„Mluvili s odvahou díky moci od Jehovy“

1., 2. Co se událo v Lystře, když tam byl Pavel s Barnabášem?

V LYSTŘE je rozruch. Člověk, který byl od narození chromý, poskakuje radostí. Před chvílí ho uzdravili dva neznámí muži. Lidé nevěří svým očím a myslí si, že to jsou bohové. Diův kněz jim přináší věnce. Býci, které se chystá porazit, hlasitě bučí a frkají. Pavel a Barnabáš křičí na protest. Roztrhnou si oděv, skočí do zástupu a prosí, aby je lidé neuctívali. Jen stěží se jim však podaří zástup zadržet.

² Potom přijdou z pisidské Antiochie a Ikonia židovští odpůrci a otráví mysl obyvatel Lystry jedovatými pomluvami. Lidé, kteří chtěli předtím Pavla a Barnabáše uctívat, se nyní kolem Pavla srotí a kamenují ho, dokud neupadne do bezvědomí. Když se dav takto vybouří, vyvlečou jeho zbité tělo za městské brány a nechají ho tam. Domnívají se, že je mrtvý.

3. Kterými otázkami se bude zabývat tato kapitola?

³ Co předcházelo tomuto dramatickému incidentu? Jaké poučení z událostí, v nichž vystupují Barnabáš, Pavel a vrtkaví obyvatelé Lystry, mohou načerpat dnešní hlasatelé dobré zprávy? A jaký příklad si z Barnabáše a Pavla – z těch věrných mužů, kteří vytrvali ve své službě a „mluvili s odvahou díky moci od Jehovy“ – mohou vzít křesťanští starší? (Sk. 14:3)

„Uvěřilo velké množství Židů i Řeků“ (Skutky 14:1–7)

4., 5. Proč Pavel s Barnabášem odešli do Ikonia a co se tam stalo?

⁴ Nedávno byli Pavel a Barnabáš vyhnáni z pisidské Antiochie, když jim židovští odpůrci v onom římském městě způsobili těžkosti. Tito dva muži se však nepříznivou reakcí tamních obyvatel nenechali sklíčit a „setřásli [si] prach z nohou na svědectví proti nim“. (Sk. 13:50–52; Mat. 10:14) Pokojně odešli a nechali je být, ať si odpůrci sami nesou následky, které na ně přijdou od Boha. (Sk. 18:5, 6; 20:26) Oba misionáři pokračovali ve své kazatelské cestě se stejnou radostí jako předtím. Putovali asi 150 kilometrů daleko na jihovýchod, až došli na úrodnou náhorní plošinu, která se rozkládá mezi pohořími Taurus a Sultan-dagh.

⁵ Jejich první zastávkou bylo Ikonion, jež patřilo k důležitým městům v římské provincii Galácii a bylo enklávou řecké kultury.a V tomto městě žilo vlivné židovské obyvatelstvo a mnoho nežidovských proselytů. Pavel s Barnabášem podle svého zvyku vešli do synagogy a začali tam kázat. (Sk. 13:5, 14) „Mluvili tak přesvědčivě, že uvěřilo velké množství Židů i Řeků.“ (Sk. 14:1)

6. Proč byli Pavel a Barnabáš dobrými učiteli a jak je můžeme napodobovat?

⁶ Proč způsob, jakým Pavel a Barnabáš mluvili, byl tak přesvědčivý? Pavel měl hlubokou moudrost, kterou načerpal z Písma. Když dokazoval, že Ježíš je slíbeným Mesiášem, mistrně propojoval odkazy na dějiny, proroctví a Mojžíšův zákon. (Sk. 13:15–31; 26:22, 23) Z Barnabáše vyzařoval upřímný zájem o lidi. (Sk. 4:36, 37; 9:27; 11:23, 24) Ani jeden se nespoléhal na své vlastní vědomosti, ale oba mluvili „díky moci od Jehovy“. Jak můžeš tyto misionáře napodobovat ve své kazatelské činnosti? Do hloubky studuj Boží Slovo. Vybírej odkazy na biblické verše, které by mohly dobře zapůsobit na tvé posluchače. Hledej praktické způsoby, jak druhé povzbudit nebo utěšit. A své vyučování vždy zakládej na mocném Jehovovu Slovu, a ne na vlastní moudrosti.

7. a) Jaké účinky má dobrá zpráva? b) Na co bys měl pamatovat, pokud je tvá rodina rozdělená kvůli tomu, že jednáš v souladu s dobrou zprávou?

⁷ Ne každý v Ikoniu však rád slyšel to, s čím Pavel a Barnabáš přišli. Lukáš dále píše: „Židé, kteří neuvěřili, poštvali proti bratrům lidi z jiných národů.“ Pavel a Barnabáš usoudili, že tam musí zůstat a hájit dobrou zprávu. Strávili „tam tedy … delší dobu a mluvili s odvahou“. Nakonec se „obyvatelé města … rozdělili – někteří byli na straně Židů, jiní na straně apoštolů“. (Sk. 14:2–4) Dnes má dobrá zpráva podobné účinky. Některé lidi spojí, jiné rozdělí. (Mat. 10:34–36) Jestliže je tvá rodina rozdělená kvůli tomu, že jednáš v souladu s dobrou zprávou, pamatuj na to, že odpor vzniká často v důsledku nepodložených zpráv nebo záměrných pomluv. Když se chováš co nejlépe, může to působit jako protijed, takže srdce těch, kdo ti odporují, se nakonec obměkčí. (1. Petra 2:12; 3:1, 2)

8. Proč Pavel a Barnabáš nakonec opustili Ikonion a jaké poučení si můžeme vzít z jejich příkladu?

⁸ Za nějaký čas odpůrci v Ikoniu zosnovali spiknutí, aby Pavla a Barnabáše ukamenovali. Když se o tom ti dva misionáři dozvěděli, rozhodli se, že odejdou a budou vydávat svědectví na jiném území. (Sk. 14:5–7) Podobnou rozvahu projevují hlasatelé Království v dnešní době. Když se setkáváme se slovními útoky, mluvíme s odvahou. (Filip. 1:7; 1. Petra 3:13–15) Když však hrozí násilí, vyvarujeme se nerozumného jednání, kterým bychom zbytečně ohrožovali svůj život nebo život našich spoluvěřících. (Přísl. 22:3)

„Obrátili se k živému Bohu“ (Skutky 14:8–19)

9., 10. Kde ležela Lystra a co víme o jejích obyvatelích?

⁹ Pavel a Barnabáš zamířili do Lystry, což byla římská kolonie vzdálená asi 30 kilometrů na jihozápad od Ikonia. Lystra udržovala přátelské vztahy s pisidskou Antiochií, ale na rozdíl od Antiochie neměla vlivnou židovskou komunitu. Obyvatelé sice pravděpodobně uměli řecky, ale jejich mateřský jazyk byl lykaonský. Pavel a Barnabáš začali kázat na veřejném prostranství, možná proto, že ve městě nebyla žádná synagoga. Když v Jeruzalémě Petr kdysi uzdravil člověka, který byl od narození tělesně postižený, mnozí lidé se díky tomuto zázraku stali věřícími. (Sk. 3:1–10) Když v Lystře nyní Pavel zázračně uzdravil muže od narození chromého, byl výsledek úplně jiný. (Sk. 14:8–10)

¹⁰ Jak již bylo popsáno v úvodu, tamní obyvatelé, kteří viděli chromého vyskočit na nohy, ihned z toho zázraku vyvodili nesprávný závěr. Mysleli si, že Barnabáš je Zeus, hlavní bůh, a Pavel že je Hermes, Diův syn a mluvčí bohů. (Viz rámeček „Lystra – město, kde byl uctíván Zeus a Hermes.“) Ale Barnabáš a Pavel rozhodně nechtěli, aby si je lidé spojovali s pohanskými bohy. Chtěli zástupu vysvětlit, že mluví a jednají díky moci od Jehovy, jediného pravého Boha. (Sk. 14:11–14)

11.–13. a) Co řekli Pavel a Barnabáš obyvatelům Lystry? b) Jaké poučení si můžeme vzít z Pavlových a Barnabášových slov?

¹¹ I za těchto dramatických okolností se Pavel a Barnabáš snažili co nejlépe zapůsobit na srdce svých posluchačů. Při popisu této události Lukáš zaznamenal účinný způsob, jak kázat dobrou zprávu lidem, kteří nejsou křesťané. Povšimněme si, jak se Pavel a Barnabáš snažili na posluchače zapůsobit. Řekli: „Co to děláte? I my jsme jen obyčejní lidé. Oznamujeme vám dobrou zprávu, abyste opustili tyto bezcenné věci a obrátili se k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi, moře i všechno, co je v nich. V minulosti dovolil všem národům, aby šly vlastní cestou, ale vydával o sobě svědectví tím, že konal dobro – dával vám déšť z nebe a úrodná období, sytil vás a naplňoval vaše srdce radostí.“ (Sk. 14:15–17)

¹² Z této podnětné řeči můžeme načerpat trojí poučení. Za prvé, Pavel a Barnabáš se nedomnívali, že jsou lepší než jejich posluchači. Nedělali ze sebe něco, čím nebyli. Naopak pokorně o sobě řekli, že mají stejné slabosti jako oni. Je pravda, že Pavel a Barnabáš už dříve obdrželi svatého ducha, byli oproštěni od falešných nauk a měli nádhernou naději, že budou vládnout spolu s Kristem. Ale uvědomovali si, že tytéž dary mohou dostat i obyvatelé Lystry, pokud budou poslouchat Krista.

¹³ A co my? Jaký máme postoj k lidem, jimž kážeme? Považujeme je za sobě rovné? Když druhým pomáháme poznat pravdu z Božího Slova, podobně jako Pavel a Barnabáš nechceme, aby nás někdo obdivoval. Příkladem je nám Charles Taze Russell, vynikající učitel, který stál v čele kazatelského díla koncem 19. a začátkem 20. století. Napsal: „Netoužíme po žádných poctách, žádné hluboké úctě pro sebe ani pro naše spisy; také si nepřejeme být nazýváni Ctihodný nebo Rabbi.“ Bratr Russell měl podobně pokorný postoj jako Pavel a Barnabáš. Ani nám v kazatelské službě nejde o to, abychom byli oslavováni, ale chceme lidem pomoci, aby se obrátili „k živému Bohu“.

14.–16. V čem spočívá druhé a třetí poučení z Pavlovy a Barnabášovy řeči k obyvatelům Lystry?

¹⁴ Zamysleme se nad druhým poučením, které můžeme načerpat z této řeči. Pavel a Barnabáš byli přizpůsobiví. Na rozdíl od Židů a proselytů v Ikoniu obyvatelé Lystry sotva něco věděli o Písmu nebo o Božím jednání s izraelským národem. Přesto měli Pavel s Barnabášem na čem stavět. Jejich posluchači žili v zemědělské oblasti, kde bylo mírné podnebí a úrodná pole. Viděli kolem sebe mnoho věcí, které svědčily o vlastnostech Stvořitele. Ty se projevovaly například v tom, že dával úrodná období. A misionáři tento společný základ využili, když se své posluchače snažili přivést k přemýšlení. (Řím. 1:19, 20)

¹⁵ Dokážeme i my být přizpůsobiví? Zemědělec může zasít stejný druh semene na více polí, ale musí použít různé metody, jak půdu připravit. Některá půda možná už je kyprá a semeno se v ní snadno uchytí. Jinou půdu je třeba připravovat víc. Něco podobného děláme my. Semeno, které zaséváme, je vždy stejné – je to poselství o Království obsažené v Božím Slově. Ale chceme-li napodobovat Pavla a Barnabáše, musíme se snažit rozpoznat okolnosti a náboženské zázemí lidí, kterým kážeme. To, co o svých posluchačích víme, pak vezmeme v úvahu, když jim budeme předkládat poselství o Království. (Luk. 8:11, 15)

¹⁶ Co je třetím poučením, které můžeme získat ze zprávy o Pavlovi, Barnabášovi a obyvatelích Lystry? I když se snažíme sebevíc, semene, které zaséváme, se občas zmocní Satan nebo padne na skalnatou půdu. (Mat. 13:18–21) Pokud se to stane, nezoufej. Vždyť platí to, co Pavel později připomněl učedníkům v Římě: „Každý z nás [i každý jednotlivec, se kterým mluvíme o Božím Slově] se tedy bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ (Řím. 14:12)

„Svěřili je Jehovovi“ (Skutky 14:20–28)

17. Kam se Pavel s Barnabášem vydali z Derbé a proč?

¹⁷ Potom co byl Pavel vyvlečen z Lystry a ponechán za městem s tím, že je mrtvý, obklopili ho učedníci a on vstal. Našel útočiště ve městě, přenocoval tam a druhý den se s Barnabášem vydal do Derbé. Toto město bylo od Lystry vzdáleno asi 100 kilometrů. Zkusme si představit, jak obtížná cesta to pro něj musela být, když byl před pouhými několika hodinami kamenován. Pavel a Barnabáš však byli vytrvalí. Když přišli do Derbé, učinili tam „mnoho učedníků“. Potom nešli nejkratší cestou do syrské Antiochie, odkud původně vyšli, ale „vrátili [se] do Lystry, Ikonia a [pisidské] Antiochie“. Proč? Aby „posilovali učedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře“. (Sk. 14:20–22) Ti dva muži nám zanechali opravdu vynikající vzor. Zájmy sboru pro ně byly důležitější než jejich vlastní pohodlí. Cestující dozorci a misionáři dnes napodobují jejich příklad.

18. Co je spojeno se jmenováním starších?

¹⁸ Pavel a Barnabáš nejenže svými slovy a osobním příkladem posílili učedníky, ale navíc „v každém sboru pro ně jmenovali starší“. Když tyto starší svěřovali Jehovovi, modlili se přitom a postili se. Dělali to i přesto, že byli na svou misionářskou cestu „vyslaní svatým duchem“. (Sk. 13:1–4; 14:23) Podobně se postupuje v dnešní době. Předtím než je někdo doporučen ke jmenování, místní rada starších se modlí a posuzuje, zda tento bratr odpovídá biblickým požadavkům. (1. Tim. 3:1–10, 12, 13; Tit. 1:5–9; Jak. 3:17, 18; 1. Petra 5:2, 3) Rozhodujícím činitelem není to, jak dlouho je křesťanem, ale do jaké míry v jeho životě působí svatý duch, což lze poznat z toho, jak mluví, jak se chová a jakou má pověst. Pokud splňuje požadavky, které jsou v Písmu stanoveny pro dozorce, je způsobilý sloužit jako pastýř Božího stáda. (Gal. 5:22, 23) Odpovědnost jmenovat takového bratra starším má krajský dozorce. (Srovnej s 1. Timoteovi 5:22.)

19. Co si uvědomují starší a v čem napodobují Pavla a Barnabáše?

¹⁹ Jmenovaní starší si uvědomují, že mají před Bohem odpovědnost za to, jak jednají se sborem. (Hebr. 13:17) Podobně jako Pavel a Barnabáš i starší jdou příkladem v kazatelské službě. Posilují spolukřesťany svými slovy a jsou ochotni dávat přednost zájmům sboru před svým vlastním pohodlím. (Filip. 2:3, 4)

20. Jaký užitek máme ze čtení zpráv o věrné činnosti našich bratrů?

²⁰ Pavel s Barnabášem se vrátili na svou misionářskou základnu v syrské Antiochii a vyprávěli, „co všechno Bůh jejich prostřednictvím udělal a jak otevřel jiným národům dveře k víře“. (Sk. 14:27) Když čteme o věrné činnosti našich křesťanských bratrů a vidíme, jak Jehova požehnal jejich úsilí, povzbuzuje nás to, abychom dále „mluvili s odvahou díky moci od Jehovy“.