Soudcové a rádci společnosti nového pořádku
„A obnovím soudce tvé tak jako na počátku, a rádce tvé jako s prvu. A tu potom slouti budeš městem spravedlnosti, městem věrným.“ — Izaiáš 1:26.
1. V jakém stavu byl Izrael ve dnech Izaiášových a k čemu to konečně vedlo? Kdy opět dostal své soudce?
KDYŽ Bůh v osmém století př. n. l. mluvil tato slova skrze proroka Izaiáše k izraelskému národu, žil tento národ pod Božím zákonem, ale pro jednotlivce bylo obtížné dosáhnout práva a nespravedlnost v zemi se rozmáhala. (Iz. 1:23) Bylo to stále horší, až Bůh konečně připustil, aby obyvatelé desetikmenného království Izraele byli odvedeni Asyřany do zajetí. Později Nabuchodonozor, král babylónský, odvedl do vyhnanství i obyvatele jižního království Judy a Benjamina. V roce 537 př. n. l. dovolil Bůh, aby se jeho národ navrátil, když Cýrus, král perský a přemožitel Babylóna, vydal výnos o osvobození Židů. Národ izraelský a jeho soudcové byli však brzy opět zkažení. — Mat. 23:23; Luk. 20:47.
2. Kdy došlo v širším a význačnějším smyslu opět k dosazení soudců Bohem?
2 Při založení křesťanského sboru splnil Bůh v plnějším a významnějším smyslu své zaslíbení dát svému národu opět spravedlivé soudce a postarat se, aby jeho zákony byly opět dodržovány. V prvním století n. l. za života dvanácti apoštolů byl stavěn do popředí Boží zákon v celé své čistotě a jasnosti. Muži, kteří byli dosazeni jako dozorci křesťanského sboru, byli spravedliví a dali se vést Božím svatým duchem. Ježíš Kristus dosadil tenkrát sám první soudce, věrné apoštoly. (Mar. 3:14; Sk. 9:15) Tito soudcové a rádci řídili sbor tak, že vzrůstal a prospíval. Ve Skutcích apoštolů 16:4, 5 (NS) čteme na příklad: „Když pak procházeli městy, doručovali jim tam nařízení, na nichž se usnesli apoštolové a starší muži v Jeruzalémě, aby je zachovávali. Proto se sbory vskutku neustále upevňovaly ve víře a vzrůstaly den co den co do počtu.“
„DARY NA LIDECH“
3. Co dělaly „dary na lidech“ pro sbor?
3 Bůh vyvolil ještě muže jako „dary“ pro sbor, muže, kterým propůjčil zvláštní schopnosti, aby mohli upevňovat mladou organizaci. V této souvislosti čteme v Efezským 4:8, 11, 12 (NS): „Proto říká: ‚Když vystoupil do výše, uchvátil zajatce; dal dary na lidech.‘ A dal některé za apoštoly, některé za proroky, některé za evangelisty, některé za pastýře a učitele s ohledem na školení svatých pro služební dílo, pro vybudování těla Kristova.“ Pod vedením Božího ducha jmenovali Kristovi apoštolé další muže, na příklad Timotea a Tita, horlivé, věrné muže, kteří se starali jako soudcové a rádci o to, aby byla udržována spravedlnost uvnitř sboru. (1. Tim. 1:3, 4; kap. 5; Tit. 1:5–13) Kromě toho udělovali apoštolové a jiní zralí mužové často rady v písemné formě. Tyto spisy byly připojeny k Hebrejským písmům, a tak právem můžeme říci, že „celé Písmo je inspirováno Bohem a je užitečné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti, aby člověk Boží byl plně schopný, úplně vyzbrojený ke každému dobrému dílu“. — 2. Tim. 3:16, 17, NS.
OCHRANA PŘED ODPADNUTÍM OD VÍRY
4. Jak dlouho byli ve sboru spravedliví soudcové a rádci?
4 Dokud žili apoštolové a také ještě za života věrných mužů, kteří byli apoštoly dosazeni a kteří je asi přežili, pokračoval sbor ve věrné službě Bohu. Někteří lidé se sice pokoušeli zkazit sbor nesprávným, zavrženíhodným jednáním, ale silný vliv apoštolů tomu bránil. (2. Tess. 2:7, 8) Můžeme uvést několik příkladů, které ukazují, jak rychle v takových případech apoštolové vynesli rozsudek a zjednali pořádek.
5–7. Uveď některé příklady, které ukazují, co činili spravedliví soudcové a rádci, aby zachovali sbor čistý před Bohem.
5 Když Ananiáš a Zafira se shodli ve svých srdcích, že obelžou Boha, čímž zanesli do sboru pokrytectví, prohlédl Petr pod vedením Božího ducha jejich pokrytectví a vyslovil nad nimi rozsudek, který byl ve skutečnosti rozsudkem Božím. — Sk. 5:1–11; Mat. 18:18.
6 Jiný příklad ukazuje pokus znečistit sbor hrubou nemravností. Šlo o případ, který se udál ve sboru v Korintě. Odpovědní muži v korintském sboru nepodnikli nic proti tomuto potměšilému pronikání, ale apoštol Pavel zasáhl, aby odstranil tuto rakovinu. Podle 1. Korintským 5:1–5, 13 (NS) psal Pavel: „Skutečně, vypráví se o smilstvu mezi vámi, a to o takovém smilstvu, jaké není ani mezi národy, že jistý muž má ženu svého otce. A vy jste nadutí, místo abyste raději truchlili, aby muž, který spáchal tento skutek, byl odňat z vašeho středu? Já sám, ačkoli tělesně nepřítomen, ale přítomen v duchu, jsem již jistě odsoudil toho muže, který jednal tímto způsobem, jako bych byl přítomen, abyste ve jménu Pána Ježíše, když jste spolu shromážděni, a též můj duch s mocí našeho Pána Ježíše, vydali takového člověka satanovi k zničení těla, aby duch byl zachráněn ve dni Pánově . . . ‚Odstraňte toho zlého člověka ze svého středu.‘“ Jiní, údajní apoštolové, chtěli v tomto sboru zavést falešné nauky a falešného ducha. Počali pyšně vládnout nad svými křesťanskými bratry a podporovali sektářství lichocením a oslavováním lidí. — 1. Kor. 1:10–13; 4:8; 2. Kor. 11:19–20.
7 Jednotlivci v tomto sboru páchali i v jiném ohledu bezpráví a jednali proti Kristovým zákonům, ale dopisy apoštola Pavla zřejmě tyto případy většinou urovnaly. To je zřejmé z jeho druhého dopisu Korintským. Chválil je pro jejich bohulibý zármutek nad nemravným chováním, jehož se někdo mezi nimi dopustil, pro jejich pokání a energické kroky, které podnikli. Také mluvil s uznáním o jejich lepším duchu a pak jim dával další rady týkající se falešných apoštolů. (2. Kor. 7:9–11; 11:12–15) Takové důrazné dopisy apoštolů působily jako ochrana sboru a přiváděly jej zpět do souladu s Kristovým zákonem. Pavel poukázal na to svými slovy v 2. Korintským 10:5, 6, NS: „Neboť vyvracíme rozumování a všechno pyšné, co se zvedá proti poznání Boha; a zajímáme každou myšlenku k poslušnosti Krista; a jsme stále připraveni uvalit trest za každou neposlušnost, jakmile bude plně provedena vaše poslušnost.“
8, 9. Proti jakým porušením Božího zákona postupovali Pavel, Juda, Jakub a Ježíš, aby zabránili, aby ďábel nezničil křesťanský sbor?
8 Apoštolé museli též něco podniknout, protože někteří jednali proti zákonu a duchu Kristově tím, že zaváděli falešné pojetí o vzkříšení. Učili, že již došlo ke vzkříšení, ne k doslovnému vzkříšení mrtvých, ale k jakémusi druhu „duchovního vzkříšení“ živých. (2. Tim. 2:18) Jiní říkali, že není naprosto žádné vzkříšení. Proto psal Pavel podle 1. Korintským 15:12, 35, 36: „Poněvadž se pak káže o Kristu, že z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání? Ale řekneť někdo: Kterakž vstanou mrtví? V jakém pak těle přijdou? Ó nemoudrý, to, což ty rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.“ Jistí „judaisté“, kteří se vydávali za křesťany, se pokoušeli přimět křesťany, aby se opět navrátili do otroctví hříchu a opět důvěřovali skutkům mosaického zákona. To nečinili z lásky k Bohu a svému národu, nýbrž protože se báli, že budou pronásledováni Židy. Dopis apoštola Pavla Galatským sloužil k napravení této falešné nauky. — Gal. 5:2–4; 6:12, 13.
9 Juda, který nebyl apoštolem, ale nevlastním bratrem Ježíše Krista, odsoudil ve svém dopise ostrými slovy nemravnost, jejíž pomocí se pokoušeli zničit sbor ti, kteří se do něj vloudili. Čteme u Judy 4, NS: „Důvodem je mi to, že dovnitř vnikli jistí lidé, kteří už dlouho předtím byli Písmy určeni k tomuto soudu, bezbožní lidé, kteří obracejí nezaslouženou dobrotivost našeho Boha v omluvu pro nevázané chování a prokazují se jako nevěrní našemu jedinému Vlastníku a Pánu Ježíši Kristu.“ Jakub, jiný nevlastní bratr Ježíšův, odsoudil ve svém dopise stranickost slovy: „Máte mezi sebou třídní rozdíly a stali jste se soudci, kteří vynášejí zkažená rozhodnutí.“ (Jak. 2:1–4, NS) O několik let později, krátce před smrtí apoštola Jana, začal se projevovat ve sboru tento zlý stav. Poselství, které Ježíš posílal sedmi sborům, bylo přísným pokáráním, jak to vysvítá ze Zjevení 2:6, 14, 15, 20. Ďábel vedl od počátku tvrdý boj, aby zničil raný křesťanský sbor. Pokud žili apoštolové a úřadovali jako soudcové a rádci, byl sbor udržován čistý a ještě nemohlo nastat odpadnutí. Ale po smrti apoštolů jej již nic nemohlo zadržet. (2. Tess. 2:6–8) Stalo se to, co řekl Pavel podle Skutků apoštolů 20:29, 30, NS: „Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás tyranští vlci a nebudou laskavě zacházet se stádem, z vás samých povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“
SOUDCOVÉ A RÁDCI DNES
10. Proč může být řečeno, že se Izaiášovo proroctví dnes splňuje s konečnou platností?
10 Nyní žijeme v době, v níž se s konečnou platností a ve velkém splňuje Izaiášovo proroctví. Jehovova organizace je zřízena opět na dokonale teokratickém základě, neboť více než 25 000 sborů svědků Jehovových v celém světě tvoří dnes uzavřenou jednotu a všichni poslouchají stejný zákon. Máme tento zákon ve formě učení a rad Ježíše a jeho apoštolů a učedníků. Organizace je apoštolská, to znamená, že působí jako tehdejší organizace pod bezprostředním dozorem apoštolů. Zralí, bohabojní mužové jsou dosazeni jako dozorci a pomocní služebníci, aby vedli sbor a zakročili proti přestoupením Božího zákona.
11. Jak dalece je dnes sbor Božího lidu baštou pravého uctívání a co poskytuje všem, kteří poznali selhání přítomného světa?
11 Dnes může být křesťanský sbor zachován čistý, proto se těší Boží přízni a může provádět své dílo v jednotě. Celosvětový sbor Božího lidu tvoří dnes baštu pravého uctívání. (1. Tim. 3:15) Všichni lidé, kteří poznali selhání přítomného světa a jeho nespravedlnost, mohou proto přijít na místo, kde se jedná podle spravedlnosti. Mohou se těšit na bezprostředně přicházející dobu, kdy bude prováděn Boží zákon na celé zemi. Pod tímto zákonem bude postaráno o to, aby všem lidem bylo činěno právo a spravedlnost a aby již nikdy nedošlo ke vzpouře vedoucí k zániku. To je předpověděno následujícími slovy u Izaiáše 60:17, 18: „Místo mědi dodávati budu zlata, a místo železa dodávati budu stříbra, a místo dříví mědi, a místo kamení železa, a představím správce pokojné a úředníky spravedlivé. Nebude slyšáno více o bezpráví v zemi tvé, o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých, ale hlásati budeš spasení na zdech svých, a v branách svých chválu.“
12. Jak jsou dnes vedeny sbory Božího lidu?
12 Dnes, kdy žijeme v „posledních dnech“ a kdy křesťanský sbor dosáhl plné zralosti, jsou svěřeny pozemské zájmy království „věrnému a rozumnému otroku“ — třídě Božího „služebníka“, sestávající z pomazaných Kristových bratrů, kteří ještě zbývají na zemi. (Mat. 24:45–47) Tato třída, jejímuž vedení jsou podřízeny sbory svědků Jehovových v celém světě, řídí se podle Ježíšova zákona zaznamenaného v Bibli. Jejím prostřednictvím dosazuje svatý duch do sborů muže odpovídající biblickým požadavkům. Ti zasáhnou v případech, kdy je porušen Boží zákon. Proto říká Pavel, jak můžeme číst ve Skutcích apoštolů 20:28, NS: „Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil za dozorce, abyste opatrovali Boží sbor, který vykoupil krví svého vlastního Syna.“
13. Jaké je uspořádání k projednání závažných porušení Božího zákona?
13 Obyčejně se sejdou k projednání takového případu tři zralí muži: služebník sboru neboli dozorce, pomocný služebník sboru a služebník biblických studií. Tito mužové se museli prokázat jako věrní a musí milovat spravedlnost a milosrdenství. (1. Tim. 3:1–10) Těžké přečiny, které neblaze působí na sbor a na jeho postavení před Bohem, a události, které uvádějí sbor do špatné pověsti, jsou projednávány těmito třemi dosazenými muži, „výborem sboru“. Tito mužové ochraňují čistotu učení a mravní čistotu sboru. — 1. Tim. 4:11–16; 5:19–21; 6:3–5, 13, 14, 20; Tit. 3:9–11.
14. a) Jak se vyřizovaly případy různosti názorů ve sboru prvních křesťanů? b) Proč by křesťané neměli spolu vést spory před světskými soudy?
14 Ve sboru prvních křesťanů nebylo privilegované třídy. (Mat. 23:8; Řím. 12:10) Všichni se mohli obrátit na tyto dozorce dosazené svatým duchem a měli před nimi stejná práva. (Přísl. 28:21; 1. Tim. 5:21) Když došlo mezi členy sboru k různosti názorů, mohli předložit svůj problém těmto mužům a mohli od nich očekávat spravedlivý rozsudek spočívající na Božím zákoně. Apoštol Pavel napsal, že křesťané se nemají navzájem vodit před světské soudy, nýbrž že mají své spory předložit sboru. To je též rozumné, neboť v Bohem stanoveném čase ti, které Bůh vyvolil jako spoludědice Krista v nebesích, mají soudit svět, a dokonce i anděly. Tím, že spolu vedou spory před světskými soudy, neváží si ve skutečnosti teokratického uspořádání a jako křesťanskému sboru jim to způsobuje porážku. Je to pro ně hanba, porážka. Jak mohou říci, že zastupují Boha, Soudce všech, a jeho Syna Ježíše Krista, ano, jak mohou vyzývat jiné, aby vyšli ze světa a přidali se k nim, když oni sami nejsou s to urovnat vlastní rozepře! — 1. Kor. 6:1–8.
JEDEN PŘÍPAD PRO ZNÁZORNĚNÍ
15. a) Jakým dvěma hlavním účelům slouží projednávání případů protizákonného jednání výborem sboru? b) O Jaký případ jde v uvedeném znázornění?
15 Pro znázornění, jak soudí sbor případy protizákonného jednání, vylíčíme stručně vymyšlený případ, který by se mohl stát v některém sboru. Řízení je jednoduché, nekomplikované, bez jakéhokoli obřadu. Slouží k následujícím účelům: 1. sbor má být v Jehovových očích zachován čistý a ochráněn od hanby; 2. pachateli se má pokud možno pomoci. Se zúčastněnými se jedná vždy přátelsky. V tomto případě jde o Bohu oddaného devatenáctiletého chlapce, jehož rodiče jsou svědky Jehovovými. Vzepřel se radě svých rodičů, dostal se do špatné společnosti několika mladistvých ze sousedství a konečně se dopustil krádeže. Rodiče se to dozvěděli a ví, že je tím v okolí poškozena pověst sboru, neboť nejen oni jsou svědky Jehovovými, ale i jejich syn je Bohu oddaným členem sboru. Mluví s odpovědnými členy sboru, aby mohli věc urovnat a obnovit tak dobrou pověst sboru.
16. a) Jak se choval mladistvý před výborem? b) Jak postupoval výbor při projednávání?
16 Když rodiče objevili krádež, pokusil se syn vše zatajit. Avšak před výborem sboru poznává závažnost svého přestupku a přiznává se. Ukazuje, že lituje a že má přání dělat v budoucnu to, co je správné. Všechny důkazy, okolnosti i činitele jsou jasně předloženy. Jsou vyslechnuty výpovědi rodičů, poškozené strany a především výpovědi chlapce. Chlapec ukradl peníze v bytě člena sboru, aby mohl jít se svými světskými přáteli do tanečního lokálu. Okradený je ochoten odpustit mladistvému, jelikož ten zřejmě lituje svého činu. Nato se uchýlí výbor k poradě o použití Božího zákona na skutkovou podstatu tohoto případu a pak znovu mluví s rodinou. Dozorce sboru, bratr Křesťan, mluví se synem, kterého nazýváme Jan Zbloudilý. (Jsou uváděny biblické texty, které ukazují, o jaké zásady v tomto případě jde.)
17. Jak postupoval dozorce sboru, bratr Křesťan, nežli vyjádřil rozhodnutí výboru?
17 Křesťan: „Jene, výbor zvážil všechny důkazy tohoto případu a všechny s tím spojené okolnosti a činitele. Ty sám víš, že skutek, kterého jsi se dopustil, by mohl být důvodem, abys nepřišel do Božího království. Tak vážná je to záležitost. (1. Kor. 6:9, 10) Křesťanský sbor je povinen udržovat se čistým od takových věcí, aby v něm zůstal Jehovův duch. (5. Mojž. 23:14) Dostal ses do špatné společnosti, Jene, protože ses vzepřel radě svých rodičů (Ef. 6:1) a také ses nedal námi varovat (Přísl. 10:17; 12:1), a to vedlo k tomu, že jsi spáchal tento hřích proti Jehovovi.“
18. a) Jak ukázal Jan, že svého činu skutečně lituje? b) Jaké zásady použil bratr Křesťan na pokus mladého Jana, aby věc zatajil, a na jeho pokání?
18 Nato hovoří rodiče se svým synem o vážných následcích toho, že neposlouchal jejich napomínání, a o špatném vlivu jeho styku. Rozhovor pokračuje pak dále:
Jan: „Opravdu je mi to líto, tati a mami, že jsem tak ošklivě jednal. Teď vidím, že jsem nevyhledával správné přátele a přiznávám se, že jsem zhřešil proti Jehovovi i proti sboru. Chtěl bych dál sloužit Bohu jako člen sboru. Jsem ochotný udělat vše, co řekne výbor, a beru na sebe každý trest, který mi bude uložen, aby mi tím bylo pomoženo stát se opět řádným členem sboru a dosáhnout opět Jehovova zalíbení.“
Křesťan: „Dobře, Jene. Byl jsi vzpurný, vyhledával jsi špatnou společnost. Ve svých devatenácti letech bys měl být jistě dost starý, abys sám jednal správně. Spáchal jsi bezpráví, ale pokoušel ses to zatajit, a tvoji rodiče tě museli přivést k nám. (Job 31:33) Je dobré, že jsi učinil doznání, když jsi poznal, v jak špatném světle stojíš před Jehovou (Jak. 5:16), a my věříme, že jsi nyní bohulibým způsobem smutný a že tvé pokání je pravé. (Přísl. 28:13; 2. Kor. 7:9, 10) Také věříme, že uznáváš, jak špatně jsi jednal, a že máš přání urovnat tu věc před Jehovou.“
Jan: „Uznávám, že jsem byl nerozumný; nevím, jak jsem mohl tak daleko zabloudit od pravé cesty. Také uznávám, že jsem při tom všem, co jsem udělal, vlastně nebyl šťastný. A věřte mi, bratři, opravdu bych chtěl zůstat v Jehovově organizaci, kdybych směl. Jak jsem již řekl, podniknu kroky, abych splatil to, co jsem vzal. Jsem ochoten dělat vše, co podle vašeho mínění musím udělat, abych odpovídal požadavkům Božího zákona.“
19. a) Jak poukázal bratr Křesťan na neposlušnost Božích zákonů, která vlastně způsobila Janovy těžkosti? b) Jaké důvody má výbor, aby neodňal Janovi pospolitost?
19 Křesťan: „Vidíš, Jene, Bible neříká nadarmo: ‚Špatná společnost kazí užitečné zvyky.‘ Už je to tak. (1. Kor. 15:33) To by ti mělo být poučením. Dostal ses do velkých těžkostí, ale nyní ukazuješ, že lituješ a že bys chtěl dále spolupůsobit s Jehovovou organizací. Může ti tedy být prokázáno milosrdenství na základě Kristovy oběti, která usmiřuje tvé hříchy. (1. Jana 2:1, 2) Proto, Jene, se výbor rozhodl neodejmout ti společenství se sborem. (Jak. 2:13) Avšak přece ti uložíme zkušební lhůtu.“
Jan: „Bratře Křesťane, vážím si toho, že mohu zůstat spojen s Boží organizací, a udělám vše, co řekneš, abych co nejdříve dal věc do pořádku. Vím, že za to, co jsem udělal, mi mohla být odňata pospolitost.“
Křesťan: „Ano, ale nyní jsi uznal svoji chybu; přiznal ses, co a kolik jsi ukradl, a učinil jsi první krok, abys dělal to, co je správné, když jsi prohlásil, že jsi ochoten ukradené nahradit.“
Otec: „Postarám se, bratře Křesťane, aby to také udělal.“
20. a) Na základě čeho mohl výbor vyžadovat od Jana, aby splatil ukradené i s úroky? b) Jak mohou rodiče pomoci Janovi a proč se musí pravidelně hlásit u člena výboru? c) Jak se stal Jan ve skutečnosti otrokem?
20 Křesťan: „Velmi dobře, bratře Zbloudilý. Měl by ses postarat o to, aby pracoval, dokud si nevydělá tolik, že bude moci splatit ukradené i s úroky. (2. Mojž. 22:3, 7) . . . A Jene, podle Božího zákona jsou tví rodiče za tebe zodpovědní, proto jim dovolíme, aby bděli nad touto záležitostí a aby ti pomohli, abys byl zase brzy duchovně zdráv. Tvoji rodiče ti budou muset zabránit ve styku se světskou mládeží. (Přísl. 22:15) Budou ti také pomáhat, abys nalezl cestu zpět tím, že budou dbát o to, abys navštěvoval shromáždění sboru (Žid. 10:24, 25), a budou ti i jinak pomáhat. Budeš se muset hlásit jednou měsíčně u mne nebo u jiného člena výboru. To neznamená, Jene, že tě chceme kontrolovat, nýbrž chceme ti pomoci a chceme také zjistit, jaké děláš pokroky (1. Tess. 5:14), aby sbor nevzbudil Boží nelibost, poněvadž trpí, aby někdo v jeho středu konal bezpráví. (1. Kor. 5:5, 6) Podívej se, Jene, místo abys byl otrokem Jehovovým a poslouchal jeho zákony, stal jsi se otrokem této bandy zkažené mládeže. (Řím. 6:16) Myslel jsi, že jsi obzvlášť chytrý, když jsi dělal to, co dělali oni, ale nepozoroval jsi, do jakého otroctví se tím dostáváš.“
21. a) Do jakého nebezpečí se dostal Jan svým stykem se světskou mládeží? b) Z čeho se budou moci radovat jak Jan, tak i sbor?
21 Otec: „Ano, a mysli i na to, jak tito hoši jezdí svými auty! Snadno jsi jednou mohl být při tom, když byl někdo zabit. Pak bys byl v Jehovových očích ještě na sebe uvalil vinu krve!“ — 4. Mojž. 35:11, 25, 34.
Křesťan: „Tak je to, Jene. A nyní, bratře a sestro Zbloudilých, když Jan bude dělat to, co se rozhodl dělat, a když vy budete na něj dobře dávat pozor a budete mu pomáhat, bude zase v pořádku a my všichni se budeme moci radovat.“ — Luk. 15:7; Jak. 5:19, 20.
22. a) Je použití Božího zákona obtížné? b) Oč by se měl výbor snažit, pokud je to možné, a na jakém základě se to děje?
22 Tento příklad ukazuje, jak je jednoduché jednat v podobném případě. Bude dodržen Boží zákon, který je jednoznačný a lehce dosažitelný. Protizákonné jednání nemá být odpouštěno; avšak přece smí být prokázáno milosrdenství, pokud postoj dotyčného a okolnosti pro to poskytují základ. V takovém případě je uplatněna zásluha Kristovy oběti.
23. Jaké vyhlídky má Jan, když mu bylo prokázáno milosrdenství, a proč se nesmí ničeho dopustit?
23 Když Jan nalezne cestu zpět, bude časem opět uznán za hodnotného člena sboru. Ale když se opět proviní a pak nebude litovat svých hříchů, když dále bude krást nebo se dopustí něčeho jiného nebo když se bude dále stýkat s lidmi, kteří jednají protizákonně, bude mu odňata pospolitost, to jest, bude vyloučen z křesťanského sboru. — 1. Kor. 5:11–13.
24. Jak se projevuje na svědcích Jehovových úsilí poslouchat Boží zákon a zachovávat sbor čistý?
24 Křesťané jsou šťastni, že Jehova dal sboru „dary na lidech“, zralé muže, kteří rozumí Božímu zákonu a kteří se o něj opírají jako soudcové a rádci. Svědkové Jehovovi postupují podle biblických směrnic. Přísně dbají na to, aby organizace zůstala čistá. Těší se zřejmě z Jehovova uznání a jsou známi lidem ze světa pro své mravně čisté chování a pro své zásady věrné zákonům. (1. Tim. 3:7; 1. Petra 4:15, 16) Bůh jim žehná stále rostoucím duchovním blahobytem a stálým růstem. Každý rok se desetitisíce přidruží k jejich řadám tím, že se oddají Jehovovi. Tím dosáhnou naděje žít jednoho dne v novém pořádku, v němž již nebude bezzákonnost. U Izaiáše 60:22 čteme: „Samotný rozmnoží se v tisíce a nejšpatnější v národ nesčíslný, já, Jehova, časem svým brzo způsobím to.“