Jak dlouho můžeme žít?

„Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.“ (JOB 33:25)

PES je během 10 až 20 let svého života schopen dělat většinu věcí, jež jsou pro psy typické. Má štěňata, honí kočky, zahrabává kosti a chrání svého pána. Naproti tomu člověk během 70 až 80 let života využije jen zlomek svého potenciálu. Pokud rád sportuje, možná vynikne v jedné nebo dvou disciplínách. Pokud má rád hudbu, možná se naučí dobře hrát na jeden nebo dva nástroje. Pokud si rád povídá s lidmi v jejich vlastním jazyce, možná bude plynně mluvit dvěma nebo třemi jazyky. Mohl by se ale těšit i z mnoha jiných věcí — setkávat se s novými lidmi, objevovat další věci a více se přiblížit k Bohu — kdyby ovšem žil déle.

Možná si kladete otázku: ‚Proč Bůh stvořil člověka se schopností tolik toho pojmout do mysli a pak jej postavil do bezvýchodné situace, když mu dal tak krátký život, že svou kapacitu nemůže využít?‘ Zdá se, že krátkost lidského života nezapadá do promyšleného uspořádání, jež je ve stvoření jasně patrné. A možná si také říkáte: ‚Proč Bůh obdařil člověka tak vynikajícími vlastnostmi, jako je smysl pro právo a soucit, a zároveň mu dal sklon jednat špatně?‘

Když uvidíte krásné auto, které má ošklivě promáčknutou karoserii, usoudíte, že tak bylo vyrobeno? Určitě ne. Nepochybně si řeknete: ‚Takhle to auto nemělo vypadat. Muselo být dobře uděláno, ale pak jej někdo poškodil.‘ A když uvažujeme o úžasném potenciálu, který jsme zdědili, můžeme dospět ke stejnému závěru — je to jinak, než bylo původně zamýšleno. To, že žijeme krátce a máme sklon jednat špatně, lze přirovnat k tragickým následkům určitého poškození. Je tedy zřejmé, že to, co jsme zdědili, někdo předtím závažně narušil. Biblické důkazy jasně ukazují, kdo je tím viníkem.

Jestliže na začátku mělo lidstvo schopnost žít věčně, kdo mohl poškodit to, co zdědili všichni lidé? Mohl to být jedině nejstarší předek všech lidí, tedy i nás. Kdokoli další totiž mohl narušit geny jen určité části lidstva — jen geny svých vlastních potomků. A tak Boží slovo, Bible, je v souladu s fakty, které jsou naprosto zřejmé: „Skrze jednoho člověka [prvního člověka Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi.“ (Římanům 5:12) Písmo tedy usvědčuje Adama jako toho, kdo naše dědictví zničil. Jaký ale měl být lidský život původně?

Původní záměr

Biblický výrok, že smrt ‚vstoupila do světa‘, ukazuje, že původním záměrem nebylo, aby lidé umírali. Stáří a smrt jsou totiž výsledkem vzpoury prvních lidí proti Bohu. Zvířata naproti tomu neměla žít věčně. (1. Mojžíšova 3:21; 4:4; 9:3, 4)

Lidé byli vytvořeni tak, aby se od zvířat lišili. Jsme vyšší životní formou než zvířata, stejně jako andělé jsou vyšší formou života než lidé. (Hebrejcům 2:7) Na rozdíl od zvířat byl člověk udělán „k obrazu Božímu“. (1. Mojžíšova 1:27) A nejen to, Adam je v Bibli nazván ‚synem Božím‘. (Lukáš 3:38) Máme tedy pádný důvod k přesvědčení, že člověk původně neměl stárnout ani umírat. Bůh neumírá, a tudíž ani své syny nevytvořil tak, aby umírali. (Habakuk 1:12; Římanům 8:20, 21)

Dokladem Božího původního záměru s lidským životem jsou také historické záznamy o prvních generacích lidstva. Lidé tehdy zestárli až po mnoha staletích. Adam žil 930 let. O několik generací později se Noemův syn Sem dožil pouze 600 let a Noemův vnuk Arpakšad jen 438 let.a (1. Mojžíšova 5:5; 11:10–13) Abraham, který žil v pozdější době, zemřel ve 175 letech. (1. Mojžíšova 25:7) Zdá se, že účinek hříchu byl stále výraznější, takže čím více se lidstvo vzdalovalo od původně dokonalého uspořádání, tím byla délka lidského života kratší. Na začátku byl člověk vytvořen tak, aby žil věčně. Z toho logicky vyplývá otázka: ‚Má Bůh stále ještě zájem o to, aby lidé věčně žili na zemi?‘

Osvobození od stárnutí

Jehova Bůh prohlásil, že každý, kdo jej nebude poslouchat, musí za svůj hřích zaplatit smrtí. Vypadalo to, že Adamovi potomci se ocitli v beznadějné situaci. (1. Mojžíšova 2:17) Inspirovaná Písma však obsahují naději, že z tohoto procesu stárnutí někdo lidstvo vyplatí. Čteme o tom: „Propusť ho, aby nesestoupil do jámy! Našel jsem výkupné! Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.“ (Job 33:24, 25; Izajáš 53:4, 12) Bible předkládá nádhernou vyhlídku — někdo zaplatí výkupné, abychom byli od procesu stárnutí osvobozeni.

Kdo by mohl toto výkupné zaplatit? Jeho cena je daleko vyšší, než lze vyjádřit penězi. O nedokonalých lidech Bible říká: „Ani jeden z nich nemůže nijak vyplatit ani bratra, ani dát za něho Bohu výkupné,. . . aby dále žil navždy.“ (Žalm 49:7–9) Avšak Ježíš Kristus měl něco daleko hodnotnějšího než peníze. Když byl na zemi, měl dokonalý lidský život, protože jako Boží Syn nezdědil hřích od Adama. Ježíš řekl, že přišel, aby „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. Při jiné příležitosti se vyjádřil: ‚Přišel jsem, aby měli život a měli jej v hojnosti.‘ (Matouš 20:28; Jan 10:10)

Naděje na věčný život byla i hlavním námětem Ježíšova kázání. Jeho věrný následovník Petr mu jednou řekl: „Máš výroky věčného života.“ (Jan 6:68) Co je míněno tím, když se v Bibli mluví o věčném životě?

Nekonečný život

Ježíšovi apoštolové se těšili na nekonečný život v nebesích, kde budou patřit k jeho královské vládě. (Lukáš 22:29; Jan 14:3) Ježíš však často mluvil o Božím záměru se zemí. (Matouš 5:5; 6:10; Lukáš 23:43) Jeho zázraky a také nauky o věčném životě potvrzují Boží slib, který dostal prorok Izajáš dlouho předtím: „Opravdu navždy pohltí smrt, a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů.“ (Izajáš 25:8) Lidský život na zemi již nebude omezen na několik prchavých let mládí, po kterých dochází k celkovému chátrání.

Až v Božím novém světě dosáhnou věrní lidé dokonalosti, nebude je stárnutí sužovat. Bible říká: „I tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ (Římanům 8:21) Jen si to představte! Lidé budou neustále získávat moudrost a zkušenosti. Po celá staletí budou plní mladistvé životní síly. Zažijete to i vy?

Jak dlouho budeme žít?

Podle Ježíšových slov povede den Božího soudu k tomu, že prudce poklesne počet obyvatel na zemi. (Matouš 24:21, 22) Ježíš totiž řekl: „Široká a prostorná je cesta, jež vede do zničení, a mnoho je těch, kdo se po ní vydávají; zatímco úzká je brána a stísněná cesta, jež vede do života, a málo je těch, kdo ji nalézají.“ (Matouš 7:13, 14)

Pokud chcete být mezi těmi, kdo se budou těšit z věčného života, musíte usilovat o příznivé postavení před Bohem. Prvním krokem je poznat Boha. Ježíš se k tomu vyjádřil: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu.“ (Jan 17:3) Je pravda, že máme-li poznat Boha, vyžaduje to určité úsilí. Ale vyplatí se to. Každý z nás musí denně vynakládat úsilí, aby si vydělal peníze na jídlo. Poznání o Bohu přirovnal Ježíš k jídlu a vybízel: „Nepracujte pro pokrm, který zaniká, ale pro pokrm, který zůstává k věčnému životu.“ (Jan 6:27) Cožpak věčný život nestojí za jakékoli úsilí? (Matouš 16:26)

Ježíš řekl: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Délka vašeho života tedy závisí na tom, jak budete reagovat na Boží lásku.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 7]

Během 70 až 80 let života člověk využije pouze zlomek svého potenciálu

[Praporek na straně 8]

Lidé jsou vyšší formou života než zvířata

[Obrázek na straně 7]

Bylo toto auto původně vyrobeno s ošklivým promáčknutím?

[Obrázek na straně 8 a 9]

Boží slovo říká, že lidé se vrátí „do dnů své mladistvé síly“