4. ČÁST
Výčitky svědomí – „očisti mě i od mého hříchu“
„Díky mojí nové práci jsme si finančně polepšili. Na druhou stranu jsem se nechala zatáhnout do mnoha pochybných činností. Začala jsem slavit svátky, angažovat se v politických aktivitách, a dokonce chodit do kostela. Jehovovi jsem nesloužila dlouhých 40 let. Čím víc času uplynulo, tím víc jsem byla přesvědčená, že mi Jehova nemůže odpustit. Nedokázala jsem si odpustit ani já sama. Vždyť než jsem se touhle cestou vydala, pravdu jsem už dobře znala.“ (Martha)
POCIT viny může člověka drtit. Král David napsal: „Má vlastní provinění mi totiž přesáhla přes hlavu; jako těžký náklad jsou mi příliš těžká.“ (Žalm 38:4) Někteří křesťané si myslí, že jim Jehova nikdy neodpustí, a utápějí se v pocitech smutku a beznaděje. (2. Korinťanům 2:7) Je to ale opravdu tak, že pokud ses dopustil vážného hříchu, Jehova tě zavrhl? V žádném případě!
„Urovnejme záležitosti mezi sebou“
Pokud člověk upřímně lituje toho, co udělal, Jehova ho nikdy neopustí. Naopak, aktivně se mu snaží pomoct. V podobenství o marnotratném synovi Ježíš přirovnal Jehovu k milujícímu otci, jehož syn rodinu opustil a žil zhýrale. Za nějaký čas se syn rozhodl, že se vrátí domů. „Zatímco byl ještě daleko, jeho otec ho zahlédl a byl pohnut lítostí a běžel a padl mu okolo krku a něžně ho políbil.“ (Lukáš 15:11–20) Chtěl bys mít s Jehovou zase blízký vztah, ale cítíš, že jsi od něj pořád „ještě daleko“? Stejně jako otec z Ježíšova podobenství soucítil se svým synem, Jehova hluboce soucítí s tebou a velmi si přeje, aby tě mohl přivítat zpátky.
Možná máš ale pocit, že tvoje chyby byly příliš vážné nebo že jsi jich udělal až příliš mnoho, než aby ti Jehova mohl odpustit. Pokud to tak je, zamysli se prosím nad Jehovovým pozváním, které je zapsané v Izajášovi 1:18: „‚Tak pojďte a urovnejme záležitosti mezi sebou,‘ říká Jehova. ‚I kdyby se vaše hříchy prokázaly být jako šarlat, budou vybíleny právě jako sníh.‘“ Ano, i hříchy, které jsou tak výrazné jako rudá skvrna na bílé látce, je Jehova ochotný odpouštět.
Jehova nechce, aby ses výčitkami svědomí trápil donekonečna. Co tedy můžeš udělat pro to, abys měl zase čisté svědomí a zažil ten osvobozující pocit vyplývající z Božího odpuštění? Uvažuj o dvou krocích, které udělal král David. Za prvé řekl: „Vyznám se Jehovovi ze svých přestupků.“ (Žalm 32:5) Vzpomeň si na slova z Izajáše 1:18. Jehova tě vybízí, aby ses k němu modlil a napravil svůj vztah s ním. Přijmi tuto nabídku. Vyznej Jehovovi své hříchy a svěř se mu s tím, co prožíváš. David se na základě vlastní zkušenosti s důvěrou modlil: „Očisti mě i od mého hříchu. . . . Srdcem zlomeným a zdrceným, Bože, nepohrdneš.“ (Žalm 51:2, 17)
Za druhé, David přijal pomoc od muže, kterého za ním Jehova poslal – od proroka Natana. (2. Samuelova 12:13) Podobnou úlohu dnes plní starší ve sboru. Dostávají školení, aby těm, kdo udělali něco špatného a litují toho, pomohli obnovit vztah s Jehovou. Můžeš se na ně s důvěrou obrátit. Jejich upřímné modlitby a biblické myšlenky, které s tebou rozeberou, ti dodají klid, zmírní nebo úplně rozptýlí tvoje negativní pocity a pomohou ti se duchovně uzdravit. (Jakub 5:14–16)
„Šťastný je ten . . ., jehož hřích je přikryt“
Z toho, že by ses měl vyznat Jehovovi a poprosit o pomoc starší, máš možná obavy. Zdá se, že král David na tom byl podobně, a proto o svých hříších nějakou dobu „mlčel“. (Žalm 32:3) Nakonec byl ale velmi rád, že se Jehovovi vyznal a dal svůj život do pořádku.
Díky tomu totiž znovu získal radost. Napsal: „Šťastný je ten, jehož vzbouření je prominuto, jehož hřích je přikryt.“ (Žalm 32:1) Taky se modlil: „Jehovo, kéž otevřeš tyto mé rty, aby má vlastní ústa vyprávěla tvou chválu.“ (Žalm 51:15) Vděčnost za to, že mu Bůh odpustil a že znovu získal čisté svědomí, ho motivovala, aby o Jehovovi mluvil s druhými.
Jehova chce, abys ty krásné pocity spojené s čistým svědomím zažil i ty. A přeje si, abys o něm a o jeho záměru mohl mluvit ze srdce a s radostí, a ne s pocity viny. (Žalm 65:1–4) Ujišťuje tě, že mohou být tvé „hříchy vymazány“ a že můžeš zažít „období osvěžení“. (Skutky 3:19)
Potvrzuje to i Martha. Vypráví: „Syn mi pravidelně posílal Strážnou věž a Probuďte se! Krůček po krůčku jsem se k Jehovovi vracela. Nejtěžší pro mě bylo omluvit se mu za všechny ty chyby, které jsem udělala. Nakonec jsem se k němu ale pomodlila a poprosila ho o odpuštění. Je až neuvěřitelné, že mi trvalo 40 let, než jsem se k Jehovovi rozhodla vrátit. Jsem ale živým důkazem toho, že i po tak dlouhé době může člověk znovu dostat šanci sloužit Bohu a získat jeho lásku.“