde doba, kdy už žádní cizopasníci nebudou. Když potom muchnička někoho bodne, nezíská žádné parazity, které by mohla přenést na dalšího člověka.
Projekt byl velmi náročný. Muchničky se líhly po tisících na těžko dostupných místech. Navíc bylo třeba pokrýt rozsáhlou oblast, protože muchničky mohou létat stovky kilometrů daleko. Také byla nutná mimořádná důslednost, protože kdyby se nějaké místo nestříkalo pouhý měsíc, mohla by se populace muchniček zotavit a roky práce by byly zmařeny.
Začátkem sedmdesátých let práškovací letadla postříkala vybraná místa na odlehlých vodních tocích, celkem to bylo více než 19 000 kilometrů řek. Výsledkem je, že v zemích, které se na programu podílely, byla v 80 procentech postižených oblastí choroba vymýcena.
Jedna nebo dvě tabletky ročně
Později, začátkem roku 1987, byla proti říční slepotě vyvinuta další zbraň. Tentokrát nebyla namířena proti muchničce, ale proti cizopasníkům v lidském těle. Touto zbraní byl bezpečný a účinný lék, který se jmenuje Mectizan (ivermectin) a byl vyvinut v laboratořích jedné americké farmaceutické společnosti.
K tomu, aby se postup nemoci zastavil, stačí, když si infikovaný člověk vezme ročně jen jedinou dávku — jednu nebo dvě tablety. Mectizan nezabíjí dospělé cizopasné červy, ale zabíjí mikročervy a brání tomu, že by dospělí červi produkovali další mikrofilárie. To zastavuje postup nemoci a zpomaluje přenos choroby na další jedince. Lék také účinně hojí čerstvá poškození oční rohovky a u těch ostatních předchází jejich zhoršování. Stará poškození oka však zhojit nemůže, a pokud už člověk jednou oslepl, nemůže ho vyléčit.
Problémem ovšem byla distribuce — doprava léku k lidem, kteří jej potřebují. Mnoho takových lidí žije v odlehlých a izolovaných vesnicích, kam se člověk dostane pouze pěšky. Využití dopravních prostředků často vyžadovalo, aby se mýtil buš, nebo dokonce aby se stavěly mosty. Někdy ztěžovaly distribuci občanské války, nedostatek financí a místní politika. I přes tyto překážky bylo do začátku roku 1995 rozdáno, většinou v Africe, 31 milionů tablet Mectizanu.
Vyhlídky do budoucnosti
Program na potlačení onchocerkózy se rozvinul v posledních dvaceti letech v jedenácti západoafrických zemích, na území třikrát větším než Francie. S jakými výsledky? Podle údajů WHO kombinované použití larvicidů a Mectizanu účinně ochránilo více než třicet milionů lidí, kteří byli touto starodávnou a hroznou metlou ohroženi. Přes 1,5 milionu lidí, u kterých byly patrné závažné příznaky infekce tímto cizopasníkem, se úplně zotavilo. Potlačení říční slepoty navíc umožnilo, aby bylo osídleno a obděláváno asi 25 milionů hektarů orné půdy — dost na to, aby uživila ročně asi sedmnáct milionů lidí.
Boj však zdaleka ještě nekončí. V afrických státech, kde byla říční slepota potlačena, žije méně než polovina všech lidí, kteří jsou touto nemocí ohroženi.
V posledních letech úsilí o zdolání této choroby zesílilo. Během pouhých dvou let, od roku 1992 do roku 1994, se počet lidí léčených Mectizanem více než zdvojnásobil — vzrostl z 5,4 milionu na 11 milionů. Do konce roku 1994 asi 32 zemí v Africe, Latinské Americe a na Středním východě zavedlo program léčby Mectizanem, který má časem ochránit před slepotou až 24 milionů lidí.
Panamerická zdravotnická organizace doufá, že do roku 2002 tato nemoc přestane být v celé Americe zdravotním ohrožením veřejnosti. V Africe je ovšem tento úkol náročnější. Nicméně Dětský fond OSN uvádí: „Již je zřejmé, že pro generaci, která dnes vyrůstá v oblastech, kde ztráta zraku byla dlouho normální součástí stárnutí, slepota nepředstavuje zásadní hrozbu do budoucnosti, jak to bylo dříve.“
Těší nás, když se dozvídáme, jaké úsilí bylo vynaloženo na pomoc lidem ohroženým slepotou. Ježíš Kristus během své pozemské služby také projevoval láskyplný zájem o lidi. Zázračně totiž vrátil zrak mnoha lidem, kteří byli slepí. (Matouš 15:30, 31; 21:14) Tím ukázal v malém, co se bude později dít na zemi pod vládou Božího Království. Ano, již přichází doba, kdy nikdo nebude postižen slepotou žádného druhu. Boží slovo předpovídá: „V tom čase se otevřou oči slepých.“ (Izajáš 35:5)
[Praporek na straně 25]
„Za slepotu dávali vinu duchům. Teď vědí, že ji působí červi“
[Praporek na straně 27]
Jedna nebo dvě tablety ročně mohou říční slepotě předejít