Svobodný, ale poslušný lid
„Buďte jako svobodní lidé, a přece si zachovejte svou svobodu, ne jako záminku pro mravní špatnost, ale jako otroci Boží. Ctěte lidi všech druhů, mějte lásku k celému společenství bratrů, bojte se Boha.“ — 1. Petra 2:16, 17.
1. Jakou svobodu měl Pavel a jeho spoluučedníci?
„KRISTUS nás osvobodil. Proto stůjte pevně a nenechte se opět zapřáhnout do jha otroctví.“ Tato slova napsal apoštol Pavel, když předtím popsal svobodu Božích synů, kteří jsou také syny svobodné nebeské Boží organizace, ‚Jeruzaléma nahoře‘, jejich ‚matky‘. Tato „matka“ neboli organizace se sice těšila svobodě dokonalého vztahu k Bohu, ale byla přece znázorněna jako ‚manželka‘ Jehovy Boha. Proto měla relativní svobodu. Byla poddána svému velkému nebeskému manželovi, své hlavě. A jako synové měli též Pavel a ti, kteří s ním následovali Krista, relativní svobodu, protože byli také poddáni svému nebeskému „Otci“ a své nebeské ‚matce‘. Jako děti museli být podřízeni ‚kázni svého otce a zákonu své matky‘. — Gal. 5:1; 4:26; Přísl. 1:8.
2 Jak je Boží lid svobodný, ale proč nemá absolutní svobodu?
2 Boží lid je dnes svobodný, protože ‚zná pravdu a pravda jej osvobodila‘. (Jan 8:32) Ale svoboda, kterou má, mu slouží k dobrému, a ne ke špatnému. Boží lid může v plné míře přinášet ovoce ducha, protože „proti takovým věcem není zákona“. (Gal. 5:23) Toto ovoce je všechno, co je nutné k dokonalému štěstí; činit špatné vede opět jen k zotročení hříchem a smrtí. Aby mohl dále dělat to, co je dobré a užitečné, musí Boží lid poslouchat toho, kdo jej osvobodil, Ježíše Krista.
PODDANOST, KTERÁ PŮSOBÍ DOBRO
3. Jakou poddanost, vyžadující poslušnost, ustanovil Bůh v křesťanském sboru?
3 Bůh se postaral také na zemi o opatření, kterému podřídil svůj lid. Je to sborová organizace. V ní dosadil určité lidi, aby pásli a vedli jeho sborové „stádo“. Umístil muže do postavení, aby pomáhali sboru provádět svěřené dílo, totiž kázat dobré poselství o království. Tito muži dbají také o blaho jednotlivých členů sboru tím, že jim pomáhají používat zásady Bible v jejich životě. Tyto muže má křesťan též poslouchat, protože apoštol přikazuje: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi přejímají vedení, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou vydávat počet; aby to činili s radostí a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ — Žid. 13:17.
4. Pod jaké další zákony poslušnosti postavil Bůh křesťany a jsou překážkou v křesťanské službě?
4 Dále je křesťanům přikazováno, aby byli „poddáni vyšším mocem“, to je vládcům států tohoto světa. Mají poslouchat zákony, které nejsou v rozporu s Božími zákony. (Řím. 13:1; srovnej Skutky 4:19; 5:29) Křesťanští otroci mají být poddáni svým pánům a tato zásada platí dnes pro zaměstnance, kteří mají ‚projevovat zcela dobrou věrnost‘. (Tit. 2:9, 10) Děti mají poslouchat rodiče. (Ef. 6:1–3) Všechny tyto příkazy nebrání křesťanům v tom, aby dělali dobro a prováděli křesťanskou službu, ale tím, že poslouchají tyto příkazy, velebí Boha a podporují zájmy království.
5. V jakém ohledu jsou křesťané poddáni všem svým bratrům?
5 Křesťan tedy musí být poddán různým mocem a tato poddanost působí k jeho dobru a k větší svobodě a štěstí. Apoštol však jde ještě dále a napomíná: „Předcházejte se v projevování úcty.“ (Řím. 12:10) V určitém ohledu jsou tedy křesťané poddáni všem svým bratrům, protože musí sloužit zájmům svých bratrů před svým vlastním zájmem. — Mar. 10:44; 1. Petra 5:5.
POSLUŠNOST JAKO ZNAMENÍ
6. Co dnes zvláště ukazuje rozdíl mezi pravým křesťanem a světskými lidmi?
6 Do jakého postavení se tím dostává křesťan ve srovnání s těmi, kteří mají běžný postoj světa? Chová se poslušně, zatímco oni neposlouchají. To je podstatný rozlišující znak. Jak vážně bychom měli brát záležitosti týkající se poslušnosti!
7. Jakým způsobem bychom mohli být pokoušeni, abychom se zastávali nějaké světské „věci“, ale nač bychom měli myslet?
7 Můžeme však někdy být pokoušeni, abychom jednali jinak. Všude kolem sebe vidíme neposlušnost vůči jakékoli autoritě. Všude slyšíme lidi takto mluvit. Vidíme nespravedlnosti a můžeme mít pocit, že neposlušní lidé mají pravdu. Můžeme se začít zastávat jejich „věci“ a dokonce si začít myslet, že vidíme důvody, abychom zahájili boj v křesťanském sboru. Může být, že mladiství i jiní ve světě věří, že mají důvody bouřit se proti poměrům ve světě. Jistě, existují nespravedlnosti. Ať tedy dělají lidé ze světa, co chtějí. Avšak ani mládež mezi námi, ani nikdo jiný, kdo patří k Božímu lidu, se nemá podílet na světských bojích. A jistě nikdo nemá důvod bouřit se proti Božímu uspořádání nebo mu být i v nejmenším neposlušný.
8. Co bys řekl o neposlušnosti vzhledem k Mojžíšovým slovům ve světle toho, co se stalo u hory Sinaj?
8 Uvažuj o nynějším postavení Božího lidu, jak je popsáno ve Svatém písmu. Pavel srovnává situaci Izraele pod Mojžíšem se situací křesťanského sboru: „Protože vy jste se nepřiblížili k tomu, co lze nahmatat a co bylo zapáleno ohněm, a k tmavému oblaku a husté temnotě a bouři a vřeštění trubky a hlasu slov; při slyšení tohoto hlasu lid úpěnlivě prosil, aby jim již nebylo přidáno žádné slovo. Neboť příkaz byl pro ně nesnesitelný: ‚A jestliže se zvíře dotkne hory, má být ukamenováno.‘ Podívaná též vzbuzovala takovou bázeň, že Mojžíš řekl: ‚Jsem plný strachu a třesu se.‘“ (Žid. 12:18–21) A přece si někteří mysleli, že jsou oprávněni neposlouchat Mojžíše. Byl by ses připojil k takovým mužům a ženám, kdybys byl přítomen této podívané, která u hory Sinaj budila bázeň?
9, 10. Proč je to pro křesťana mnohem závažnější, jestliže je neposlušný?
9 Pavel dále popisuje scénu, která vzbuzuje ještě posvátnější hrůzu: „Ale přiblížili jste se k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému a k myriádám andělů, ke všeobecnému shromáždění a ke sboru prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech a k duchovnímu životu spravedlivých, kteří byli učiněni dokonalými, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a ke krvi pokropení, která mluví lépe, než krev Ábelova.“ — Žid. 12:22–24.
10 Pak Pavel napomíná: „Hleďte, abyste neodmítli toho, kdo mluví. Neboť jestliže neunikli ti, kteří odmítli toho, kdo dával božskou výstrahu na zemi, tím méně unikneme, jestliže se odvrátíme od toho, který mluví z nebes.“ „Mějme stále nezaslouženou dobrotivost, skrze níž můžeme prokazovat Bohu přijatelně svatou službu se zbožnou bázní a úzkostí.“ — Žid. 12:25, 28.
JAK PŘIJÍMÁŠ RADU?
11, 12. Jakými způsoby můžeme projevit nezájem nebo neúctu k radám, které nám dává odpovědný bratr, ale proč bychom tím jednali proti svým zájmům?
11 Věříme, že je to skutečně pravda, totiž, že křesťané jsou v postavení, které vzbuzuje bázeň? S jakým postojem bychom pak měli poslouchat duchovní napomenutí, které stále dostáváme? A jak bychom měli reagovat, když nastane situace, že někdo s autoritou, nějaký bratr, udělí radu? Měli bychom v tom vidět urážku nebo pohanění a myslet si: „Jaké má právo mluvit tak se mnou?“ či: „Mám právo to dělat (nebo nedělat); nemá oprávnění nutit mne!“
12 Proč by byl špatný takový postoj? A proč by bylo stejně špatné vzbuzovat dojem, že nasloucháme pouze proto, že víme, že je třeba mít v úctě toho, kdo s námi mluví, nebo dokonce s ním souhlasit, ale jeho radu ve skutečnosti „pouštět jedním uchem dovnitř a druhým ven“? Jsou věci, které sbor sice nemůže přikazovat, ale jsou pro blaho celého sboru včetně tebe, protože tvé blaho je spojeno se sborem, chceš-li, aby ti byla přidána léta života a pokoje.
13. Co v jistém ohledu říká ten, kdo nedbá na udělenou radu, a o jakém biblickém poučení by měl vážně uvažovat?
13 Co by ve skutečnosti dělal ten, kdo by projevoval takový špatný postoj? Říkal by, že Bůh nevede svůj sbor a že nás Bůh prostřednictvím své organizace neučí správné cestě. Tím by dával najevo nedostatek víry. Chtěl by to někdo z nás opravdu říci? Měl by vážně uvažovat o apoštolových slovech v Židům 3:16–19; 4:11–13 a 12:1.
VŠECHNY SVOBODY NEJSOU PRÁVA
14. a) Která zásada nám pomůže poznat, jaké věci sice můžeme svobodně činit, ale přece k tomu nemáme právo? b) Jestliže nedbáme rady od sboru, týkající se společnosti, proti čemu jednáme?
14 Uvažujme o situaci, v níž nám sbor nemůže rozkazovat, abychom něco dělali nebo nedělali. Máme svobodu dělat některé věci v tom smyslu, že nám nikdo nemůže bránit. Máme na příklad fyzickou svobodu, abychom se stýkali s kým chceme, ale jako křesťané nemáme právo, abychom pěstovali společenství se světem. Špatná společnost není vhodná ani pro nás, ani pro naše bratry ve sboru, ani nás nebuduje. Sbor ovšem nemůže vyvozovat proti jednotlivci důsledky při porušení zásady, že „špatná společnost kazí užitečné zvyky“, ale takový jedinec přesto pocítí škodlivé následky, protože Bůh může a bude uplatňovat všechny své zákony. „Bohu se nelze vysmívat.“ — 1. Kor. 15:33; Gal. 6:7.
15. S kým máme společenství, jestliže napodobujeme módní výstřelky?
15 Kdybychom chtěli přijímat nebo napodobovat módní pošetilosti světa, které jsou dosti „zvláštní“, i světský způsob jednání, můžeme to dělat, ale kdo tím bude budován? S kým se potom stýkáme? Hlavně se světem zábavy. Může se nám zdát, že takoví lidé jsou ve většině a že jejich hlas zastupuje většinu, protože je vidíme v televizi a ve filmu. Kde je však nejvíce šířena zkaženost? Opět ve světě zábavy. Na jevišti a na plátně je předváděna nahota, pohlavní styk, perverzita a je zde snaha dělat filmy stále víc a více urážlivé, hrůzné a pobuřující. Na reklamě jednoho filmu stálo, že každý návštěvník dostane sáček pro případ, že by během filmu musel zvracet.
16. Jaká otázka může být položena o člověku, který začíná napodobovat lidi ze světa?
16 Kam až půjde ten, kdo začne napodobovat hvězdy ze světa zábavy nebo ty, kteří milují to, co tito umělci představují? Svlékne se, když to udělají oni? Udělá to, k čemu jsou vybízeni návštěvníci divadel v New Yorku, totiž aby přišli na jeviště a připojili se? Jen málokdo by to chtěl dělat. Jestliže však někdo napodobuje i částečně vzor těchto lidí, kde potom přestane? Křesťan, jenž zanese do svého života i tu nejmenší stopu jejich postoje, znečišťuje svůj život. Proto nemá právo zanášet takové věci do sboru, ale spíše POVINNOST chránit jej od nich.
17. Jak může někdo říci, je-li určitý zvyk dobrý, nebo ne?
17 Apoštol nám říká, co je rozhodující, máme-li určitý zvyk následovat něco nebo ne. „Každý nadále hledej nikoli svůj vlastní užitek, ale užitek druhého.“ Každý může prozkoumat své jednání. Pomáhá-li to skutečně druhým v duchovním ohledu, pak jedná správně. — 1. Kor. 10:24.
POMÁHAT SBORU V JEHO BOJI
18. Která otázka je velice vážná v naší době a jak jsme s ní spojeni?
18 V této době, kdy každá součást a každé zřízení tohoto světa je znečištěno, zkaženo a spěje k zániku, otázka zní: Bude také Boží sbor znečištěn a zkažen? Zůstane čistý jakožto jediná organizace světa, která oslavuje Boží jméno a jeho spravedlivé zásady? To je velice vážná otázka. Je přímo spojena s velkou spornou otázkou Boží svrchovanosti. Nemysli si ani chvíli, že ďábel nevede nejrozhořčenější válku proti sboru. A nemysli si, že ty sám nejsi v boji; on totiž bojuje, aby TEBE, křesťanského jedince, znečistil. — Zjev. 12:17.
19. O jaký prostředek se Jehova postaral, aby udržel sbor čistý, a co to vyžaduje od nás?
19 Boží sbor bude existovat, jak to je předpověděno v Bibli. (2. Tim. 2:19) Bůh dosadil muže do odpovědných postavení, aby se postarali, aby sbor zůstal čistý a aby jednotliví členové byli odstraňováni za pomoci duchovně smýšlejících mužů. Když tito mužové tedy udílí radu, něco podniknou, aby pokárali hřešícího člena, nebo dokonce vyloučí vzpurnou osobu ze sboru, měli bychom všichni s nimi spolupracovat. Měli bychom mít radost, že Bůh učinil takové ochranné opatření.
20. Jak nám může pomoci rada v Kolosenským 3:2, abychom plně spolupracovali se sborem?
20 Můžeme spolupracovat se sborem, když ‚upíráme svou mysl k věcem nahoře, ne k věcem na zemi‘. ‚Věci na zemi‘ jsou ty, které se nám často líbí. Může nám zpočátku připadat těžké vidět rozdíl mezi svobodou, která je nám dána, abychom mohli dělat tyto věci, a právem dělat je. Ale když studujeme, uvažujeme a soustředíme se na ‚věci nahoře‘, na Boží věci, můžeme jasně poznat, jaký má být náš postoj. — Kol. 3:2.
21. Jak můžeme ukázat věrnost ke sboru, když je bratr napomenut nebo pokárán těmi, kdo mají odpovědná postavení?
21 Můžeme tím také ukázat svou věrnost k Božímu sboru a že podporujeme jeho boj, aby byl zachován čistý a aby bylo pomáháno radou a kázní těm, kteří chybují. Místo abychom v bratrovi budili pocit, že pokárání, které mu bylo uděleno, bylo nesprávné, můžeme s ním přátelsky mluvit, ukázat mu, jak dalece jednal nemoudře, napomenout jej a pomoci mu poznat, jak by měl vyrovnat svou cestu a být mnohem šťastnější. Můžeme podporovat starší ve sboru v jejich úsilí ‚obnovit takového člověka‘. (Gal. 6:1) Vyvarujeme se toho, abychom v něm vzbudili pocit, že měl pravdu. Jestliže se vyjadřujeme proti potrestání, jednáme proti jeho zájmům. Potom, jak čteme ve Svatém písmu, ‚nenávidíme svého bratra ve svém srdci‘. — 3. Mojž. 19:17.
NEBEZPEČÍ BÝT PODROBEN ŠPATNÉ AUTORITĚ
22, 23. Vysvětli apoštolova slova v 1. Korintským 6:12, 13.
22 Můžeme se podívat ještě jiným způsobem na otázku, kam až sahá naše křesťanská svoboda a kdy je omezena poslušností vůči Bohu. Uvažujme o apoštolových slovech: „Všechno je pro mne zákonné; ale já se nechci dát ničím ovládnout.“ Apoštol uvádí jako příklad požitek z jídla. Nic nemůže být jasněji uznáváno jako právo. Avšak Pavel poukazuje na to, že křesťan musí být ochoten se jej vzdát, jestliže požitek z určitých jídel se stane pro někoho ve sboru spornou otázkou. Proti zájmům království a ve srovnání se zájmy bratrů to nemá žádnou cenu. Pavel říká: „Jídlo pro břicho a břicho pro jídlo; ale Bůh oboje obrátí v nic.“ — 1. Kor. 6:12, 13; 10:23.
23 Pokrm je jedením zničen. Není zachován. Také ten, kdo se oddává pouze svým tělesným zálibám a žádostem, bude v určitém čase Bohem zničen. Co tedy dělá ve skutečnosti křesťan, který přes pocity sboru nebo proti biblické radě trvá na určitém způsobu jednání? Svým postojem, svým rozhodnutím nebo když trvá na tom, že bude dělat sobecky to, co chce, je ‚ovládán‘ špatnou autoritou. Jedná neposlušně vůči Bohu. Komu tedy prokazuje poslušnost a koná službu? Božímu odpůrci. Je opravdu otrokem jednání, které není dobré, a jestliže bude pokračovat, přivede jej jeho postoj v životě do těžkostí.
24. Na koho se vztahují Pavlova slova o kritických časech v „posledních dnech“ a proč bychom o to měli mít vážný zájem?
24 Proto psal Pavel varovně Timoteovi, dozorci v Efezu, „že v posledních dnech“ budou lidé „svéhlaví“, „budou milovat sami sebe“, „domýšliví“, „nepřístupní jakékoli dohodě“. Něco takového bude podle Pavlova varování možno vidět ve velkém rozsahu u zdánlivých křesťanů v křesťanstvu. Ale nemělo by být připuštěno, aby se takové poměry vloudily do pravého křesťanského sboru. Když je tedy někdo ve sboru svéhlavý, je v horším postavení než svéhlaví ve světě, protože apoštol Petr říká, že ‚soud začíná u Božího domu‘. Takový člověk se musí před Bohem více zodpovídat než ten, kdo nepatří ke sboru. Je ve velmi nebezpečném postavení. — 2. Tim. 3:1–5; 1. Petra 4:17.
CHRAŇ SE, ABYS BYL PRO „ZMĚNU“
25. Proč se křesťané nemají připojovat k těm, kdo se pokoušejí zlepšit svět?
25 Existuje nebezpečí pro všechny, obzvláště pro mladé, protože je všude nálada pro „změnu“. Mnozí, kteří chtějí změnu, jsou nepochybně poctiví lidé, vidí zkaženost a nespravedlnost a přejí si něco lepšího, ale nevědí, co by to mělo být. Ale ti, kdo jsou obeznámeni s Božím královstvím a připojili se k Božímu sboru, znají jeho teokratické uspořádání; vědí, že je založen na zásadách Božího slova. Tito lidé by měli poznat, že svět je plný sobectví, které naprosto odporuje spravedlivým zásadám, a že nemůže být změněn k lepšímu. Není důvodu, pokoušet se o to. Také by měli vědět, že by se neměli snažit měnit Boží sbor podle vlastních, osobních představ nebo podle představ těch, kteří chtějí bezpodmínečně přivodit ve světě změnu. Kdyby se to stalo, byl by vnesen duch světa do sboru, který nemá být částí tohoto světa.
26. Jak varuje Svaté písmo před nebezpečím pro ty, kteří by chtěli přivodit změny ve sboru podle svých vlastních představ, nebo podle představ světa?
26 K jakému výsledku vede nebezpečná cesta žádat si změnu, myslet si, že Boží sbor je „staromódní“ nebo že se dostatečně nepřizpůsobuje modernímu myšlení a představám? Snad se projeví takový postoj pokusem prosazovat určitá osobní „práva“ ve sboru. Všimni si, co řekl moudrý pisatel přísloví svému synovi: „Můj synu, boj se Jehovy a krále. Nevměšuj se mezi ty, kteří jsou pro změnu. Protože jejich neštěstí nastane tak náhle, že — kdo si uvědomuje vyhlazení těch, kteří jsou pro změnu?“ — Přísl. 24:21, 22.
27. Co bude výsledkem pro ty, kdo užívají svobody, kterou jim Bůh dává, ale současně uznávají podmínku plné poslušnosti?
27 Jehova miluje ty, kteří jej poslouchají. Miluje toho, kdo čte jeho Slovo, přemýšlí o něm a používá dobrých rad tohoto Slova na sebe, bez ohledu na to, jak přímo jej rada zasáhne. Jakou svobodu poskytuje Jehova těm, kdo jej poslouchají! Sám změní vzhled země tím, že odstraní ty, kteří ji znečišťují. Během času bude celé lidstvo osvobozeno „k slavné svobodě Božích dětí“. Bude obnoven vztah milujícího otce a poslušných synů. Se svou nesrovnatelnou láskou k poslušným synům bude moci Jehova na ně vylévat nevyčerpatelná duchovní a hmotná bohatství po celou věčnost! — Řím. 8:21; Zjev. 11:18.